G

Pazuzu Algarad si nechal potetovat obličej, následně si zbrousil zuby do špiček a osobní hygienu příliš neřešil. Přesto si tento muž, jehož chování připomínalo nejhorší noční můru, dokázal najednou najít hned dvě snoubenky. A obě byly navíc ochotné mu pomáhat i s vraždou.

Dorothy "Dot" Counts-Scoggins je dnes vnímána především jako průkopnice občanských práv v USA, avšak tento status si musela vydobýt tvrdým a dlouhým bojem. Nejtěžší období pravděpodobně zažila během studia na střední škole Harryho Hardinga. Něco takového si dnes představit nedokážeme.

Slovo gulag po desetiletí nahánělo sovětským občanům velký strach. Rozsáhlá síť pracovních táborů byla nejrozsáhlejší mezi dvacátými a padesátými lety dvacátého století. Prošli jimi miliony lidí – političtí vězni, vzpurní rolníci, drobní zločinci i občané, kteří se provinili neposlušností vůči státu.

Každý psanec si nejspíš přál, aby o něm po smrti kolovaly nesmrtelné historky o tom, jak bojoval až do poslední kulky nebo o tom, koho dokázal bez strachu oloupit či zabít. I George Parrott, zvaný též Velký nos, se dočkal posmrtné slávy, jen poněkud neobvyklým způsobem. Po smrti ho totiž proměnili ho ve květináč, popelník a pár bot.

Příběh panenky Annabelle je natolik děsivý, že zaujal i mnohé hollywoodské filmaře, kteří podle něj natočili poměrně úspěšný film. Annabelle je patrně nejznámější posedlou panenkou na světě. Na první pohled sice nepůsobí hrozivě, ale to, co se v ní skrývá, už rozhodně nahání hrůzu. Tady je její příběh.

Děti posledního ruského cara Mikuláše II. Alexandroviče Romanova byly odsouzeny k tragickému životnímu osudu pouze kvůli svému původu, jménu a především otci. Celá carská rodina byla v roce 1918 během ruské revoluce a občanské války brutálně zavražděna ve sklepě v Jekatěrinburgu. Skutečně nikdo z členů rodiny tento masakr tehdy nepřežil?

Adolf Hitler je sice už dávno po smrti, ale jeho příbuzní stále žijí. Ke svému nechvalně proslulému předkovi se však otevřeně nehlásí. Svou minulost dokonce raději tají. Většina z nich si změnila příjmení a někteří z nich dokonce rozhodli nemít děti.

Jde o jeden z nejslavnějších a nejbrutálnějších případů v historii československé kriminalistiky. Vyřešit a uzavřít se ho podařilo až v roce 2023. Kdo podle policejních vyšetřovatelů mohl za smrt Otýlie Vranské?

Panenky jsou určeny jen na hraní, a pokud jich má dítě dostatek, stačí je odložit do kouta a je klid. To by se ale rozhodně nelíbilo námořníku Robertovi. Vše totizž muselo být přesně podle jeho pravidel. Požadoval pokoj s výhledem na ulici, chtěl jíst s rodinou u stolu a jeho postel musela být co nejblíže ložnici. To by bylo v pořádku, tedy kdyby byl živý.

Kapucínské katakomby v Palermu každoročně přitahují tisíce turistů, kteří chtějí spatřit balzamované tělo dvouleté Rosalie Lombardo. Ta totiž i po sto letech vypadá, jako by jen spala, a údajně občas zamrká. Co stojí za touto podivnou záhadou?

V koncentračním táboře Osvětim zemřelo skoro 1,3 milionu lidí. Buď zahynuli vyčerpáním z nucených prací, nebo byli posláni do plynových komor. Odhaduje se, že průměrná délka života v táboře činila od šesti týdnů do tří měsíců. Ženy reagovaly na zajetí odlišně než muži. Jak se dokázali v tomto pekle přežít?

V 19. století vzniklo v Americe mnoho legend, na jejichž šíření a přibarvení měli obrovský podíl především novináři. Jedna z těchto historek například vypráví o gentlemanském lupiči, který byl známý pod přezdívkou Black Bart.

V roce 1929 unesli na Manhattanu mladého muže, který pracoval jako vymahač pro mafiánského bosse Joa Masseriu. Únosci ho odvezli na Staten Island, kde ho brutálně mučili. Mlátili ho, pálili mu nohy, típli mu cigarety o obličej, pořezali ho, a když zjistili, že stejně nic neprozradí, pobodali ho a nechali ho ležet na pláži. Policie ho našla a odvezla do nemocnice. Protože přežil svou téměř smrtelnou zkušenost, získal přezdívku Lucky, neboť jeho příběh byl považován za zázrak. Lucky Luciano sehrál klíčovou roli v úspěchu USA během druhé světové války.

Konformita, tedy přizpůsobování se většinovým názorům, je nezbytnou součástí jakékoliv fungující společnosti. Ať už si o tom myslíme cokoli, kdyby se každý choval jako rebel, žádná společnost by nemohla dobře fungovat. Tímto jevem a vlivem většinového tlaku se zabýval polsko-americký sociální psycholog Solomon Eliot Asch. Výsledky jeho práce přinesly překvapivé výsledky.

Karl Denke byl podle svých známých a sousedů velmi laskavý, štědrý, zbožný a nesobecký člověk. Možná tak skutečně působil, ale uvnitř skrýval i temnou stránku své osobnosti. Ve skutečnosti byl odporným kanibalem, který zabil a snědl desítky tuláků.

Svatoslav Štěpánek, nejmladší ze čtyř dětí, byl maminčin velký oblíbenec. Dokonce mu odpustila i to, když své sestře způsobil popáleniny kyselinou a vše navíc před světem utajila. Netušila však, co se skrývá na její zahradě. Kdyby to věděla, možná by svého syna sama okamžitě odvedla na policii.

Fred a Rosemary Westovi se poprvé setkali v roce 1969. Rosemary tehdy bylo pouhých patnáct let, zatímco Fredovi přes sedmadvacet. Tento na první pohled nevšední pár se však ukázal být sadistickými vrahy, kteří si libovali v mučení a zabíjení mladých dívek. Sklep jejich domu se proměnil v mučírnu, kde připravili o život nejméně 12 dívek. Dnes jsou považováni za jedny z nejděsivějších sériových vrahů v novodobé historii. Co bylo zdrojem zla, které vedlo Freda a Rosemary k jejich činům?

Napadlo vás někdy, jestli byl film Texaský masakr motorovou pilou založen na skutečných událostech? Existovala kdysi v Texasu nějaká šílená rodina, která bez váhání vraždila nic netušící turisty? A mohl být jejím členem psychopat s koženou maskou a motorovou pilou jako zbraní? Odpověď zní ano. Všechno se částečně stalo.

Někteří sérioví vrazi mají za sebou až neuvěřitelně dlouhé a v uvozovkách úspěšné období svého řádění. Jsou to jedinci, kteří dokáží svou pravou povahu skvěle skrývat, třeba i za zdánlivě nevinnou fasádou starostlivé a obětavé hospodyňky.

Je to jedna z největších záhad historie, která připomíná detektivku od samotné Agathy Christie. Jednoho prosincového večera roku 1926 vstala třicetiletá spisovatelka z křesla, zašla do pokoje své sedmileté dcery, kterou něžně políbila na čelo, a poté opustila dům. Nasedla do auta a kamsi odjela, přičemž na jedenáct dní zmizela beze stopy. Co se vlastně tehdy stalo?

Na první pohled působila jako poslušná a vzorná dcera, uvnitř však byla nebezpečná psychopatka, která nesnesla žádná omezování a pravidla od své rodiny. Nakonec vzala do ruky sekeru a začala jednat... Ale pozor, soud ji nakonec osvobodil, a ona odešla s pocitem vítězství!

V druhé polovině 60. let minulého století se v kalifornském Sacramentu objevila Dorothea Puenteová, která pracovala jako sociální pracovnice. Město ji pravděpodobně přijalo kvůli nedostatku personálu, aniž by si kdokoli ověřil, že má za sebou tresty za kuplířství, padělání šeků a krádeže. Měla kvůli tomu snad výčitky svědomí? To těžko...

Zpočátku to vypadalo, že jde o náhodnou otravu, kdy se do čokoládové pochoutky mohly dostat zbytky dezinfekce při čištění továrních strojů. Nakonec se však z tohoto zdánlivě nevinného incidentu stal případ, který výrazně otřásl poválečným Německem a vzbudil velkou pozornost mezi lidmi.

Někteří sérioví vrazi dokážou působit nepozorovaně celé roky, během nichž spáchají mnoho zločinů. Svou pravou tvář mistrně skrývají za nenápadné chování, často se prezentují jako obyčejní lidé, například vzorné hospodyňky nebo spolehliví sousedé.

Měla být laskavou ochránkyní svých dětských pacientů, ale místo toho se stala odporným poslem smrti. Beverley Allitt své oběti usmrcovala inzulínem. Byla odsouzena za čtyři vraždy, tři pokusy o vraždu a šest případů těžkého ublížení na zdraví. To vše spáchala během pouhých dvou měsíců.

Jak se z porodní báby může stát šílená vražedkyně? Třeba tím, že se postaví na stranu žen nucených ke sňatku s muži, které jim vybraly jejich rodiny. Taková manželství často přinášela domácí násilí a utrpení nešťastným ženám. Pak už stačil odvar z jedovatých rostlin, a problém byl vyřešen. Tento nápad se však brzy vymkl kontrole.

Dřevnatka mnohotvárná, považovaná za jednu z nejděsivějších hub na světě, si vysloužila přezdívku „prsty mrtvého muže“. V České republice ji lze najít nejčastěji od března do prosince. Na sociálních sítích se často objevují fotografie, na nichž houba působí dojmem, že ze země vyčnívají prsty mrtvoly nebo zombie. A vypadá to vážně děsivě.

Motivem vražd může být leccos. U Iriny Gajdamačukové to byla závislost na vodce. Protože jí manžel odmítal dávat peníze na alkohol, rozhodla se získat je tím nejhorším způsobem. Bez váhání zabíjela seniorky, často jen kvůli několika rublům.

Vasiliji Kulikovi se říkalo Irkutské monstrum. Toto pojmenování nebylo náhodné. Mezi lety 1984 až 1986 zavraždil v Irkutské oblasti hned třináct lidí. Jeho oběťmi byly převážně starší ženy, ale také nezletilí chlapci, dívky a dokonce i jedno sedmiměsíční dítě.

Ačkoli soudruzi tvrdili, že sérioví vrazi jsou problémem výhradně kapitalistických zemí a v Sovětském svazu se nevyskytují, opak byl pravdou. Prvním sériovým vrahem, o němž informovala státní média, se stal Gennady Mikhasevich, který ve svém rodném Bělorusku zavraždil kolem čtyřiceti lidí.

Guinnessova kniha rekordů označuje Garavita za „největšího sériového vraha moderní doby”. Tento muž se navíc přiznal k mučení, znásilnění a vraždám 138 chlapců v dospívajícím věku, ale předpokládá se, že jeho počet obětí může dosahovat až 300. Na mapách policii totiž ukazuje další a další místa s pohřbenými těly svých obětí.

Patrick Mackay byl na cestě k psychickému zhroucení prakticky už od svého dětství. Učitelky i policisté, kteří s ním přišli do kontaktu už na základní škole, předvídali, že jednoho dne někoho zabije. A nepletli se. Jaký byl život diagnostikovaného psychopata s obdivem k nacionálnímu socialismu, který neváhal místnímu knězi roztříštit hlavu sekerou?

Václav Mrázek zabil celkem sedmkrát. Přesně tolik vražd se mu podařilo prokázat a k tolika se také následně přiznal. A nebyly to jeho jediné zločiny v životě. Spáchal jich přes stovku, od loupeží až po znásilnění. Následující řádky vám pravděpodobně způsobí husí kůži.

Psycholog David L. Rosenhan zásadně ovlivnil svět psychiatrie svým podivným experimentem, v němž zkoumal předstírání duševních poruch. Výzkumem vyvolal otázky o spolehlivosti psychiatrie jako medicínského oboru. Podívejme se podrobněji na tento experiment, jehož výsledky publikoval v roce 1972 a který následně čelil velmi ostré kritice ze strany veřejnosti i odborníků.

Les by v nás měl vzbuzovat pocit pohody. Měli bychom v něm obejmout pár stromů, uvolnit se a při návratu domů si nasbírat houby na smaženici. Branišovský les je ale trochu jiný prostor. Místo klidu v lidech vzbuzuje spíše strach a nejistotu.

Kdybyste hledali pravý význam výrazu "láska až za hrob", Carl Tanzler by byl dokonalým příkladem. Byl tak zamilovaný, že žil s tělem své zesnulé pacientky neuvěřitelných sedm let. Aby ji uchoval co nejdéle v kondici, přistoupil k velmi bizarním úpravám jejího chátrajícího těla.

V roce 1949 měli jezuitští kněží ve St. Louis provést exorcismus na chlapci, který je známý pod pseudonymem Roland Doe. Říká se, že ho posedl démon poté, co použil desku Ouija. Tento případ později inspiroval spisovatele Williama Petera Blattyho, jehož kniha se stala předlohou pro kultovní film Vymítač ďábla.

Francisco Escalero začal svou životní dráhu jako zloděj a žebrák, který byl silně závislý na alkoholu. Později se u něj rozvinula schizofrenie a začal mít halucinace, ve kterých ho hlas nabádal k násilným vraždám. Francisco tomuto hlasu podlehl. Z počátečních procházek po hřbitovech a pohlavního styku s mrtvolami přešel k útokům na živé lidi. Tomu se říká progres.

Americký psycholog Harry Harlow si zvolil makaky jako pokusná zvířata pro sérii experimentů, jejichž cílem bylo prokázat, že vztah mezi dětmi a matkami není založen pouze na potřebě potravy. Přestože byl jeho výzkum mnohokrát kritizován ochránci zvířat, přinesl cenné poznatky o jednom z nejsilnějších citů v existenci, kterým je mateřská láska.

Hlava bezesporu největšího sériového vraha v Československu je uložena v Ústavu soudního lékařství v Plzni. Hubert Pilčík byl sice odsouzen za pět vražd, ale pravděpodobně jich spáchal mnohem víc. Po roce 1948 pracoval jako převaděč, avšak místo aby lidem pomohl se dostat za železnou oponu, tak převedl je na hranici mezi životem a smrtí.

Britsko-francouzský nadzvukový letoun Concorde měl na určitou dobu před sebou ambiciózního konkurenta, nebo přesněji řečeno, mohl ho mít. Když byl v roce 1971 na letecké přehlídce předveden sovětský Tupolev Tu-144, vyvolal velké nadšení. Avšak obrovské očekávání se později změnilo v jeden z největších neúspěchů v historii civilního letectví.

Před sto lety se ve francouzském Chamonix konaly první zimní olympijské hry. Českoslovenští sportovci z nich sice žádné medaile nepřivezli, ale ani nezklamali. Výjimkou byl pouze výrazný hokejový debakl s Kanadou, které náš tým podlehl drtivým skóre 0:30. Jaké zajímavé okamžiky tato sportovní událost přinesla?

Paul Steven Haigh působil na své okolí jako milý a sympatický mladík. Ve skutečnosti toužil po jediném, a to stát se nejznámějším sériovým vrahem Austrálie. Nakonec jeho řádění skončilo sedmi oběťmi. Jaký měl on sám pohled na tyto hrůzné činy?

Issei Sagawa měl jednu dlouholetou a dost neobvyklou touhu.Chtěl totiž ochutnat lidské maso z ženy. Když se mu podařilo tento děsivý čin uskutečnit, čekal ho sice tvrdý trest, ale po návratu do Japonska se paradoxně stal mediální senzací a získal značnou pozornost veřejnosti. Co způsobilo, že se z něj stal takový fenomén?

Vypadal jako skvělá partie. Byl to mladý vdovec, slušný muž s vysokými příjmy a pohyboval se výhradně ve vybrané společnosti. Chyběla mu však žena, která by měla zájem znovu vstoupit do společného manželství. Henri Landru toužil primárně po vdovách. Proč tomu tak bylo?

Víra v démony provází lidstvo od pradávna a je hluboce zakořeněná v každé kultuře na světě. Důkazem toho jsou vyobrazení těchto bytostí, která byla objevena v mnoha starověkých rukopisech. Zvláště pozoruhodný je v tomto ohledu démonický arabský lexikon Kitab-i Aja’ib-i makhluqat.

Pokud bychom hledali českou obdobu nechvalně proslulé Alžběty Báthory, pravděpodobně bychom jako první zvolili Kateřinu z Komárova. I ona byla známá tím, že se svými služebníky zacházela bez soucitu. Její tyranské skutky a kruté vraždy ji nakonec přivedly před až soud.

Violet Jessop byla přezdívaná „Nepotopitelná“. Byla totiž přítomna na všech třech obřích sesterských lodích, když se ocitly v nebezpečí. Přežila srážku Olympicu s křižníkem Hawke, bezpečně se dostala do záchranného člunu při potopení Titanicu a potřetí unikla smrti, když Britannic najel na námořní minu a potopil se. Neuvěřitelné.

Dne 3. ledna 1934 došlo v severočeském městě Osek u Duchcova k jedné z největších tragédií meziválečného období na našem území, když došlo k mohutné explozi v hlubinném dole Nelson III. Tato exploze, způsobená neuváženými úspornými opatřeními, si vyžádala životy 142 zaměstnanců dolu.

Psycholog Philip Zimbardo přesvědčil několik dobrovolníků a provedl s nimi jeden z nejvíce diskutovaných psychologických experimentů v historii. Rozdělil je do dvou skupin, tedy na vězně a dozorce, a sledoval jejich chování. Experiment rychle eskaloval, když se dozorci začali chovat příliš brutálně, což vedlo k jeho předčasnému ukončení. Tzv. Stanfordský vězeňský experiment se díky tomu stal známým a dodnes je součástí studia psychologie.

Marilyn Monroe, americká herečka a jeden z největších symbolů krásy 20. století, fascinovala muže po celém světě svým vzhledem. Dokázala využít své fyzické přitažlivosti k tomu, aby se prosadila v Hollywoodu a stala se jednou z nejznámějších filmových hvězd své doby. Její oslnivá krása jí otevřela dveře k obrovské slávě, ale zároveň se stala jedním z důvodů jejího tragického konce. Ve věku pouhých třiceti šesti let zemřela na předávkování léky, přičemž okolnosti její smrti zůstávají dodnes obestřeny tajemstvím.

O nejslavnějším řeckém hudebním skladateli Vangelisovi slyšel téměř každý. Ti, kteří jeho jméno neznají, určitě poznají jeho ikonické melodie z filmů jako Ohnivé vozy, Blade Runner, Bounty nebo 1492: Dobytí ráje. Tyto skladby ho proslavily a vynesly až na vrcholky hitparád. Kromě filmové hudby se Vangelis věnoval také tvorbě samostatných alb a je dodnes považován za jednoho z průkopníků elektronické popové hudby.

Joseph Merrick, známý pro své tělesné deformace pod přezdívkou Sloní muž, byl často vystavován v panoptiku jako kuriozita. Ačkoli ho lidé vnímali především skrze jeho neobvyklý vzhled, Merrick byl ve skutečnosti muž s mimořádně jemnou a citlivou duší. Za nelidským zacházením a veřejným posměchem se ukrýval člověk, který toužil po soucitu a pochopení.

V roce 1855 se šestnáctiletá dělnice z New Yorku jménem Cornelia obrátila na lékaře, protože ji trápily silné bolesti zubů. Místo pomoci se zdravotním problémem se však dočkala mnohem větších problémů, které rozhodně nečekala.

Rumunská "černá vdova" Vera Renczi byla jednou z nejznámějších žen s tímto přízviskem. Bylo nebezpečné si s ní něco začít. Měla na svědomí životy desíttek mužů. Stačilo, aby její partner třeba jen na chvíli věnoval pozornost jiné ženě, a už skončil v jedné z plechových rakví v jejím sklepě. Až do své smrti tvrdila, že vraždila z lásky.

Františka Plamínková byla významnou českou političkou a bojovnicí za rovné volební právo pro ženy. Působila také jako novinářka a organizátorka ženského hnutí, a někteří muži z ní měli dokonce strach. Sama tvrdila, že kdyby nebyla ženou, stala by se významným a vlivným činitelem ve společnosti. Její statečný život skončil na popravišti.

Elizabeth Bowes-Lyon se zapsala do historie několika způsoby. Byla manželkou krále Jiřího VI., který trpěl koktavostí, a zároveň byla matkou královny Alžběty II., nejdéle vládnoucí britské panovnice. Dokonce i samotný Adolf Hitler měl obavy z jejího vlivu.

Charlotte Garrigue Masaryková, první dáma Československa, se původně nechtěla věnovat naplno veřejné roli. Nakonec však využila svou pozici k podpoře rovnoprávnosti žen. Byla velmi inteligentní a odvážná, a navíc usilovala o to, aby ženy měly ve společnosti stejná práva jako muži. Kdo vlastně byla tato Američanka, která vykazovala více odvahy než někteří Češi?

Jesse James je vnímán buď jako legenda Divokého západu, nebo jako nemilosrdný vrah a lupič bez morálních zábran. Někteří lidé ho však označují za amerického Robina Hooda, který bohaté okrádal a pomáhal chudým. Kdo ve skutečnosti byl tento pozoruhodný muž, jehož jméno se stalo pojmem i v této době?

Nikola Tesla byl brilantní vědec, o kterém se často říkávalo, že se narodil v nesprávné době. Na mnohé působil jako podivín a někdy dokonce i jako šílenec, ale ve skutečnosti jeho vynálezy daleko předčily svou dobu. Jeho hlavní problém spočíval v tom, že trpěl psychickými problémy a měl silný strach z lidí, což mu v mnoha ohledech komplikovalo realizaci jeho velkých plánů.