i60

Botanicus je česká firma zabývající se pěstováním rostlin, bylin, ovoce a zeleniny ve vlastních ekologických zahradách a výrobou přírodní kosmetiky, čajů a směsí koření.

Počet lidí, kteří budou v příštích letech potřebovat paliativní péči, bude výrazně narůstat. Ministerstvo zdravotnictví proto představilo první konkrétní kroky k naplňování Strategie rozvoje paliativní péče do roku 2035.

Dvojdílné? Jednodílné? Veselých barev a vzorů? Nenápadné, ideálně černé? Jaké plavky se hodí pro lidi vyššího věku? A je vůbec třeba při výběru plavek řešit věk nebo je to nesmysl?

"Celou noc vál vítr nasycený vlhkem z hor i párou ze zaplavených luk. Po nebi táhly mraky, ale měsíc plul po obloze a rozháněl jejich černé cáry..."

Prázdniny mi vždycky voněly jehličím, lesními jahodami, mokrými plavkami a příslibem dobrodružství. Chutnaly po špekáčcích a kynutých koláčích s rybízem nebo meruňkami.

Kolegyně v práci mě pozvala na návštěvu. Narodilo se jí druhé dítě, doma má ještě tříletou holčičku Marii. Po práci na chvilku můžu, tak jsem tedy šla.

Neseď pořád doma. Buď aktivnější. Ty už jdeš spát? Ty jako nechceš o víkendu nikam jet? Co se s tebou stalo? Ty jsi zdědkovatěl! Kdo z mužů nikdy od partnerky neslyšel podobné věty, měl by každý den oslavovat své štěstí. Většina je totiž slyší.

Někdy po třech desítkách let příležitostného až pravidelného kouření starý pán přestal kouřit a to už natrvalo. Předcházelo tomu několik pokusů málo úspěšných. První byl na počátku puberty, kdy kamarád konstatoval, že už jsme velcí a naše cigareta na veřejnosti nikoho nevzrušuje.

Mám v genech něco, co mě čas od času přiměje toulat se krajem pod Bílými Karpaty a znovu objevovat příběhy Moravského Slovácka.

Konečně! Konečně mi dala věda za pravdu! Já to vždycky říkala, že pobyt v posilovně je ztráta času!

Vážení čtenáři, většina z vás určitě viděla seriál o šlechtických rodech nazvaný „Modrá krev“. Seriál to byl velmi poutavý. Zajímavý až tak, že jsem si položila otázku, jak daleko do minulosti znám své předky.

Botanicus v Ostré u Lysé nad Labem jsem si vybrala pro letošní narozeninový výlet s přítelovou dcerou a jejím manželem. S přítelem jsme tam rádi jezdili. Autem to trvá z Prahy jen půl hodiny.

V minulém díle seriálu jsme si připomněli Pavla Tigrida. Do jeho časopisu Svědectví mezi jinými několikrát přispěl také pražský rodák Jan M. Kolár (1923-1979).

Náš turistický kroužek MaHo oslavil v loňském roce 30 let svého trvání. Těžko spočítáme, kolik jsme toho nachodili, kolik jsme toho viděli, a co jsme všechno spolu zažili.

Z domácího, až příliš velkého, poklidu se konečně ocitám na náměstí, v příjemném prostředí kavárenského podloubí. Lidé většinou obsazují venkovní sezení, aby se vyhnuli trochu dusnému klimatu kavárenských interiérů.

Diagnostika Alzheimerovy nemoci prochází v posledních letech zásadní proměnou. Zatímco ještě nedávno bylo možné přítomnost typických změn v mozku potvrdit především pomocí vyšetření mozkomíšního moku nebo specializovaného PET vyšetření, dnes se stále více pozornosti soustředí na krevní testy.

"Maruško, snad jsi neutekla od cirkusu?" zeptal jsem se udiveně své cukrárenské společnice, když se blížila ke stolku, u kterého jsem na ni už čekal. "Pojď, krasavice a posluž si kávou s větrníkem, právě nám to přinesli."

Média plní ve společnosti tři základní funkce – informují, vzdělávají a baví. Právě na jejich informační roli se zaměřil program Letní mediální školy pro seniory v České tiskové kanceláři, která účastníkům přiblížila, jak vznikají zpravodajské informace a proč je důležité sledovat jejich původ.

Jejich svět mě fascinuje, a tak jsem na srazu v Širokém Dole opět nechyběl. Ti, kteří je renovují a následně o ně pečují, jsou pro mě super machři svého řemesla. Velký dík patří samozřejmě i nadšeným pořadatelům.

Když jsem bydlela v Praze, ráda jsem nakupovala knihy v obchodech Levné knihy. Sehnala jsem i klasiku: Flauberta, Tolstého či Seifertovy a Gellnerovy verše. V paperbackovém vydání byla vždy cena příznivá, což jsem vždy s radostí uvítala.

Umělá inteligence bývá v cestovním ruchu nejčastěji spojována s plánováním dovolené nebo doporučováním hotelů. Skutečný dopad AI je ale mnohem širší.

Umělá inteligence bývá v cestovním ruchu nejčastěji spojována s plánováním dovolené nebo doporučováním hotelů. Skutečný dopad AI je ale mnohem širší.

Pozor, tento fejeton obsahuje cizí slova jako barefood nebo oukrop. Taky FOOT a FOOD. Češi ta slova znají: foot je noha jako ve slově fotbal a food je jídlo – všichni vědí, že existuje fast food.

Těší se, až vnoučata přijedu na prázdniny. Naplánují program, výlety, návštěvy. A když je pak po všem, navzájem si sdělují: pořád jen seděli na mobilu, koukali na tablety. To je zkušenost mnoha babiček a dědů.

Koncem června bylo neskutečné horko a děly se věci, co člověku normálně hlava nebere. Já vím, že kdyby se nic nedělo, nebyly by dějiny, ale někteří senioři prý opravdu mají klidné stáří...

Je neděle. Připadá mi taková ospalá až líná. A slunce začíná pálit. To zas budu muset večer zalévat. A pořád číst mě též nebaví. Možná bych měla vzít vysavač a trochu uklidit. No to už vůbec ne. Je přece neděle!

Finále Wimbledonu bylo strhujícím představením, které muselo bavit nejen sportovní fanoušky. České tenistky svou hrou i vystupováním udělaly Česku obrovskou reklamu.

Vesnička Repechy u Protivanova se svými asi patnácti stálými obyvateli je jednou z nejmenších obcí na střední Moravě a je vyhledávaným místem odpočinku i relaxace.

Když jsem kdysi dávno v dětství viděla film Řek Zorba, byla jsem jím uhranuta, přestože si dnes myslím, že jsem mu nemohla rozumět. Zůstala ve mně změť zneklidňujících vzpomínek na něco svobodného, silného, provokujícího…

Od roku 1993 se věnuje realitám na Zlínsku. Zná v tomto kraji snad každý kout. Když v Pozlovicích u Luhačovické přehrady narazil Pavel Dočkal na budovu Martincova mlýna, okamžitě věděl, že je to místo, kde by chtěl prožít stáří se sobě podobnými.

V rámci Letní mediální školy České tiskové kanceláře (ČTK) pro seniory, uskutečněné na začátku července, byla naplánována návštěva archivů ČTK a České televize (ČT). Povídat si s brontosaury? Snad to nějak přežiju!

V letech 1971-72 jsem dlel v Mariánských Lázních. Závidět nemusíte, nebyl jsem tam na lázeňské léčbě. Svou hrudí jsem bránil imperialistickému agresorovi, aby nezachvátil naši socialistickou republiku a nepřinesl k nám třeba západní životní úroveň. Byl jsem tam na vojně. U motostřelců čili pěšáků čili bigošů.

Meteorologické modely se letos na výhledu počasí shodují více než obvykle. Podle aktuálních sezónních prognóz čeká Českou republiku nadprůměrně teplé léto, zatímco srážek by mělo být spíše méně.

„Máme všechno?“ volá manželka. „Co nemáme, nepotřebujeme,“ směje se dcera.

Pokaždé, když k nám na grafiku zavítal Čárlí, měli hned všichni lepší náladu. Čárlí se jmenuje Charialos neb je původně Řekem, ale nikdo mu jinak neřekl než Čárlí.

Popravdě řečeno, nudle s mákem jsem nikdy dobrovolně nevyhledávala. V dětství se jim vyhnout bohužel nedalo. Vařívala je maminka i babička, často byly i na jídelníčku ve školní jídelně.

Nijak zvlášť jsem se do Toskánska nehrnul. Cestování do ciziny už moc nevyhledávám. Ale nechtěl jsem trhat partu, když se moje paní domluvila se švagrem, že pojedeme jedním autem.

V Praze každý den v podvečer vycházel plátek Večerní Praha, který by se dal přirovnat, řekněme, k dnešnímu Blesku. Reflektoval události posledních 24 hodin v hlavním městě a už tenkrát titulky byly mírně řečeno zavádějící.

L’important c’est la rose…

Horko a sucho v květnu nebylo nic proti tomu, co přinesl červen. Blížil se závěr školního roku. Rodiče reptali na nového ministra školství, že dětem pár měsíců před prázdninami zkrátil školní rok.

Měl bys. Musíš. Už jsi to udělal? Proč tam nejdeš? To bys neměl… Žijeme v době, kdy se na internetu kdekdo cítí být povolaný udělovat rady a názor vydává za nezpochybnitelnou pravdu. Výsledkem je bizarní situace: mladí radí starým.

Pragerovými kostkami se myslí soubor tří výrazných brutalistních budov architektů Karla Pragera a Jiřího Kadeřábka, postavených v bývalé klášterní zahradě Emauzského opatství na Novém Městě v Praze 2.

Klasická dovolená je spojovaná s cestou na jih, pobytem pod žhnoucím slunkem, bojem o místo na pláži a namáčením se ve slané vodě, do které ústí svod kanalizace z pobřeží. Jiným toto nevyhovuje a dávají přednost mírnějšímu klimatu třeba v Beskydech.

Je to už dlouhých padesát let, co jsem jednoho podzimního dne seděl na náplavce Na Výtoni poblíž podskalského muzea a koukal se za vlaky.

Mám ráda domovní znamení. Zvlášť pražská. Mají svou zvláštní magii, kde končí symbol a začíná legenda. Tušíme zde příběh či osud bývalého majitele. Můžeme dát prostor naší fantazii.

Ministerstvo zdravotnictví připravilo změnu, která pacientům usnadní přístup k hrazeným léčivým přípravkům. Novela vyhlášky o předepisování léčiv umožní, aby vybrané léky předepisované výhradně ambulantními specialisty, mohli nově předepisovat praktičtí lékaři.

Bořislavka Centrum, to jsou čtyři samostatné nepravidelné „krystaly“, které výrazně oživily křižovatku na Evropské třídě v Praze 6 s ulicemi Liberijská a Horoměřická. Je v nich nejen nákupní centrum a sídla více společností, ale i prostor pro zážitky z umění.

Letos v květnu se mi podařilo potřetí v životě navštívit Kutnou Horu, a to po cca 30 letech. Tentokrát na více dní. Každý den zde jsme, krom jiných míst, opakovaně obdivovali chrám sv. Barbory.

Na den přesně před třiceti lety skončil ve funkci ministra kultury Pavel Tigrid, tedy muž mající s českou kulturou doma či za hranicemi opravdu bohaté zkušenosti.

V červnu jezdíváme s kamarády na týden na kola. Letos jsme si za základnu vybrali jihočeské městečko Slavonice.

„Nejlepší to bylo v baroku,“ povídá třeba můj pětaosmdesátiletý tatínek. „Di, ty to pamatuješ?“ neodpustím si. „Co bych si nepamatoval, dyk to není tak dávno.“

Nevěřil, tak hned dostal nálepku. Byl apoštol a došel až do Indie. Svatý Tomáš.

„Ahoj, jsem na jedné soutěži, sbíráme body za kódy, a kdo jich bude mít v nejkratším čase nejvíc, vyhraje kartón lahví vína. Mohl bys mi poslat na sebe telefon?“

Lidské osudy bývají často pěkně zamotané. I osud mých rodičů byl spletitý a vydal by na román.

Je toto vůbec možné? Nedávno jsme oslavili příchod Nového roku a najednou je první půlrok za námi. Neuvěřitelné. Neuvěřitelné, jak rychle ubíhají dny, týdny a měsíce.

Práce v knihovně byla nejen práce, byla celoživotní koníček. Že mě práce bavila, a baví stále (i když v současnosti už jen v místní knihovně) o tom není pochyb, o veselé zážitky nouze nebyla, ostatně, o některých jsem již psala. Ale dnes chci vzpomenout na pracovní den poslední. Všechno jednou končí…

Jsem rád, že již nejsem v pracovním procesu. Pracuji sice pár hodin, ale pro radost. To nemohou říci ostatní. Mají to dnes složité.

Věnuje se adrenalinovým sportům, nedávno se vrátil z cyklistického závodu napříč Balkánem, kde ujel téměř dva tisíce kilometrů. Vystudovaný právník Tomáš Obr ale hlavně pomáhá lidem – jeho identifikační náramky už zachránily několik životů.

Je horko, tak pro zasmání, nebo i zamyšlení.

Výstava „Kriticky ohrožené jevy našich nářečí“ v Galerii Věda a umění AV ČR na Národní třídě v Praze sice již skončila, ale ten, kdo se o češtinu a nářečí stará stále, je tu s námi již 80 let. Je to Ústav pro jazyk český AV ČR.