i60

Když jsem si brala Karla, byla jsem mladá, blbá a hlavně zamilovaná. Snad se v té době nějakým způsobem snažil i on, aby mě získal, ale jakmile se mu to podařilo, začala jsem pro něj být míň důležitá než obyčejný vzduch.

Člověk je asi nejlínější tvor pod sluncem, protože si své pinožení za potravou jako takovou, i duševní, zjednodušuje, jak může. Myslím si, že je dokázáno, že jen líný jedinec vynalezl kolo a od toho byl už jen krůček k věčnému ubližování přírodě kvůli svému blahu.

Nejčastějšími trestnými činy v kyberprostoru jsou podvody spojené s inzercí, investiční podvody a podvodné telefonáty, při kterých zločinci předstírají, že jsou pracovníci banky nebo policisté. Oběti dokážou důmyslně zmanipulovat, navodí pocit strachu a časového tlaku. Nejlepší ochranou proti nim je informovanost, sdělili policisté.

Minulý týden jsem se vrátil z vydařeného zájezdu na jižní Moravě naší školy, kde jsem na pár hodin pracoval. Prohlédli jsme si impozantní obrazy Alfonse Muchy z dějin Slovanů, umístěné v renesančním zámku v Moravském Krumlově.

Jak jsem nedávno tady psal, důsledkem těžkého úrazu jsem přišel o čich. Bohužel to nebylo všechno. Utrpěl jsem též mozaikovitou zlomeninu čelní kosti, odtrhnul si kus mozkové pleny, zlomil horní čelist (atd.). Postupně proběhla jak mnohahodinová operace, tak všelijaká vyšetření.

Co si tak trochu vyčítám, že jsem ve svém životě zanedbala, je znalost jazyků. Jako každý z mé generace jsem vyrostla na ruštině. Kolikrát jsem začínala s němčinou ani neumím spočítat. Výsledky velmi mizerné. Nedávno jsem měla možnost ruštinu použít. Ani jsem netušila, že dám dohromady několik vět za sebou. Ale dost možná mi pomohla dávka adrenalinu, který mi vystoupal do vyšší hladiny.

Když jsem s kamarádkou dne 9.3.2019 jela do Olomouce na akci "Tvořivá Olomouc", ani ve snu mě nenapadlo, že se mně tam něco tak zalíbí, že se něco nového z rukodělných prací ve svém seniorském věku budu chtít naučit.

Až stydlivě skryté všetečným zrakům návštěvníků visí za dveřmi mé pracovny staré housle. Visí tam už léta, hned vedle mosazného gongu, který krásně zazvoní pokaždé, když do něho nechtěně bouchnu otevřenými dveřmi.

Toto téma jsme měli kdysi zpracovat v našem místním literárním spolku „S.P.I.,“ jehož tehdy jedna z nejmladších členek, gymnazistka Adélka, mi v současné době občas přednáší psychologii, a pojala jsem to takto.

Psal se rok 1967 a Marta Veselá, dcera předsedy JZD Lhota Tondy Veselého a jeho manželky Vlasty Veselé, v sobotu v měsíci červnu toho roku měla na úřadě v Pardubicích ohlášenou svatbu s Američanem Jerry Taylorem, synem Honzy Krejčího a Manky Krejčí, kteří se z Prahy vystěhovali do Texasu ve třicátých letech dvacátého století.

Předešlé romány této české autorky se staly bestsellery. Nyní jí vychází nová kniha s názvem Takové velké štěstí. Příběh dívky, která neměla jednoduchý život, se začíná odehrávat v době, kdy Československo zdrtilo obrovské sucho.

Minule jsem objasnil ryzí umělecký charakter naší kulturní úderky. A teď k tomu, jak se jí dařilo – v kině ve Velké Hleďsebi, ve volební kampani a nakonec (jak se jí dodařilo!) v samotném mariánskolázeňském Casinu.

Takto se jmenuje akce - letecká show, jejíž 11. ročník proběhl v sobotu 28. srpna na travnatém letišti v Ústí nad Labem. Byla jsem tam před lety asi při 2. ročníku a vzpomínám dodnes.

Letošní léto bylo obzvlášť vyvedené. Místy i 40 stupňů, což v našich končinách nepamatuji. Velice špatně ta vedra snáším, a tak mi nezbylo nic jiného, než chodit ráno a večer na procházky a přes den být doma.

Každý rok ke konci prázdnin vyrážíme s našimi třemi vnuky někam na krátkodobý pobyt do přírody. Protože z našich dvanáctiletých dvojčat se stali rybáři s platnými rybářskými lístky, naplánovali jsme letos výlet na přehradu Smraďavku do Buchlovic.

Kari má kořeny na indickém subkontinentu, kde se směsi aromatického koření používají při vaření po tisíce let.

Nedávno tu vyšly tři moje srdceryvné vzpomínky na vojnu: Slavnostní pochod, Žízeň jako Kilimandžáro a Černá puška je má tužka. Teď si ve dvou dílech přečtete další, rovněž skutečnou událost. Tak kávu na stůl a nevrtět se.

„Kam se chystáš, Ireno, má lejt jako z konve?“ zeptal se mě Petr v podvečer ten pátek, jak už se na obloze stahovala těžká mračna před dlouho očekávaným deštěm a já si potřebovala odběhnout ven.

Nejen pro děti. Návrat do školních lavic můžete zažít i vy! Od toho jsou porůznu k mání výukové programy pro nás, životem zkušené, (nejen) na vysokých školách. Buď se nazývají systémem celoživotního vzdělávání, nebo univerzitou třetího věku.

S věkem se pokožka člověka přirozeně mění. A nejde jen o ztrátu elasticity a tvorbu vrásek – na kůži se objevuje víc pih, znamének a přibývá hnědých skvrn. V případě tmavých ploch na dolních končetinách je ale třeba zpozornět. Podle odborníků totiž nejde o kosmetickou vadu, ale o varovný signál špatně prokrvené tkáně, který může vést až k amputaci.

Ve vídeňských domovech pro seniory vyvinuli speciální želé pro lidi, kterým zdravotní potíže komplikují příjem tekutin. Snadno se rozpouštějí v ústech a jejich složení i příchuť lze upravit podle konkrétních potřeb. Toto inovativní řešení je zároveň jedním z mnoha opatření, kterými pečovatelská zařízení chrání starší obyvatele před horkem.

„Kluci, určitě zas dostanu na pokoj chrapouna a budu mít zkaženou celou dovolenou.“ Těmito slovy se nám pravidelně svěřoval náš dávný kolega Pavel se svými obavami, než vyrazil na nějaký zájezd.

Kdo už netrpělivě počítá roky do odchodu do penze, protože mu na pracovní zápřah a tlak na výkon docházejí síly či zdraví, tak možná přemýšlí i nad tím, odejít do důchodu o něco dříve. Tato možnost u nás existuje.

Myslím si, že to jsou důležité otázky, které je třeba si průběžně klást. Čtu, slyším, vidím v televizi či na internetu různé úvahy o štěstí. Často kolem sebe, i u mladých lidí, slyším, že nejsou se svým životem spokojeni.

Gymnaziální léta znamenala v mém životě zásadní zlom. Nová učební látka se na nebohé studenty, zvyklé na přijatelný režim základní školy, najednou nahrnula jako lavina. Ne každý to zvládl se ctí.

Čím jste chtěli být? Popelář, kosmonaut, hasič, pančelka, královna krásy, popřípadě herečka, to jo. Ale obchoďák a markeťák?

Naše babička nás jako děti vodila do školy, a tak znala naše spolužáky a spolužačky odmala. Všímala si, jak rostou, prospívají a když se jí někdo líbil, doma ho chválila. A používala různá rčení, která jsem už později neslýchávala.

Když šel můj muž do důchodu, myslela jsem si, že to bude docela fajn. Konečně nebude ráno vstávat ve čtvrt na šest, nebude chodit domů unavený a protivný, budeme mít víc času jeden na druhého. Říkala jsem si, že budeme chodit na procházky, dáme si v klidu kafe dopoledne, prostě pohoda.

Někdo nosí celý život sportovní obuv, někdo naopak dokáže trávit celé dny v lodičkách na podpatku. V poslední době je čím dál víc oblíbená takzvaná barefoot obuv, pohodlné boty, v nichž se člověk cítí jako by šel na boso. Ale pozor, nejsou vhodné pro všechny.

Vyjíždí-li se ze Smíchova podél Vltavy Strakonickou ulicí ven z Prahy, můžeme po pravé straně v kopci Barrandovských skal vidět, jak v dálce z lesů vykukuje bílý kostelík sv. Jana Nepomuckého. My se k němu můžeme vydat pěšky kolem bývalé lázeňské budovy a lesního miniZOO a vycházku zakončit industriálním překvapením – Pacoldovou vápenkou.

Kolem nás chodí lidé, kteří nežijí své životy. Nesou v sobě staré rodinné vzorce a očekávání, jež je svazují i v dospělosti. Na jejich skryté zápasy přitom často narážíme. Tito jedinci totiž zatím nepochopili, že odvaha žít si po svém je jediná cesta ke spokojenosti.

V Evropě funguje kolem 67 000 veřejných knihoven. Každá třináctá přitom připadá na Česko. Celkem jich je u nás 5 097. Přestože knihoven i registrovaných čtenářů v čase ubývá, role knihoven se rozšiřuje.

Všichni rodiče mi jistě potvrdí, jak těžké je pro ně přiznání, že se jim nevydařil syn. Ano, něco podobného se stalo i nám a já nyní na sklonku svého života nechci spekulovat, nakolik jsme to s manželkou zavinili naší výchovou.

Judita je 24letá dlouhovlasá zrzavá studentka historie, která si přivydělává tím, že mi dělá asistentku.

Není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem, říká známé přísloví. Ano, zalíbit se všem jistě nikdo nemůže. Především proto, že všechny nezná. A naopak. Jistě, je to nadsázka. Ale každý má větší či menší okruh známých. Nebo je to i známost jednostranná. Mám na mysli veřejně známé osoby.

Limity cyklistů jsou různé. Počet kilometrů, převýšení, počasí, ale především vlk. Poučka, že se nejlépe vyžene, když se běží přímo, a pak prudce uhne, aby vlk pokračoval rovně dál, je nic neřešící pověra. Vlk se dá sice dobře ustát, ale mizerně usedět, zvláště pak cyklistovi, když pominu hospodské šampióny.

Měl jsem kdysi těžký úraz hlavy. Odtrhl jsem si mozkovou plenu, rozbil oko, zlomil čelist atd. Úrazem jsem také přišel o čich. Totální ztráta čichu sice není tak nebezpečná jako poškození zraku, ale lékařům z nemocnice na Homolce vadila z jednoho důvodu: „Mozkovou plenu vám zalepíme, čelist sešroubujeme, ale čich, ten obnovit nedokážeme.“ No tohle?!

Léto, prázdniny, dobré jídlo, vedro, koupání a tobogány pro děti. Proto se lidé hrnou v létě k moři, kde se pak na pláži mačkají tělo na tělo, koupou se v mastné vodě a večer poslouchají rachot z diskoték.

Konečně! Dnes se to stalo. Za bílého dne. Dočkala jsem se ho. Čekala jsem na něho. Netrpělivě. Dlouho. Za dusných nocí. On pořád nepřicházel. A já po něm tolik toužila.

„Ježkovy voči!“ vykřikla jsem, když mě na chodníku zcela nečekaně zezadu předjel cyklista. Chybělo jen malinko a mohli jsme být oba na zemi! Cyklista však už pomalu mizel v dáli a já jsem si uvědomila, že jsem tato slova už hodně dlouho nepoužila.

Amalfské pobřeží v regionu Kampánie na jižní straně Sorrentského poloostrova má přezdívku Božské pobřeží. Zcela oprávněně.

Je mi jich malinko líto, protože jsem na ně nepříjemná, ale nemůžu si pomoct. Jak jsem právě na internetu zjistila, mají vznešené tituly: Operátor – prodejce, operátor – call centrum, obchodník – IT, telesales consultant, telesales operátor, telemarketing operátor…

Konečně nastal přesun z čekárny u lékaře do pracoviště zdravotní sestry. A je tam nějaká jiná. Postarší dáma, ale přesto o generaci mladší než příchozí pacient. Od prvních slov vzájemné komunikace se do povědomí tlačí něco z minulosti. Ale souvisí to vůbec?

Procházela jsem se lesem, vnímala klid a ticho rušené jen občasným ptačím zapísknutím, v mírném větříku tančila stébla trávy. Mezi listím u cesty se zableskla modrá barva. Jedno ztracené sojčí pírko. Naplno se rozběhla fantazie. Co se tak mohlo stát?

Jednodenní výlet z Prahy do Mníšku pod Brdy odhalí překvapivou souvislost mezi bývalým dolem Skalka a zdejšími památkami. Právě poddolování v 50. letech barokní areál s kostelíkem sv. Maří Magdalény, klášterem a křížovou cestou vážně poškodilo a část jeho umělecké výzdoby musela být zachráněna.

Když si vysušil čerstvě oholenou tvář, podíval se na sebe zálibně do zrcadla. „Není to špatné, tedy až na to jméno,“ pomyslel si, protože dnes ho zase bude muset vyslovit celé – Arnošt Šmelhaus.

Telefony, peněženky, brýle, deštníky. To jsou věci, které nejčastěji zapomínáme ve vlacích, v autobusech, v restauracích, v hotelech. Ovšem taxíkáři nacházejí zajímavější zapomenuté věci: křečka, dvě stě čtyřicet koblih, kachní pařáty.

Mamografický screening patří mezi nejúspěšnější preventivní programy českého zdravotnictví. Každoročně jej absolvuje již více než 800 tisíc žen a díky pravidelnému vyšetření se daří zachytit většinu nádorů v časném stadiu, kdy je léčba nejúčinnější. V České republice je přitom každoročně nově diagnostikováno více než 8 tisíc případů rakoviny prsu.

JARO, LÉTO, PODZIM, ZIMA. Čtyři roční období, která samozřejmě všichni známe. Určeny byly podle jarní a zimní rovnodennosti a podle letního a zimního slunovratu. Přesto některé měsíce částečně zařazujeme k jinému období, než je astronomicky určeno.

Touto mojí fotoreportáží bych ráda dala tip, kam na dovolenou s těmi, kdo mají rádi jakoukoliv turistiku a adrenalin. A to jak pěší turistiku, tak cykloturistiku a také vodu, saunování, posilování či paragliding.

Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA) varuje před falešnými zájezdy, nabízených na sociálních sítích. Podle asociace lidé posílají peníze neznámým osobám, které pak přestanou komunikovat.

Bylo mi asi deset, když jsem při dědově povzdychu „mám hlad jako herec“ začala uvažovat, proč hlad neměl třeba kominík, zedník nebo truhlář? A dětská fantazie začala pracovat.

Občas se zdá, že bude den zalitý sluníčkem a poklidným tempem bude ubíhat k večeru. A pak se zamračí, objeví se nepříjemnosti a vy ještě poděkujete, že to nebylo horší. I takové dny jsou.

„Jestli se tady před tebou rozklepu, tam mi to budeš muset prominout. Stalo se mi to sice už před měsícem, ale když na to pomyslím, tak se ještě dneska strachy naježím.“ Maruška si opatrně lokla kávy a posloužila soustem zákusku.

Před více než dvaceti lety se ocitl britský programátor Martin Taylor v Česku. Praha ho nadchla tak, že se tu usadil, založil rodinu a začal učit Čechy angličtinu. Ve svých sedmdesáti letech se stal yutuberem. Točí videa o krásách Česka.

Moderní lék původně vyvinutý pro léčbu cukrovky (diabetu), empagliflozin, může ve vhodné kombinaci pomáhat i lidem s vysokým krevním tlakem bez diabetu.

Už jsem tady nedávno psal, že jsem byl na vojně v Mariánských Lázních, ve Velké Hleďsebi, v letech 1971-1972. Vznikla tam šestičlenná skupinka absolventů vojenského katedry vysoké školy, kterou nám režim neuznal, což nás sdružilo.

Před pár dny na mě z hlubin internetu, konkrétně s jedné skupiny, sdružující starší lidi, vyskočil vtip. Nemyslím, že by byl přímo homofobní, spíš tak nějak trefně vystihoval mainstream dnešní společnosti.

Na cestách, ať do práce nebo na dovolenou, se člověk snaží dostat se z místa A do místa B co nejrychleji. Při delší trase zastaví na občerstvení a krátký odpočinek. A pak hurá, pokračuje směrem ke svému cíli.

Pro raky a ráčky v přírodě je charakteristické jejich „couvání“, čili pohyb vzad. A stejně tak je tomu u paronymních dvojic zvaných ráček slabikový.