Moje psychologie

Možná jste si v poslední době všimli, že řada odborníků na duševní zdraví doporučuje meditaci jako součást každodenní praxe v péči o své nitro. A možná je to něco, co považujeme za příliš složité nebo neuchopitelné, něco, co bez vzdělání a nácviku nejde realizovat. Pravda je ovšem opačná, pokud zvolíte meditaci všímavosti, můžete se o svou mysl lépe starat, aniž byste museli převrátit svůj život naruby. Začít může každý a hned.

Perfekcionismus je fascinující, na jednu stranu může být ctností, ale dokáže nám i pořádně škodit. Touha po dokonalosti je naší hnací silou, jindy osobním peklem. Říkají vám, že jste pěkně otravní? Možná máte sklony k perfekcionismu.

Myslíte si, že vám v hlavě zůstalo všechno, co se do vás učitelé během základní školy snažili „nacpat“, možná i trochu proti vaší vůli? Prověřte svou dlouhodobou paměť a zjistěte, kolik si toho pamatujete z hodin zeměpisu, hudebky nebo fyziky.

Kvalita našeho života se odvíjí od kvality našich vztahů. Jak ale říká psycholožka Eliška Remešová, neustále do nich vstupují různé proměnné. Jak tedy na zdravé vztahy?

Před sto lety si vědci mysleli, že lidé v jednadvacátém století budou pracovat jen tři hodiny denně. Většinu práce zastanou stroje a lidé budoucnosti budou nejvíc řešit, co udělat s tou spoustou volného času. Nějak to nevyšlo. Otázka, kde vzít čas pro sebe, je stále palčivější.

Jak mluvíte sami se sebou, ovlivňuje nejen vaši momentální náladu, ale i to, jak působíte navenek. Když se naučíte trochu poodstoupit, zpochybnit vnitřní kritiku a představit si tu stejnou situaci z jiného úhlu, může se z vašeho vnitřního hlasu stát potřebná posila. Začněte klidně dnes, není to nic těžkého, ale chce to trénink.

Všímavost skutečně funguje, musí se ale používat důsledně. Mezi formální praktiky patří meditace a různé formy jógy. Neformální praxe může zahrnovat množství každodenních činností. Mezi ty, které děláte nejčastěji, patří stravování. Jak ho provádět vědomě ?

Všichni to známe. Moment, kdy nám z úst vyklouzne příliš ostré slovo, nebo kdy pod tlakem uděláme něco, co bolí. Ve vztazích, ať už jsou jakkoli pevné a láskyplné, se občas stane, že (ne)úmyslně zraníme člověka, na kterém nám nejvíce záleží. Tím, co ale skutečně určuje sílu a zdraví našeho partnerství, není samotná chyba, ale to, jak se k ní postavíme. Schopnost přiznat si chybu a aktivně pracovat na nápravě je lakmusovým papírkem zralého a hlubokého vztahu.

Mnoho lidí věří, že nás barvy zásadně ovlivňují v tom, jak přemýšlíme a co cítíme. Určitě vám už někdo radil, že si třeba nemáte vymalovat kuchyni červeně, protože podporuje chuť k jídlu a budete zbytečně tloustnout. Jindy se můžete dočíst, že vás žlutá rozveselí a modrá uklidní. Skutečně nás barvy tolik ovlivňují?

Energie, se kterou vstupujete do místnosti, má váhu a máte nad ní větší kontrolu, než se může zdát. Pokud vás akutně netrápí duševní zdraví, nemusíte trávit hodiny meditací nebo na terapii, abyste změnili, jak se momentálně cítíte. Někdy stačí jen 90 vteřin a vědomé rozhodnutí.

Nejsilnější pocit, že se mi inteligenční kvocient propadl o několik příček níž, jsem zažila, když se mi ulomila jednička vpravo nahoře. Šišlala jsem a při úsměvu mi mezi zuby zela díra jako vrata. Uspěla bych tak leda v castingu na Výměnu manželek. Zub mi naštěstí brzy opravili a moje IQ se snad vrátilo zpět na původní úroveň. Sami si ale děláme spoustu věcí, kterými se se přivádíme k větší tuposti ze své vlastní vůle a s pevně danou pravidelností. Čím se děláme hloupějšími?

Pamatujete si ještě, jak chutnal vitacit slíznutý z ruky, griliášové vlnky nebo smaženka z mlíčňáku? Vítejte ve světě, kde chuť cloume s vaším mozkem a pohrává si s nostalgií.

Ona je vizuální umělkyně, herečka a kurátorka projektu Terapie sdílením, on psychoterapeut a spisovatel. Ester Geislerová a Honza Vojtko společně vedou přednášky o vztazích a mezilidské komunikaci. Proč je setkání tváří v tvář její nejzásadnější forma a proč horoskopy nefungují?

26. srpna si po celém světě připomínáme, jak moc pro nás znamená psí láska, věrnost a jejich přítomnost po našem boku. Nebo jak neocenitelnou práci pro nás dělají vodicí, asistenční a záchranářští psi. Den psů vznikl v roce 2004 díky Američance Colleen Paige, která chtěla zdůraznit důležitost adopce pejsků z útulků.

Může se to zdát jako rozpor. Nevyjadřují misogynii neboli nenávist k ženám pouze muži? Není to tak, stejně jako jejich mužské protějšky jsou i misogynní ženy poháněny buď neoprávněnou nenávistí, nebo opovržením vůči ženám. Jak poznat, jestli i ve vás hlodá nenávist třeba i k vlastním kamarádkám?

Jak samoobslužné pokladny mění náš zážitek z nakupování? I když působí neosobně, při interakci s nimi je ve hře mnoho emocí.

Spousta mužů má i v dnešní době problém otevřít se kamarádům a svoje trápení si nosí domů, kde ho „hodí“ na partnerky. Jde o další formu neviditelné práce, kterou vykonávají většinou ženy. Jenže „mankeeping“ může být ještě těžší, než udržovat v chodu celou domácnost. Z žen se stávají tak trochu osobní psycholožky, což není vyhlídka, která by je lákala.

Všichni to známe. To počáteční nadšení, když se pustíme do nového projektu, začneme cvičit nebo se učíme cizí jazyk. A pak přijde pozvolný útlum, původní zápal ochladne a my se ptáme „Kde se stala chyba? Proč jsem zase přestal/a?“

Možná dobře míněná rodičovská slova, ale pro dítě, které má obavy z nástupu do školy, jsou zraňující. Co místo nich říct a udělat a jak být skutečnou oporou třeba i ve zlomovém roce, kdy dítě nastupuje na střední školu? O tom všem je další díl podcastu Moje psychologie s Hanou Píšovou z Linky bezpečí.

Staňte se hvězdou události, naučte se mluvit sebejistě! Hezký motivační slogan a pro spoustu lidí těžká realita. Utéct nebo bojovat je v takové chvíli normální fyziologická reakce a přiznejme si, že to první řešení je docela lákavé.

Přemýšlíte občas, jestli jste ve vztahu proto, že ho opravdu chcete, nebo jen ze zvyku? Tyto tři signály vám můžou napovědět, jak na tom jste a zda má pro vás cenu vztah ještě zachraňovat.

Kolikrát jste chtěli něco říct, udělat první krok nebo se pustit do něčeho nového, ale nakonec vám v tom zabránil strach z odmítnutí?

Pokud jste někdy pochybovali o tom, že i velmi chytří lidé mohou být velmi hloupí, zabruste někdy na stránku internetové encyklopedie Wikipedia, která popisuje neformální „Nobelovu chorobu“ neboli „Nobelitidu“. Najdete na ní seznam držitelů Nobelovy ceny, kteří zarytě propagovali dávno vyvrácené teorie, nadpřirozené fenomény nebo rovnou popírali evoluci. Když se něco takového může stát vědcům, kteří by měli být špičkou v kritickém myšlení, je jasné, že dělat nebo říkat úplné blbosti je lidské. Nemusí to být ale nevyhnutelné.

Dystymie je porucha nálady, kterou vnímáme jako sice mírnější, ale dlouhodobější formu deprese. Někdy se jí také říká chronická deprese. Mluvíme o ní tehdy, když člověk pociťuje smutnou nebo skleslou náladu většinu dne, a to alespoň dva roky v kuse (u dětí jeden rok) s tím, že případné zlepšení netrvá déle než dva měsíce.

Sociální úzkost máme tendenci stále zlehčovat. Vidíme za ní lenost nebo zbytečnou přecitlivělost. Jenže realita je odlišná. Co dělat v případě, kdy vám i obyčejné pomyšlení na odchod z domova nahání paralyzující úzkost?

Nějaké hranice děti potřebují, stejně jako se potřebují naučit říct NE, když někdo ty jejich překračuje. Alchymie vztahů mezi rodiči a dětmi je náročná, mnohdy výbušná, a respekt je ten vzácný jev, po kterém všichni tak toužíme.

Máte někdy pocit, že váš vnitřní rytmus neladí se světem kolem? Že zatímco všichni spěchají, vy byste si nejraději dali dlouhou siestu, nebo naopak toužíte po dobrodružství, i když kalendář velí sedět v kanceláři? Nejste v tom sami. Naše povaha často rezonuje s energií kultur, do kterých jsme se nenarodili. Kam patří ta vaše?

Nevyspali jste se dneska v noci zrovna dobře? Nebo i přes snových osm hodin v limbu vypadáte pořád vyčerpaně? Chcete si naložit obličej do kafe? Nebo ho rovnou sundat a nacpat na chvíli do mrazáku? Představte si, že někteří lidé si dělají make-up tak, aby vypadali právě jako vy. Nebo já. Generace Z si osvojila beauty trend „unavené holky“ a sešlí lidé nikdy nebyli víc cool.

Ne, letos to nebude taková honička… Také patříte k těm rodičům, kteří si na konci každých prázdnin slibují, že nastavování školního režimu s dětmi letos opravdu, ale opravdu zvládnou v klidnějším módu? Pojďme si říct, že září je opravdu náročné, že děláme, co můžeme, nikdy není nic dokonalé a nervy máme jen jedny. Dá se vůbec září zvládnout v klidném módu?

Máte pocit, že vás cosi drží zpátky? Neustále vám v hlavě zní hlas, který zpochybňuje vaše schopnosti, kritizuje vaše rozhodnutí a dokáže vás paralyzovat natolik, že vám brání žít život tak, jak byste si přáli? Tento hlas můžete umlčet, nebo alespoň výrazně ztišit. Klíčem je vybudování zdravého a pevného sebevědomí. Jak na to?

Jsou některé potraviny navrženy tak, aby vás nutily jíst víc? Řada výzkumů prokazuje, že to tak je. Podívejme se, jak závislost na potravinách funguje a jaké informace by lidé, kteří jí podléhají, potřebovali mít snadno dostupné.

Každý z nás někdy zalže, ať už nevinně či zcela vědomě. Věříme, že lež prozradí uhýbavý pohled nebo nervózní gesta, ale výzkumy ukazují, že realita je mnohem složitější. Jaké signály tedy skutečně stojí za pozornost a proč je lepší spolehnout se na intuici?

Cítíte se někdy unavení z toho, že jste pořád unavení? Nevíte, proč vám chybí energie, nevíte, jak to změnit. Nejhorší je, že máte práci, kterou je třeba udělat, a nemůžete si dovolit celý den ležet. I když to je to jediné, co opravdu chcete. Existují však způsoby, jak si pomoci.

„Ni panike!“ uslyšíte často z úst usměvavých Slovinců. A kdo by také panikařil, když žije v tak krásné zemi, jako je Slovinsko! Kromě hor, historických měst, průzračných jezer, tyrkysových řek a kousku mořského pobřeží tato malá země nabídne pohostinnost a i přes horkokrevnost svých obyvatel šmrncnutých Balkánem také pohodu a klid.

Dietní kultura nultých let, která šikanovala smyšlené přestupky proti dokonalosti na tělech celebrit, nikam nezmizela. Šíří se možná nenápadnější, zato rychleji než z pultů klasických novinových trafik. Ničí zdraví víc než kdy dřív bez ohledu na pohlaví.

Svěřovaly si vzájemně všechna svá niterná tajemství, nebály se ukázat ani zranitelná místa, zapíjely společně nejen vlastní úspěchy, ale i řadu držkopádů. A pak najednou konec. Přátelství může zničehonic skončit jak po nečekaně prudké roztržce, tak nenápadně vyšumět do ztracena. Každopádně ztráta blízké kamarádky dokáže otřást city stejně dramaticky jako konec velké lásky. Co se děje v hlavě a jak to ustát?

Srážku s blbcem nemůžete vyhrát. „Jestliže se člověk hádá s blbcem víc, jak půl minuty, hádají se už dva blbci,“ poznamenal trefně Jan Werich. Když jste inteligentní, máte to těžké, protože vás každý blbec bude považovat za ještě většího hlupáka. Jak si tedy s takovým člověkem ušetřit nervy, když už se mu nemůžete vyhnout? Vyzkoušejte tyto čtyři tipy, abyste si zachovali chladnou hlavu.

Řada rodičů by udělala cokoli, aby jejich děti prožily dětství beze strachu. To ale dost dobře nejde a není to ani přínosné – dítě se musí umět bát, aby třeba nesahalo na horkou konvici. Na druhou stranu, spoustu nepříjemných dětských strachů můžeme zmírnit my sami. A přitom nemusíme (skoro) nic udělat.

Už jste slyšeli pojem sněhová vločka? Jedná se o pejorativní označení původně pro generaci narozenou od roku 1995 do 2010. Když dnešní rodiče slyší od svých rodičů či prarodičů, že vychovávají sněhové vločky, často za tím stojí zkušenost generace, která vyrůstala v úplně jiných podmínkách – bez projevu emocí, s důrazem na tvrdost a samostatnost. Jak se proměnilo pojetí výchovy za posledních sedmdesát let a proč může být citlivost novou formou síly?

Odpustit je jedním z největších psychologických i emočních paradoxů. Všichni jsme alespoň jednou v životě slyšeli, že odpustit znamená osvobodit se, že nenávist a zášť ničí především toho, kdo je v sobě nosí. Ale co když odpustit nedokážeme? Znamená to vždycky, že jsme selhali?

Doba přeje extrovertům, lidem, kteří jsou spontánní, otevření, nadšení, dynamičtí, přizpůsobiví. Zdá se, že být introvertem se v dnešní době moc nenosí. Jenže svět potřebuje nejen ty, kteří umějí rozparádit dav, ale i tiché strážce majáku. Ale nemylte se, v tiché osobité kočce se často skrývá tygr.

Emočně nezralí rodiče mohou vypadat různě, ale často v dětech zanechávají pocit osamění a nejistoty. Zatímco cesta k opravdové, pečující lásce je v podstatě jen jedna, způsobů, jak dítě zklamat v jeho potřebě být milováno, je bohužel celá řada. Jaké jsou čtyři hlavní typy emočně nezralých rodičů?

Hněv a závist patří mezi sedm smrtelných hříchů. Smutek a stud se snažíme skrývat. O úzkosti mluvíme nanejvýš s terapeutem. Ale žádná takzvaně negativní emoce není bezúčelná. Pokud se jim naučíme rozumět, mohou být našimi rádci a učiteli.

Chcete to zkusit, ale máte obavy z blamáže? Projít online seznamkou pomůže zjištění, že nejste sami, stejně jako pár prověřených praktických tipů.

Vzpomenete si vždy, kam jste si odložili telefon? Vybavíte si tvář taxikáře, který vás vezl z vánočního večírku? Pokud ano, nejspíš máte skvělou vizuální paměť. Otestujte ji i v našem kvízu!

Emoční vazba je pro dítě mnohem důležitější, než medaile nebo nejlepší čas na dráze. A dovézt na kroužek hokeje nebo gymnastiky nestačí k tomu, aby potomek pohyb a sport miloval. Terapeut Radek Němec z Neocentra sám prožil sportovní kariéru, která ho v mnoha ohledech vybavila do dalšího sportovního i profesního života. O dětech a sportu je další díl pořadu Moje psychologie.

V českých kinech můžete od čtvrtka navštívit filmovou novinku z USA, která pomocí hororových prvků vypráví o tom, jak násilí páchané na těch nejbezbrannějších zasahuje jednotlivce i společnost. Když záhadně zmizí ve stejnou noc (a přesně ve stejnou dobu) téměř všechny děti z jedné třídy, malé americké městečko se snaží zoufale najít viníka.

Byl to Shakespeare, kdo napsal, že „šašci se často stávají proroky“, a v podstatě každý současný komik musí dnes při pohledu na zprávy tenhle citát hluboce procítit. Nesmrtelný bard přitom používá anglický výraz „jester“, což je ale jen jeden z výrazů pro dvorního šaška. Podobně často se v angličtině vyskytuje výraz „fool“, což kromě šáši a šprýmaře znamená mimo jiné i „blázen“.

Narcis, psychopat, trauma, projekce, závislost. Čím dál častěji slýcháme, že o každodenních pocitech a běžných mezilidských vztazích se mluví jazykem vypůjčeným ze slovníků psychiatrů a psychologů.

Osudová láska může být nejkrásnější a nejbolestivější zkušeností v našem životě. Když nevyjde, zanechá v nás hlubokou stopu a může se zdát nemožné pohnout se dál. Nejspíš vám připadá, že už nikdy nenajdete nikoho, koho byste mohli milovat stejně intenzivně, a vzpomínky na bývalého partnera i pohled na jeho štěstí vás blokují v cestě za tím vlastním.

Spánku věnujeme přibližně třetinu života. Ačkoliv ho často vnímáme jen jako pasivní odpočinek po náročném dni, opak je pravdou. Během noci náš mozek i tělo usilovně pracují. Regenerují buňky, upevňují se vzpomínky nebo se zpracovávají emoce.

Představ si situaci: Jsi v kruhu svých přátel, atmosféra je uvolněná a vtipy létají na všechny strany, včetně těch na citlivější témata. A pak to přijde. Další vtip na tvůj účet, už poněkolikáté.

Je to noční můra a prokletí cestovatelů, kteří se hůře adaptují na časový posun, přesto ale chtějí překročit hranice Evropy i časová pásma. Jet lag dokáže na cestách pěkně potrápit a pokazit předem pečlivě naplánovaný výlet. Naštěstí se dopady pásmové nemoci dají tlumit. Co pro to musíme udělat?

Živí se tělem i myšlenkami. Teď se jí tyto práce a vášně spojily ve filmu Jak přežít svého muže, který jde zrovna do kin. Jana Bernášková k němu totiž napsala knižní předlohu a ztvárnila hlavní roli. Na růžích ale ustláno nemá.

V časopise Nature byl v srpnu 2025 publikován přelomový objev. Mezinárodnímu vědeckému týmu se poprvé podařilo prokázat, že se v mozku přirozeně vyskytuje lithium, chrání ho před poškozením a pomáhá udržovat zdravou funkci všech hlavních typů mozkových buněk. Práce trvala deset let a opírá se o experimenty na myších i o analýzy lidské mozkové tkáně a krve od lidí různé kognitivní kondice.

Pokud jste v posledních letech nežili zcela mimo dosah internetu, určitě jste narazili na videa, kde někdo šeptá, jemně klepe prsty na sklenici nebo třeba jen šustí papírem. Jde o fenomén jménem ASMR, který je pro mnoho lidí zdrojem hluboké relaxace. Na jakém principu tato videa fungují? A proč některé z nás uklidňují, zatímco jiné mohou spíše dráždit?

Znáte ji jako účastnici soutěži MasteChef, Survivor nebo StarDance, případně jako influencerku, která na Instagramu točí vtipná videa nebo recepty na božská jídla. Chili Ta Thuy má ale i jinou polohu, kterou byste možná nečekali. Takovou, která ví, jak je v životě důležitá filozofie a disciplína, a která je smířená s tím, že svoje démony zcela porazit nemusíme, je ale potřeba o nich vědět.

Jako by to bylo včera, když jsme v sedmé třídě dostali za úkol vyplnit do jakéhosi pochybného pracovního sešitu, jaké máme představy o našem budoucím povolání. Hrdě jsem velkým tiskacím písmem do patřičné kolonky napsala SPISOVATELKA.

Výkřik z titulku se může jevit provokativně nebo nesmyslně, ve skutečnosti ale funguje – jen má trochu víc sexy název z TikToku.

Mezinárodně se Den leváků slaví od 90. let 20. století, aby nám připomněl, že ve světě uzpůsobeném pro praváky nežijeme všichni stejně. Můžeme mít dojem, že se mají leváci skvěle, přesto si nedokážeme představit obyčejné každodenní trable. Například písmena rozmazaná rukou při psaní z leva do prava nebo například vyšší cenu počítačové myši. Co dalšího nás mohou leváci naučit o společnosti?