Začalo to jako klukovský sen. “S kamarády jsme stavěli bunkry v lese."

"V zimě nám tam ale bylo chladno, takže jsem dlouho snil o tom, že jednou postavím domeček, kde se budeme moci scházet v jakémkoliv počasí,” říká Radek Pospíšil.

Svůj sen si splnil. V šestnácti letech postavil první tiny house.

Z introvertního kutila se tak během pár let stal člověk, o jehož domečky mají zájem tisíce lidí.

Nebylo to prozíravé uvědomění, že se situace mladých lidí na trhu s bydlením v nadcházejících letech jen tak nezlepší.

Šlo spíš o spontánní rozhodnutí kluka, který nechtěl peníze od rodičů do startu dospělého života promrhat placením nájmu.

"Věděl jsem, že mi rodiče ušetřili nějakých čtyři sta nebo pět set tisíc korun," vypráví dnes dvaadvacetiletý Radek.

Chuť stavět bunkry ho během dospívání sice opustila, pořád ale snil o tom, že by si mohl postavit opravdický domek.

"Přemýšlel jsem, jak s takovou částkou rozumně naložit. Pak jsem na Instagramu narazil na fenomén tiny housů, malých domečků, které v té době byly v Česku asi tři nebo čtyři."

"Napadlo mě, že bych mohl postavit něco podobného a navíc třeba ještě na podvozku s koly tak, aby se celý dům dal převézt."

"Našim se ten nápad líbil, peníze mi uvolnili a takhle nějak to celé vzniklo."

Vznik domečku číslo jedna, v němž Radek dnes bydlí, byl ale přece jen ještě o fous složitější.

"Ve stavebnictví jsem se pohyboval odmalička, pomáhal jsem, od patnácti let měl různé brigády, ale vždycky jsem byl spíš ten, kdo někam vezl kolečko s pískem, vysával v truhlárně a podobně," přiznává Radek.

"Stavba jako taková mě vždycky fascinovala. Skutečnost, že člověk přinese pár desek a vytvoří z nich kuchyň. To, že někdo vezme dřevo a udělá z něj terasu," přibližuje s tím, že ačkoliv se jeho otec ve stavebnictví pohyboval dlouhodobě, on sám se do svých šestnácti do žádného velkého projektu nehrnul.

"Byly časy, kdy jsem vyloženě nesnášel tátovi s čímkoliv pomáhat. Chtěl jsem jezdit na skatu, ne makat každou sobotu na stavbě," směje se Radek.

"Táta začal stavět baráky, až když jsem byl starší. Bavilo mě celý proces pozorovat, ale pomáhat jsem mu nechtěl. Byla to jen otročina a ještě navíc zadarmo," dodává s nadsázkou v hlase absolvent truhlářského oboru na střední stavební škole.

Když přijde řeč na to, jak se klukovi, jehož nejvyšší dosaženou odborností bylo převážení štěrku kolečkem, podařilo postavit vlastní domek, vypráví Radek dál. "Šel jsem do toho s tím, že toho moc nevím. A že co neznám, to se naučím."