Epeníze

Středeční večer mohl být momentem, kdy Donald Trump tuhle nesmyslnou válku s Íránem ukončí. Mohl prostě vyhlásit vítězství, a my bychom mu to možná i na chvíli věřili. Svět i trhy by si vydechly a on by se mohl vrátit ke svým řečem o tom, jak konflikty řeší, místo aby je vyvolával. Jenže to by nebyl Donald.

Digitalizace doslova prochází celým světem. Neustále čteme o umělé inteligenci a o tom, jak právě AI z velké části nahradí lidskou práci. Digitalizuje se jak v průmyslu, tak i ve vzdělávání a ve státní správě. Samozřejmě také v politice. Když se podíváme do Poslanecké sněmovny nebo do Senátu, mnozí politici pracují na tabletu, mají notebook, nebo si klikají do mobilního telefonu. Někteří ale stále věří papírům. Třeba náš pan premiér, který se nechává fotografovat se stohem papírů a složkami v podpaží. Proč? Přece kvůli marketingu.

Donald Trump opět jednou dokázal, že pro něj mezinárodní závazky znamenají asi tolik jako loňský sníh, pokud mu zrovna nejdou na ruku. V rozhovoru pro britský The Telegraph se neudržel a vmetl spojencům do tváře, že NATO je jen „papírový tygr“. Proč? Protože si Evropa dovolila nechtít se nechat zatáhnout do jeho soukromého dobrodružství v Íránu.

Jaké potřeby jsou pro člověka nejdůležitější? Samozřejmě ty biologické. Hned za nimi je ale bezesporu pocit bezpečí. Ten jsme dlouho brali jako samozřejmost a začal se vytrácet v době, kdy Rusko napadlo Ukrajinu. Myslel jsem si, že konflikt se postupně ukončí a pocit bezpečí se nám vrátí. To se ale moc neděje. Naopak s novou vládou mám mnohem větší strach. Divit se mi v mnohých ohledech bohužel nelze. Když vidím naši zahraniční politiku, Ministerstvo obrany jako takové a některé postoje naší vlády.

Bílý dům má v posledních dnech plné ruce práce s tím, aby žehlil nejnovější výpady svého šéfa, ale mluvčí Karoline Leavittové se to v pondělí začalo sypat pod rukama.

Doba navážení se do učitelů nabrala pomalu svého vrcholu. Lidé prostě závidí i nos mezi očima. Ministr školství Plaga rozhodl, že se dětem skončí školní docházka 26. června, tedy v pátek. Poslední dva červnové dny, konkrétně v pondělí a úterý, se do školy nepůjde. Lidé se už na sociálních sítích začali hromadně k této situaci vyjadřovat. Svou frustraci si vybíjejí na učitelích. Ostatně kdo jiný by lidem prostým rozumu mohl být trnem v oku.

Když se podívám na současnou vládu, je mi smutno. Bylo mi smutno i při pohledu na tu minulou, a to hodně. Nyní je ale pocit mnohem syrovější a intenzivnější. Často se totiž setkávám s tím, že se něco řekne, něco s pompou vyhlásí a udělá a pak přijde druhý akt, který všechno dokonale popře. Vznikne tak nekonečná a zbytečná ostuda. Třeba ta, jaká se týkala nově zavedeného Dne vlajky.

Pamatuji si své dětství a vždycky, když si na něj vzpomenu, je mi dobře. Mohli jsme si prakticky dělat to, co jsme chtěli. Rodiče měli pouze přehled o tom, kde jsme. Tedy z drtivé většiny. Dnes je situace radikálně odlišná. Rodiče kolem dětí neustále skáčou, někam je převáží a prakticky kontrolují veškerý jejich čas. Situace se změnila jak charakterem samotných rodičů, tak logicky i dobou. Těžko můžeme pustit dítě na ulici tak, jako tomu bylo v devadesátých letech a dříve. Přesto se ale objevuje spousta helikoptérových rodičů, kteří dítě chrání ve škole tak, že mu škodí. Možná mezi ně patříte i vy a pouze tiše čtete následující řádky.

101,2 milionu dolarů. To je účet, který američtí daňoví poplatníci vystavili Donaldu Trumpovi za jeho golfovou vášeň během pouhých čtrnácti měsíců v úřadu. Zatímco zbytek země bojuje s rostoucími cenami benzínu a krizí dostupnosti bydlení, vrchní velitel tráví víc než čtvrtinu svého času na greenu.

Někteří politici jsou doslova průhlední. Své jednání tak nějak nemají pod palcem a prostě a jednoduše říkají a píšou jen to, co se jim aktuálně hodí. Část pouze z toho důvodu, aby pošpinili své politické oponenty. Typický je příspěvek, který lze dohledat na sociální síti Meta. Jeho autorem je poslanec Radek Vondráček. Právě on se doslova luxusně vyjadřoval v době, kdy vypukl konflikt na Ukrajině a pohonné hmoty šly poměrně razantně cenově nahoru. Nyní mlčí a čeká, co vymyslí jeho šéf. Jak příznačné.

Spousta politiků je zvyklá na davy jásajících lidí. Na své příznivce, kteří jdou za svými lídry takřka až do roztrhání těla. Ne vždy se ale právě toto musí dít. Někteří známí politici si ani neuvědomují, že je někdo nemusí mít rád a že se postupně tito lidé, kteří s nimi nesympatizují, rozšiřují v poměrně solidní dav. Nyní to zjišťuje před volbami i Viktor Orbán, který chce za každou cenu obhájit svůj post.

Pokrytectví se dnes v politice nosí čím dál tím častěji. Někteří naši politici si v tomto ohledu nevidí na špičku nosu. Současní členové vlády mnohdy dělají to, za co ještě v opozici kritizovali minulou vládu. Není jim to nijak hloupé. Oni to přece dělají mnohem lépe než ti před nimi. Já mám spíše pocit, že to dělají stejně špatně, možná ještě hůř. Stačí se zaměřit na zasahování do politiky a záležitostí cizí země.

Robert F. Kennedy Jr. se na konferenci CPAC v Texasu postaral o výkon, za který by se nemuseli stydět ani v těch nejlepších propagandistických dílnách. Člověk, který své dřívější kognitivní potíže přičítal mozkovému parazitovi, se teď rozhodl, že nám přemaže všechno, co o Donaldu Trumpovi víme. Najednou to není ten bombastický narcista, co nečte knihy, ale v Kennedyho očích je to „empat“ se znalostmi úplně všeho od Broadwaye až po Wall Street.

Pravidla svobodného trhu nejsou nijak složitá. Když si člověk půjde dát třeba hamburger do vyhlášeného podniku v Praze, zaplatí za něj mnohem více, než kdyby si ho dával někde v maloměstě. Podobné je to pochopitelně i třeba s takovými vysokohorskými přirážkami. Na mnohých známých místech je třeba takové pivo dražší, než když si ho dáme například v nějaké venkovské hospodě. S tím pochopitelně souvisí i výdaje prodejců. Ty jsou také mnohem vyšší. Zastropování marží pohonných hmot je prostě nesmysl.

Donald Trump se v Miami opět předvedl v plné parádě a jeho ego v tamním horku zřejmě nabobtnalo do nevídaných rozměrů. Ve svém nekonečném projevu na summitu Future Investment Initiative se totiž pokusil o nemožné – vykreslit sám sebe jako „velkého mírotvůrce“, zatímco jím rozpoutaná válka s Íránem sčítá mrtvé po tisících.

Už je to po několikáté, co se náš premiér vyjadřuje kriticky na adresu médií. Především tedy těch na Seznamu. Konkrétně zmiňuje Novinky a Seznam Zprávy. Pro mě osobně je nepochopitelné a rozhodně jsem na straně médií. Vždyť v demokratické společnosti si přece může každý psát a říkat, co chce. Nebo je tomu jinak? Andrej Babiš si stěžuje na neustálé útočení na jejich vládu. Copak nepočítal s tím, že se média budou stavět k jeho vládnutí kriticky? Média nejsou zbraň, ale hlídací pes demokracie, a tak by to mělo být!

Vláda Petra Fialy je už dávno pryč. Po všech těch kauzách jedině dobře. Kdyby tedy nenastoupila vláda ještě horší. Vláda lidí, kteří se zjevně nechají vodit jako loutky dvou osob, které potřebují imunitu. Současná opozice by měla tuto vládu pořádně tepat a věcně jim vyčítat nesmysly, které bohužel často vymýšlí. Místo toho se ale často ubírá k trapné kritice, která je ve stylu Antibabiš, což je smutné. Naposledy to předvedl Petr Fiala na sociální síti X.

Donald Trump opět jednou dokázal, že jeho ego a potřeba být středem pozornosti neznají hranic, a to ani ve chvíli, kdy jde o životy tisíců lidí.

Karel Havlíček, muž s vizáží nevinného kluka, který se umí do svých oponentů pořádně zakousnout. Velmi dobře si pamatuji na moment, kdy tak činil ještě jako nedílná součást opozice. Ano, bylo tomu tak tehdy, když došlo k napadení Ukrajiny Ruskem. Před čtyřmi lety se začaly poměrně rychle zvedat ceny pohonných hmot. Karel Havlíček patřil mezi první politiky, kteří se proti tomuto hlasitě ozývali. Hrdina, který bojoval za nás, za lidi.

Poslanec hnutí PR Jindřich Rajchl známý svými kontroverzními výroky a také tím, že se ničeho nebojí a bude odpovídat narovinu, se opět vyznamenal. Na sociální síti se chlubil tím, že v Maďarsku nepotkal jediného Ukrajince a že bychom občany této země v České republice také bez problémů dokázali postrádat. Populistické výkřiky některých politiků jsou naprosto trapné a tristní. Stačí se podívat na sociální sítě. V podstatě jde jen o populistickou manipulaci, která má v člověku vyvolat nenávist k Ukrajincům. To se zřejmě Rajchlovi a jemu podobným u některých jedinců daří.

V Bílém domě se zřejmě rozjela nová a poněkud bizarní disciplína: výroba falešných ocenění pro potěšení vrchního velitele. Předseda Sněmovny Mike Johnson totiž ve středu vytáhl z rukávu historicky první „America First Award“ a s vážnou tváří ji předal Donaldu Trumpovi.

Vzdělání je v životě člověka nesmírně důležité. Získávat nové vědomosti bychom měli celý život. Bez učení to zkrátka nejde. Současný model školství je ale do značné míry podivný a zvláštní. V dobách dřívějších se snažily školy hodně spolupracovat a vzájemně se nebrali jako konkurence. Spíše byla mezi školami jakási zdravá rivalita, která se projevovala hlavně v rámci různých sportovních a vědomostních soutěží. Školu každopádně dělali dobří učitelé. Ti, kteří uměli zaujmout, motivovat a naučit. Dnes je to bohužel často úplně jinak. Školu dělá marketing a chlubení se vlastním peřím.

Vystoupení herců na Letné stále rezonuje jak sociálními sítěmi, tak médii. Mnozí lidé s nimi souhlasí, jiní je shazují s tím, že využívají své popularity. Je to vcelku jedno, tak jako tak chtějí někteří prezentovat svůj názor a své postoje, což je v demokratické společnosti v pořádku. Šanci na svobodný projev máme přece všichni. Umělci se o politiku zajímali vždy. Vždyť jmenovat bych mohl klidně třeba Karla Čapka, Karla Kryla a mnohé jiné. Nyní vystoupil Zdeněk Svěrák. Prostě jen prezentoval své názory. Asi nejvíce to schytal od bývalého prezidenta Václava Klause. Úplně zbytečně, cítil jsem z něj spíše jakýsi hněv a stařeckou zatrpklost.

Tak tohle muselo v Mar-a-Lago pořádně zabolet. Představte si, že se prohlásíte za spasitele národa, z Oválné pracovny rozdáváte rozumy o tom, kdo je skutečný patriot, a pak vám sousedé v doplňovacích volbách jasně vzkážou, co si o té vaší politice myslí.

Když jsem na sociálních sítích sledoval projev Petra Macinky v Maďarsku, hluboce jsem se styděl. Fakt, že adoroval Viktora Orbána, mi možná paradoxně vadil ze všeho nejméně. Vždyť takový člověk se přece dle slov Macinky rodí jednou za 500 let. Řeč našeho ministra zahraničí byla taková, jakou ji znám, nepříjemně slizká, podlézavá a plná slov, která měla lahodit jedinému člověku- Viktoru Orbánovi. V tomto ohledu se to Macinkovi jednoznačně povedlo. Prostě vyjádřil svůj postoj. Pokud ale měl mluvit za naši zemi, a on ústavním činitelem je, tak se za něj hluboce stydím. Tato slova mohl totiž klidně pronést soukromě přímo u své maďarské modly.

V úterý 24. března 2026 proběhly na Floridě doplňovací volby do státního zákonodárného sboru a záznamy z Palm Beach County mluví jasně: prezident Donald Trump opět využil možnost hlasovat poštou.

Demokratické volby jednoznačně rozhodly o tom, že nám vládne koalice hnutí ANO, Motoristé a SPD. Je třeba tuto skutečnost respektovat, ať už se nám to líbí, nebo nikoli. Stejně tak jsme respektovali minulou vládu. Jasně, na demonstrace mají lidé právo, opozice má právo na to, aby kritizovala koalici a snažila se o vylepšení jejich návrhů. To se pochopitelně neděje, stejně jako se to nedělo za minulé vlády s minulou opozicí. Fakt, že politická kultura je na bodu mrazu, nelze nijak oddiskutovat. Hodně zajímavý je určitě i pohled na to, proč vlastně lidé Andreje Babiše volili. Někteří k tomu mají skutečně prozaické důvody.

Donald Trump se zase jednou pokusil o své klasické mediální kouzlo, když na síti Truth Social vyhlásil, že s Íránem probíhají „produktivní“ rozhovory. Jenže Teherán mu tenhle scénář okamžitě rozmetal na kousky.

Obsah vytvořený pomocí umělé inteligence dnes budí velkou pozornost a také řadu obav. Jak k němu ale ve skutečnosti přistupuje Google? Odpověď není tak dramatická, jak se často tvrdí. Rozhodující totiž není samotné použití AI, ale především kvalita obsahu, jeho užitečnost a skutečná hodnota pro čtenáře. K tématu se vyjádřil Jan Skovajsa, zakladatel a CEO digitální agentury myTimi.

Firmy dnes pracují s obrovským množstvím právních dokumentů – od obchodních smluv přes pracovní dokumentaci až po interní směrnice nebo compliance pravidla. Orientace v legislativě přitom bývá časově náročná a často vyžaduje opakované vyhledávání konkrétních ustanovení zákonů či kontrolu smluvních formulací.

Je až neskutečné, kam se v posledních dnech naše země dostává. O víkendu jsem jen namátkou sledoval pouze fragmenty některých nejznámějších televizních diskuzních pořadů a pak projel sociální sítě. To mi bohatě stačilo k tomu, abych opět narazil na takřka ministra životního prostředí Filipa Turka. Mnohá jeho slova byla opět kouzelná a chvílemi jsem nevěřil, že neposlouchám žáka devátého ročníku základní školy. Hodně mě zaujala slova o utajeném režimu.

Volby už máme dávno za sebou, nová vláda se snaží pracovat, ale tak nějak to všechno jaksi drhne. Pravda je taková, že se svět se nachází v hluboké energetické krizi, probíhají dva rozsáhlé konflikty, a to na Ukrajině a oblasti Blízkého východu. Přesto si tak nějak říkám, že už by pomalu mohl nastat čas splnit některé předvolební sliby vládnoucích politických subjektů. Možná ty nejdůležitější, na kterých byly politické kampaně straně postavené. Podíval jsem se zpětně na sociální sítě a zmapoval ty nejznámější. Zjistil jsem, že jejich splnění je nejspíše zcela nemožné. Ve volbách zřejmě opět hrály roli prázdné sliby, jako tomu bylo v minulosti už mnohokrát.

Svět opustila skutečná legenda, člověk, který celý svůj život zasvětil službě zemi a spravedlnosti – Robert Mueller. A jak se k tomu postavil Donald Trump? Přesně tak, jak byste od něj čekali. Místo tichého respektu k válečnému hrdinovi a dlouholetému řediteli FBI jsme se na síti Truth Social dočkali jen dalšího kňučení a nenávisti. „Dobře, jsem rád, že je mrtvý,“ vypustil Trump do světa. Prý už Mueller nebude moci ubližovat nevinným lidem. Je až k neuvěření, jak hluboko dokáže tento muž klesnout, i když si člověk myslí, že už to níž nejde.

Včerejší demonstrace proběhla, lidí bylo přes 200 000. Fajn, čekat ale, že se ledy nějakým způsobem pohnout, je nejspíše pouze naivní. Možná si organizátoři alespoň říkají, že něco udělali. Tak jako tak mě ale do jisté míry udivuje načasování samotné demonstrace. Vždyť mohla být klidně už za minulé vlády. Nikdo ale nic neudělal. Proč? Protože se tak nějak obracel zrak jinam. Proč vlastně samotná demonstrace proběhla? Aby se poukázalo na to, jak to současná vláda v čele s hnutím ANO dělá špatně.

Pane učiteli, já bych si chtěl opravit známku. Ne, měl ses to naučit tehdy, když se to po vás vyžadovalo. Konec diskuze. Zdá se vám tato konverzace poněkud drsná a nepříjemná? Pokud ano, pak vězte, že vám ji zkusím popsat z trochu jiného pohledu. Z toho učitelského. Možná se trochu otevřou oči i těm, kteří si myslí, že by se dětem mělo vyjít vstříc úplně ve všem. Ne, nemělo, největším úspěchem nás dospělých je dovést je úspěšně k jejich samostatnosti a soběstačnosti.

Elon Musk si zřejmě myslel, že pravidla pro běžné smrtelníky na jeho „X-pískovišti“ neplatí. Jenže federální porota v San Francisku mu teď vystavila účet, ze kterého se protočí panenky i nejbohatšímu člověku planety. Podle jednohlasného verdiktu totiž Musk v roce 2022 úmyslně obelhal investory tehdejšího Twitteru, aby si připravil půdu pro lepší obchod.

Naučili jste se skvěle anglicky ve škole? Ale umíte, ne? Jasně, tak jste to museli zvládnout někde jinde. Jak se vám to ale podařilo? Posloucháním cizinců? Online kurzy? Prostřednictvím jiné osoby? Alternativ může být poměrně hodně. Všechny ale spojuje jedna jediná věc, a to je mluvení, případně aktivní vyhledávání anglických slovíček. Současné školy mnohdy hodně apelují na gramatiku, což může být kamenem úrazu. Je to škoda, jelikož jazyk se člověk může naučit i relativně hravě.

Bez USA je NATO jen papírový tygr! To není titulek z nějakého nepřátelského plátku, ale páteční pozdrav Donalda Trumpa jeho nejbližším spojencům.

Je až s podivem, kolik diskuzí se najednou vyrojilo v souvislosti s tím, že splníme, nebo nesplníme požadavek NATO na výdaje na obranu ve výší 2 % HDP. Mnohdy jsou tyto diskuze a různé poznámky zcela zbytečné. Možná by stálo za to postavit se k věci chlapsky a říct, že to prostě a jednoduše nedáme, protože k tomu máme nějaké důvody. Samozřejmě bychom mohli slíbit, že na tom zapracujeme a v příštích letech budeme své závazky dodržovat, případně ještě přidáme. To by ale na tahu nesměl být současný premiér Andrej Babiš.

Ministryně financí Alena Schillerová má zvláštní tendenci neustále upozorňovat na to, že současný rozpočet je dědictvím minulé vlády. Toto tvrzení je ale tak nějak mimo mísu. Jde přece o rozpočet vlády současné, který předložila a následně byl schválen. Před volbami samotná Schillerová a další členové její strany jednoznačně prohlašovali, že mají rozpočet připravený. Sebevědomí nikou z nich nechybělo, a to ani v nejmenším.

Představte si, že jste japonská premiérka, sedíte v Oválné pracovně a snažíte se udržet dekórum, zatímco na vás americký prezident vytáhne Pearl Harbor jako vtip o „překvapení“. Přesně to se stalo Sanae Takaičiové. Donald Trump se totiž rozhodl, že nejlepší způsob, jak vysvětlit, proč spojencům neoznámil útok na Írán, je připomenout Japonsku jeho nejtemnější historický moment.

Když už s někým mluvím, jsem zvyklý jednat na rovinu. Nemám rád, když se něco dozvídám z druhé ruky a daný člověk mi to prostě nedokáže říct do očí. Ale každý jsme jiný. Náš pan premiér s tím žádný problém očividně nemá. Potvrdil to včera, když do médií prohlašoval, že si s sebou na summit NATO vezme ministra zahraničí Petra Macinku. Jasně, nepochybně na to má nárok. Je premiérem této země a toto určitě není mimo jeho pravomoc, nicméně jednání tohoto typu je opravdu smutné a zbabělé.

Americký politický cirkus dostává novou facku a tentokrát přišla z míst, kde by to čekal málokdo. Trumpova armáda věrných se totiž začíná sypat jako domeček z karet.

Geopolitické napětí, konflikty i politické zvraty v posledních letech ukazují, jak křehká může být globální ekonomika. Nečekané události s obrovským dopadem, takzvané „černé labutě“, se stávají realitou, kterou si investoři i firmy musí stále více připouštět. Přesto se na ně paradoxně připravujeme jen omezeně.

Lingvistické představení Filipa Turka rezonuje sociálními sítěmi asi nejvíc ze všeho, co se v nedávné době stalo. Zmocněnec pro Green Deal se dokázal při svém projevu v Bruselu solidně ztrapnit svou angličtinou. Ta působila velmi kouskovaně a často to vypadalo, jako by četl foneticky přepsaný text. Těžko říct, jakou měl sám politik přípravu, nicméně vtípky na jeho osobu tak nějak neustávají. Divit se tomu nelze, i když věc je zřejmě mnohem vážnější než jen v rovině anekdot a karikatur.

Tak je to tady. Joe Kent, ředitel Národního protiteroristického střediska a muž, který měl k Donaldu Trumpovi i k národní rozvědce blízko, prostě práskl do stolu. Neodešel ale potichu středem, jak se to v diplomacii občas dělá, ale nechal po sobě dopis na síti X, ze kterého musí být v Bílém domě pořádné horko.

Nejsem žádný velký angličtinář, nicméně poznám, když člověk vyslovuje katastrofálně a angličtinu tak nějak pod palcem nemá. Prostě ji slovem neovládá. Naposledy jsem se hořkosladce bavil na sociální síti X, když jsem sledoval video vládního zmocněnce Filipa Turka, který na evropské půdě hovořil anglicky. Tedy jestli se to za angličtinu vůbec dalo považovat. Zkrácené video sdílela eurosposlankyně Danuše Nerudová, nicméně našel jsem jej a další sestříhané kousky i na jiných profilech. Filip Turek se tak trochu ztrapnil. Škoda, že jsem neměl možnost vidět video celé.

Pouze tři z deseti Čechů věří, že státní důchod jim v budoucnu zajistí důstojnou životní úroveň. Přestože je skepse vůči veřejnému důchodovému systému silná, velká část populace stále spoléhá především na stát a vlastní přípravu na penzi odsouvá. Vyplývá to z reprezentativního průzkumu agentury STEM/MARK ze září 2025 pro investiční společnost Amundi, který mapoval postoje Čechů k důchodům, spoření a investování.

Znovuzavedení elektronické evidence tržeb (EET) má omezit prostor pro krácení daní, které se typicky pojí zejména s hotovostními platbami. Jakmile bude stejná kontrolní logika dopadat na hotovost i bezhotovostní úhrady, měla by se podle poradenské společnosti BDO snížit motivace části provozovatelů v gastronomii platby kartou odmítat. Pro zákazníky půjde o nejzásadnější změnu, zatímco provozovatelé restaurací budou řešit hned několik novinek, které nejsou vždy zcela vyjasněné.

Když jsem si v poslední době procházel sociální sítě, narazil jsem na příspěvek europoslance Tomáše Zdechovského. Ten parafrázoval tvrzení premiéra Andreje Babiše týkající se toho, jak bojuje za naše lidi. Příspěvek mi přišel docela zajímavý, jelikož sám nejsem přesvědčen o tom, že by se za nás Andrej Babiš rval jako za vlastní. Europoslanec každopádně poukazoval na výši průměrné mzdy u nás, kterou konfrontoval se mzdou, jež je nabízena v inzerátu na dělníka potravinářské výroby. Porovnání bylo skutečně zajímavé, jenže inzerát nejspíše starý.

Jsou věci, které člověka překvapí. Marjorie Taylor Greene kritizující Trumpa na CNN je jedna z nich. Žena, která byla léta jeho nejhlasitější podporovatelkou, která za něj bojovala i tehdy, když to vypadalo beznadějně, se postavila před kamery a řekla, že válka s Íránem je absolutní nesmysl a zrada všeho, pro co MAGA původně stálo. No nazdar. To by člověk před rokem nečekal.

Jindřich Rajchl je bezesporu politikem, který se nebojí říct cokoli. Strach opravdu nemá. Často jsou jeho vyjádření více než kritická. Tak nějak mi připomínají lidi, kteří se v důsledku své vlastní neschopnosti snaží tvrdit o ostatních, jak jsou neschopní a slabí oni. Zajímavá byla bezesporu vyjádření pana poslance Rajchla na adresu dnes již bývalého moderátora pořadu Otázky Václava Moravce. I tady jsem cítil z jeho slov zášť. Dokonce přišlo i na srovnání sledovanosti zmíněného pořadu a živého vysílání Rajchla na sociální síti Meta.

Tak tohle Jeanine Pirro a jejímu týmu na ministerstvu spravedlnosti jen tak neprojde. Federální soudce James Boasberg jim právě s nevídanou razancí přibouchl dveře před nosem. Rozhodl totiž, že celá ta velká kriminální kauza kolem rekonstrukce sídla centrální banky je jen trapná zástěrka, jak šikanovat šéfa Fedu Jeroma Powella, protože odmítá srážet úrokové sazby tak agresivně, jak si Donald zrovna přeje.

Luboš Xaver Veselý, známá to postava vlastní Xaver live show, opět dokázal svými slovy zaujmout. Nejsem si úplně jistý, že v pozitivním slova smyslu, spíše si protiřečil, což je pochopitelně vcelku nepříjemné. Otázkou zůstává, zdali si to sám vůbec uvědomil. Člen Rady České televize se vyjadřoval ohledně odchodu Václava Moravce. Jeho řeči se týkaly nezávislosti Rady ČT a toho, že do vysílání České televize tento orgán v nezasahuje. Opak je ale nejspíše pravdou, z čehož se sám tak nějak usvědčil.

Sledovat viceprezidenta J. D. Vance, jak se snaží naroubovat současné zdražování benzínu na Joea Bidena, je jako poslouchat někoho, kdo vám tvrdí, že za jeho ranní kocovinu může soused, co se před rokem odstěhoval. Zatímco USA a Izrael pálí do Íránu a ceny u pump poskočily o 34 centů za jediný týden, Vance v Severní Karolíně s vážnou tváří vykládá, že za to může „hrozná situace“, kterou tu Biden zanechal.

V jakékoli vyspělé zemi by měli vládnout lidé, kteří rozumí svým oborům. Prostě odborníci. Samozřejmě by se mělo jednat o nadprůměrně inteligentní jedince, již se vyznají i v mnoha jiných oblastech. Současná vládní garnitura a ani ta minulá bohužel tyto atributy nesplňovaly. Jen pro představu. Jev, kdy se do čela státu dostávají lidé s nejmenší kvalifikací a mizernou morální integritou, se nazývá kakistokracie. Tento stav je pro občany takovéhoto státu velmi nepříjemný. Tedy pro ty, jimž to není jedno.

Pokud se ráno budíte s obavami, že ceny ropy zruinují váš rozpočet, ministr obrany Pete Hegseth má pro vás jasný vzkaz: „Nemusíte si dělat starosti.“ Podle něj Pentagon situaci v Hormuzském průlivu, kudy protéká pětina světové ropy, plně zvládá. Jenže pohled na trhy mluví úplně jinou řečí – cena ropy WTI vyletěla ze 67 dolarů na 93 za barel a analytici jsou k těmto uklidňujícím řečem víc než skeptičtí.

Od 1. ledna letošního roku nabyla účinnosti novela zákona o daních z příjmů, která se dotýká § 6 odst. 9 písm. d) ZDP. Změna má významný dopad zejména na systém volitelných zaměstnaneckých benefitů. Vybrané benefity (např. sport, kultura, rekreace, plnění prostřednictvím cafeterie) mohou být i nadále osvobozeny od daně z příjmů i odvodů na pojistné, avšak pouze tehdy, jsou-li poskytovány jako nepeněžní plnění nad rámec mzdy, nikoliv jako náhrada mzdy nebo její části.

Je až neskutečné, jaký výroky dokážou někteří politici v současné době vypustit z úst. Předvádí se v různých prohlášeních, která jsou často spíše trapná než cokoli jiného. Třeba takový předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura zvládne vymyslet pozoruhodné věci, nad kterými zůstává rozum stát. Když se zrovna nevěnuje kriminalitě Ukrajinců a migrantům, snaží se upozornit na témata nová. Třeba na ta zdravotní, jimž zcela jistě hodně rozumí. Naposledy hovořil o vakcínách, očkování a v souvislosti s tím také s veřejným cvičením v televizi.

Tak to je tedy paráda. Andrej Babiš, člověk, který si s oblibou na hlavu nasazuje červenou kšiltovku a tvrdí, že rozumí Trumpovi jako nikdo jiný, dostal od amerického velvyslance při NATO pořádný pohlavek. „Žádné výmluvy, žádné výjimky.“ Zatímco premiér doma vykládá, jak se o naše bezpečí skvěle stará, Američané mu narovinu vmetli, že schválený rozpočet s ubohými 1,7 % HDP na obranu je prostě a jednoduše málo a neodpovídá ani základnímu dvouprocentnímu cíli NATO.