Před 14 dny
Filozofie Asia Express je vlastně odzbrojující ve své jednoduchosti: dostat se co nejrychleji z bodu A do bodu B, poradit si s minimem prostředků, spolehnout se na partnera, cizí pomoc i vlastní úsudek. Devět dvojic se vydává na cestu jihovýchodní Asií přes Laos, Kambodžu a Thajsko – celkem přes 3 500 kilometrů – a to s pouhým jedním eurem na den v kapse, bez mobilního telefonu a se spoustou výzev před sebou. Stopem, pěšky, tuktukem, lodí…jak je zrovna potřeba. Ubytování musí soutěžící vyprosit u místních, jídlo si zajistit sami. Není to jen hon za výhrou a rychlostí, ale především zhuštěný obraz lidských charakterů ve chvíli, kdy dojdou síly, jistoty i komfort. Každý den soutěže je novou etapou plnou nepředvídatelných situací, a i když je tým po většinu dne jasným favoritem, jedno špatné rozhodnutí – špatně zvolená trasa, přemíra sebedůvěry, nešťastný omyl v poslední chvíli – stačí k tomu, aby si vysloužil letenku zpátky domů. Asia Express tak připomíná, jak křehká bývá lidská povaha a jak nemilosrdně umí realita trestat i drobné chyby. Ještě zajímavější je ale psychologická rovina celé soutěže. Asia Express soutěžící staví do zvláštního paradoxu. Je tak nějak přirozené chovat se lidsky, slušně a férově. Jenže pořád jde o soutěž, v níž rozhodují minuty, pořadí a taktika. Výsledkem je pozoruhodná schizofrenie. Večer táhnete s konkurentem skoro za jeden provaz, vezmete ho do stopnutého auta, smějete se, možná najdete společný nocleh. A ráno? Ráno na to zapomenete a jedete naplno. Jenže on to ví. A vy víte, že to ví. A přesně v těchto okamžicích, kdy se přátelství a taktika střetávají na prašné silnici kdesi v Laosu, pořad odhaluje, kdo doopravdy jste. Výrazně je to vidět právě na kontrastu mezi těmi, pro něž je fair play téměř přirozeným reflexem, a dvojicemi, které chápou soutěž především jako boj o výsledek a neváhají tomu podřídit téměř všechno. Na jedné straně stojí respekt k ostatním, nadhled a sportovní čest, na druhé silný tah na branku, důraz na výkon a ochota využít každou nabídnutou výhodu. Nejde přitom o prvoplánové rozdělení na „hodné“ a „zlé“. Právě tato rozdílnost přístupů je na celé soutěži zajímavá, protože ukazuje, jak tenká může být hranice mezi zdravou ambicí a bezohledností. Na tom má velkou zásluhu i dramaturgie, která si zaslouží velkou pochvalu za výběr soutěžních dvojic. Nejen proto, že jsou typově rozdílné, ale hlavně proto, že každá do soutěže přináší jinou energii, tempo i způsob uvažování. Díky tomu nevzniká monotónní přehlídka podobných charakterů, ale pestrá a živá podívaná, v níž si téměř každý divák najde svého favorita i přístup, který je mu blízký. Jedno varování na závěr však musím přidat: pokud se rozhodnete Asia Express sledovat, vězte, že v jeho závěru budete mít buď koupené letenky, anebo vás alespoň bude hodně svrbět prst nad mapou. Záběry z hornatého Laosu, historické Kambodže a živého Thajska jsou totiž dechberoucí a fungují jako nechtěná, ale dokonale účinná reklama na tyto destinace. Nahlédnete – byť jen z rychlíku, jak to střih a tempo formátu dovolí – do každodenního života místních komunit, do chrámů, tržišť i na rýžová pole. A jste-li duší cestovatelé, pravděpodobně vás tento kout světa nenechá klidnými. Tak vzhůru na cestu! Asia Express není jen reality show. Je to zkouška, dobrodružství a zrcadlo zároveň.
