Svět cestovatele

Podvodný odkaz s japonským znakem ん míří hlavně na Booking.. Na první pohled jde o nevinný detail. Ve skutečnosti o promyšlený phishing. Útočníci rozesílají naléhavé zprávy s odkazem, který vypadá jako administrace známé služby. Stačí jedno kliknutí a problém je na světě. Podvod se skrývá v drobnosti, které si většinou vůbec nevšimnete.

Pod podzimním výletem za historií si možná i vy představíte návštěvu nějakého toho hradu na kopci, nejlépe takového, který je hojně navštěvovaný, a tudíž o zábavu tam nebude nouze. Máte-li rádi davy lidí, tak prosím, s chutí do toho, abyste to ještě stihli, než hrady zavřou své brány a ukončí letošní sezónu. V rámci pomalého cestování bych se vám ale pokusila nabídnout zajímavější alternativu. Co takhle vyrazit do zámeckého parku nebo arboreta? Na podzim, v záplavě barev, tam bude kouzelně.

Už jste někdy slyšeli o Zemské cestě? Možná vám připomíná zemskou stezku zvanou kaplickou neboli cáhlovskou, kterou dal král Přemysl Otakar II. ve 13. století rozšířit poté, co sňatkem vyženil Rakousy a která vedla z jižních Čech do Lince. Zemská cesta, jež víceméně kopíruje zmíněnou středověkou zemskou stezku, je moderním česko-rakouským projektem na podporu hradů a zámků v této oblasti. K nim patří například i zřícenina hradu Louzek, jenž leží asi čtyři kilometry na jih od města Kaplice.

Starý šicí stroj Singer: Zapomenutý kus od babičky může mít vysokou cenu, na tyhle znaky se dívejte. Možná vám doma stojí v koutě a práší se na něj. Starý šicí stroj ale může mít větší hodnotu, než si myslíte. Vrací se do módy jako praktický pomocník i sběratelský kousek. Právě to z něj dělá zajímavou investici. Některé zachovalé kusy se na aukcích a v bazarech prodávají za tisíce až desítky tisíc korun.

Rekordní 13. ročník Prague Bar Show, který se letos v březnu uskutečnil v Křižíkových pavilonech na Výstavišti Praha Holešovice, přinesl kromě historicky nejvyšší návštěvnosti přes 4 500 odborníků z gastronomického byznysu i řadu přednášek, debat a panelových diskuzí o tom, kam směřuje český nápojový trh a co jej ovlivňuje. Jedním z témat panelových diskuzí bylo také téma: Kombucha pro kavárny a bistra: mýty, alkohol a servis.

Také vás obtěžuje potřeba hlídat si během cestování správný objem tekutin, než nastoupíte do letadla? S tím už je konec, tedy alespoň částečně. Některá letiště zavedla nové skenery, díky nimž nebudete muset vytahovat z batohu ani váš laptop. A platí to i pro to pražské.

Řekne-li se lázně, pro mnohé z nás jsou to hlavně velkolepé a poměrně rušné kolonády v Karlových Varech nebo Mariánských Lázních, kde to opravdu žije. Tato města netřeba představovat, protože jejich věhlas zní napříč celou republikou. Existují ale také lázeňská místa, kde čas plyne o poznání pomaleji a na davy hostů a turistů tu tak často nenarazíte. Patří k nim i jedny z nejstarších lázní u nás – Lázně Kundratice.

Kapverdské ostrovy: 1 700 Britů žaluje TUI po nemoci z dovolené.. Měla to být vysněná dovolená u moře. Místo slunce přišla nemoc, strach a v nejhorších případech i smrt. Kapverdské ostrovy lákají luxusními resorty. Teď stojí v centru obří kauzy. Více než 1 700 britských turistů žaluje cestovní kancelář TUI kvůli vážným zdravotním komplikacím, které si z ostrovů odvezli.

Město, které nikdy nespí. Možná právě proto, že v něm jsou pouze mrtví. Ano, to je Wadi-us-Salaam – největší hřbitov na světě. Konečnost člověka a věci poslední provázejí lidstvo odnepaměti. Loučení se s blízkými, pohřební rituály a hledání klidu pro duši najdete napříč všemi kulturami, které na světě jsou. V našich končinách převládají vesnické či městské lesní hřbitovy, případně moderní urnové háje, v Iráku se nachází místo, kde všechno zmíněné dostává přímo monumentální rozměry.

Aralské jezero: v severní části se voda vrací a s ní i život. A to rychleji, než se myslelo. Ještě nedávno to vypadalo jako definitivní konec. Aralské jezero, kdysi obrovská vodní plocha, se stalo symbolem lidského selhání. Vyschlé dno, rezavé lodě a toxický prach obletěly svět. Dnes se v severní části jezera voda vrací a s ní i život.

Čím dál více lidí používá při cestování mobilní aplikace a další funkce. Příkladem jsou třeba QR kódy, pomocí niž se snadněji při cestování orientují v prostoru. V telefonu ale můžete mít i průvodce. Cílem je ušetřit čas a zpřístupnit informace bez nutnosti čekat na živého průvodce. Praktické informace tak můžete díky tomu získat na jednom místě.

Koho baví hradní zříceniny a rád je navštěvuje, tak má na území naší republiky opravdu bohatou zásobu těchto historických památek. Orientačně jich mohlo být na 1 000. Některé jsou více, jiné méně zachovalé. Ale i tam, kde vidíte jen nějaké terénní nerovnosti a sem tam kámen, má místo v sobě něco zajímavého. Minimálně pěknou přírodu a výhled do okolí, jelikož většina hradů a hrádků byla postavena na kopci. Vycházka k nim pak v sobě spojuje historii i sportovní výkon, při kterém si člověk dokonale vyčistí hlavu a přijde na jiné myšlenky. Dnes se společně podíváme na zříceninu hradu Kumburk.

Japonská dlouhověkost: Japonci žijí déle, velkou část vyššího věku ale tráví ve stavu, jakého bychom se my dožít nechtěli. Japonsko se často dává za vzor země, kde se lidé dožívají vysokého věku. Dlouhověkost tam skoro slouží jako značka zdravého životního stylu. Nový výzkum ale ukazuje složitější obraz.

Stačí okamžik a srážka se zvěří může způsobit vážné poškození vozidla. Riziko však nespočívá pouze v samotném střetu. Ke škodě může dojít i při snaze nehodě zabránit, například při vyhýbacím manévru. Způsob, jakým škoda vznikla, přitom může mít význam pro její posouzení z hlediska pojištění. Důležitou roli proto hraje rozsah sjednaného pojištění, jeho konkrétní podmínky i správný postup bezprostředně po nehodě.

Podzimní víkendy jsou ideální k toulkám po krajině a k objevování příběhů, jež jsou vepsány do kamene. Výlety za hradními zříceninami mají v sobě neopakovatelné kouzlo. Většinou vás na nich nezastihnou davy lidí, jdete pěknou přírodou, a navíc si můžete představovat, jak na daném místě lidé v minulosti žili. Pojďme se společně vypravit na ruinu hradu Himlštejn, který se nachází nedaleko Stráže nad Ohří.

Delfíni v Chorvatsku: na Cresu a Lošinji je hledejte podle monitoringu, ne podle plakátu. Orientuje se podle míst, kde je roky sledují.

Zřícenina hradu Choustník byste našli v Jihočeském kraji. Tyčí se na stejnojmenném kopci v nadmořské výšce asi 620 metrů. Díky svému architektonickému řešení, ke kterému přistoupili stavitelé ve 13. století, patří mezi nejzajímavější hradní ruiny u nás. V její těsné blízkosti se nachází neméně zajímavá přírodní rezervace Choustník se skalním městem.

Kinmemai Premium: japonská rýže s rekordní cenovkou – a pohádka o diamantech. Tohle je příběh o rýži s rekordní cenovkou. Nejblíž titulku míří japonská Kinmemai Premium, značka speciálně leštěné rýže, kterou Guinness World Records váže k 30. červnu 2016 a k ceně 109 dolarů za kilo.

Některé fotografie dokážou pořádně zmást. Podíváte se třeba na krajinu na fotce a přemýšlíte, kde přesně v Itálii se nachází. Zvlněné kopce, úzké cesty, aleje stromů a nekonečná pole totiž velmi připomínají italské Toskánsko. Jenže na fotografii není žádná Itálie, ale místo na jižní Moravě. Dostalo přiléhavou přezdívku Moravské Toskánsko a je opravdu pěkné na pohled. Kde se nachází?

Moc si vážím drtivé většiny starších lidí, které znám. Přesto je třeba říct, že mnozí staří lidé by už neměli řídit své vozy ani vozy nikoho jiného. Je prokazatelné, že už rozhodně nemají takové reflexy, jaké by měli mít. Silniční provoz je navíc v současnosti neskutečně hustý, a tak se jim pochopitelně i mnohem hůře řídí. Systém je dnes bohužel ale pokažený, protože řídí i lidé, kteří už nejsou k této činnosti bohužel způsobilí. To je třeba jednoznačně potvrdit. Důkazem budiž i devadesátiletý řidič, který je v protisměru na dálnici D35.

Lençóis Maranhenses: brazilské duny s lagunami, kde žijí ryby. Tak živou poušť jinde na světě neuvidíte. Ta brazilská „poušť“ klame oči dokonale. Člověk čeká suchý písek, jenže v národním parku Lençóis Maranhenses rozhodují déšť, podzemní voda a krajina, která se mění skoro před očima. Právě proto tu v sezonních lagunách plavou ryby.

V zimě volí lidi před tuhým mrazem nejčastěji cestu do teplých krajin. Není divu, že je mráz ani sníh v tomto období plískanic příliš neláká. Pořízení cesty za teplým počasím vás přitom nemusí vyjít draho. Stačí si pořídit letenky za pár stovek korun a budete se cítit jako byste byli v ráji. Nemusíte ani za exotikou a bude tam možná tepleji než na jihu v Řecku. Kam se tedy vydat?

Když vás nohy, kola auta či autobusu, případně železnice zavedou do Klášterce nad Ohří, tak si určitě udělejte vycházku na zříceninu hradu Šumburk. Ten se nachází ve vzdálenosti asi sedmi kilometrů a nabídne vám pohled na zajímavou gotickou ruinu. Cesta k němu vede malebnou krajinou na pomezí Krušných a Doupovských hor a podél údolí řeky Ohře. Výlet na hrad je ideální víkendovou procházkou, kterou si můžete dopřát i na začátku podzimu.

Gary Ridgway a Green River Killer: okolí nevyděsilo to, co dělal doma. Změna nastala, když vyšel ven. Okolí Garyho Ridgwaye dlouho nevyděsilo to, co se dělo za zavřenými dveřmi. Vyděsilo ho až zjištění, koho venku skoro nikdo nehledal. Green River Killer dostal přezdívku podle řeky u Seattlu, kde v srpnu 1982 našli první oběti.

Cestujete rádi letadlem? A tleskáte, když v pořádku dosedne na runway? Možná byste s tím ani nezačali, ale když začal tleskat pán ze sedadla 14B a za dvě sekundy se k němu přidala celá řada a po nich hned další, přišlo by vám trapné, pokud byste netleskali. Pro někoho je to tradiční rituál, který prostě už k létání tak nějak patří, posádce ale spíš z toho tuhne úsměv na tváři. Odkud se zvyk tleskat při přistání vzal?

Hrad Sovinec a jeho strašidla: pod jednou střechou víc přízraků než v hororu. Zazděné děti byly ale skutečné. Říká se, že hrad Sovinec v Nízkém Jeseníku má pod jednou střechou víc strašidel než průměrný horor. Když sem jednou vyrazíte, pochopíte, proč se tahle pověst drží tak urputně. Bílá paní je tu jen začátek. Vedle ní se prý motá zlovolný šedý skřítek, co lidi děsí k smrti, a ohnivý kůň, který se prohání hradními příkopy, jako by si z ohně udělal večerní vyjížďku.

Zájem Čechů o cestování během letošního podzimu mírně roste. Podle dat Kiwi.com se počet českých cestujících meziročně zvýšil přibližně o 5 % a počet rezervací o 8 %. Češi zároveň nakupují letenky o něco dříve než loni. Výrazně také přibývá cestujících, kteří z Prahy míří do Asie a dalších vzdálenějších destinací. Průměrná cena letenky přitom zůstává poměrně stabilní a meziročně vzrostla přibližně o 3 %.

Rozsáhlá obnova střešního pláště a krovů barokního zámku v Buchlovicích ukazuje, jak lze úspěšně propojit tradiční pokrývačské řemeslo s moderními stavebními technologiemi. Zchátralá krytina a poškozené konstrukce si vyžádaly komplexní sanační zásah, který zachránil i unikátní štukovou výzdobu interiéru. Použití kvalifikovaných řemeslných postupů v kombinaci s pokročilým vodotěsným podstřeším zajistilo vzácné památce dlouhodobou ochranu a přineslo realizaci vítězství v prestižní oborové soutěži Tondach Pálená střecha 2025.

Jižní Čechy jsou turisticky atraktivní částí naší republiky, a to nejen díky síti rybníků, ale také pro historii, s níž se potkáváte na mnoha místech v podobě pohádkových zámků, starobylých hradů nebo jejich zřícenin. Nabízejí kombinaci nespoutané přírody v hlubokých říčních kaňonech, tichá zákoutí na vesnicích a menších městech. Tento region si získal srdce milovníků putování po české krajině, takže se sem rádi vracejí. Co třeba se vypravit podél toku Vltavy Fritschovou stezkou?

Pražská divočina: mufloni v Krči, sokoli na komínech a straka jako městský generalista. Praha není jen lidé, auta a holubi u rohlíku. Pod betonem tepe divočina, která se naučila město. Není to Serengeti. Je to teplejší klima, odpadky, parky a komíny, které dravci berou jako skálu.

Také vás při pobytu u moře v Chorvatsku, Řecku či Itálii napadlo při pohledu na plující plachetnice, že by to mohla být pěkně strávená dovolená, pokud byste se na nich mohli plavit? Tichý přístav v ranním oparu, vůně soli promíchaná s čerstvou kávou na palubě a pocit absolutní svobody, když loď odrazí od mola. Možná si myslíte, že ovládat námořní loď může jen hrstka vyvolených, mořským větrem ošlehaných kapitánů. Ale to je velký omyl, protože získat kapitánské zkoušky není zase nic tak nedosažitelného.

Kel narvala rybu neprobodne: dron ukázal vedení, ťukání i úder. Na videu narval rybu neprobodne. Nejdřív ji skoro vede. Nová studie tím nemaže starý obraz klu jako znaku samce. Přidává k němu lov, průzkum a možná i hru. Kel není pohádkový roh. Je to prodloužený zub.

Turistika patří mezi velmi oblíbené volnočasové aktivity. Možná i proto, že to od vás nevyžaduje žádnou speciální přípravu, pokud se chcete vypravit třeba jen do svého blízkého i vzdálenějšího okolí. Pěší chůzi můžete přizpůsobit svému tempu a věku, takže se jí lze věnovat i tehdy když se z člověka stane senior. Kromě toho pobyt v přírodě má očistný účinek na psychiku. Prostě přijdete při něm na jiné myšlenky. Tento smysl má i Stezka Českem. Tento nekomerční projekt se řídí heslem „Může jít každý.“

Albánie místo Chorvatska: levnější Jadran, delší cesta a Ksamil už není prázdný. Dlouhé roky bylo jasné, kam se v létě jede. Chorvatsko bylo blízko a moře známé. Ceny ale šly nahoru a Češi hledají, kde se vykoupat bez vyprázdněné peněženky. Do hry vstupuje Albánie. Není to zázračná náhrada každé pláže od Istrie po Dubrovník. Je to jiná riviéra za jiné peníze, s delším volantem a s místy, která už v srpnu taky hučí.

Extrémně dlouhé lety v úzkém tubusu letadla jsou jednou z nejnáročnějších situací. Nejde jen o samotnou dobu letu, ale o kombinaci hluku, stísněného prostoru, změn tlaku, nudy, narušeného spánku i rytmu dne. Když let trvá přes dvacet hodin, je to opravdu hodně náročné. Aerolinky jako Qantas, které takové lety provozují, se nyní snaží cestujícím pomoci.

Vinobraní se řadí mezi slavnosti, které si lidé dopřávají velmi rádi. Aby ne, mohou si totiž dát spousty vynikajících vzorků vína, které možná jinde nedokázali sehnat. Hodně oblíbené je Vinobraní na Kuksu v Podkrkonoší u známého Hospitálu Kuks. Není se čemu divit, sjedou se sem známí vinaři a nabízí se nejenom víno, ale také skvělé jídlo a zábava. Jakýmsi vrcholem celé akce, která se letos konala 12. září je potok vína, který teče po slavných zámeckých schodech.

Až se někdy budete nacházet ve Zlíně nebo v jeho blízkosti a chtěli byste vidět zajímavou pamětihodnost, tak se určitě jeďte podívat do Holešova, protože v krajském městě nic tak moc starobylého nenajdete. Snad jen kostel svatého Filipa a Jakuba a zlínský zámek, který ale slouží jako restaurace nebo muzeum. Ze Zlína je do Holešova asi 17 kilometrů, dokonce si to můžete zkrátit po dálnici. Holešov vám toho k vidění nabídne docela dost, takže můžete zde strávit velmi příjemný den návštěvami jeho památek.

Čmeláčí královny dýchají pod vodou: týden v záplavě je nepohřbí. Čmeláka si mnozí představují jako huňatého medvídka, který se ve vzduchu drží zázrakem. Vědci z kanadské Ottawy teď ukázali něco ještě divnějšího. Královny čmeláka východního v zimním spánku vydrží pod vodou celý týden. Nejde o žábry jako u ryby. Jde o extrémně utlumený metabolismus, dýchání z vody a chvíli i energii bez kyslíku.

Městečko Odry v podhůří Nízkého Jeseníku většina lidí míjí bez zastavení. Přichází tak o jeden z nejpozoruhodnějších industriálních pokladů Moravy a Slezska. V tichých lesích nad městem se ukrývá zrekonstruovaný Flascharův důl – unikátní dvoupatrové důlní dílo z konce 19. století, které vás s helmou a svítilnou vtáhne do nefalšované břidlicové horečky. Objevte místo, kde se tvrdá hornická historie potkává se surovou geologickou krásou i absolutním klidem podzemní říše.

Bakelitová autíčka Směr: sada může jít do desetitisíců, jeden ošoupaný kousek málokdy. Vzpomínky na dětství často ožívají věcmi, které kdysi stály pár korun. Bakelitová autíčka od Směru ležela v každé druhé krabici od bot. Dnes je sběratelé hledají. Některé komplety jdou vysoko. Většina osamělých škodovek z půdy se ale prodá za stokoruny až nižší tisíce, ne za plat.

Ráno vyjedete z domu, minete stojící kolonu a místo kroužení kolem bloku zamknete přímo u práce. Městské elektrokolo dokáže na trasách do 10 kilometrů porazit auto. Navíc si cestou rozhýbete tělo, rozproudíte krev a pročistíte si hlavu. A protože se intenzitu si nastavíte dle svého, nemusíte se zapotit. Můžete vyrazit v šatech, sukni, džínech a ve finále i třeba v kostýmku. Jízda na městském elektrokole, to je styl.

Jako spát se dá fakt kdekoliv. Třeba i ve výšce, v níž běžně létají menší dopravní letadla. Abyste si takový zážitek mohli dopřát, museli byste po svých vyšlapat do výšky 4 554 metrů na vrchol Punta Gnifetti v Monte Rosa masivu Alp, jenž leží nedaleko hranice mezi Itálií a Švýcarskem. Zde se nachází ubytování v horské chatě pro horolezce.

První káva hned po ránu: počkejte 90 minut, ať kortizol a světlo udělají svou práci. Většina z vás míří ke kávovaru dřív, než dojde k oknu. Ranní káva hned po probuzení ale může přít ve chvíli, kdy tělo už samo zvyšuje bdělost. Po vstávání stoupá kortizol, přirozený budíček. Kofein adenosin v mozku nezničí, jen na chvíli zablokuje receptory. Až účinek opadne, únava se ozve znovu. Proto má smysl první doušek odložit a nejdřív zapnout světlo, vodu a klidný start.

Žijeme v době, kdy díky rychlým dopravním prostředkům máme svět na dosah ruky. Na internetu stačí pár kliknutí, abyste se zajistili ubytování. Sbalení kufru také moc dlouho netrvá a za dvanáct hodin můžete vystoupit na letiště v tropickém ráji. Dálkové lety jsou tak snadno dostupné, že se cestování smrsklo na obyčejnou konzumaci zážitků, kdy si v diáři označíme další splněný úkol. Mnohdy plánováním cesty, na letištích a při přepravě do cílové destinace trávíme více času než u samotného prožívání dovolené. Víte, že existuje koncept zvaný mikrodobrodružství? Silný cestovatelský zážitek vás totiž nemusí čekat jen tisíce kilometrů daleko od domova, ale prakticky za humny.

Florencie 1954: zápas se kvůli UFO nezastavil nadobro, z nebe padala vlákna Ano, stalo se to. Jen ne tak, jak to vypráví virální historka. 27. října 1954 ve Florencii hráči i tribuny zvedli hlavy k obloze. Největší omyl neleží v tom, že něco letělo. Leží v tom, že zápas prý skončil invazí z vesmíru.

Někde se káva pije rychle vestoje, jinde se jeden šálek stává příležitostí přerušit každodenní shon a strávit čas s blízkými. Způsob přípravy i podávání kávy se napříč Evropou liší, téměř všude však představuje víc než jen oblíbený nápoj. Poznejte některé evropské kávové rituály – od pohodové švédské fiky přes rychlé italské espresso.

Cestování letadlem lze chápat jako symbol cestovatelského komfortu. Během několika hodin vás tento dopravní prostředek přenese do míst vzdálených tisíce kilometrů, což u jiného způsobu dopravy prakticky není možné. Když se posadíte do sedadla na palubě letadla, netrpělivě očekáváte, kdy se konečně odlepí od ranveje, abyste mohli pozorovat svět z výšky. Je běžnou praxí, že vám letušky a stewardi za letu nabízejí šálek kávy nebo sklenku vody s ledem. Donesou vám je s profesionálním úsměvem, sami by se těchto nápojů ale nenapili.

Za sedmero horami a sedmero lesy bydlel udatný vládce životního prostředí Igor, kterému pomáhal statný rek Filip. Ten si myslel, že je ve skutečnosti oním panovníkem, nicméně ve smlouvě to neměl. Oba dva se mocně snažili o záchranu životního prostředí v jedné zemi uprostřed Evropy. Statní hrdinové. Nejznámější byl jejich příběh o záchraně celé Šumavy od Jilemnice až po Schneekoppe. Jak to všechno začalo?

Vlci u Kleku a Neumu: Turisté v jižní Dalmácii dostali doporučení, ať si hlídají psy. Chorvatsko zůstává pro Čechy synonymem slané vody a grilu na terase. V jižní Dalmácii u hranic s Bosnou a Hercegovinou ale místní obce hlásí vlky blíž k domům, než byste čekali. Varování turistům proto platí hlavně pro okraj lesa, večerní stezky a venčení psa, ne pro pláž plnou lehátek. Šelma člověka obvykle mine. Pes na volno už takovou jistotu nemá.

Třeba i vy patříte mezi turisty, kteří si rádi vozí ze svých cest nějakou hmatatelnou vzpomínku. Jenže taková dovolená snů může skončit nepříjemným zážitkem na letištní celnici – v tom lepším případě jen s pokutou, jež vyluxuje váš rodinný rozpočet, v tom horším případě skončíte ve vazební věznici a nad vámi bude viset hrozba několika let za mřížemi. Věci, které my považujeme za nevinné suvenýry, jsou v mnoha zemích součástí jejich kulturního dědictví a jejich pašování je trestáno.

Dovolená nebo třeba jen prodloužený víkend je pro mnoho lidí symbolem odpočinku, dobrého jídla a volnějšího režimu. To ale neznamená, že musí skončit veškerý pohyb. Naopak. Pokud vyrazíte za odpočinkem mimo domov, nabízí příležitosti vyzkoušet nové aktivity, projít zajímavá místa pěšky nebo si dopřát sport bez každodenního stresu a pracovních povinností. Jak si udržet aktivní životní styl i na cestách, aniž by se z volného času stal další tréninkový program?

Semestr v Barceloně, Helsinkách, Lisabonu nebo třeba v Krakově? Při přípravách na několikaměsíční studijní pobyt řeší studenti hlavně bydlení, dopravu nebo rozpočet. Stranou by ale nemělo zůstat ani pojištění. Evropský průkaz zdravotního pojištění EHIC je důležitým základem, cestovní pojištění však nenahrazuje. Dobrou zprávou je, že některé české zdravotní pojišťovny svým studentům pomáhají náklady na komerční pojištění snížit.

Russian Sleep Experiment je creepypasta z blogu, ne tajný sovětský spis. Nejděsivější na Russian Sleep Experiment není laboratoř v Moskvě. Děsivé je, že příběh vymyslel internet a pak ho miliony lidí braly jako archiv. Potvrzený sovětský pokus neexistuje. Nejstarší dohledatelná stopa vede k povídce, ne do trezoru.

Cestování do exotických destinací se v současnosti často prezentuje jako top životního stylu. Záběrů tyrkysového moře či chrámů v ranním oparu jsou plné sociální sítě. V době, kdy se lidé předhánějí, kdo navštívil více takových zemí, kdo projel Indii vlakem nebo ochutnal pouliční jídlo v tisíc kilometrů vzdálené Tramtárii, přiznám něco, co moc populární není. Do rozvojových zemích bych na dovolenou nejela. Nevidím v tom lákavý únik z reality, ale spíše to na mě působí jako prostředí plné rozporů a stresu.

Dětské čelisti raného Homo: rod člověka byl strom, ne žebřík. Učebnice nehoří. Začátek lidského rodu ale dostal víc větví. Studie v Nature Communications srovnala tři dětské fosilie z Afriky a ukazuje, že raný Homo nepřipomínal jednu šipku. Klíč neleží v obří lebce dospělce. Leží v obličeji kojence.

Jestliže jste letošním horkým létem proplouvali s obtížemi a těšili jste se, až konečně tropické teploty skončí a nastane aspoň trochu normální počasí, tak vás asi moc nepotěším. Podle generálního tajemníka OSN Antónia Guterresse se naše modrá planeta ocitá v nebezpečné zóně extrémního počasí. A za všechno může El Niño, které nebývale nabývá na síle, a může tak v příštím roce pokořit všechny dosavadní historické rekordy. Čeho bychom se měli obávat?

Unikátní úlovek ze sekáče! Za barevný talíř z vozíku s harampádím zaplatil stovku, dnes má cenu luxusní dovolené. Každý z nás občas sní o tom, že na bleším trhu, v antiku nebo v zastavárně objeví mezi bezcenným harampádím obrovský poklad. Pro naprostou většinu lidí to zůstává jen proutěným přáním z televizních pořadů, jenže Johnu Carceranovi z předměstí Chicaga se tenhle pohádkový sen splnil do posledního puntíku. A stačila mu k tomu jedna obyčejná pětidolarovka v kapse!

Je až k nevíře, jak může být jeden silniční přejezd doslova prokletý. Zatímco kamion, který uvízl mezi závorami den předtím, skončil s rozmetaným návěsem po srážce s vlakem, osobní auto dopadlo mnohem lépe. Podařilo se mu totiž nakonec díky duchapřítomnosti ostatních lidí dostat mimo samotný přejezd zpět na silnici. Na video se ostatně můžete sami podívat. My ho pouze lehce okomentujeme.

Italské Benátky si nejspíš hodně lidí spojí spíše s gondolami plujícími po Velkém kanále, s romantickými uličkami a nádhernými paláci i s odlesky slunce na hladině laguny. A také s velkým zájmem turistů. Není divu, vždyť toto město má návštěvníkovi opravdu co nabídnout. Věděli jste třeba, že za honosnými zdmi Dóžecího paláce se po staletí odehrávaly příběhy, které byly od romantiky na hony vzdálené?

Schubertovu lebku mu museli vyrvat a za chování ke studentkám by dnes seděl, komponoval ale krásně. Na svém kontě má mimo jiné 25 klavírních skladeb, 7 mší a jedno nádherné requiem. Dnes si jeho díla připomíná celý svět (byť ho znají hlavně fajnšmekři). Ovšem i když byl Anton Bruckner věřící, jeho osobní záliby se s vírou tak úplně neslučovaly.