Paměť národa

Doktor Tomáš Honěk vyprávěl Paměti národa příběh svého otce, chirurga Aloise Hoňka, který se jako lékař na Bulovce účastnil operace Reinharda Heydricha raněného atentátníky.

Rodina Jany Karpíškové po čtyři staletí hospodařila na statku na Hané. Kolektivizace ve spojení se sousedskou závistí prosperující hospodářství zničila během několika let. Rodina skončila v domě, kterému Jana Karpíšková dodnes neřekne jinak než „hnusná kůča“.

Lieselotte Kroppová v raném mládí zažila, jaké je nedobrovolně se ocitnout na nesprávné straně událostí. Narodila se před válkou jako Němka v sudetském pohraničí, a tak jí po osvobození byla upřena možnost vzdělání i občanská práva.

Boženě Chrobákové byly čtyři roky, když začala druhá světová válka a její rodiště padlo do rukou Maďarska. Rodina se z Podkarpatské Rusi přestěhovala do města hraničícího s nacistickým Německem – Sušice. Zde malá Božena zažila transport Židů i strach z Němců.

Jitka Vrátníková v roce 1969 těžce prožívala čin Jana Palacha i postoj veřejnosti, kterou k masivnějším protestům vyburcovat nedokázal. Se svými pocity se svěřila v dopise neznámému mladíkovi, aniž očekávala odpověď…

Moji rodiče se milovali, potkali se na tanečních zábavách ve Východním Prusku. Jak se jejich osudy spojily? Vrátíme se do válečných let, let útěků, ztrát a těžkého mlčení. Tehdy jím lidé odpovídali na bolest.

„Válka je zločin, který nelze ospravedlnit vítězstvím,“ napsal Albert Camus. Tato slova vystihují životní osud Borise Fjodoroviče Semjenova, 96letého veterána druhé světové války. Jako uprchlík z Ukrajiny přijel do Prahy, města, které měl kdysi osvobozovat.

Po vypálení pasekářské osady Ploština na Vizovicku se pozornost velitelů SS obrátila k jedenáct kilometrů vzdálené obci Prlov. Jednotky SS zde 23. dubna 1945 vypálily osm stavení. Celkem zahynulo 23 lidí.

Organizace ukrajinského boje závisela zpočátku i na do té doby neznámých regionálních autoritách. Jedním z „velitelů-civilů“ byl hejtman oblasti města Mykolajiv, ukrajinský podnikatel a politik s korejskými kořeny Vitalij Kim.

„Věřili jsme, že Sovětský svaz přináší celému světu štěstí. S takovou vírou se člověk těžko loučí,“ říká Galina Vaněčková. Prožila druhou světovou válku jako pionýrka ve Sverdlovsku.

Válka skončila a v ulicích se slaví. A kdyby tamta žena neměla na rukávu pásku s písmenem „N“, možná by ji oslovil… Ale ušklíbne se a srazí ji pažbou k zemi.

Za normálních okolností by František Lhotský vystudoval vysokou školu a převzal po svém otci prosperující továrnu na cukrovinky. Jenže přišel komunistický puč, fabriku jim sebrali a čekali ho pétépáci.

Hildegardina maminka za války zachránila život Židovce Gesslerové. Když v květnu 1945 dorazila sovětská armáda, sledovala Hildegarda Sedlářová krutosti páchané na německých obyvatelích.

Pan Venclík prožil obě totality. Nacisté popravili otce, uvěznili matku. A v roce 1951 mu komunisté sebrali živnost. 13. ledna oslavil 101 let na tomto světě. A v dobré náladě!

Po prázdninách 1943 měla jít šestiletá Eva do školy, místo toho ji nacisté odtrhli od náhradní rodiny. Před deportací z Terezína do Osvětimi ji tam zachránilo setkání s biologickou matkou.

Být hokejistou Dukly Jihlava v 80. letech znamenalo podstoupit tvrdý dril. Upíraly se na ně oči tisíců fanoušků, ale i oči příslušníků Vojenské kontrarozvědky.

Co mají společného dvě ženy, mezi nimiž je věkový rozdíl pětadvacet let, jedna je ze slavné disidentské rodiny, a druhá z chudých poměrů na vsi? Obě v nedospělém věku surově vyslýchala Státní bezpečnost.

Nevládní organizace zvou českou veřejnost 23. února 2025 v 15:00 na shromáždění Společně za Ukrajinu na Staroměstské náměstí v Praze.

V Bělorusku právě probíhají prezidentské „volby“. Svobodný svět je neuznává, diktátor Lukašenko zůstane… V roce 2010 byl jeho protikandidátem Andrej Sannikov. Jak s ním poté běloruská KGB zacházela?

Naše Tatra T3 byly světově druhým nejrozšířenějším typem tramvaje. Milan Vlček je v SSSR v 70. letech uváděl do provozu a mimojiné poznal „ruskou duši“.

Karel Steuer, židovský stavitel obchodního domu Teta, odjel do Latinské Ameriky včas, a zachránil se před holocaustem. Synovec Petr Polacek emigrovat nestihl, do Buenos Aires odešel až po roce 1948.

Prohlédněte si fotografie z naší sbírky, které zachycují atmosféru po 16. lednu 1969, kdy se na Václavském náměstí upálil dvacetiletý student Jan Palach.

Osm let filozof Zdeněk Kratochvíl donášel StB na své kamarády. Přečtěte si rozhovor, ve kterém mluví o této době naprosto otevřeně.

V olomoucké věznici se bála vražedkyň – čekaly na smrt. Jedna před popravou prochodila noc po cele. Co udělá? Už nemá co ztratit… V komunistickém kriminálu si Růžena Kamarádová pak odseděla tři roky.