“Byl to klukovský sen,” vypráví majitel trampovny v Oldřichovském sedle v Jizerských horách Josef Heindorfer, kterému nikdo neřekne jinak než 'Koza'.
Z Oldřichova vede skrz bučiny ještě jedna cesta, Viničná, lemovaná zapomenutými a znovu nalezenými pomníčky, které připomínají tragické osudy místních obyvatel. Jeden z nich patří i zmiňovanému hajnému Hausmannovi.
Z trosek bývalé hájenky, kterou v roce 1993 koupil, vybudoval během let vyhlášený podnik.
Na pečené vepřové koleno sem z hor slézají po setmění trampové i horolezci. “Teď se ale všechno hroutí, trampové vymírají,” dodává vzápětí třiasedmdesátník.
Oldřichovské sedlo leží na pomezí dvou docela odlišných světů. Od Liberce vede přes obec Oldřichov v Hájích klikatá silnice lemovaná starými sudetskými staveními.
Na konci obce se silnice zvedá do vzrostlého bukového lesa a pokračuje až do sedla, kde stojí vyhlášená horolezecká a trampská hospůdka a bývalá hájenka.
Místní jí říkají buď Hausmanka - podle posledního hajného Franze Hausmanna, či prostě přezdívkou jejího současného majitele "U Kozy".
Ze sedla je pak možné pokračovat dál po silnici dolů do údolí. Kolem Šolcova rybníka do Raspenavy, která v minulosti proslula mohutnými záplavami na řece Smědé, do malebných Hejnic, o nichž neznalí pisálci často mylně píší jako o "té Hejnici", a pak dál do Bílého Potoka a nahoru na Smědavu, kudy vede trasa Jizerské padesátky.
"Jezdili jsme nahoru do hor na boudu trampovat. Byl to tady tehdy samý estébák a čmuchálek. Od pondělí do pátku jsme byli řádní a pracující občané, od pátku do neděle psanci. Kdo měl maskáče, byl nepřítel republiky," vypráví Koza ve dveřích své haciendy, kterou musel od základů zrekonstruovat.
Prostor uvnitř bývalé hájenky dnes vypadá tak, že by tu Quentin Tarantino mohl z fleku natočit další ze svých westernů, přičemž snad jediná úprava, kterou by musel udělat, by bylo sundání zrezivělé helmy Waffen-SS z krbové římsy.
Když se člověk rozhlédne kolem sebe, dojde mu, že uživit se v takových místech nebude žádný med.
Hájenka stojí na kopci mezi dvěma obcemi, odříznutá od veškeré civilizace.
V posledním roce je navíc jediná k ní vedoucí silnice kvůli celkové rekonstrukci uzavřená.
Přesto je parkoviště u hospody po ránu docela plné a není pochyb, že až se jejich majitelé budou vracet, zajdou na večeři a pivo právě ke Kozovi.
"Tyhle dvě lípy jsem musel koupit, aby je nepokáceli. Tak si to představte, že nejdřív za spoustu peněz zrekonstruují ta boží muka mezi nimi, jen aby pak ty lípy skáceli. Prý jestli je nechci na totem," odfrkne si Koza.
"Tohle mi všechno podepsali kamarádi. Mnozí z nich emigrovali do Států. Tam jsem nikdy nebyl."
"Svléknout si tričko znamenalo před čtyřiceti lety lézt jednou nohou dobrovolně do kriminálu, byli jsme psanci," směje se Koza.
"Mít trampskou chatu byl vždycky takový můj klukovský sen," pokračuje Heindorfer otočený čelem k pípě, z níž stáčí několik piv. Jsou pro partu o generaci nebo dvě mladších trampů, kteří se do Hausmanky přišli občerstvit mimo klasickou otevírací dobu v sobotu dopoledne - ještě před výletem do hor.
Každou druhou sobotu v září se u Kozy pořádá tradiční Kozafest. Živá country muzika nesmí chybět.
Mezi nejvyhlášenější speciality podniku patří pečené vepřové koleno s miskou kyselých okurek a hromadou křenu nebo třeba půlka pečeného kuřete s bramborovými plackami.
19/26