ArmyWeb

V noci na 17. února zasáhl Krasnodarský kraj útok ukrajinských dronů. Cílem se stala Ilsky Oil Refinery v oblasti u stanice Ilskaja v Severském okrese, zhruba 30 kilometrů od Krasnodaru. Krátce po zásahu se nad areálem zvedl sloup hustého černého kouře a oblohu prořízly vysoké plameny. Foto: Výbuch rafinerie Ilsky Oil Refinery | Telegram Záběry požáru, které pořídili místní obyvatelé, se objevily na kanálu Exilenova+ na Telegramu.

V noci na 23. ledna 2026 dopadly na Ukrajinu další střely a po explozi zůstalo to, co po moderní válce často zůstává nejdéle: fragmenty. Právě v nich vyšetřovatelé identifikovali jméno, které na papíře působí jako katalogové číslo, ale v praxi je to stopa vedoucí přes hranice i smlouvy: 48N6E2. Foto: Ruský systém S-400 | Wikimedia Commons / Public domain To jedno písmeno na konci – „E“ – je zásadní.

Na bojišti se počítají kilometry a kilotuny. V zákulisí ale rozhodují úplně jiné jednotky: směny, výrobní linky, dodavatelské řetězce a schopnost přesunout výrobu dřív, než přijde další úder. Přesně do téhle neviditelné části války teď míří zpráva, kterou ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj oznámil 14. února během briefingu na okraji Mnichovské bezpečnostní konference: ruský raketový úder zničil jednu velkou výrobní linku pro ukrajinskou střelu s plochou dráhou letu Flamingo.

Evropa znovu objevila realitu dělostřelecké války: rozhoduje nejen technika na bojišti, ale i to, kdo zvládne vyrábět a dodávat munici stabilně, ve velkém a bez výpadků kvality. Právě do tohoto kontextu zapadá nová dohoda mezi polským výrobcem Niewiadów a americkou společností Northrop Grumman, zaměřená na výrobu 155mm dělostřelecké munice pro evropské zákazníky — mezi nimiž se může objevit i Ukrajina.

Zatímco se ruská propaganda snaží prezentovat domácí zbrojní průmysl jako nezastavitelný stroj, realita v účetních knihách klíčových podniků vypráví zcela jiný příběh. Letecký vědecko-technický komplex TANTK Berijev, pilíř ruského strategického letectva, oznámil za rok 2025 drtivé finanční výsledky. Podnik, který modernizuje letouny včasné výstrahy i strategické bombardéry, se ocitl v hlubokém červeném lese s čistou ztrátou přesahující 5 miliard rublů (cca 65 milionů dolarů).

Světové dělostřelectvo prochází největší transformací za poslední desetiletí. Zatímco donedávna byl symbolem přesných úderů systém HIMARS, na scénu se v plné síle vrací jeho „těžká váha“ – pásový systém M270A2. Společnost Lockheed Martin aktuálně potvrdila úspěšné testy, které definují novou úroveň dělostřelecké podpory: integraci raket ER GMLRS s alternativní hlavicí, které mění pravidla hry na vzdálenost přesahující 100 kilometrů.

Německý Bundestag překvapivě odmítl rozsáhlý nákup mobilních systémů elektronického boje MAUS pro Bundeswehr v hodnotě přibližně 600 milionů eur. Důvodem nebyly rozpočtové škrty, ale závěr, že navrhované řešení neodpovídá realitě moderního bojiště, jak ji dnes ukazuje válka na Ukrajině.

Všichni jsme jistě slyšeli hymnus: „Vládni, Británie! Británie vládni vlnám.“ Zní pompézně, hrdě a naprosto heroicky. Okamžitě evokuje obrazy přísných admirálů v trojrohých kloboucích, nebojácných námořníků nastupujících na lodě s dýkami v zubech a jakéhosi zvláštního, vrozeného námořního génia Anglosasů. Zdá se nám, že Británie se stala vládkyní moří díky bezkonkurenční statečnosti a taktickému mistrovství. Foto: Britské námořnoctvo v 18.

Na papíře to znělo jako standardní scénář: mechanizovaný útok, několik tisíc vojáků, spojenecké jednotky, technika, logistika. V praxi ale na cvičení Hedgehog 2025 v květnu 2025 narazil klasický způsob vedení boje na realitu „kontestovaného a přeplněného“ bojiště, kde ve vzduchu neustále visí různé typy dronů. A právě tam ukrajinští operátoři dronů během společného výcviku dokázali v simulaci porazit kombinovanou bojovou skupinu NATO.

Obyvatelé Oděsy v posledních hodinách zveřejnili záběry, které působí jako vystřižené z válečného filmu: temná obloha, náhlé záblesky a dunivé rány, po nichž se město na okamžiky rozzáří a pak znovu pohltí tma. Podle informací médií šlo o útoky ruských kamikadze dronů Geran-2, které mířily na klíčové body v okolí Oděsy.

Bezpilotní prostředky se staly hlavním ničivým nástrojem ukrajinských ozbrojených sil. Podle údajů ukrajinského ministerstva obrany bylo v průběhu roku 2025 zničeno nebo vážně poškozeno přibližně 80 procent všech ruských cílů právě pomocí dronů. Ukrajinské velení zároveň oznámilo rozsáhlé plány na další rozšíření dronových jednotek v roce 2026.

Na Lymanském směru se odehrál souboj, který by ještě před pár lety zněl jako sci‑fi: „dron versus ocel“. Ukrajinští operátoři dronů z praporu Signum (53. brigáda) zde podle zveřejněných záběrů zničili ruský samohybný dělostřelecký systém v přesně načasované operaci na tři údery. A rozhodující moment? Otevřený poklop, který se změnil v pozvánku k poslednímu zásahu.

Když se řekne stíhací letouny pro Ukrajinu, většina lidí automaticky čeká velká čísla. Jenže realita bývá jiná: spíš menší dávky, postupné předávání a hodně otazníků kolem toho, kolik kusů vlastně nakonec dorazí. Přesně to teď platí i pro Mirage 2000–5 z Francie. Foto: Mirage 2000-5 | Ukrajinské letectvo Dodávky: Fficiálně opatrné ticho, neoficiálně „šest kusů“ V pondělí 9.

Na zveřejněných záběrech je vidět útok ruského kamikadze dronu Lancet-51 na ukrajinskou kolovou samohybnou houfnici Caesar ráže 155 mm. Cíl je přitom zajímavý i z technického hlediska: Caesar je v tomto případě namontován na podvozku Tatra T815, tedy na platformě, která je v regionu dobře známá svou průchodností a odolností v náročném terénu. Foto: Drahá houfnice vs. malý dron. Lancet-51 vyřadil Caesar na podvozku Tatry | Telegram Video bylo natočeno v Záporožské oblasti.

Noc z 10. na 11. února přinesla ve Volgogradu další dramatickou kapitolu v sérii útoků na klíčovou součást ruské palivové infrastruktury. Útočné drony zasáhly ropnou rafinerii Lukoilu a po úderu se nad jižní částí města zvedl mohutný požár. Obyvatelé hlásili několik explozí — a světla plamenů byla vidět na dálku. Foto: Výbuch v rafinerii Lukoil | Telegram Zásah potvrdil i gubernátor Volgogradské oblasti Andrej Bočarov. Podle jeho vyjádření začal požár „na území rafinerie v jižní části města“.

Švédské stíhačky JAS 39 Gripen by se v budoucnu mohly dočkat nové role: cenově dostupné protivzdušné „lovkyně“ dronů. Saab podle svých zástupců zvažuje integraci raket APKWS jako nízkonákladového řešení pro ničení bezpilotních prostředků — zkušenosti z Ukrajiny totiž ukazují, že právě takové zbraně začínají být v protivzdušné obraně klíčové.

Zveřejnění nových fotografií čínské letecké střely vzduch–vzduch PL-17 znovu rozproudilo debatu v amerických vojenských a analytických kruzích. Nejde přitom o zcela nový zbraňový systém, ale o jeden z nejambicióznějších prvků čínské snahy narušit tradiční převahu USA ve vzdušném boji. Foto: Střela PL-17 | Weibo PL-17 je střela mimořádně dlouhého dosahu, jejíž efektivní zásahová vzdálenost je podle různých odhadů mezi 300 a 500 kilometry.

Když se mluví o sankcích, často to zní jako jednoduchá rovnice: bez přístupu k západním technologiím se vojenská výroba zpomalí. Jenže dokumenty k ruskému závodu Plant No. 9 ukazují jiný, mnohem praktičtější obraz — a hlavně: obraz plný konkrétních typů strojů, výrobních hal a modernizačních kroků, které se bez špičkového zahraničního vybavení dělají jen těžko. Foto: Ruský závod č.

Čínská námořní moc není tvořena pouze válečným loďstvem. Vedle něj roste význam pobřežní stráže, která se z původně civilní instituce proměnila v klíčový nástroj prosazování státních zájmů na moři. Právě tato méně viditelná složka dnes hraje zásadní roli v čínské strategii.

Rok 2025 přinesl v Indo‑Pacifiku zlom, který už nejde přehlédnout: Čína zrychlila, rozšířila svůj dosah a začala tlačit na region současně ve vzduchu, na moři i v „šedé zóně“ mezi mírem a otevřeným konfliktem. Podle analýzy CSIS China Power Project šlo o bezprecedentní růst operačního tempa i geografické přítomnosti — a zároveň o jasný signál, že Peking systematicky buduje schopnost měnit status quo silou.

Ještě nedávno se pomoc Ukrajině popisovala hlavně jako seznam dodávek: kdo pošle kolik munice, jaký systém protivzdušné obrany a kdy dorazí další balík podpory. Teď se ale rýsuje jiný, dlouhodobější model — spolupráce, která nestojí jen na jednorázových transferech techniky, ale na společné výrobě, modernizaci a rychlejším doplňování zásob.

V historii vojenské techniky lze najít celou řadu příkladů zbraní, o kterých se dá říci, že předstihly svou dobu. Tyto zbraňové systémy bývají výsledkem nějakého geniálního nápadu; mnohdy jsou také produktem válečného konfliktu, který vždy urychluje technický vývoj. Často ale dochází k tomu, že takovéto zbraňové systémy nedokážou naplnit svůj potenciál, a to především z vnějších, často i ryze politických důvodů (skončí válka, anebo naopak válka vypukne nečekaně brzy).

Ukrajinská Bezpečnostní služba (SSU) pokračuje v operacích, jejichž cílem je omezit vojenské schopnosti ruských sil útočících na ukrajinská města. Tentokrát oznámila úspěšný úder na průmyslový objekt v Redkinu v Tverské oblasti, který má podle SSU vyrábět komponenty paliva pro střely Ch‑55 a Ch‑101. Foto: Útok SSU na experimentální závod | Telegram SSU uvádí, že zásah provedli operátoři dronů ze Speciálního operačního centra Alpha. Výsledkem měl být rozsáhlý požár přímo v areálu závodu.

Energetická infrastruktura v ruské Brjanské oblasti se podle místních úřadů stala terčem raketového útoku. Regionální správa tvrdí, že šlo o zásah střelami HIMARS a Neptune, který měl dopad na chod celé oblasti — především na dodávky elektřiny. Foto: Odpálení raket Neptun | Kancelář prezidenta Volodymyra Zelenského Informaci zveřejnil gubernátor Brjanské oblasti Alexander Bogomaz na svém kanálu na Telegramu. Podle jeho vyjádření ostřelování způsobilo výpadky proudu v sedmi městských okresech.

12. května 1941 vypadali němečtí parašutisté – vznášející se na svých padácích na Krétu v rámci operace Mercury – spíše jako neozbrojení akrobaté než elitní paragáni. Vyzbrojeni pouze pistolemi Luger P08 a občasnými MP 40 se často stávali snadnou kořistí novozélandských a britských obránců, než se dostali k samostatně shozeným kontejnerům s karabinami Mauser 98k.

Peruánské Ministerstvo vnitra zrušilo tendr v hodnotě 63 milionů dolarů na pořízení transportního letounu An-74. Důvod byl mimořádně vážný: do soutěže se podle zjištění vyšetřování dostal pokus prodat stroj, který měl být doložen zfalšovanými dokumenty — a ve skutečnosti neměl být reálně k dispozici. Foto: Antonov An-74 | Wikimedia Commons / Public domain Klíčovým momentem bylo odhalení společnosti Aero Express FZE, která vystupovala jako dodavatel.

Americké ozbrojené síly za vlády Donalda Trumpa procházejí četnými změnami. Jsou rušeny některé zbrojní programy, které přitom byly ještě nedávno označovány jako klíčové, a naopak se chystá realizace programů, se kterými ozbrojené síly vůbec nepočítaly. Mnohdy jsou tyto kroky přitom dány přímo rozhodnutím samotného Trumpa. Týká se to i amerického válečného námořnictva, které by mělo projít hlubokou transformací.

Někdy stačí jedna věta, aby se z malého místa na mapě stal velký příběh. Donald Trump teď takovou větu vyslal: Spojené státy se ze strategicky klíčové letecké základny na ostrově Diego Garcia v Indickém oceánu nestáhnou. Oznámil to na platformě Truth Social — a tón nebyl diplomatický, ale vlastnický. Jako když někdo položí ruku na stůl a řekne: „Tohle zůstává.“ Foto: B1-B Lancer na základně Diego Garcia | U.S. Air Force Diego Garcia je přitom pro většinu lidí jen exoticky znějící název.

V rámci vyváženého informování o průběhu konfliktu na Ukrajině je nezbytné sledovat operační úspěchy obou válčících stran. Zatímco pozornost médií se často upírá na ukrajinské technologické inovace, nejnovější záběry z obce Krasnopolje v Sumské oblasti dokumentují vysokou efektivitu ruských dálkových úderných systémů a jejich schopnost zasahovat cíle s chirurgickou přesností.

Německé druhoválečné zbraně a zbraňové systémy dodnes fascinují zájemce o vojenskou techniku. Nejčastěji je naše pozornost upřena k různým přelomovým zbraním, případně technickým monstrozitám, jako byl supertěžký tank Maus. Mnohem zásadnější roli v tomto konfliktu ale sehrály možná méně nápadné, ale zato praktičtější a efektivnější zbraňové systémy, které mohly německé zbrojovky vyrábět ve větším množství. Jedním z nich se stal německý stíhač tanků Nashorn.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj oznámil, že se z ruské zajatecké držby vrátilo 157 lidí. Výměna proběhla za zprostředkování USA a Spojených arabských emirátů.

V českém veřejném prostoru se čas od času vrací otázka, proč Česko nepošle nebo neprodá Ukrajině lehké bojové letouny L-159. Zvlášť ve chvíli, kdy Ukrajina hledá každou rozumnou možnost, jak posílit obranu proti ruským dronům. Jenže nové informace ukazují, že debata není jen o technice a vojenské logice. Je i o politice — a o nepříjemném zrcadle stavu části českého letectva.

Ruské jednotky na okupovaných územích Ukrajiny nadále čelí vnitřnímu rozkladu, který se neprojevuje jen nízkou morálkou, ale i otevřeným násilím mezi samotnými vojáky. Podle informací partyzánského hnutí Ateš měl jeden z ruských vojáků přijít o život poté, co se se svými spolubojovníky pohádal kvůli prodeji ukořistěného termovizního zaměřovače. Foto: Ruští vojáci v roztržce | Adobe Stock Incident se měl odehrát v Kirovském okrese Doněcké oblasti a zapleteni do něj byli tři příslušníci 33.

Na moderním bojišti často vyhrává ten, kdo se umí nejrychleji přizpůsobit. A někdy to vypadá tak, že se osvědčené nápady prostě okopírují. Přesně to se teď znovu děje u improvizované, ale v praxi prověřené ochrany obrněných vozidel proti dronům – konstrukce přezdívané „kapuce“ (anglicky „hood“) podle tvaru a skládacího mechanismu.

Zní to jako paradox války 21. století: obrněnec, který měl pomáhat Ukrajině, se najednou objeví v útoku na ukrajinskou vesnici. Na pokrovské frontě měly ruské síly podle dostupných informací použít ukořistěné transportéry M113 k útočné akci u vesnice Hryšynyne.

Česká společnost Excalibur International, součást skupiny CSG, a turecký lídr v oblasti obranné elektroniky, společnost Aselsan, podepsaly strategickou dohodu o spolupráci s cílem založit společný podnik se sídlem v Evropské unii a současně představit systém protivzdušné obrany Korkut integrovaný na kolové platformě Tatra Force 6×6.

Nedávný vojenský zásah USA proti Venezuele dál umocnil již beztak složitou situaci v Latinské Americe. USA mají totiž napjaté vztahy i s dalšími zeměmi tohoto regionu. Lze jen připomenout, že již krátce po svém zvolení se Donald Trump dostal do mediálního konfliktu s Mexikem kvůli jeho návrhu na přejmenování Mexického zálivu na Americký záliv. Obdobně tak mají USA problematické vztahy i s Kolumbií.

V Kupjansku se odehrála rychlá akce, která ukazuje, jak vypadá moderní boj ve městě: zpravodajská práce, krátký kontakt a okamžité vyhodnocení situace. Podle zveřejněné zprávy provedla Skupina zvláštního určení 8. pluku Sil speciálních operací (SSO) úspěšnou operaci v centrální části města.

V sobotu 1. února přistál u Havany ruský transportní letoun IL-76 na vojenském letišti San Antonio de los Baños. Na první pohled rutinní logistika. Jenže v detailech se skládá obraz, který ve Washingtonu zvedá obočí: stroj je pod americkými sankcemi, patří dopravci spojovanému s podporou ruského obranného sektoru a jeho trasa nápadně připomíná vzorec, který svět viděl už dřív — těsně před americkou operací ve Venezuele.

„Šedá zóna“ není místo na mapě, které byste si vyhledali. Je to prostor mezi liniemi, kde se pravidla mění každou minutou: jednou je ticho, podruhé drony, potřetí hlídky. A někdy je to i místo, kde člověk zůstane sám — odříznutý od vlastních, bez jistoty, jestli další krok nebude poslední. Foto: Záchrana spolubojovníka | Telegram Právě tam narazila bojová skupina 73. centra SSO při speciálních akcích v jedné z obcí na Záporoží na promrzlého muže, který se skrýval v zástavbě.

Na první pohled to vypadá jako běžná přestřelka mezi regulátory civilního letectví. Jenže tentokrát se do hry připletla politika — a v jejím stínu i letouny, které s civilním létáním nemají nic společného: průzkumné stroje, komunikační uzly a další specializovaná technika americké armády. Foto: Bombardier 6500 | U.S.

Ukrajinské úřady v posledních týdnech upozornily na nový a znepokojivý trend: ruské síly měly začít používat útočné drony vybavené terminály Starlink, aby mohly přes satelitní konektivitu provádět údery na vojenské cíle uvnitř Ukrajiny. Problém se stal akutním ve chvíli, kdy byly drony se satelitním připojením zaznamenány při operacích nad ukrajinskými městy — tedy v prostředí, kde už nejde jen o „technickou kuriozitu“, ale o přímé bezpečnostní riziko.

Na internetu se objevily záběry, které mají zachycovat cílené útoky ruských dronů Italmas na ukrajinská bojová letadla přímo na zemi. Nejde o souboj ve vzduchu, ale o mnohem pragmatičtější taktiku: vyřadit letectvo dřív, než se vůbec odlepí od ranveje. Foto: Rusko útočí na Su-27 a F-16 přímo na letišti.

Nové satelitní snímky ukazují, že na letišti v Primorsko-Achtarsku v ruském Krasnodarském kraji probíhá aktivní rozšiřování logistických kapacit souvisejících s útočnými drony typu Šáhed. Nejde jen o „další stavbu“ v zázemí – podle srovnání dat zveřejněných telegramovým kanálem Strategic Aviation of the Russian Federation mezi říjnem 2025 a lednem 2026 je patrné, že Rusko na tomto místě výrazně navyšuje schopnost drony skladovat, připravovat a posílat do útoků.

Během uplynulého dne ukrajinské jednotky podle dostupných informací odhalily a úspěšně zasáhly ruský prostředek protivzdušné obrany – krátkodosahový raketový systém Osa – v blízkosti obce Semenivka v dočasně okupované části Záporožské oblasti. Zásah měl být přímý a potvrzený. Foto: Zásah systému Osa | Telegram Systém Osa patří k „starším“ platformám, to ale neznamená, že je na bojišti bezcenný.

Na zimní frontě se občas objeví věci, které zní jako vtip — jenže ve skutečnosti jde o život. Ukrajinské jednotky v posledních dnech zaznamenaly a následně zničily několik ruských vojáků v nezvyklých sněžných maskovacích oblecích přezdívaných „Penguin“ (Tučňák). Informují o tom ukrajinské vojenské zdroje i záběry z bojiště zveřejněné tento týden.

Myšlenka zní jednoduše: když se nedají rychle sehnat použité bojové letouny, vezměte platformu, která je levnější, dostupnější a dá se upravit na „anti-drone“ roli. Přesně tak se teď mluví o českém L-39NG Skyfox od Aero Vodochody — a podle výrobce by první kusy pro Ukrajinu mohly dorazit už na začátku roku 2027.

Zpráva se nejdřív šířila rychle a sebejistě: ruský bitevní letoun Su‑34 Fullback měl být sestřelen nad jižní Ukrajinou během bojových operací v oblasti poblíž Černého moře. Podle prvních informací šlo o stroj nasazený na typické úderné misi – přesně ten druh letu, při kterém ruské taktické letectvo opakovaně podporuje útoky řízenými pumami a střelami. A hlavně: posádka měla zahynout.

Švýcarsko připravuje výrazný krok, který v jeho tradičně opatrné fiskální politice vyvolává pozornost: vláda plánuje dočasně zvýšit daň z přidané hodnoty (DPH), aby financovala rozsáhlé přezbrojení a modernizaci ozbrojených sil. Podle vyjádření švýcarské vlády se posílení armády stalo nezbytným kvůli zhoršující se geopolitické situacia proměně bezpečnostních hrozeb.

Ještě před pár lety se o demografii v Rusku mluvilo hlavně jako o otázce rodinné politiky, důchodů a zdravotnictví. Teď se ale tón mění. Podle britské vojenské rozvědky (UK Defense Intelligence) Kreml nově rámuje úbytek obyvatelstva jako strategickou výzvu – tedy problém, který se dotýká schopnosti státu fungovat, růst i vést dlouhodobý konflikt. Foto: Ruští vojáci bojující na Ukrajině | TASS A není to jen rétorika.

Zima 1918–1919 v Berlíně byla dobou, kdy se zdálo, že se samotné dějiny zbláznily. Císař Vilém II. si sbalil kufry a odjel do Nizozemska kácet dřevo, čímž zanechal zemi ve stavu, který by se dal směle popsat jako „bordel“. Německo válku prohrálo, ale ještě si to neuvědomilo. Vojáci se z fronty nevraceli jako hrdinové, ale jako rozzlobení muži se zbraněmi, které nikdo nevítal. Obchody byly prázdné, ale ulice byly plné protestujících, kteří nad hlavami mávali rudými vlajkami.

Ukrajinští obránci v posledních dnech provedli sérii úderů proti ruským cílům na dočasně okupovaných územích i na území Ruské federace. Podle Generálního štábu Ozbrojených sil Ukrajiny byly zásahy vedeny 27. ledna a v noci na 28. ledna a jejich hlavním cílem bylo oslabit útočné schopnosti okupačních sil.

Piloti bezpilotních prostředků (UAS) ze 111. samostatné brigády teritoriální obrany Ukrajiny pokračují podle zveřejněného popisu videa v útocích na ruské jednotky, které se snaží přiblížit ukrajinským pozicím a získat tak taktickou výhodu v Doněcké oblasti. Materiál je rámován sloganem „No harbour will be saved“ („Žádný přístav nebude ušetřen“), který odkazuje na omezený manévrovací prostor a rostoucí význam vzdušného průzkumu a přesných zásahů v bezprostředním týlu bojové linie.

Taiwan udělal krok, který se v obraně počítá dvojnásob: poprvé otestoval ponor své první domesticky postavené ponorky Hai Kun (SS-711). Po měsících zkoušek na hladině a v přístavu se plavidlo podle informací deníku Liberty Times a dalších místních médií v neděli poprvé ponořilo v rámci kontrolovaných podhladinových zkoušek.

Zdůvodnění, podle něhož má být Grónsko klíčovým prvkem amerického vícevrstvého protiraketového systému Golden Dome, neobstojí při bližším pohledu. Argument, který byl použit k ospravedlnění úvah o převzetí kontroly nad územím patřícím Dánsku, je z vojenského i právního hlediska velmi slabý. Spojené státy totiž již dnes mají v Grónsku plný přístup k infrastruktuře, kterou pro obranu potřebují. Foto: Cvičení NATO v artických podmínkách | U.S.

Ještě před pár lety působila evropská obranná výroba jako těžký kolos v polospánku: dlouhé dodací lhůty, roztříštěné zakázky, továrny jedoucí „na jistotu“, ale bez tlaku na rychlost. Dnes se situace mění tak rychle, že to připomíná restart celé éry. Evropa rozjíždí masivní obnovu svého obranného průmyslu – a hlavní motiv je jasný: snížit závislost na Spojených státech a být schopná obstát i v dlouhodobě vyhroceném bezpečnostním prostředí.

Operátoři bezpilotních prostředků z praporu bezpilotních systémů 92. útočné brigády pojmenované po košovém atamanovi Ivanu Sirkovi zveřejnili další sestřih z bojové činnosti, který podle nich zachycuje zásahy proti ruskému personálu i technice. Video bylo publikováno v sobotu 20. prosince na oficiálním instagramovém účtu 92. útočné brigády. Foto: Ruský voják ležící vedle motorky v domění že není vidět | 92.

Na první pohled jde o běžnou námořní návštěvu. Ve skutečnosti ale připlutí americké válečné lodi na základnu, kterou v posledních letech výrazně modernizovala Čína, vysílá do regionu signál, který nejde přehlédnout. Foto: USS Cincinnati (LCS 20) v Kambodži | U.S. Navy Dne 24. ledna 2026 dorazila na námořní základnu Ream v jihozápadní Kambodži americká pobřežní bojová loď USS Cincinnati (LCS 20), plavidlo třídy Independence.

Americké námořnictvo se blíží k významnému milníku v oblasti námořního zbrojení. Torpédoborec třídy Zumwalt se stane první hladinovou bojovou lodí USA vyzbrojenou hypersonickými střelami, čímž Washington získá vlastní námořní odpověď na ruské hypersonické zbraně typu Zircon. Foto: USS Zumwalt | Wikimedia Commons / Public domain První jednotka této třídy, USS Zumwalt (DDG-1000), dokončuje rozsáhlou modernizaci a připravuje se na opětovné uvedení palubních systémů do provozu.

Ještě nedávno se v debatách o obraně NATO mluvilo hlavně o východním křídle a Indo‑Pacifiku. Jenže sever se vrací do hry. Arktida se otevírá kvůli klimatickým změnám, přibývá komerčního provozu a s ním i tlak na to, kdo bude kontrolovat námořní cesty, suroviny a strategické body jako je Grónsko a severní přístupy k Atlantiku. Foto: Cvičení Artic Forge | U.S.