Proboha

Alena Žáčková je maminkou čtyř dětí. Brzy to však bude rok, co její nejstarší dcera Ema zemřela na následky vážné nehody. Bylo jí necelých deset let. Jak ji tato událost změnila? Jak proměnila vztahy v celé rodině? A jakou roli v tomto příběhu hraje odpuštění?

Umělá inteligence dnes píše teologické texty lépe než většina z nás. Opravdu bych měl přestat psát, kázat a přednášet, když ona zvládne sepsat skvělou úvahu za vteřinu – a často i lépe? Když jsem před časem pronesl na teologické konferenci řeč napsanou AI a nikdo to nepoznal, bylo to varující. Ale zároveň si připomínám, proč to všechno dělám dál. A proč Duch svatý, nikoli algoritmus, dává slovům život.

Nová kniha německého kněze a teologa Jana Loffelda Když Bůh nikomu nechybí překračuje schematické dělení věřících na liberály a konzervativce. Data, z nichž vychází, pobízejí k radikálnímu přehodnocení dosavadních snah a očekávání napříč církevním spektrem. Ukazují, že náboženství nabízí odpovědi na otázky, které si klade stále méně lidí. O příležitostech, které tato zjištění odkrývají, diskutovali v Dominikánské 8 Tomáš Halík, Tabita Landová, Elva Frouz a Martin Bedřich.

Karolína Blumová žije posledních pět let v jurtě. V tomto obydlí uprostřed města, které je zároveň obklopené přírodou, dokonce přišla na svět její dcera.

Místní společenství katolické církve odumírají. Přesto existují způsoby, jak tento proces nejen zvrátit, ale obnovit smysl těchto společenství. Jednu cestu nabízí projekt Proměna farnosti, který dnes funguje ve více než 100 zemích po celém světě. Zuzana Palátová, koordinátorka Proměny farnosti pro Českou republiku a Slovensko, v následujícím rozhovoru pro Magazín Proboha představuje, jaké výzvy Proměna farnosti přináší a co mohou farnosti jejím uplatněním získat.

V Berlíně se letos setkaly tisíce křesťanů napříč denominacemi s jediným cílem: přemýšlet o budoucnosti evangelia v Evropě.

Na konci konference jsem byla vyčerpaná a měla pocit, že už ze mě žádná hluboká modlitba nevypadne. Jenže pak přišla chvíle, kdy jsem si myslela, že mluvím páté přes deváté – a nakonec z toho vylezlo přesně to, co někdo potřeboval slyšet. A já zůstala v úžasu. Ne nad sebou. Ale nad Bohem, který si i v mé únavě dělá, co chce.

Tisíce mrtvých, blokovaná humanitární pomoc, rostoucí mezinárodní kritika a mlčící čeští politici. Brutální válka mezi Izraelem a Hamásem otřásá světem – a ukazuje, jak snadno se lidská důstojnost může stát vedlejší škodou geopolitických zájmů.

Emoce jsou pro život stejně nezbytné jako tělo a duch, říká psychoterapeutka Ráchel Bícová. V rozhovoru vysvětluje, proč bychom se emocí neměli bát, jak je víra může pomoci regulovat i prohloubit a jak tělo, duše a duch vzájemně souvisejí.

Tisíce mrtvých, blokovaná humanitární pomoc, rostoucí mezinárodní kritika a mlčící čeští politici.

Profesor Jan Hábl se věnuje výchově k charakteru. Rozlišuje mezi relativními hodnotami a ctnostmi, které podle něj člověka formují napříč profesemi i světonázory. V rozhovoru s Petrem Vizinou mluví o tom, proč je třeba vést děti i dospělé k pravdomluvnosti, spolehlivosti nebo empatii — a proč právě tyto vlastnosti dnes chybí i v medicíně nebo byznysu. Opírá se přitom o Komenského i současné světové výzkumy. Cílem je škola jako dílna lidskosti.

Odolnost společnosti se netýká jen jednotlivců, ale i institucí a vztahů mezi lidmi. A právě v této oblasti by duchovní společenství, včetně křesťanských církví, mohla sehrát zásadní roli.

Tak nám to už zase začalo. Blíží se léto – a po něm podzimní parlamentní volby. Skoro si nejde nevšimnout snahy politických stran upoutat pozornost: vizuální smog na plakátovacích plochách, billboardy podél silnic a letáky ve schránce. A to máme teprve květen! Nechci ani domyslet, co přijde v září.

Jak probíhal celocírkevní synod Českobratrské církve evangelické? A v jaké je tato druhá největší křesťanská církev v tuzemsku kondici? To bylo tématem podcastu Týden bez filtru

Představte si, že svým dětem vyrobíte skvělý dárek. Kromě hrdosti cítíte i radost z dobře vykonané práce. Ani jedno z toho však není tím pravým důvodem, proč jste strávili v…

Proč ona vypadá tak dobře a já ne? Jak je možné, že jemu to jde lépe než mně? Proč už má manžela – a já ne?

Cestou domů jsem vyslechla hokejovou debatu ve veřejné dopravě. Kritika hráčů, znalosti zákulisí, suverénní soudy. A napadlo mě – co kdybychom takhle komentovali i běžné profese? Nebo rovnou vlastní den? Proměnili jsme šanci, nebo nás poslali na trestnou lavici?

Jak spojit psychoterapii a křesťanskou spiritualitu, aby se vzájemně doplňovaly a nepopíraly? Kniha rozhovorů Josefa Beránka Všechno začíná v nás s Petrem Glogarem, psychoterapeutem a katolickým knězem, nabízí hluboké a zároveň přístupné přemýšlení…

Simone Weil (1909–1943) – francouzská mystička, filozofka a aktivistka – žena, která se nehodila nikam, nebo naopak leckam, ale nikdy ne úplně. A právě proto dodnes fascinuje, provokuje k novému myšlení, vtahuje nás do světa, který není tak docela náš, a stává se průvodkyní, jež přirozeně překračuje hranice.

Některé dny jedete z kopce, slunce v zádech, vítr ve vlasech. Jiné zase šlapete do kopce proti větru a nic nejde podle plánu. Právě v těch obyčejných chvílích mezi radostí a únavou se ukazuje, jak pevné je pouto dvou lidí, kteří se rozhodli jít životem spolu v manželství.

Zahrada, balkon a mísa šťavnatých jahod. A k tomu tichá výzva — být o chlup lepší, všímavější, laskavější.

Evangelium, ta radostná zpráva, zní stále stejně krásně, my jen musíme naladit náš ekvalizér zkušeností, abychom byli srozumitelní i pro lidi, kteří se narodili do digitálního Babylonu.

Hokej mě nikdy moc neoslovoval. Letos jsem se ale na pár zápasů přece jen podíval – a při tom mě napadlo, jak zvláštně máme v životě věci obráceně.

Když se ohlížím zpět na biblické příběhy, které mě formovaly, nemohu se ubránit určitému neklidu.

7. říjen znamená zlom v politické situaci na Blízkém východě. V izraelské i palestinské společnosti se postoje radikalizují. Změnil se i postoj arabských zemí. Rozhovor s předním znalcem situace na Blízkém východě Jean-Paul Chagnollaudem.

Co všechno nám skutečně dává škola? A co si z ní vlastně odnášíme?

Ztratila jsem práci a s ní i pevnou půdu pod nohama. Ač jsem se snažila najít novou, všechno, co dřív fungovalo, jako by přestalo platit.

Pandemie, válka, politické otřesy. Zatímco donedávna jsme tyto pojmy považovali za kritéria řádného historického vyprávění, dnes nám úzkostná doba 6. století, kdy se zároveň rodilo něco zcela nového, může být mentálně mnohem blíž. Právě tehdy vznikají Dialogy papeže Řehoře Velikého, vlivné dílo evropské literatury, které nyní vychází v novém českém překladu. O tom, jak může inspirovat současnost, mluvili v debatě Dominikánské 8 břevnovský opat Prokop Siostrzonek, benediktýnka Petra Pavlíčková a překladatel Ondřej Koupil.

Když jsem si přečetl zprávu o falešné řadicí páce v elektromobilech, rozesmálo mě to – ale jen na chvíli. Brzy jsem si uvědomil, že nejde o technický výstřelek, ale o hlubší signál doby. Nejde už o to, co je skutečné, ale o to, co vytváří dojem. O iluze, které mají nahradit plnost života. Přitom právě Bible, často obviňovaná z útěku do fikce, je ve skutečnosti jedním z nejrealističtějších textů, které znám.

Bibli čtu rád, i když jí někdy úplně nerozumím. Některé verše mi přijdou naprosto jasné, jiné si ve mně sedají pomalu. Občas ale narazím na situace, kdy to, co „říká…

Nově zvolený papež Lev XIV. ve svém prvním veřejném vystoupení k médiím nezahájil pontifikát očekávanou pompou. Místo toho apeloval na změnu jazyka – nejen ve zprávách, ale i v každodenní lidské komunikaci. Mluvil o „odzbrojené komunikaci“ a o tom, že války nezačínají jen zbraněmi, ale i slovy. Přinesl tím víc než jen úvahy o žurnalistice – položil otázku: Jak komunikujeme my sami?

Někdy potkám někoho na ulici a jen toto letmé setkání ovlivní moji náladu. Náhodný úsměv může prosvětlit den a pomoci překonat chmury. Naopak mimoděk zaslechnutá věta dokáže úsměv zcela smazat. Včera to bylo to druhé.

Někdy potkám někoho na ulici a jen toto letmé setkání ovlivní moji náladu. Náhodný úsměv může prosvětlit den a pomoci překonat chmury. Naopak mimoděk zaslechnutá věta dokáže úsměv zcela smazat. Včera to bylo to druhé.

Přírodní vědy hrají nepochybně v naší západní (euroatlantické) civilizaci význačnou roli, jejíž základy spolu s řeckým filosofickým a římským právním myšlením podstatně formovalo křesťanství. Stěží najdeme na Zemi další civilizaci, v jejímž vývoji hrají přírodní vědy obdobnou roli, ale která by neměla základ s výrazným křesťanským podílem.

Spisovatel mnoha tváří – buřič, politicko-kulturní glosátor i tvůrce pečlivě formulovaných charakteristik současného postavení jedince ve společnosti. Nor Dag Solstad svou literaturou otřásal člověkem jako společenskou a předvídatelnou bytostí, poukazoval na jeho existenciální boje a nemožnost začlenit se do společnosti.

Někdy nás každodenní pochůzka postaví tváří v tvář nečekané zkoušce. Nejde o dramatickou událost, spíš o nepříjemné ticho, které se rozhostí mezi lidmi, když někdo překročí hranici slušnosti a lidství.…

Dokumentarista Tomáš Hlaváček získal v roce 2024 první cenu za český dokument na festivalu dokumentárního filmu Ji.hlava. Jeho vítězný snímek Dům bez východu mapuje život lidí v jednom z takzvaných kořistnických domů v brněnské městské části Židenice. Co přivedlo Tomáše na dráhu dokumentaristy, který přináší na světlo palčivá sociální témata? A jaké jsou dopady natáčení na běžný život dokumentaristů? I o tom hovořil v novém dílu podcastu Bez filtru.

Nejtěžší bývá přiznat si vlastní slabost. Ještě těžší je dovolit druhým, aby nám pravdivě nastavili zrcadlo. Ale bez pravdy – podané s úctou a láskou – se žije jen obtížně,…

Za klášterními zdmi se nemusí nutně skrývat jen ticho a modlitba. Kniha V klášteře: Zpověď bývalé karmelitánské mnišky (nakladatelství Práh, 2024) přináší syrové a hluboce osobní svědectví ženy, která vstoupila do…

Důstojnost je to poslední, co člověku zůstává – a někdy jediné, co ho drží nad vodou. Jako nemocniční kaplan jsem svědkem toho, jak i ve chvílích slabosti, bolesti a konce…

Věda, historie i současná geopolitika se protínají v čtyřdílném cyklu o jádru, který připravila platforma Dominikánská 8. Debaty a přednášky s předními českými odborníky ukazují, jak hluboce téma jaderné energie zasahuje do politiky, bezpečnosti i etiky dneška.

Odkud brát útěchu, když nám nestačí síly? Tuto palčivou otázku rozvíjí mimořádně pronikavá kniha Michaela Ignatieffa O útěše: Jak žít s nadějí v temných časech (Kalich, 2023).

Věda, historie i současná geopolitika se protínají v čtyřdílném cyklu o jádru, který připravila platforma Dominikánská 8. Debaty a přednášky s předními českými odborníky ukazují, jak hluboce téma jaderné energie…

Jsme přesvědčeni, že myslíme kriticky. Že se nenecháme zmanipulovat. Ale slavné psychologické studie a dnešní digitální realita ukazují pravý opak. Kritické myšlení je víc než schopnost analyzovat – je to ochota vystoupit z komfortu vlastní bubliny. A to bolí. Obzvlášť v prostředí církve.

Strach, úzkosti i obavy nás často odvádějí od toho jediného času, který skutečně máme – od přítomnosti.

Stalo se pěkným zvykem přát si hezký den. Je to taková věta navíc, kterou přidáme k obligátnímu na shledanou. Připadá mi jako třešnička na kopečku šlehačky na pudinkovém poháru nebo jako lehký střik balsamica na zeleninovém salátu. I bez toho přání se můžete vlídně rozloučit, ale s ním je to lepší. Dotaženější. Nemáte ten pocit?

Leží před námi velmi citlivé téma. Budeme mluvit o manželské sexualitě. O touze překonávající překážky. Slova, která budete slyšet nebo číst, jsou pro mě i pro vás propojené s celou řadou emocí. Možná se vám v průběhu mých slov ozve v těle stud, strach, hněv, smutek, nebo nespecifická úzkost. Možná se také ozve radost, zájem nebo touha. Podobě bude reagovat i mé tělo.

Strach, úzkosti i obavy nás často odvádějí od toho jediného času, který skutečně máme – od přítomnosti. Když se naše myšlenky neustále vracejí k minulosti nebo přeskakují do nejisté budoucnosti, ztrácíme schopnost vnímat, co se děje právě teď. Tento článek nabízí praktický pohled i biblickou inspiraci, jak se ukotvit v přítomném okamžiku – místě, kde se skutečně děje život a kde můžeme slyšet Boží hlas.

Touto otázkou mě na začátku bohoslužby zarazila jedna konfirmandka, která šla zapálit druhou adventní svíci.

Před třiceti lety vstoupil Zdeněk Turek do společenství Logos, které od začátku devadesátých let vytvářelo prostor pro věřící z LGBTQ+ komunity v českých církvích.

V Bibli se píše, že „Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus zemřel za nás, když jsme byli ještě hříšní“ (Řím 5:8).

dyž se Zdeněk Jančařík nechal v roce 1986 pokřtít a rozhodl se pro kněžství, znamenalo to pro něj mimo jiné rozkol s rodiči, se kterými se následujících šest let neviděl. Cesta k samotnému křtu ale nebyla vůbec tak přímá, jak by se mohlo zdát. Salesiánský kněz o tom vypráví pro podcast Příběhy bez filtru. Jaké pro něj bylo dospívání v době komunismu? Proč už od dob, kdy mu na základní škole spolužák věnoval Nový zákon, neustále hledal Boha? A jak ho zkušenost s vyvoláním ducha zemřelého přivedla na cestu modlitby?

Každý snadno pozná chyby biblického mladšího, marnotratného syna – rozhazovačný život, pád a pokání. Ale podobenství skrývá hlubší problém, který se týká mnohem více lidí: past zatrpklosti „slušného člověka“. Proč je právě tato forma ztracenosti tak nebezpečná a jak se jí můžeme vyhnout? O tom, jak snadné je minout radost a propadnout zášti, a jak z ní ven, hovoří Ježíšovo podobenství ve světle Mozartova příběhu.

Jen těžko si představuji společnost, do které by se rituály hodily méně než do té naší. Na vývěsním štítě 21. století by mohla být hesla o přizpůsobivosti, proměnlivosti, individualismu, sekularizaci, netrpělivosti, libovůli… skoro jako bychom vyjmenovávali protiklady toho, co je a jak funguje rituál.

Papež František jako satanista, rudé boty šité z lidské kůže, tajné spojení s Hitlerem – konspirační svět se nevyhýbá ani nejvyšší katolické autoritě. Dezinformační útoky na papežský úřad mají přitom dlouhou historii sahající hluboko do dob studené války. Proč jsou papežové častým cílem fake news, co mají společného staré sovětské metody s dnešními bizarními teoriemi a jak ovlivňují naše podvědomí?

Prostředí, které dává odsouzeným možnost změnit život a navrátit jim důstojnost, zažil výpomocný kazatel a vězeňský dobrovolník Zdeněk Turek během návštěvy norských věznic.

Ježíšovo blahoslavenství „tvůrců pokoje“ dnes vyvolává otázky, kdo jimi vlastně jsou. Biblická vize pokoje není pouhou výzvou ke klidu, ale odvážným zápasem o spravedlnost, který někdy vyžaduje i osobní nasazení. Skutečný pokoj je podle Ježíše neoddělitelný od pravdy a důstojnosti.

Stěhování. Vyklízení. Těžká břemena. Takový nápis stál jasně modrým zřetelným písmem na plachtě Avie projíždějící na zelenou jednou velkou městskou křižovatkou. Stála jsem zamyšleně na přechodu a hlavou mi táhlo kdovíco. Jak kolem mne projížděla písmenka, automaticky jsem je četla. Trhla jsem sebou. Těžká břemena? Někdo zbavuje lidi těžkých břemen? Moje srdce ve mně úplně poskočilo. To by se mi asi hodilo.

Náboženská zkušenost a interpretace biblického textu je vysoce subjektivní zkušeností, něčím, co křesťané nazývají působením Božího ducha. S biblickým pojetím Božího ducha je však ten problém, že se s ním nedá manipulovat.

Volba papeže po Františkovi nebude jen rozhodováním o osobnosti, ale i o dalším směřování katolické církve. Jaký bude jeho nástupce? A co všechno bude hrát roli v rozhodování kardinálů?