Recenze Until Dawn: Každé úmrtí přináší méně šoku a více nepříjemné nudy

Horor Until Dawn sliboval zážitek, při kterém nám ztuhne krev v žilách, ale spíše nám ztuhne úsměv v křečovitém zoufalství. Režisér David F. Sandberg v záchvatu inspirace (nebo ve stavu hluboké spánkové deprivace) přinesl světu filmovou adaptaci stejnojmenné videohry, která před lety slavila úspěch tím, že vás nechala rozhodovat o osudu hrdinů. Snímek si s tím poradil po svém a “pravidla hry” upravil tak, aby si neznalí diváci prostě užili horor, zatímco příznivci hry zaregistrovali významná pomrkávání různými odkazy na předlohu, a zároveň odpustili tvůrcům všechny odchylky. Váš názor na věc tak ovlivní to, z jakého tábora přicházíte. Všichni se ovšem asi shodnou na tom, že v první polovině je snímek celkem svižný, temný, příjemně krvavý a občas zábavně překvapivý. Zatímco v druhé části začne připomínat klasický slasher plný klišé, ve kterém logika mizí rychleji než oběti ve sklepě.