V květnu 1973 měl premiéru Austin Allegro, nástupce populárního Austinu 1100/1300, který se prodával pod různými značkami.

Allegro bylo kompletně novým kompaktem s předním pohonem, nicméně nešlo o hatchback. Vzadu byl jen malý otvor do zavazadlového prostoru.

Výsledný design, často kritizovaný, byl výsledkem mnoha kompromisů včetně vysokých motorů nebo velkého topení. Původní návrhy vypadaly jinak.

Pod kapotou byly motory řady E o objemu 1,5 a 1,7 litru s výkonem až 57 kW, tak i menší motory řady A o objemu 1,1 a 1,3 litru s až 44 kW. Vše z dílny British Leyland, koncernu, který vznikl v roce 1968.

Původní Allegra měla řadu problémů, velké kritice byl podroben třeba hranatý volant.

Ten byl brzy a docela v tichosti vyměněn za klasický kulatý.

V roce 1975, těsně před faceliftem celé modelové řady, doplnilo nabídku třídveřové kombi.

Krátce se mezi lety 1974 a 1975 vyráběl v Itálii sourozenec Allegra, Innocenti Regent.

V roce 1975 mělo premiéru Allegro druhé série, které přineslo několik změn ve vnějším designu a hlavně kvalitnější interiér.

Právě Allegro druhé série se dostalo v několika stovkách kusů i do Československa, kde se prodávalo převážně přes Mototechnu za koruny.

V roce 1977 se prodávalo za 102 tisíc korun. Ze západoevropských modelů patřilo k levnějším, východoevropské automobily a dalece svou cenou převyšovalo.

Jenže i v Československu se projevil neduh, který pověst auta v Evropě ještě více pošramotil: kolísavá kvalita – ta byla místy vážně dost špatná – a sice možná pokroková, ale komplikovaná technika včetně konstrukce odpružení.

To rezultovalo v potřebu drahých a špatně dostupných dílů. A tak nastala paradoxní situace, že v 80. let se ojetá allegra, na rozdíl od mnoha jiných aut vně socialistického bloku, občas nedala vůbec prodat.

Allegro totiž nebylo kdovíjak prodejně úspěšné, minimálně ne z pohledu statusu předchozí řady 1100/1300. Krčilo se na konci první desítky britské popularity, výroba nedosahovala očekávaných čísel.

Nepomohlo ani kombi, podobně kontroverzních tvarů jako základní typ karoserie.

V roce 1979 nabídku doplnila sportovněji laděná verze Equipe.

Vedle Austinu Allegro existovala i jeho luxusnější verze pod značkou Vanden Plas.

Poznáte ji snadno, má masku chladiče ve stylu Bentley, Rolls-Royce nebo Jaguaru.

Pod kapotou byly patnácti- nebo sedmnáctistovka.

Kabina verze Vanden Plas měla od začátku klasický kulatý volant.

Od druhé série vozu se objevovaly též verze se čtyřmi kulatými světly vpředu. Ty byly zachovány i u některých modelů série 3, která přijela v roce 1979.

Produkce vozu skončila v roce 1982, vzniklo lehce přes 642 tisíc kusů Austinů Allegro. Dodnes se těší řadě posměšků britské odborné i laické motoristické veřejnosti. Na vině byla špatná kvalita, komplikovaná technika a spolehlivost nebo nepovedený vnější design.