Poustevník // "Lípa na okraji pole nad Dětřichovem stojí, už dlouhé roky na všechny okolo hledí a široko daleko její květy voní. Všechny větry i blesky ustojí. Strom k krajině žije, svojí korunou stín a vláhu šíří, vodu pije. V jeho stínu hmyz a ptáci bydlí. Nepotřebují z hobby marketu stůl ani židli. Jak mu mohu pomoci, aby žil ještě dalších 100 let? Přihlásím ho, vyhraju, výsledek bude hned. Lípa s výhledem na pohoří Jeseníků. S Šerákem v pozadí a Obří Skály, skoro, jako kamenem dohodí. Představuje stabilní prvek v krajině, který je důležitý nejen jako ochrana malého ptactva před dravci, a pro jeho stín, který využívá zvěř i lidé. Přináší nám i krásu do našich životů. Uvědomění, že pevný postoj prospívá všemu kolem nás. Je to naše inspirace, ochrana i potěšení. Navržen velkou komunitou."

Trojiční lípa // "V letech 1831–1832 dorazila do Čech cholera. Ve Svinách rozdělili město na okrsky, přidělovali radní, omezili pohyb, zvětšili hřbitov. Doktor Jan Soukup odmítal chodit k nemocným, úmrtní listy psal od stolu, vymlouval se na nemoc, radil větrat a spoléhat na přírodu. Lidé se modlili, obraceli se k bylinkám a božím mukám. Když nepomohly prosby, ostrakizovali ho – nedostal chleba, maso, ani pivo. Po setmění chodil tajně do Boršíkova, kde mu jediná hostinská uvařila. Jednoho večera ho lidé zadrželi u cesty u kostela Nejsvětější Trojice a dovlekli do hospody. Nezbili ho, ale nutili ho léčit. Vodili ho od domu k domu. Poradil, jak pečovat o nemocné. U čtyřletého Jana Kyslíka se rozplakal, když dítě právě umíralo. Brzy nato sám onemocněl. Ležel bez pomoci, litoval, že nedokázal být doktorem. Lidé mu poslali prázdný talíř a vzkaz: „Ať pomůže příroda.“ V horečkách slíbil, že za každého, komu nepomohl, vysadí lípu. Počítal jména v matrikách, kreslil mapu stromů. Jednu lípu zakreslil k hospodě u Nejsvětější Trojice. Připsal: Za Jana Kyslíka. Neví se, zda je sázel sám, ale epidemii zřejmě přežil – v seznamech mrtvých není. Ve Svinách lípy rostou dodnes, zdánlivě nahodile, ale na dosah lidem. Mapu sežraly myši, jméno Soukupa zapadlo, ale lípy zůstaly. ( Autorem příběhu Trojiční lípy je spisovatel Jan Štifter) Nominován velkou komunitou - vedle Město Trhové Sviny se k nominaci připojila spousta spolků: Včelaři, Trhováček Trhové Sviny, Myslivecký spolek , Hasiči,Rybáři., Komunitní centrum, sportovní sdružení Rychlé Šelmy T.S. "

Hruška na Radovách // Do soutěže „Strom roku“ 2025 jsem se rozhodla nominovat hrušeň obecnou, „našu hrušku“, jak ji nazýváme v Míkovicích. Tento strom je pro nás symbolem tradice a spojení s přírodou, které podporuje ženský pěvecký sbor FS Míkovice. Hrušeň roste v katastru Míkovic nad Olšavou a je oblíbeným místem pro výlety místních, kteří sem často vyrážejí lesem Hlubočkem nebo přes louky Radovy. Její stáří se odhaduje na téměř 170 let, dosahuje obvodu kmene 450 cm a výšky cca 13 m. Přestála bouře, vichřice i období sucha a je chráněná dřevěným plotem. . V roce 2001 byla vyhlášena jako první strom v okrese Uherské Hradiště památným stromem a rozhodně si toto zařazení zaslouží. Její přirozenou krásu obdivujeme nejen my místní, ale i příchozí a návštěvníci z širokého okolí. Pod její korunou se koná tradiční novoroční setkání, které přitahuje kolem 150 účastníků. Hrušeň je pro nás symbolem spojení generací a tradic, které chceme ochránit pro budoucí pokolení. Hrušku nominuje folklorní skupina Míkovice, z.s., organizátoři novoročních setkání.

Herbenův topol // "Tento strom není jen výraznou přírodní dominantou, ale i tichým svědkem minulosti sahající až do poloviny 19. století. Je jedním ze dvou posledních z aleje, kterou kolem roku 1850 vysadil Jan Herben, tehdejší starosta Morkůvek a strýc spisovatele Jana Herbena. „Tu Morkůvky znám dům vedle domu…“ (Jan Herben, Kniha vzpomínek, 1936). Jan Herben byl vůdčí osobností obce, jehož život ukončila cholera v roce 1866, během prusko-rakouské války. Topol, který sám zasadil, tak stojí jako živá připomínka nejen jeho samotného, ale i těžkých časů. Dnes, po více než 170 letech, je symbolem odolnosti, paměti a spojení dvou obcí – Morkůvek a Brumovic. Stejně jako se v minulosti topolovou alejí navštěvovaly rodiny a chodilo za prací, přejeme si, aby se topol stal spojnicí i pro budoucnost. Je to víc než strom – je to živý odkaz. Navržen velkou komunitou místních sdružení, spolků a občanů. "

Kostelní dub // Ve vesnici Skviřín stojí dub letní, který je živoucí historií. Tento strom s obvodem 508 cm a výškou 40 m stojící vedle kostela sv. Petra a Pavla, je svědkem generací a historických událostí. Jeho přítomnost cítí každý kolemjdoucí. Je mostem mezi generacemi a má pevné místo v srdcích lidí. Nominace tohoto dubu na "Strom roku" oslavuje nejen jeho krásu a ekologickou hodnotu, ale i jeho význam pro komunitu. Jeho příběh ukazuje, jak stromy mohou být svědky našich důležitých chvil a protože je symbolem odolnosti a přežití, Skviřínský dub zůstane jako věčný strážce dějin i po nás. Nominuje osadní výbor osady Skviřín, Město Bor, spřátelené okolní osady Čečkovice, Holostřevy, Malovice, Kosov, Borovany.

Hápův javor // Majestátní strom, nazývaný Hápův javor, stojí na vyvýšeném místě a svou polohou a velikostí vítá všechny, kteří přicházejí z daleka. Silný kmen a široce rozprostřené větve působí jako ochranný štít, jenž objímá krajinu kolem sebe. Od tohoto stromu se otevírá nádherný výhled na krajinu. Dohlédneme odsud mimo jiné až na vrcholy Milešovky, Ještědu a Sněžky, které jako tři strážci hor trůní na obzoru. Strom, jenž tu stojí, sloužil dříve také jako orientační bod pro letadla, která létala nad tímto územím. V jeho stínu se zrcadlí historie i příroda, jež se vzájemně prolínají, a jeho přítomnost stále vypráví příběhy, které se nikdy nezapomínají. Nominuje obec Pustá Kamenice s místními spolky a občany obce.

Lípa na Kněžství // Lípa na Kněžství je nedílnou součástí příběhu kapličky sv. Jana Nepomuckého a sv. Františka z Assisi, postavené roku 1750 v Sebranicích. Předpokládá se, že právě tehdy byla lípa vysazena, a je tedy stará přibližně 270 let. Roste na křižovatce historických cest, kudy vedla od středověku důležitá kupecká stezka z Litomyšle na Poličku. V blízkosti měla vést i železnice, která ale nikdy nebyla postavena. Na její památku vznikl v roce 2007 pomník železniční trati a každoročně na svátek sv. Václava se zde koná akce Živý obraz u kolejí. Lípa byla svědkem svateb, oslav, natáčení i různých akcí. Zastavují se zde cyklisté, pěší i milovníci historie. Spolu s kapličkou a cestami tvoří živé místo, kde se setkává minulost s přítomností. Nominuje Spolek archaických nadšenců, Český svaz zahrádkářů Sebranice, ZŠ a MŠ Sebranice a MŠ Lubná.

Oldřichův dub // "Ke kořenům Oldřichova dubu se s dětmi z lesní školky Kořínek rádi vracíme. Vyprávíme si zde pověst o knížeti Oldřichovi, který se zde zamiloval do dívky Boženy. Oldřichův dub je jedním z nejstarších stromů v Česku, podle pověsti má až 1000 let, i když jeho skutečné stáří je kolem 800 let. Dub je památný a státem chráněný. V letech 1993 a 1995 přežil dva požáry. Pobyt v jeho blízkosti, sedět u potůčku a vnímat krásu stromu, je pro duši velmi příjemný. Oldřichův dub je svědkem mnoha příběhů, které se tu odehrály. Rádi bychom, aby jeho majestátnost obdivovali nejen děti z naší školky, ale i budoucí generace. Proto jsme se rozhodli nominovat Oldřichův dub na Strom roku a doufáme, že jeho sláva osloví mnoho dalších poutníků a výletníků, kteří pocítí jeho kouzlo. Nominuje Lesní školka Kořínek a obec Peruc."

Vrba v Brdatkách // 100letá vrba bílá v Brdatkách je živým svědkem historie a přírodního dění. V roce 1924, kdy rybářský spolek v Berouně vybudoval rybník, zasadil pan Holeček dvě vrby na ostrůvek. Nejstarší fotografie z roku 1943 ukazuje dvě vrby, z nichž jedna byla nakloněná, a v roce 1975, po rozšíření rybníka, zůstala pouze jedna. Dnes roste uprostřed rybníka v malebném Talichově údolí, známém jako místo odpočinku a zábavy pro berounské občany. V minulosti zde stával hostinec, kde se tančilo v altánu, a v sedmdesátých letech se údolí využívalo pro motokrosové závody. Dnes je údolí vyhledávané turisty, vede tudy cyklostezka a naučná stezka. U rybníka se nachází Talichova vila, kde se pořádají kulturní akce. Kolem vrby se bruslí, záchranáři trénují propady do ledu, rybáři každý druhý rok loví ryby. Svaz ochránců přírody přenáší žáby a pravidelně se pořádají kulturní akce. Městské kulturní centrum Beroun pořádalo ke 100. výročí založení rybníku Happening s občerstvením a s kapelou Ponožky pana Semtamťuka. Byla zde časosběrná výstava včetně dobových fotografií. Část příchozích byla dobově oblečena. K podpoře stromu se plánují další akce a výstavy. Vrba nominována Městské kulturní centrum Beroun a městem Beroun.

Záhořský dub Ochránce // Dub na hrázi rybníka je dominantou spodní­ části rozlehlé návse naší malé vesnice. Svou mohutností budí respekt zblízka, zato zdáli je to pohled plný uklidnění. Je to náš dub ochránce. Jeho velká výška byla a je důvodem častých zásahů bleskem. Stahuje je na sebe, aby nezbloudily mezi domy. A i když se na něm bouřky hodně podepsaly, tak tu sebejistě stojí dál. Silné kořeny drží pohromadě hráz místního rybníka, který byl odjakživa, mimo jiné, zdrojem vody v případě požáru. A tak dub stráží i tuto vodu. Za dobu svého bytí dub zažil mnohé. Sucha střídaly roky plné vláhy, silně foukalo, anebo bylo bezvětří. Války, měnící se poměry mezi lidmi, v různých dobách různé zacházení. Byl tichým svědkem lidské bídy a utrpení, stejně jako chvílí štěstí... Stal se lákadlem dětí všeho věku, které se pokoušely, a stále pokoušejí, na něj vylézt. Viděl první pokusy o polibek, první vyznání lásky. Zná naše tajemství, a poctivě je střeží. Naše, a jednou i našich dětí. Nominuje SDH Záhoří.