České stavby

Kolega mi píše, že prý začaly růst houby. Jde o vděčné téma okurkové sezóny a i kdyby vlastně houby nerostly, musíme si to vymyslet, kvůli návštěvnosti... Ne, nebojte se, nic si vymýšlet nebudu, prostě nerostou, ve vyšších polohách začaly hlavně lišky, ale zatím jsou jenom malinké, je jich málo a záleží na počasí, zda se rozjedou. Hnát lidi někam vysoko do šumavských kopců pro pár lištiček opravdu nemá smysl. Napadlo mě ale, jestli vlastně lišky vůbec znáte. Ona je jich totiž spousta, podobně jako hřibů. A stejně tak jako většina lidí nerozezná "koloděje" od "kováře" a "dubáka" od "smrkáče", je to stejné i s liškami. Jdeme na lišky a hotovo… Nebo ne?

Klasické sídliště s ošklivými panelovými domy nemusí nabízet pouze nudné byty s malými balkonky a umakartovým jádrem. Často se v nich ukrývá opravdový poklad. Důkazem je i autentický byt v Prištině, centru Kosova, který vás okamžitě zaujme nikoli prostřednictvím velkolepých gest, ale spíše jednoduchostí a tichými detaily.

Sociální sítě jsou plné trendů, kterým je lépe vyhnout se obloukem. Pojídání skořice po lžičkách nebo polévání se ledovou vodou vám skutečně doporučit nemůžeme. Ale „trik“ s korkovými zátkami, který na kutilských a zahradnických profilech trhá rekordy ve sledovanosti, vám rádi představíme.

Investor domu LO miluje přírodu a lesy. Tento samorost byl vlastně novodobým nomádem, pak ale přišly děti a on hledal se svou partnerkou místo pro život. A jelikož již vlastnil parcelu na samotě moravské vrchoviny Chřiby nedaleko rekreační chaty svých rodičů, bylo jasno. Zadání pro architekty znělo, že investor chce trávit se svou rodinou co nejvíce času venku.

Bude to vypadat jako typicky letní dovolenkový článek. Ale pozor, s překvapivým zvratem. Týká se toho, co teď mnozí z vás prožívají. Co byste dost možná nejspíš prožívat nemuseli. O tom, co byste možná naopak neměli opomenout. Je o penězích, úsporách. A utrácení. Takže se v tom čtení možná dočista ztratíte. Nebo se v něm naopak poznáte.

Malý byt představuje často velkou výzvu jak pro jeho majitele, tak pro architekta, který ho má zařídit. Mikrobyt v bavorském regionu Algovia ztělesňuje moderní přístup ke kompaktnímu domovu a je krásným příkladem bydlení v malém prostoru. Původně 31 metrů čtverečních velký ateliér v budově ze 70. let 20. století byl přeměněn na plně funkční a esteticky propracovaný dvoupokojový byt. Pojďte se s námi na tuto dokonalou proměnu podívat.

Studentské týmy středních škol z Brna, Hradce Králové, Kadaně, Kolína, Ostravy a Ústí nad Labem postoupily do národního finále 17. ročníku soutěže Modelium 2025. Studenti měli vytvořit z obyčejné vlnité lepenky originální model národního pavilonu pro světovou výstavu EXPO 2025. Skutečný český pavilon na výstavě již stojí a je přístupný veřejnosti od 13. dubna letošního roku. A dlužno říci, že reakce především na jeho expozice a poslání jsou dosti rozporuplné, i když samotná stavba je vlastně působivým exponátem. Jak si ale vedli právě studenti?

Aby vydržela, můžete je zavařovat, mačkat a pasírovat, sušit. Anebo si na nich můžete pochutnat vcelku. Čerstvých, zralých. I měsíc nebo dva po sklizni. Jak? Naložte je do popela podobně, jako do písku schováváte mrkev. V Burundi zjistili, že to funguje. A to tam mají ještě o dost tepleji než my.

Na předměstí Prahy usadili architekti na rozlehlý a mírně svažitý pozemek vilu složenou z pěti bohatě prosklených objektů. 4 křídla domu rozdělují pozemek na 4 samostatné zahrady, uprostřed kterých majitelé žijí v podstatě tak, jako by celá zahrada byla zastřešena. A garáž? Ta byla umístěna jako pátý objekt na střeše budovy.

Už dlouho se hovoří a píše o tom, že dokonalý pořádek v zahradě je nesmysl. Že je lepší pomoci drobnějším živočichům, biodiverzitě i mikroklima různými stinnými kouty s nepořádkem. Samozřejmě rostlinným. Pneumatiky, plastový odpad a jiné smetí patří do sběrného dvora a na skládky. Má to logiku a nyní už přichází přírodovědci s tím, že stejné je to vlastně s nepořádkem v lese. Je přirozený, dokonce životně nezbytný. Popadané a tlející stromy i větve do lesa patří. Proč?

Historie, funkčnost a klima v jediném propojeném řešení. Tak by bylo možné formulovat motto návrhu nového řešení veřejných venkovních prostranství Výstaviště Praha. Návrh projektu se zaměřil na revitalizaci prostoru před Průmyslovým palácem a jeho okolí o celkové rozloze více jak 64 000 metrů čtverečních.

Záhony plné kočičích exkrementů, které jsou doslova hygienickými časovanými bombami nebo mrtvolky ptáčků. To jsou asi nejčastější důvody, proč někdo nechce, aby se mu kočky ze sousedství toulaly po jeho zahradě. Někomu navíc kočičí výkaly vyloženě odporně páchnou, jiní kočky nenávidí už jen z principu. Není ale důvod způsobovat svým sousedům bolestné okamžiky úspěšnými pokusy kočky zlikvidovat. Existuje jednoduché řešení. Totiž pes. Takový, který kočky nesnáší, a který je stále v zahradě. Pokud vám ale nebude vadit, že vyžene i ježka.

Znáte to, jste pozváni na grilovačku k přátelům, na nějaký raut, firemní akci, k rodině, příbuzným. A je to výborné. Tak dobré, že si grilování musíte doma rychle zopakovat. Jenže ony jaksi nejsou výsledky vašeho “barbecue“ stejné. Vlastně vám krmě chutná o dost hůř. A je to vůbec barbecue, nebo obyčejné grilování? Kde jste udělali chybu? Může se jich dokonce sejít mnoho naráz.

Když přijde na čištění, je ocet pašák. Ale i když je mezi přírodními čisticími prostředky za hvězdu, existuje docela dost příkladů, kde může nadělat více škody než užitku. Co tedy s octem raději nečistit?

Paranoik by řekl, že registrování se k placení televizních a rozhlasových poplatků, pokud jsou tyto poplatky nulové, je vlastně vytváření seznamu subjektů, které budou muset později stejně platit. Nebo jde jen o nedomyšlený byrokratický krok, který bude zase zrušen? Nebo, nebo… V každém případě zákon tuto povinnost ukládá, byť vlastně obzvláště SVJ mají obvykle 0 zaměstnanců.

Novostavba rodinného domu, u nějž byste na první pohled tipovali původ v nějaké exotické zemi. To elegantní provedení a moderní geometrické rysy ale nejsou odznaky bydlení v Argentině, nebo v brazilské vilce. Ani ve slunné Kalifornii. "Dom so žiabrami" najdete jen kousek za Bratislavou.

Strávit léto bez komárů? To vám se zárukou slíbit nemůžeme. Ale můžeme vám alespoň poradit, jak jich v létě potkat co nejméně. S pomocí několika opatření, osvědčených fint a triků, se dá počet svědivých štípanců, co na vás letos čekají, zredukovat na minimum.

O tom, že by interiér bytu či domu měl vyjadřovat vaši osobnost a na první pohled na vás prozradit, co máte rádi, jaký životní styl vyznáváte a jaké jsou vaše hodnoty, jsme tady psali už několikrát. Byt, který s námi můžete navštívit v tomto článku, tento fakt jenom potvrzuje. Je totiž opravdovým ztělesněním povahy majitelky: kreativní, příjemný, originální a elegantní. Vytvořila ho spolu se svou dobrou kamarádkou a do návrhu vložila veškerou svoji tvořivost a představivost.

Syn běhal s kamarády po zahradě a křičí: „Nalítával na mě divnej brouk, vypadá to jako sršeň. Včera taky a vzadu lezou po dřevě.“ Máchal rukou okolo hlavy a já viděl jenom, jak kolem něj prolétlo něco velkého. Zdálo se mi, že je to větší než sršeň, ale nebylo. Nesytka sršňová může měřit oproti maximálním 55 mm našich běžných sršňů až 29 mm a rozpětí křídel má až 48 mm. Větší než sršeň tedy rozhodně není, ale velká je přesto dost.

Na první pohled úplně skvělá myšlenka. Minimálně tedy v prospěšnosti pro domácí ekologii a životní prostředí. Na pohled druhý to už tak skvěle nevypadá. Protože s ekologicky příznivým trendem bezobalových prodejen se pojí i nepříjemnosti na straně spotřebitelů.

O tom, že je skvělý zahradník, a že když to dokáže támhleten, tak já taky, je přesvědčena spousta lidí. Důležitá je i jejich vládnoucí pozice, nemyslím v politice, ale v domě, v domácnosti. Představte si například, že je vaše žena opravdu zahradnice, a že přiveze domů sazenice plodové zeleniny. Dá je do skleníku a čeká, až se oteplí. A že to letos bylo opravdu hodně pozdě, až na začátku června. Po pár dnech zjistí, že její neomylný otec, který je vlastníkem a ředitelem majetku včetně zahrady, si na několika květináčích ve skleníku přečte CUKETA. V noci ještě skoro mráz. Vytáhne sazenice k vyvýšenému záhonu, vyklepne z květináče první a začne z kořínků oklepávat zeminu... Rovná se to rovnou dvojnásobné vraždě. Za prvé se rostliny nechytnou a za druhé do rána stejně zmrznou. Je to zahradník? A co vy?

Moderní architektura nemusí být v rozporu s historií, ale naopak ji může citlivě doplnit a vytvořit tak prostor, který je příjemný k bydlení a zároveň respektuje tradice místa. Bytový dům v Libčicích je toho dobrým příkladem.

S vlčími bobky, které jen tak někdo nenajde, nemá slogan nic společného. Jde o vlčí bob mnoholistý nebo také lupinu mnoholistou, invazní plevel, který sice nádherně kvete, ale decimuje původní rostlinstvo už i v Krkonoších, nejen na Šumavě a v nížinách. Navíc je smrtelně jedovatý pro lidi i zvířata, především semena. Pracovníci národních parků museli proti této invazi nějak zasáhnout, rostlina se totiž nesmí hlavně dál vysemeňovat. A právě v Krkonošském národním parku vymysleli zajímavý způsob. Sami trhají a rozdávají nádherně rozkvetlé kytice vlčího bobu a nabádají lidi, aby v přírodě dělali to samé.

Ateliér Formafatal proměnil byt v pražských Pitkovicích v sofistikovaný a útulný domov, který přesně odpovídá přání své majitelky, mladé čtenářky Kateřiny. Hlavním cílem rekonstrukce bylo prostor zmodernizovat, vizuálně sjednotit. A zároveň mu vdechnout trochu více „lidského“ tepla a osobitosti.

Mnoho rostlinných druhů se přizpůsobilo závislosti na specifických opylovačích. A že se dovedou parádit. Vytváří fantastické bizarní květy, třeba napodobují včely, můry, netopýry, našpulené rtíky, střevíce a holubičky. Nebo tak fantasticky zapáchají, že se jim vyhnete obloukem. Jiné uvězní opylovače a pak zase pustí na svobodu, některé požírají živočichy. Rády se také pyšní mnoha různými barvami. Nejstarším fosilním nálezem je mechorost (prvohorní ordovik, cca 460 milionů let). Je toho spousta, čím nás rostlinná říše může překvapit. Pobavte se tímto kvízem.

Horko, že se nechce ani myslet. Práce na zahradě ale nepočká a jen to, že na ní panují úmorné teploty, není omluvenkou. Jak tedy přežít léto na zahradě, když je vedro k zalknutí?

Na zahradě nám stojí bytelný skleník a okurkoviště (okurkárium, „domeček“ pro okurky), které se jenom rychle „spíchlo“ ze starých oken, prken a trámků. Jenže za veder je třeba jejich prosklení nějak stínit. Obcházeli jsme se ženou okolní zahrádky a narychlo načmárané pruhy a různé klikatiny štětkou namočenou ve vápně, případně pravidelnější vlnovky, nebo větší zabarvené plochy, nás neuspokojily. Nabídka e-shopů také ne. Řešení se ale našlo rychle.

Léto je v plném proudu. V trávě, ve vodě, ve vzduchu nebo třeba v hotelovém pokoji na nás číhají různé kousavé potvory. Některé nás bodnou či štípnou, jiné se přisají a nepustí. Poznáte je všechny? Pojďte si udělat kvíz.

Obec Padochov si vaši pozornost nejspíš zaslouží, pokud s malými dětmi míříte do zábavního parku Permonium. K Oslavanům a jejich oblíbené důlní atrakci je to odtud skutečně jen kousek. Ještě před pár lety vás ale existence Padochova mohla zaujmout i tím, že se tu na čas „objevila“ nabídka bydlení.

Zaměřuje se hlavně na túje, jalovce a cypřiše. Na konci dvacátého století byl přitom považován za ohrožený druh, stejně jako desítky let předtím. Z otevřené přírody totiž téměř zcela zmizely jalovce a s nimi zmizel i krasec Lamprodila festiva. Jenže je zpátky a posledních dvacet let se šíří celou Evropou. Za jeho novou invazí může obchod s exotickými sazenicemi okrasných dřevin a jejich především kamionová přeprava. Hlavně z Itálie.

Je to o umění improvizace a taky troše zkušeností. Protože se zubní pastou se nemusíte potkávat jen v koupelně při zubní hygieně. Docela dobře vám může posloužit i v celkem nečekaných situacích. Když tedy víte předem, jak na to. Jaké populární DIY „udělej si sám“ tipy se se zubní pastou pojí?

Peklo má mnoho podob. A některé z nich přitom vypadají docela civilně a lidsky, než je tedy poznáte zblízka. Názorným příkladem takového ďábelsky vypadajícího místa pak může například být rodinný park Neobio v čínském Minhangu. Pro děti je bezpochyby splněným snem, ale dospělé může týrat více než výhně a kotle pekelné. Myšleno je to samozřejmě s nadsázkou, ale zkuste na takovém místě vydržet s dětmi dlouhé hodiny.

Cestování je dobrodružstvím především pro nás lidi. A to ještě ne pro každého. Pro domácí mazlíčky, tedy na mysli mám hlavně pejsky, se může letní dovolená stát utrpením. Už jen proto, že je vláčíme do exotických končetin, kde se neumí orientovat, nepoznají mnohá nebezpečí a také trpí vysokými teplotami, dokonce v kombinaci s úmornou vzdušnou vlhkostí. Co ale dělat, když se přece jen rozhodnete vzít psíka proti jeho vůli s sebou?

Vyvýšené záhony jsou oslavovány jako nefalšovaný hit sezóny. Možná jste na ně letos vsadili i vy. A dost možná právě zjišťujete, že vám to s nimi nejde tak, jak jste si představovali. Mají totiž spoustu kladů, ale pojí se s nimi též několik neduhů.

Nový most bude spojovat ostrovy Bergsøya a Nerlandsøya u západního pobřeží Norska a je těsně před dokončením. Právě probíhá betonáž posledních spojovacích segmentů mostovky o celkové délce 574 metrů. Dosud na ni stavaři Metrostavu Norge spotřebovali 6 000 kubíků betonu. Most je široký 11,5 metru a klene se kvůli lodní dopravě až do výšky 27 metrů.

Zahradní grily jsou obvykle jednoduchá mechanická zařízení, výjimku představují grily elektrické a plynové, u kterých je palivem elektřina, nebo plyn, ovšem čistit je musíme také. Proč? Především proto, že na roštech a jiných grilovacích plochách se usazují zbytky potravin a mastnoty, které se rychle kazí. Ano, sice různé choroboplodné zárodky novým rozpálením grilu zlikvidujeme, ale pochoutka to pak příliš velká není. Nějaký ten zbytek staré potravy se může připálit k té nové. Ňam! Grily se prostě musí čistit. Všechny. Ale jak?

V architektonické soutěži Stavba roku hlavního města Prahy 2024 zaujal veřejnost nový bytový dům na Malé Straně ze všech přihlášených pražských realizací nejvíce. S počtem hlasů 48577 tak získal Cenu veřejnosti a rozhodně to není náhoda. Jak výjimečná lokalita, tak architektonický návrh včetně slovutného jména autora spolu s originálním a precizním způsobem provedení šetrným k historii dávají tušit, že nejde o jen tak ledajakou budovu.

Že střecha je korunou domu, o tom asi nikdo nepochybuje. V případě originálního rodinného domu v Indonésii ovšem střecha hraje naprosto ústřední roli. Překrývá totiž objem celého domu a doslova tvaruje prostor pro život rodiny. Dům pod ní je totiž zahradou s jedním velkým podkrovím.

Rezidence Gotthardská zaujala porotu soutěže Stavba roku hlavního města Prahy ze všech přihlášených architektonických a stavebních počinů nejvíce, proto se v Praze stala STAVBOU ROKU 2024. A že je v hlavním městě největší zájem právě o nové byty a unikátní provedení bytových domů, to pak jenom dokázaly výsledky hlasování veřejnosti. Rezidence Gotthardská s 16779 hlasů rozhodně nepropadla, ale všechny přihlášené objekty doslova převálcoval bytový dům s galerií na Malé Straně (48577 hlasů).

Třetí ročník odborné konference H2 Heating – Vodík na cestě k budovám, která se konala 5. června 2025 v Praze, ukázal, že zájem odborníků o využití vodíku v energetice budov roste. Stát zatím zůstává spíše zdrženlivý, ale experti z akademické, technologické i komunální sféry přinášejí konkrétní řešení a projekty.

Dělá to velká část z nás, aniž bychom si své konání uvědomovali. Cesta na dovolenou znamená hlavně sbalit věci, všechno zkontrolovat a na půli cesty na letiště zjistit, že jsme si zapomněli cestovní pasy nebo i letenky. A když se pro ně vrátíme, opět nám nedojde, že naše zapomnětlivost vůbec nezaznamenala jednu důležitou věc, totiž spotřebu energií za dobu, co nebudeme doma. A také třeba riziko pořádné faktury za vodu, kdyby něco prasklo. A riziko požáru, kdyby něco chytlo. Alespoň to potvrdil nový průzkum společnosti epet, který se zaměřil na návyky Čechů před odjezdem na letní dovolenou.

Válet se jen tak v posteli, ležet v trávě a koukat na oblohu? A co třeba procházka stinným lesíkem, běhání po loukách, piknik v parku? Prázdniny po takových líně nevinných kratochvílích přímo volají. Jenže letní čas znamená i to, že si je možná nebudete užívat sami. Řeč pochopitelně bude o bodavě savém hmyzu a dalších prevítech, kteří by rádi prolévali vaši krev.

V Kyselově u Vyšší ho Brodu na jihu Čech, tedy jen malý kousek od lipenské přehrady, které se také říká „české moře“, vyrostl plně soběstačný dům. Názorů na soběstačné domy je přitom mnoho. Jedni například říkají, že když se sejde rozumný architekt s rozumným investorem, stanoví si na začátku podmínku minimalizace technologií. Proč? Protože mnoho technologií, to znamená vysoké vstupní náklady, vysoké nároky na údržbu a servis a také rychlé zastarávání technologií. Životnost budov je rozhodně o dost vyšší než životnost techniky. Ta se vyvíjí bouřlivě rychle. Navíc je otázkou, nakolik zatěžuje právě vývoj a výroba technologií přírodu. Na druhou stranu se ale k problematice někdo postaví úplně opačně a rovnou si nechá postavit plně soběstačný dům. Se všemi přednostmi i riziky. A přesně to udělal investor Pavel Podruh, mladý člověk, který se rozhodl na soběstačnost vsadit. Ovšem technologie minimalizoval na nezbytné funkční minimum, přitom v rámci ostrovního systému.

Postavit si neobvyklý dům nebo zařídit si interiér, který vybočuje z řady běžného a očekávaného, vyžaduje odvahu a především otevřenou mysl. A tu podle slov architektky Ivety Křížové z brněnského studia DoDetailu klienti, kteří ji oslovili s požadavkem na zařízení bytu v novostavbě, měli. Díky jejich otevřenosti a odvaze mohl vzniknout výjimečný interiér plný barev a zajímavých tvarů.

Rudimov je malinká obec ležící západně od Slavičína. V Bílých Karpatech o její existenci buď víte, anebo ji budete hledat dlouho. Do mapy i povědomí se teď ale zapsala zajímavým architektonickým počinem. Místo staré a nevyužívané nemovitosti tu vybudovali nový obecní dům. Který teď zastává různé funkce potřebné pro život malé vesnice.

Sálavé topení a infrapanely získávají na popularitě jako moderní alternativa k tradičním radiátorům, ale i tepelným čerpadlům. V nové epizodě našeho podcastu jsme se právě tomuto tématu věnovali podrobněji. Hostem byl Ing. Pavel Charvát.

Interiéry domů, které stojí na venkově, mají svá vlastní pravidla. Ne nutně řízená stavebními vyhláškami, ale minimálně co se týká uspořádání vnitřního prostoru. Pracuje se tu s drobnějšími měřítky, které vytváří zákoutí pro nejrůznější účely. A právě tohle v praxi moc hezky ukazuje interiér rodinného domu v Tuklatech.

Jubilejní 15. ročník celorepublikového festivalu Den architektury, který proběhne od čtvrtka 2. do úterý 7. října 2025, ponese podtitul Ta architektura a zaměří se na ženskou perspektivu v tomto výsostně tvůrčím oboru. Představí stavby, které navrhovaly a navrhují ženy nebo na kterých se podílely.

Časy, kdy každý funkční prostor musel mít čtyři stěny a dveře, jsou nenávratně pryč, přesto ještě existuje spousta bytů s takovým uspořádáním. Uzavřené pokoje jsou tmavé, omezují plynulý pohyb v prostoru a téměř eliminují interakci mezi jednotlivými členy rodiny. A chybí jim výhled, jedna z dnes zcela zásadních věcí při plánování dispozice.

Nenáviděné plzáky španělské, invazní druh slimáka, který se u nás začal šířit od 90. let 20. století, potkáváme už téměř všude. Jejich výskyt je zaznamenán i v podhůří českých hor. A samozřejmě hlavně tam, kde se něco pěstuje. Co by takový vybíravý jedlík pohledával mezi kosodřevinami, i když na druhou stranu už před ním varuje i KRNAP. Na Šumavě je tento druh všudypřítomný již dávno. Smutnou realitou také je, že přenáší na naše domácí psovité mazlíčky nebezpečné hlístice.

Miniaturní domky, tiny-house a další podivnosti jsou obvykle výstupem situace v místě stavby. Usazují se tam, kde je parcela stísněná a jejich obyvatelé musí přijímat nejrůznější kompromisy. Například zříci se zahrady nebo vlastnictví osobního auta, které nemají kde zaparkovat. V případě domu Pocket Laneway to ale bylo jiné.

Interiérová designérka Jana Pařízková si sama upravila v Praze na Letné třípokojový byt s kuchyňským koutem pro sebe a svou rodinu. Lokalitu si nemůže vynachválit, jenom byt už nesplňoval rodinné potřeby a představy o moderním bydlení. Ostatně byt se nachází v činžovním domě z 30. let 20. století, vyžadoval proto komplexní rekonstrukci.

Jako když vás děti chtějí mile překvapit, a pomůžou vám s úklidem tak dobře, že ještě týden ve vygruntované kuchyni nemůžete najít ani olej. Jako pískací přívěšek proti ztrátě klíčů, ve kterém nejsou baterky. Anebo jako když se vám tchyně pustí do žehlení prádla. Zkrátka, taková ta služba, která moc užitečná není. Přesně v tomhle formátu ji poskytují výrobci různých výsadbových substrátů a napytlované zeminy.

Stromy jsou ve městech nezastupitelné. A ve vedrem rozpálených městech pak už vůbec. Dovedou totiž ochlazovat svůj povrch až o 30 stupňů Celsia a to je již na okolním klima pořádně znát, i když samozřejmě jen v řádech stupňů. Jenomže to často vypadá, jako by právě stromy ve městech nikdo nechtěl, jako by se hledal způsob, jak stromy nahradit. Kdybychom o ně stáli, přece by bylo v našem nejvyšším zájmu jim připravit takové podmínky, aby prosperovaly. Místo toho ale umírají. A nové je nenahradí. Důvody? Nejčastěji kombinace více faktorů, ze kterých může konkrétní převládnout.

Většinou to běží po dvou kolejích. Část zahrady vedeme jako produkční zónu se záhonky s jedlými plodinami, část si necháváme pro parádu. Jenže to striktní rozdělení na jedlé a krásné platit nemusí. I ty krasavice jsou totiž často k jídlu. A jak!

Architekti z ateliéru de.fakto ukázali ve vile pojmenované The Gallery of Human Creativity maximum možného. Například umyvadlo vám po umytí rukou podá ručník, vana se vznáší v prostoru jako houpací síť, umělecké skulptury v sobě ukrývají topení i chlazení, nádherné terasy a výhledy, stejně jako zahrada s bazénem. Velkorysé dispozice interiéru, který přímo vybízí k tvorbě. Ateliér de.fakto postavil jenom kousek za Prahou dům a galerii v jednom.

Zahradu za svým domem obvykle chápeme jako prostor důvěrně známý, velkorysý, pohostinný. Po všech stránkách bezpečný. Přesto může být epicentrem rizik a nebezpečí. Ne nutně pro vás, ale třeba pro hrající si děti sousedů nebo pejska, kterého k vám vypustila proběhnout návštěva.

Ti největší z pavouků na světě v naší přírodě nežijí, stejně jako ti nejjedovatější. Uf. Zase tak snadné to ale až není. Třeba taková černá vdova, která patří k nejjedovatějším pavoukům světa, se již zabydlela na jihu Evropy, kam se dostala z Ameriky. A předpokládá se s oteplováním, že bude časem přítomna i u nás. Navíc je u nás spousta chovatelů, kteří si doma hýčkají třeba své sklípkany (nesprávně tarantule), což jsou největší pavouci světa. Takže kdybyste náhodou potkali třeba sklípkana největšího, sice jenom utekl sousedovi, ale to je arachnofobikovi úplně jedno. Zešílí i z takovéto „sousedské návštěvy“.

Částečná demolice a rozsáhlá rekonstrukce propůjčila rodinnému domu docela nový tvar. Rozhodně zaujme, ale až poté, co si jej všimnete. Ve venkovské krajině se totiž příjemně ztrácí.

Přivydělávat se dá různě. Kartičky hokejistů, které jste v dětství opomněli vytáhnout z originálního balení, založili jste je a někde na vás při stěhování vypadly, vám se štěstím mohou vynést na slušný důchod. Teď jen, jestli máte takové klenoty kde střádat. Majitelé domu z Toronta s tím ovšem měli problém.