Mužská věc

Odlétl nahoru nad řeku a díval se na sebe z ptačího těla. Lodě, horda cizinců, určených ke strachu nebo zabití, opodál nahá žena, pořád s kusem masa v ruce a puse, tohle se děje jemu?

„Jsem rád, že jsem vás našel,“ pronesl spíš k sobě než k čekajícímu hloučku, „uděláte všechno, co budu chtít“. Slovům nikdo nerozuměl, ale na tom nezáleželo. Kromě několika dětí se nikdo nezasmál.

Stál tam polonahý, jeho žena kompletně naostro a čekali, jestli odněkud přiletí oštěp nebo sekyra. Nebo si s nimi pohrají na cizokrajný způsob, výstřední a krajně bolestivý.

Zavolala kolem poledne. „Haló?“ ohlásil jsem se. Mlčela. Už vystřízlivěla a nejspíš zažívala trapný pocit známý všem opilcům a hysterkám při vzpomínkách na předchozí záchvaty upřímnosti. The post Mužská věc 150: Muž a žena uprostřed proudu first appeared on Mužská věc.

„A kdy a kde by ten konkurs byl?“ chtěla vědět Petra, která si navzdory své minulosti nějak nechtěla uvědomit, že mluví s vyfetlem poháněným jediným záměrem.

„Tady to teda žije,“ řekla. Proplétali jsme se k baru mozaikou pachů. Nebylo těžké je přečíst i pod parfémy, většinou šlo o základní pudy. Hudba byla moc hlasitá a poněkud tupá.

Tady bych problém neviděl. Problém vidím v hlavách těch, kteří jim to tam hodí. Jde o blíže nespecifikovanou a nevyzpytatelnou lidskou masu, kdy hloupost většiny vykupuje utrpení menšiny.

Mám pocit, že moje látky mají společné jmenovatele dva: jedním je přátelství a potom radost ze života navzdory něčemu. K tomu ve svých filmech tíhnu. Jde mi o energii, kterou obsahují.

Příběh se vzpouzel, nechtěl ze stránek knihy ven, nechtěl na jeviště. Na jevišti jsou skuteční lidé, kteří vyslovují slova, jež by měla dávat nějaký smysl. Příběh by měl mít nějaký smysl.

Ohlédl se na ohlodanou půlku toho cizího chlapa. Takhle nějak skončí taky, ale teď ještě ne. Takže vzal ženu za ruku a odvedl pár metrů z dosahu smradu a much. The post Mužská věc 146: Něco tomu chlápkovi stačilo sežrat nos first appeared on Mužská věc.

Když si z hlediska svého času projdete vztah s partnerkou, zděsíte se. Více než polovinu života věnujete věcem, které nechcete dělat, které vás nebaví nebo které nenávidíte. The post Jak neplýtvat časem aneb Narodil jsem se, abych plkal s dementy? first appeared on Mužská věc.

První, co Ziad na začátku našeho rozhovoru udělal, bylo, že na počítači otevřel mapu Arabského poloostrova. Pak píchal prstem do jednotlivých států a odříkával: „Amerika, Amerika, Amerika, Amerika, Rusko, Rusko, Rusko, Amerika.“ The post Vrtěti syrským psem first appeared on Mužská věc.

Filozofie novoročních předsevzetí je založena na jistotě selhání.

Seděl proti mně, bicepsy jako dva pytle s pískem, tetovaná ramena, hlava dohola a zpod hustého obočí pronikavý pohled úplně černých očí. Profesionální zápasník – jeden z těch magorů, kteří se nechají zavřít do drátěné klece s jiným magorem a buší do sebe tak dlouho, dokud to jeden z nich nezabalí.

Nobody Listen v rapperské povídce: „No ty vole, miláčku!“ přihlásila se další návštěva, příliš extravagantní, než abych ji tu popisoval. A za chvíli další. Orloj žen z horních instagramových pater. The post Podivný nález v klubu Nowhere first appeared on Mužská věc.

Každé ráno probíhal na pláži řeckého resortu Kinetta Beach nelítostný souboj o lehátka v první řadě. Ivě se dařilo pravidelně vyhrávat díky její schopnosti brzy vstávat, ale toho rána ji Pavel, který přijel teprve včera, předběhl. Srazili se u lehátka současně.

Přítel usedl k počítači a vyhledal profil oné černovlásky. Určitě ji znal. A znal ji dobře. Jestli se neplete, chodila s ním do třídy. Na základce. Simona. Jmenovala se Simona. Proto Sisi. The post Příběhy z OF: Ošklivé káčátko first appeared on Mužská věc.

Už od raného dospívání měl tendenci být konstantně v napětí, fungovat na vysoké neúprosné úrovni. V jeho mysli Willie fungoval tak efektivně, že byl rychlejší než samotný svět. Byl příliš rychlý, příliš dobře namazaný...

Bush Flying je létání nad divokou, nehostinnou krajinou spojené s nezbytným přistáváním na krátké neupravené plochy v extrémních podmínkách. Domovem této letecké aktivity je především Aljaška.

„Dobře,“ zopakovala a stiskla rty, „taky to chci. Ať chcípnou všichni." Zatím byli sami, nikdo je nelovil, ale to se brzy změní. Blížili se k řece. Ten strom ke své poslední noci na světě vybrala matka.

V pondělí v devět ráno se objevil Láďův člověk. Ten chlapík vypadal jako kreslená postavička – zamračenej týpek s vyholenou hlavou a tetováním. Ramena jako bizon a doutnající vztek. Neřekl ani slovo, jen se šíleně šklebil, obličej měl pokrytej bílým prachem.

Když ji před svítáním konečně objevil, vyděšenou a schovanou v křovinách na břehu, tu hladkou ženu z jezera připomínala jen očima. Všude bláto, škrábance a dočerna zaschlá krev a nejvíc na stehnech.

Pražské noci ve strhující sérii povídek amerického spisovatele P. B. Whalena – v české i anglické verzi. Zážitky z temných ulic, drsných barů a jiných podivuhodných zákoutí vám ledacos připomenou. Tak pozor, blíží se půlnoc a jako vždycky – půjde o život i o smrt.

Chladilo to, překonal bolest v čelisti a otevřel pusu, nechal kapky dopadat na jazyk. Šťáva z plodu uzrálého nahoře mezi nočními světly. Rty se mu samy roztáhly do úsměvu. Taková šťastná chvíle, teď, na konci všeho. Už žádná nejistota. Snaha přežít nebo uniknout.

Pražské noci ve strhující sérii povídek amerického spisovatele P. B. Whalena – v české i anglické verzi. Zážitky z temných ulic, drsných barů a jiných podivuhodných zákoutí vám ledacos připomenou. Tak pozor, blíží se půlnoc a jako vždycky – půjde o život i o smrt.

Svázali mu zápěstí a kotníky koženými řemeny, aby se nerozptyloval zbytečnými pohyby jako útěk nebo obrana a mohl se soustředit na jejich poselství. A navzájem si doporučovali ty nejúčinnější postupy.

Pražské noci ve strhující sérii povídek amerického spisovatele P. B. Whalena – v české i anglické verzi. Zážitky z temných ulic, drsných barů a jiných podivuhodných zákoutí vám ledacos připomenou. Tak pozor, blíží se půlnoc a jako vždycky – půjde o život i o smrt.

Pražské noci ve strhující sérii povídek amerického spisovatele P. B. Whalena – v české i anglické verzi. Zážitky z temných ulic, drsných barů a jiných podivuhodných zákoutí vám ledacos připomenou. Tak pozor, blíží se půlnoc a jako vždycky – půjde o život i o smrt.

Pražské noci ve strhující sérii povídek amerického spisovatele P. B. Whalena – v české i anglické verzi. Zážitky z temných ulic, drsných barů a jiných podivuhodných zákoutí vám ledacos připomenou. Tak pozor, blíží se půlnoc a jako vždycky – půjde o život i o smrt.

Pražské noci ve strhující sérii povídek amerického spisovatele P. B. Whalena – v české i anglické verzi. Zážitky z temných ulic, drsných barů a jiných podivuhodných zákoutí vám ledacos připomenou. Tak pozor, blíží se půlnoc a jako vždycky – půjde o život i o smrt.

A pak ucítil, že se někdo blíží. Nic neviděl, ani neslyšel, zachytil jen změnu ve vzduchu. Možná pach, možná chvění. Vstal a oštěp nechal ležet, takové velké dětské přání.

„Žijte v přítomném okamžiku, hlásá nejrozšířenější kulturní mantra 21. století. Je za tím hodně moudrosti… Je to však v rozporu s naší biologií“, říká v úvodu knihy Dotěrné drmolení její autor Ethan Kross.

Pražské noci ve strhující sérii povídek amerického spisovatele P. B. Whalena – v české i anglické verzi. Zážitky z temných ulic, drsných barů a jiných podivuhodných zákoutí vám ledacos připomenou. Tak pozor, blíží se půlnoc a jako vždycky – půjde o život i o smrt.

Pražské noci ve strhující sérii povídek amerického spisovatele P. B. Whalena – v české i anglické verzi. Zážitky z temných ulic, drsných barů a jiných podivuhodných zákoutí vám ledacos připomenou. Tak pozor, blíží se půlnoc a jako vždycky – půjde o život i o smrt.

Pražské noci ve strhující sérii povídek amerického spisovatele P. B. Whalena – v české i anglické verzi. Zážitky z temných ulic, drsných barů a jiných podivuhodných zákoutí vám ledacos připomenou. Tak pozor, blíží se půlnoc a jako vždycky – půjde o život i o smrt.

Pražské noci ve strhující sérii povídek amerického spisovatele P. B. Whalena – v české i anglické verzi. Zážitky z temných ulic, drsných barů a jiných podivuhodných zákoutí vám ledacos připomenou. Tak pozor, blíží se půlnoc a jako vždycky – půjde o život i o smrt.

Pražské noci ve strhující sérii povídek amerického spisovatele P. B. Whalena – v české i anglické verzi. Zážitky z temných ulic, drsných barů a jiných podivuhodných zákoutí vám ledacos připomenou. Tak pozor, blíží se půlnoc a jako vždycky – půjde o život i o smrt.

Pražské noci ve strhující sérii povídek amerického spisovatele P. B. Whalena – v české i anglické verzi. Zážitky z temných ulic, drsných barů a jiných podivuhodných zákoutí vám ledacos připomenou. Tak pozor, blíží se půlnoc a jako vždycky – půjde o život i o smrt.

Pražské noci ve strhující sérii povídek amerického spisovatele P. B. Whalena – v české i anglické verzi. Zážitky z temných ulic, drsných barů a jiných podivuhodných zákoutí vám ledacos připomenou. Tak pozor, blíží se půlnoc a jako vždycky – půjde o život i o smrt.

Pražské noci ve strhující sérii povídek amerického spisovatele P. B. Whalena – v české i anglické verzi. Zážitky z temných ulic, drsných barů a jiných podivuhodných zákoutí vám ledacos připomenou. Tak pozor, blíží se půlnoc a jako vždycky – půjde o život i o smrt.

Martin Záklasník, někdejší velká ryba českého byznysu ve své nové roli uvažuje nad kouzlem i pastmi korporátního světa, nepřetržitým voláním změn i nad potupnými konci špatných leaderů. A hlavně o radosti napříč všemi generacemi.

V pražské JSP Art Gallery se ve výtvarných dílech Pauliny Skavové a Ivany Štenclové propojuje svět mytologie, lovu a smrti s tvářemi a životy konkrétních osob.

„Tak cos mi chtěl ukázat?“ pohodila hlavou, zvedla ruce a vyždímala si vlasy na nahá záda, „a co tady vůbec děláš?“ Mluvila tiše a rozhlížela se, kdyby náhodou.

Tento týden mě v tramvaji chtěli pustit sednout celkem třikrát. Nejprve mladá studentka, pak dva muži. A tak je čas na kosmetiku, kam jsem se vypravila na pražský Smíchov.

A zatímco leží s mrtvou matkou na mrtvé kůži na dohled od domova, jeho žena se ve stanu protáhne a na líných dlouhých nohách se vydá večerním šerem k jezeru.

Richard Bartyzal věřil, že je pouhý krok od objevu důkazů spolupráce mezi nacisty a Vatikánem. S přáteli chtěl najít osobní archiv Adolfa Hitlera a slavnostně ho odevzdat státu.

Nelíbilo se mu, že tu matku takhle nechává. Přijdou a přiletí zvířata. Tělo se má rychle spálit nebo zahrabat, aby se duch mrtvého mohl soustředit na další cestu.

Auta na elektřinu se z mnoha důvodů neprojíždějí zrovna růžovou alejí. Spousta problémů od výroby po nedostatek nabíječek, ale stejně: Někomu se to prostě hodí. Proč?

„Žít takhle sám musí bejt divný,“ zamyslela se při poslední návštěvě. Utírala si ruce od masážního krému a bylo jasné, že nemá na mysli mou opuštěnost, ale prachy a luxus kolem.

Zatímco zvíře se zdálo po smrti větší, matka se zmenšila. Po stranách hlavy a na krku měla hluboké rány po zubech, lebka praskla, tělo opustila spousta krve. Vzal ji do náruče, bledá tvář mu přepadla přes předloktí.

Z průmyslového materiálu vytváří Veronika Psotková jemné sochy vznášející se v prostoru. Dráty pod jejíma rukama ožívají, dostávají tvary a stávají se bytostmi. Sochařčinu tvorbu představuje nová výstava Beze strachu na Bořislavce v kulturním prostoru KKCG, které dostává jméno Artium.

Shora se díval, jak se tvor postavil na zadní, opřel se o kmen a znovu zařval na tři dlaně od jeho nohou. Chtěl stoupat výš do bezpečí, ale něco ho zadrželo a donutilo otočit. A když se tlama otevřela znovu, sevřel oštěp s kamenným hrotem ostrým jako štěpina ledu a zarazil ho do tlamy, která už zase začínala růžovět.

Sochař a malíř Richard Štipl vystavuje v pražské JSP Art Gallery svá kognitivní rozladění a další cesty k osvobození ducha z determinace hmoty a těla.

Barre byl záhul a občas se mi třásla kolena. Zajímavá směs strečinku, baletu, posilování, pilates, ale i jógy, k tomu nějaké pomůcky. A pěkně svižně do hudby.

Čekalo mezi stromy, srostlé se zemí jako skála na konci cesty. Osamělé obrovské zvíře s popelavou srstí, vztyčenýma ušima a špičáky vyčnívající po stranách z protáhlé huby.

„Takže milé děti, asi takhle…“ zasmál se v duchu osvobozený Mickey a se sípavým chechotem probuzeného psychopata skočil do hororové počítačové hry Infestation 88.

„Kdo chce klamat, vždycky najde někoho, kdo se oklamat dá,“ připomíná renesanční znalec moci Niccolò Machiavelli ve svém nejdůležitějším díle Vladař. A my nadšeně nebo naštvaně přikyvujeme.

„Nemělas sem chodit,“ řekl potichu. Neodpověděla a když se k ní obrátil, viděl, že spí, začínala chrápat, prameny šedivých vlasů přepadly přes větev jako vodopád zastavený uprostřed letu.

Brutální, ale úspěšná léčba závislosti na drogách. Thajský buddhistický klášter Tham Krabok proslavila odvykací kúra osazená tajným elixírem, zběsilým zvracením a posvátnými přísahami. Za branami templu ale leží mnohem barevnější země.

Lidé vylézali ze stanů, nejdřív se dívali z povzdálí, ale jekot je přitahoval jako šelmu krvácející zvíře, krok za krokem se přibližovali. Kořen s matkou pak křičeli ještě víc a některé volali jménem.