Vznik Arājs Kommando představuje jednu z nejtemnějších kapitol holokaustu v Pobaltí během druhé světové války. V červenci 1941, když nacistické Německo po zahájení Operace Barbarossa postupovalo do Lotyšska, vytvořil se po zhroucení sovětské moci smrtící mocenský vakuum. Do tohoto chaosu vstoupil Viktors Arājs, mladý lotyšský nacionalista a bývalý policista, který ochotně nabídl své služby německým okupantům. Se souhlasem velitele SS Franze Waltera Stahleckera byl Arājs pověřen vytvořením místní pomocné jednotky, jež se brzy stala nechvalně známou jako Arājs Kommando. Jednotka, složená převážně z radikalizovaných studentů, nacionalistů a oportunistů, se rychle proměnila v brutální vražednou sílu. S podporou Einsatzgruppe A sehrálo Arājs Kommando klíčovou roli při hromadném vyvražďování lotyšských Židů. K jednomu z prvních zločinů došlo 4. července 1941, kdy příslušníci jednotky zapálili Velkou chorální synagogu v Rize s uvězněnými Židy uvnitř. Následovala systematická kampaň teroru: Židé byli shromažďováni, biti, hnáni do lesů a roklí a hromadně popravováni. Kommando se zásadně podílelo na likvidaci rižského ghetta a přímo se účastnilo masakru v Rumbule, kde bylo během pouhých dvou dnů v listopadu a prosinci 1941 zavražděno přibližně 25 000 Židů...

Zatímco česká města slavila konec války, rudoarmějci znásilňovali ženy od dívek po stařeny. Hedvika z Hlučína nepřežila, tisíce dalších si trauma nesly po zbytek života. O tom, co jim vojáci udělali, se mnohdy nedozvěděli ani jejich nejbližší.