HistoryPlus

„Vzdát se?! S kým si myslíte, že mluvíte. Vyřiď svému hejtmanovi, ať mi políbí p*del!“ vysměje se německý rytíř Götz von Berlichingen výzvě nepřítele, aby složil zbraně. Je podle všeho úplně prvním člověkem, který kdy tuto dodnes známou a jazykově univerzální nadávku vyřknul.

Střední Evropu v roce 1241 zle poplení Mongolové. Některé regiony se kvůli jejich drancování zcela vylidní. Později obávaní kočovníci sice odtáhnou, všichni ale počítají s jejich návratem. Václav I. proto začne jednat.

Policista pokyne dobře oblečené dámě. Jemu samotnému je situace poněkud trapná. Kontrolovat princeznu! Jenže Marianna Vilemína Oranžská musí hlásit každý svůj přechod prusko-slezských hranic. Mstí se jí tak její bývalý švagr, pruský král… Nákladné šaty, okázalá slavnost, a přesto ji nic moc dobrého nečeká…Když půvabná princezna Marianna Vilemína Oranžská (1810–1883), sestra budoucího nizozemského krále Viléma […]

Mladý král jen v lehké košili odpočívá v olomouckém paláci, když k němu znenadání přiskočí vrah. Se zkrvaveným nožem pak od umírajícího panovníka prchá, než je na nádvoří dopaden a ubit k smrti. Na panovnickou kariéru se malý Václav III. (1289–1306) musí začít připravovat už hodně brzy.

Nacistické komando vyráží dveře institutu a hledá jakoukoliv záminku pro obvinění vědců ze zločinu nebo spiknutí. Nejdůležitější důkaz má přitom přímo na očích, na poličce jedné z laboratoří. Nobelova cena je pro vědce to nejcennější, co v kariéře získá.

Krátce nad ránem 30. července 1916 probudí obyvatele amerického New Jersey ohlušující exploze. Otřesy pocítí i Ed Whalen, který leží v jedné z místních nemocnic. „K čertu,“ nadzvedne se na posteli a chytí se okraje stolu.

Na zámořskou loď nastupuje dvojice žen. Kde je muž, který by je doprovázel? Malířka a vědkyně Maria Merianová je ale natolik emancipovaná, že mužský dohled pro sebe a svou dceru nepotřebuje. Když tříletá Maria Sibylla Merianová (1647–1717) z Frankfurtu nad Mohanem přichází o otce, švýcarského mědirytce Matthäuse Meriana (1593–1650), ještě z toho nemá rozum. „Moje dcera se […]

„Nikoho nešetřete!“ povzbuzují bojovnost ve svých mužích velitelé na obou stranách. Vojáci Říma a Pontu pouze čekají na povel ke zteči, když vtom ozáří oblohu jasné světlo a skrz mraky proletí hořící meteorit, který dopadne přímo mezi dvě nastartované armády.

Komplex Haludovo Palace Hotel patří k nejambicióznějším projektům své doby a je určen pro boháče z celého světa. Na jugoslávském ostrově Krk vyrůstá díky penězům amerického vydavatele erotického časopisu, který věří, že by se jeho „palác hříchů“ mohl stát pomyslným mostem mezi Východem a Západem.

Je to už pár dní, co sultána Mehmeda II. nikdo nespatřil. Z paláce téměř nevychází, v mešitě postává jen za mřížovím. I vojenské přehlídky sleduje z bezpečné vzdálenosti – na palubě své pozlacené lodi v přístavu.

„Každý den vyšleme nad Německo tisíce letadel,“ maluje si maršál RAF Arthur Harris. Ne nadarmo se mu přezdívá Bombarďák. Jenže sami Britové takovou silou nedisponují. Musejí pomoci Američané. Opravdové peklo nad Německem začíná s rokem 1943… Hamburk je v té době druhým největším německým městem (v roce 1940 v něm žily téměř dva miliony […]

Lidé se tlačí u amsterdamského kanálu. Mladý muž se z plující loďky snaží sundat živého úhoře zavěšeného nad hladinou na laně. Mladík zavrávorá a padá do vody. Diváci křičí a smějí se. Nevinná pouliční zábava, dalo by se říct.

Španělský král Filip II. cítí, že se blíží jeho poslední hodinka. Stráví ji ve svém sídle El Escorialu, kde umírá 13. září 1598. V rukou svírá krucifix a kolem má spoustu relikvií svatých. Celý život patřil mezi jejich vášnivé sběratele, a proto i poslední pohled jeho očí patří právě jim. „Mojžíš vzal s sebou […]

„Jedna z nejpřekvapivějších vojenských akcí našeho století.“ Přesně tak hodnotí americký list The New-York Tribune v roce 1860 dobytí sicilského Palerma. Na jeho počátku přitom stála zhruba tisícovka Červených košil, které vedl do boje slavný italský revolucionář Giuseppe Garibaldi.

Obyvatelé Savigny jsou v šoku. S tak odporným zločinem se ještě nesetkali. V poli kousek za vsí našli ohlodané tělíčko pětiletého chlapce. Pachatelé se potloukali kolem, jako by se nic nestalo! Lidé volají po jejich přísném potrestání.

Několik podobných staveb se dochovalo v Německu, Belgii či Nizozemsku. V České republice je však vyhlídková báň, která zdobí litoměřický dům zvaný Kalich, jediná! Vešlo by se do ní přes 300 hektolitrů vína! K nejvlivnějším rodům královského města Litoměřice, jež letos slaví 800. výročí od svého založení, patřili v minulosti Mrázovi.

Večerní směna na vysílací stanici v německých Gliwicích probíhá 31. srpna 1939 rutinně. Vtom se rozletí dveře, do místnosti se nahrnou vojáci v polských uniformách a samopaly střílejí výhrůžně do stropu.

Itálie byla ve druhé světové válce poražena a její civilní i vojenské námořnictvo utrpělo obrovské škody. Italové se ale směle pouštějí do jeho obnovy. Symbolem jejich snahy a schopností se stává zaoceánský parník Andrea Doria.

Ztráty na lidských životech jsou za první světové války enormní. Nic takového si lidstvo do té doby nedokázalo představit. Vojáci neumírají jen přímo v důsledku bojů, ale také v polních lazaretech a nemocnicích vinou infekcí, na které jsou tehdejší doktoři krátcí. 1922 Bojovný enzym Původně se zabýval výzkumy efektivnější léčby pohlavní nemoci syfilis.

Pohřební kára s odsouzencem opouští město a blíží se k místu, kde se nad jásajícím davem tyčí červená šibenice s železnou klecí. Tady za chvíli skončí život muže, kterému osud vybral příliš mnoho nepřátel.

Z Itálie nepřicházejí dobré zprávy. Jan Lucemburský by se nejraději rychle připojil k tažení svého otce, ale nemůže. Jeho choť Eliška Přemyslovna je krátce před porodem jejich prvního společného potomka. „Snad to bude syn,“ říká si v duchu mladý český král.

Z kostelní hrobky u svatého Jakuba se ozývají dunivé rány a tlumené výkřiky. „To jistě řádí duch,“ myslí si pověrčiví lidé. Ani za dvě kopy grošů by se nikdo neodvážil podzemní hrobku otevřít a její poklop tak raději jen skrápí svěcenou vodou.

Z kráteru na vrcholu sopky šlehají plameny a stoupá dým. Na jejích strmých úbočích jsou k vidění kamzíci a prohánějí se tu i veverky. Kupodivu nejde třeba o sicilskou sopku Etnu, ale o pražské Staroměstské náměstí.

Strhne ji z postele, sváže ji a krutě zbije. „Kde jsou peníze?“ naléhá Grasel na starou švadlenku. Když mu to neprozradí – ostatně ani nemůže, protože žádné nemá, spokojí se lupič s několika měďáky a štůčky látky.

V poušti Taklamakan byla koncem minulého století objevena stovka hrobů s téměř netknutými mumiemi. Všichni mrtví byli pohřbeni s úctou a četnými milodary. Asi nejvíc přitom vědce zaujal hrob tříměsíčního chlapečka s modrou filcovou čapkou, z níž se draly blonďaté vlásky. Fakt, že jsou těla dávných lidí nesmírně dobře zachovalá, přičítají odborníci zdejším klimatickým podmínkám. Sucho, prosolené písky a extrémně […]

Neprávem je očerňují a nerespektují jejich stará privilegia. A hlavně jim přestali vyplácet dohodnutý žold! Lipkové proti těmto „podrazům“ hlasitě protestují, jenže spravedlnosti nedosáhnou. Proto se rozhodnou vypovědět polské koruně poslušnost a přeběhnou k Osmanům! V Litvě se na počátku 15. století usazují první muslimští Tataři.

Nebude o tom diskutovat. Generál Franco se už rozhodl! Na odlehlém místě v horách vyroste monumentální památník jako pocta všem frankistům i republikánům. S tím, kdo ho vybuduje, si španělský diktátor hlavu neláme.

Měla to být sláva se vším všudy. Lavice pro hosty z celého světa však zejí prázdnotou. Cestu nákladní lodi SS Ancon právě otevřeným Panamským průplavem sleduje jen hrstka přítomných. Svět vstoupil do války, lidé proto o jednu z největších staveb v dějinách ztrácejí zájem. Byla to bída.

Bitva u vesnice Avarajru začala. Arménská jízda zaútočí a na několika místech prorazí nepřátelskou formaci. Na vítězství to ale stačit nebude. Peršanů je prostě moc, a navíc proti vzbouřeným Arménům nasadí tolik obávané válečné slony!

Když ho staroměstští nebo novoměstští konšelé potkají na ulici, nejspíše ho velmi zdvořile zdraví. Jeho práce si nesmírně váží. Ostatně řezbář, známý dnes jako Mistr Týnské Kalvárie, vyřezává a zdobí úchvatná díla vrcholné gotiky i pro ně.

Ctihodní členové Akademie se shodují na přijetí jednoho z nejznámějších spisovatelů do svých řad. Čeká se jen na potvrzení volby králem. „Cože? La Fontaine? Toho nikdy neschválím!“ prská panovník. Dlouho se Jean de La Fontaine, narozený 8. července 1621, nemůže rozhodnout, co v životě vlastně bude dělat.

„Zmenšete soše nos,“ radí florentský politik Piero Soderini Michelangelovi při jedné z návštěv jeho dílny. Umělec si z něj ale vystřelí. Nabere hrst prachu do dlaní a předstírá, že jedinou ranou dláta opravdu kus nosu odsekl.

Je norskou královnou, ale opět, jako už tolikrát předtím, tráví řadu týdnů v rodné Anglii. Vrací se do vlasti, po které léta tesknila, štěstí ji tu však tentokrát už nečeká. V Londýně si pro ni přijde smrt.

„Taková blamáž,“ vzteká se Napoleon Bonaparte 25. února 1793, když musí rychle zmizet zpátky na loď. Děla nechává na ostrově. Sotva stihne utéct. Nechybí mnoho a rozzuření Sardiňané by ho zajali. Naštěstí se za neúspěch nakonec najde jiný viník… Francouzská flotila pod velením admirála Laurenta Trugueta (1752‒1839) vyplouvá v únoru 1793 z Toulonu.

Práce na paláci se zastavily. Místo stavění se tu bude v dubnu 1355 popravovat. Hlavního architekta Filippa Calendaria oběsí na zdejším balkonu za to, že se podílel na spiknutí proti vládci republiky. Dóžecí palác je doslova srdcem Benátek, kde se odehrává vše důležité.

Tvrdé robotní povinnosti, všudypřítomná bída, hlad, epidemie smrtících nemocí. Do toho potlačování veškerých práv, včetně svobody vyznání, a nájezdy nepřátelských i domácích armád, které plení jako smyslů zbavené. Život na českém venkově na pozadí třicetileté války není žádný med.

V rychlosti posnídá černý chléb s meltou a už pádí do práce. Směna mu začíná přesně v sedm hodin a pan šéf nedochvilnost nestrpí… Vysoké nároky Petr je vyučený švec, a tak to s přijetím do firmy Baťa měl trochu jednodušší než ostatní uchazeči o práci.

„Kdosi se nicméně pokusil mne o tuto půdu připravit a já jej budu za pomoci velkého boha žalovat,“ rozčiluje se Disnek, příkladná manželka, které její choť, kněz Idu, daroval pozemek. Nenechá si nic líbit.

Nad krásou divoké přírody 6. září 1901 žasne americký prezident William McKinley s chotí. Projížďka po úzkokolejce v Niagarské soutěsce je však jedním z jeho posledních životních zážitků. O pár hodin později ho v nedalekém Buffalu smrtelně zraní atentátník.

„Neseš nějaké zbraně?“ ptá se strážný u brány. Návštěvník jen poodhrne kápi, aby bylo vidět, že přichází neozbrojen, a je vpuštěn dovnitř. Ocitá se na rozlehlém prvním nádvoří paláce Topkapi, které se pro tento den proměnilo v rušné tržiště.

Švih ostřím zahnuté čepele ukončí život imáma Husajna, prvního kritika tyranských vládců, kteří se po smrti proroka Mohameda ujali vlády nad dobytým územím. Co na tom, že je přímým vnukem islámského proroka!

„Přiznej se, jedli jste lidské maso!“ uhodí na přeživšího z „ostrova smrti“ policejní vyšetřovatel. Zadržený jen zavrtí hlavou. „Ne. Jedl jsem pouze játra a srdce,“ řekne s ledovým klidem. Po jeho dalším popisu, jak nemocné jedince nejdříve ubili k smrti, aby si pak jejich nařezané orgány napichovali na větvičky a opékali nad ohněm jako špízy, […]

Na britských ostrovech rychle po sobě dvakrát ovdověla. Judita se proto vrací do Francie a nového manžela si vybere sama. Udělá to bez souhlasu svého otce, takže z mladého páru se stávají psanci, kterým nakonec pomůže až papež.

Havanským operním domem se ozve ohlušující rána. Exploze je tak mohutná, že Enrica Carusa, který si připíná plášť, srazí na zem. „Utíkejte, přijde ještě další výbuch!“ vykřikne kdosi. Jeviště je v plamenech, všude jsou trosky a je slyšet křik.

Odsouzenec si svléká šaty, na kolenou se krátce pomodlí a pak se nechá řetězy připoutat ke kůlu. Kat ho obloží dřevem a slámou a přiloží pochodeň. Do posledních okamžiků přítomní z plamenů slyší zpěv muže, který následoval osud Jana Husa.

Před bazilikou svatého Vavřince v Jablonném postává asi 20 německých nákladních aut. Jsou plná dřevěných beden. „Dovnitř s tím,“ zavelí jeden z důstojníků wehrmachtu. Celý náklad údajně skončí kdesi v podzemí.

Svatovítská bazilika je vyzdobena ke korunovaci. Jan Lucemburský s manželkou Eliškou a celým průvodem se hrdě ubírá dovnitř. Na každém kroku jej doprovází nadšený český lid. Jak dlouho mu euforie z nového krále vydrží? Málokterý český král má při nástupu na trůn tak těžké „startovní“ podmínky jako právě Jan Lucemburský (1296–1346).

Nevelkou osadu v jihozápadním cípu Grónska tvoří několik domků a červená budova s modlitebnou. Jde o nedávno vystavěnou misijní stanici. Píše se rok 1749 a její obyvatelé o ní často hovoří jako o Nové Moravě.

V dubnu 1945 s sebou jaro přináší naději. Nacisté ztrácejí síly a druhá světová válka se chýlí ke konci. Tomu odpovídá dění na mnoha místech včetně Plzně. Ještě 16. dubna se zdá, že se blíží lepší časy. V noci ale přijde nečekaný útok… „Co se to děje?!“ vytrhne po třetí hodině ranní Plzeňany ze snů […]

Dřevo potažené zlatem, nohy ve tvaru šelem, místo polštáře kamenná opěrka hlavy. V hrobce faraona Tutanchamona se našlo celkem pět luxusních postelí a jedno zcela unikátní skládací cestovní lůžko. Jak spali další králové a císaři? 3. století n. l.

Telegrafistka Marta Šaršounová přebírá v sobotu 5. října 1918 kolem desáté dopoledne na poštovním úřadě na Šubertově náměstí v Dobrušce telegram určený jejímu nadřízenému, poštmistrovi Václavu Malému, který je členem odbojové organizace Maffie.

„Celé tělo je nástrojem celé duše,“ poučí lékař Jan Jessenius publikum a pak skalpelem řízne do mrtvoly. Místností se začne šířit nepříjemný zápach. Přihlížející si zakrývají obličeje, někteří o krok odstoupí.

Tuší, že by to mohla být senzace. Než však tu úžasnou zprávu „pustí do světa“, chce získat nějaký důkaz. Proto se americký geolog Eugene Shoemaker do bavorského Nördlingenu rozjede. Při prohlídce místního kostela zběžně prozkoumá jeho zdi a… „Měl jsem pravdu!“ vydechne užasle! Římané zde v 1. století n. l. zakládají osadu, kterou zhruba o […]

„Můj úmysl jest prositi o nějaké místo při c. k. státním telegrafu v Praze, čemuž dle přiložených vysvědčení vyhověno býti může,“ píše Ludmila Bozděchová samotnému císaři 17. června 1871. A doufá v kladné vyřízení své žádosti… Vdát se, rodit jedno dítě za druhým a věnovat se manželovi, takové bývá poslání žen v 19. […]

Královská rodina mává z otevřeného kočáru a provázejí ji ovace. Pak se ale z davu vynoří podmračený muž s plnovousem, poklekne na jedno koleno a zamíří pušku na cíl. Tím není nikdo jiný než sám panovník.

„Vaše Veličenstvo, to spraví trocha jeleního loje,“ prohlédne lékař panovníkovu odřenou kůži. Masný úlovek z nedávného honu na vysokou končí na ohništi a v břiše členů císařské družiny. Tuk z jelenů se ale stává pečlivě schraňovanou surovinou pro léčebné účely. Zájem o jelení lůj přetrvá celá staletí.

Strávil odpoledne ve své oblíbené oboře nedaleko Durlachu. Unavený Karel Vilém si na chvíli zdřímne pod stromem. Zdá se mu sen o paláci zalitém sluncem, od něhož se jako z vějíře rozbíhají městské ulice.

Spiknutí proti vládci je odhaleno a viníci budou pykat. Je mezi nimi i jeho manželka, kterou čeká poprava, a jeho syn, donucený spáchat rituální sebevraždu. Budoucímu mocnému šógunovi nesmí stát v cestě ani jeho rodina.

Bitevním polem se rozléhá hlasité dunění. „Vpřed!“ zavelí egyptský král a vyšle do útoku svou početnou armádu slonů. Dusot tlustokožců se však ozývá i z druhé strany. Tam se mezitím sešikovali o něco menší chobotnatci z Asie. Krvavé spory mezi starověkým Egyptem a seleukovskou říší se vlečou roky.

„Střezte se Pána Boha, věrně braňte pravdu Boží a spoléhejte na odplatu věčnou,“ klade husitský vojevůdce Jan Žižka na srdce svým nejvěrnějším. Záhyby těla má tou dobou pokryté zduřelými boláky. Krátce nato vydechne naposledy.