Moje psychologie

Dovolená. Slovo, které bývá v představách spojováno s relaxem a radostí, v realitě ho ale často doprovází stres, hádky nebo nepohoda. Čeká vás ještě nějaké volno s rodinou či přáteli? Damien Dante se v podcastu Moje psychologie pídil po tom, co nepodcenit, aby se bájná prázdninová pohoda co nejvíce propsala do reality.

Srpen je za dveřmi a léto vrcholí. Tropické teploty se často protáhnou až do září a dovolená u moře už také není výsadou pouhých dvou letních měsíců. Tak proč by vaše vlasy trpět nedostatkem potřebné péče? Vezměte jejich osud do vlastních rukou a podzimní zkracování délek se vám může vyhnout.

Sedíte u stolu, soustředíte se na práci a kolem ucha vám soustavně bzučí moucha a vám po několikátém pokusu o odehnání vytečou nervy. Pokud se v tom vidíte a máte pocit, že jste naprosto selhali v sebeovládání, nemáte pravdu. Nejspíš za tím stojí obranný mechanismus, který se snaží ulevit naší přetížené nervové soustavě.

Letní vedra s sebou nepřinášejí jen propocená trička a touhu po stínu. Tropické noci, během kterých teplota neklesá na únosnou mez, představují obrovskou zátěž pro náš spánek a následně i pro naše duševní zdraví. Už dvě nebo tři špatné noci mohou vést k podrážděnosti, úzkostem či pocitu naprostého zahlcení. Proč se to děje a jak můžeme svému tělu i mysli ulevit?

Termín „food noise“ označuje neodbytné či nutkavé myšlenky na jídlo, přestože nemáte fyzicky hlad. Pojem se rozšířil především s nástupem nových léků na obezitu a cukrovku jako je Ozempic nebo Mounjaro.

Ztráta životního partnera je jednou z nejtěžších a nejvíce zničujících událostí, jaké může člověk zažít. Často po ní zůstává pocit prázdnoty a naprosté dezorientace. Psychologické a fyzické dopady tohoto zármutku jsou však natolik silné, že mohou vést k jevu zvanému „efekt ovdovění“. Co tento fenomén znamená a jak s ním bojovat?

Velikost mužského přirození patří k tématům, kolem kterých koluje snad víc mýtů než ověřených faktů. Zatímco nemálo mužů si s ní dělá starosti, výzkumy už roky naznačují, že většina žen ji nepovažuje za něco, co by rozhodovalo o spokojenosti.

Určitě to znáte ze svého okolí, zatímco jednoho uvrhne káva vylitá na klávesnici na pokraj nervového zhroucení, druhý s ledovým klidem sáhne po utěrce a bez mrknutí oka to prostě utře. Ke kterému z nich máte blíž?

Znáte ten tíživý pocit déjà vu, kdy si uvědomíte, že s novým partnerem opakujete úplně stejný scénář jako v minulosti? Neopakujete tyto chyby úmyslně. Nevědomky pouze udržujete při životě hluboce zakořeněné vztahové návyky. Cesta ven ale existuje.

Dnešní svět je posedlý vzhledem. Na sociálních sítích radí s péčí o pleť i školačky, ženy i muži „preventivně“ zkouší botox už ve dvaceti a z léků na hubnutí se stal celosvětový trend. Rozhovory s přáteli či kolegy se také až příliš často stáčejí k dietám, kaloriím a postavě.

Slovo „goblintimacy“ vzniklo mazaným spojením výrazů goblin (skřet) a intimacy (intimita). Označuje trend v randění, který obrací klasické seznamování vzhůru nohama. Místo toho, abyste se na prvním rande snažili ukázat v tom nejlepším světle, hned na začátku na svůj protějšek vybalíte ty největší divnosti a hrůznosti.

Nešťastné úzkostné děti a nešťastní bezradní rodiče, kteří mají pocit, že se pohybují na minovém poli. Terapeutka Kateřina Štočková Vavrošová nabízí vysvětlení a také fungující praktické rady, jak lze dětem s úzkostí pomoct.

Máte pocit, že vás váš domácí mazlíček dělá objektivně šťastnějším člověkem a bez něj by byl váš život poloviční? Omyl. Ve skutečnosti jste dost možná jen obětí vlastního subjektivního pocitu a chybných průzkumů, které si často na míru platí výrobci zvířecího krmiva. Naše životní spokojenost totiž nezávisí na tom, jestli nás doma vítá vrtící ocas nebo vrnící klubko chlupů. Může vás to zaskočit, ale rozsáhlé studie ukazují, že vlastnictví zvířete má na naše celkové duševní zdraví, pocit osamělosti a životní štěstí v průměru naprosto nulový vliv. Pokud máte deprese a pořídíte si psa, budete mít zkrátka jen deprese se psem.

Geny neurčují do puntíku náš osud, ale představují některé z dílů celkové skládačky, která toho dost ovlivňuje. Dokonce i riziko rozpadu vztahů, jak ve své disertační práci na Univerzitě v Oslu popsala socioložka Ruth Eva Jørgensen.

Domov je zázemí a bezpečí. Proč jej někdy nepociťujeme tam, kde jsme se narodili a kde třeba máme širokou rodinu? Nejspíš potřebujeme místo, jehož tempo, energie a způsob komunikace jsou nám bližší.

V 80. letech 20. století se ve Spojených státech objevil nový styl rodičovství amerických mužů. Média jej rychle označila jako „nové otcovství“. V podstatě jde o to, že muži se začali mnohem více angažovat v rodině a výchově dětí. Stejné změny nastaly po celém světe. Jaké to má dopady a proč je to užitečné?

Představa, že touha s věkem mizí, je mýtus, který je třeba vyvrátit, jak dokládá doktorská disertační práce psycholožky Sidsel Louise Schaller na Univerzitě v Oslu.

Léto je tady a s ním i tisíce fotografií na sociálních sítích, které vás možná stresují, protože máte pocit, že si všichni ostatní kromě vás užívají zajímavého života. Vy si to možná nemůžete dovolit. Ale možná ani nechcete, protože je vám doma dobře. Jen máte pocit, že je to divné. Ale proč, vlastně? Proč je zůstat doma dobrý nápad a jak si "domovolenou" užít naplno?

V posledních týdnech se na sociálních sítítch opakovaně protáčejí informace o chystané adaptaci veleúspěšného knižního debutu Asymmetry (Asymetrie) americké spisovatelky Lisy Halliday. Není divu, že je film tématem vzrušených diskuzí, Richard Gere si totiž v sedmdesáti šesti letech zahraje partnera osmadvacetileté Diany Silvers.

Testy DNA, které odhalí váš etnický původ a potenciálně i příbuzné, o nichž jste nevěděli, si můžete jednoduše objednat po internetu. Někdy ale vynesou na povrch tajemství, která nás nutí přehodnotit všechno, co jsme si o své rodině mysleli.

Poslední týdny se zdají být nějak náročnější. A podle toho, co pozoruji ve svém okolí, to není jen mé subjektivní vnímání. Všem nám chybí slunce, světlo, vitamin D. Zima se vleče. Už měsíce statečně čelíme nespolupracujícím dětem, které neustále oblékáme do milionu vrstev oblečení. Následně je vysvlékáme, sušíme mokré boty a rukavice, nekonečné utírání nudlí u nosu už snad ani nevnímáme.

Být sám neznamená být automaticky osamělý. Studie publikovaná v Development and Psychopathology ukazuje, že u teenagerů nezáleží na tom, kolik času stráví o samotě, ale s kým tráví zbytek dne i jaké mají osobnostní rysy.

Pracuje s muži, kteří se dopouštějí násilí. Ale nemluví o pachatelích – mluví o lidech, kteří se naučili jediný způsob, jak zvládat to, co cítí. Psychoterapeut Jan Drobný z Ligy otevřených mužů přibližuje, co se skutečně děje uvnitř.

První schůzka přináší nadšení a motýlky v břiše, často na ní ale můžeme odhalit i jemné (někdy i poměrně výrazné) varovné signály. Dokážete odhalit love bombing, gaslighting nebo další toxické projevy včas, nebo se často necháte namotat líbivými slůvky?

Mám lidi strašně rád, i když si uvědomuju, že jsme jen mluvící zvířata, navíc svázaná konvencemi, přemítá Matěj Ruppert, zpěvák Monkey Business a jeden z hlavních protagonistů multižánrového projektu Human Zoo.

Pod „vzácným typem inteligence“ si nejspíš představíme vysoké IQ, matematické rovnice a neprůstřelnou logiku. Milujeme věci, které se dají snadno změřit a oznámkovat, jenže lidská inteligence je mnohem pestřejší.

Dva měsíce prázdnin jsou dětský sen, ale v realitě se mohou často smrsknout na otrávené polehávání a bezprizorní pochodování mezi televizí a ledničkou. Absolutní ztráta denního režimu není ale prospěšná ani pro psychickou pohodu dospělých, natož dětí. Náš mozek totiž potřebuje pevné záchytné body i na to, aby si dokázal odpočinout. Jak dětem dopřát prázdniny „tak akorát“?

Co koupit, kde žít, koho milovat, čemu věřit: Volby, které považujeme za své právo, nás dokážou rozradostnit, uspokojit, paralyzovat i přivést ke ztrátě toho, co nám je umožňuje - svobody.

Někdo tahá kočku za ocas nebo huláká psovi zblízka do ucha, jiné dítko můžete načapat, jak se snaží shodit morče z co největší výšky. Vysvětlujeme, pak křičíme, ale hlavně se bojíme. Kdy je dětská krutost ke zvířatům ještě normální?

Dívky od malička učíme hněv skrývat, protože „hodné holky se nezlobí“. Chlapci naopak slýchají, že nemají brečet, nemají se bát a musí být silní. Výsledkem je, že hněv bývá jednou z mála emocí, kterou si mnoho mužů dovolí otevřeně projevit.

Žádný křik, žádné práskání dveřmi, ale vy přesto cítíte, že je ve vašem vztahu něco zásadně jinak. Fenomén známý jako soft breakup je jakýsi tichý, nenápadný a pomalý rozchod, který sice probíhá skrytě, ale může být stejně definitivní jako ten klasický, hlasitý a plný emocí.

„Záleží na mně doopravdy mému terapeutovi, nebo mě poslouchá jen proto, že ho platím?“ To je otázka, kterou si během terapie položí snad každý.

Myslíte si, že víte, jak funguje lidský mozek a co skutečně řídí naše chování? Psychologie je fascinující obor, ale právě proto kolem ní koluje neuvěřitelné množství polopravd a omylů. Dokážete projít kvízem, který prověří, zda dokážete oddělit fakta od populárních mýtů bez chyb? Otestujte se!

Máte pocit, že když vaše dítě sní na oslavě kousek dortu a zapije ho kolou, promění se v nezastavitelnou hyperaktivní zrůdičku, která bude až do noci skákat po stropě? Omyl. Ve skutečnosti cukr s dětskou hyperaktivitou vůbec nesouvisí a vaše dítě zlobí prostě proto, že je to dítě. Tento populární mýtus si lidstvo pěstuje už od sedmdesátých let, ale realita je taková, že cukr není žádný magický spouštěč bláznivého chování.

Možná jste na něj narazili na sociálních sítích. Pravidlo 3-3-3 označuje tři zásadní stopky na začátku randění – po třech schůzkách, po třech týdnech a po třech měsících. Tehdy byste měli s chladnou hlavou zhodnotit, jak se věci mají, zda se k sobě hodíte a jestli má smysl pokračovat.

Představte si dámskou jízdu, kde věk je jenom číslo, víno teče proudem a pravidla jsou od toho, aby se porušovala. Do kin právě míří nová česká komedie Bardotky. V hlavních rolích exceluje trio snů, které vás donutí smát se od první do poslední minuty.

Turecko je země s nánosem předsudků, které se rozplynou v čistém moři, spoustě zeleně, obdivuhodných antických památkách i nadstandardních službách pro děti. Objevujte, užívejte.

Už jste si někdy na samoobslužné pokladně místo předražených rajčat namarkovali mrkev? Gratulujeme, dopustili jste se „mikrorabování“. Nový termín (v angličtině „microlooting“), který poprvé zazněl v podcastu The New York Times, vystihuje rozdíl mezi závažnou kriminalitou a drobným prohřeškem, který si dokážeme sami před sebou obhájit.

Léto je obdobím, kdy zostřeně vnímáme, kam mizí peníze, ale i kam mizí náš čas. Zatímco internet v nás vyvolává pocit, že musíme být neustále v obraze, teď je nejlepší chvíle zjistit, jaké to je něco záměrně promeškat.

Většina z nás má zkušenost s tím, že rodinné vztahy dokážou být až překvapivě intenzivní. Rodina je sice považována za bezpečný přístav, spolehlivé místo bezpodmínečné lásky a jistoty, přesto právě v rodinách vznikají i ta nejhlubší zranění. A někdy, jakkoli to zní tvrdě, není jiná cesta k uzdravení než rodinu, nebo alespoň některé konfliktní jednotlivce, opustit.

Citlivost není slabost, ale může nás zacyklit v nestíhání a potřebě využívat pomoci druhých. Jenže kde leží hranice mezi zdravým soucitem a sebelítostí? A kdy je to ještě v pořádku a kdy se cyklíme ve zničující strategii?

Jak se ale projevuje narcismus u žen? Odhalte skryté psychologické vzorce.

Ztráta lesku, křehké konečky a nepříjemný pocit, že vaše vlasy postrádají jemnost. Pokud máte pocit, že vaší hřívě zkrátka chybí jiskra, nejste v tom sami. Suché vlasy jsou častou daní za náročný styling i všudypřítomný stres. A v létě, kdy se k těmto faktorům navíc přidává suchý vzduch, sluneční záření a klimatizace, je na problém zaděláno prakticky ihned. Co s tím?

Patříte spíš k lidem, kteří potřebují vědět všechny drby světa, jíst u toho popcorn a skrytě odsuzovat všechny, kteří se berou příliš vážně? Nebo svůj volný čas trávíte nejraději s pizzou na gauči a k tomu si pouštíte svou oblíbenou komedii, kterou jste viděli už tisíckrát? Každý z nás má svůj vlastní mikrosvět. Do kterého seriálu by se ale nejlépe hodil ten váš?

Párová terapie pořád nese nálepku záchranné brzdy. Přicházejí ale páry včas? A co dělat, když jeden z partnerů terapii vlastně nechce? Psycholožka a párová terapeutka Angelika Brožková mluví v novém díle podcastu Moje psychologie o tom, co se skutečně děje za dveřmi párové terapie.

Menopauza není konec všeho dobrého. I když jde o velmi náročné období, je to úplně normální součást života, stejně jako třeba puberta. Jak se tedy menopauza projevuje a proč dává zabrat naší psychice? Jak zvládnout životní změny?

Určitě to znáte, máte za sebou náročný den v práci, hlavou se vám honí seznam úkolů v práci a povinností doma. V takových chvílích často automaticky saháme po rychlých řešeních – šálku silné kávy, sladkosti nebo nezdravém jídle. Jenže místo úlevy se dostaví spíš výčitky a ještě větší únava.

Všichni to známe. Články o úspěšných lidech se hemží radami o meditaci, cvičení a popíjení horké vody s citronem. Z psychologického hlediska ale neexistuje univerzální recept na to správné ráno. Skutečné tajemství dokonalého startu do nového dne spočívá v něčem mnohem intimnějším: v naplnění vašich specifických emočních a psychických potřeb dříve, než se svět probudí a začne něco vyžadovat.

Čas všem ubíhá stejně, přesto se někdy setkáváme s lidmi, kteří dávají najevo, že ten jejich je důležitější než ostatních. Ruší domluvené schůzky, přicházejí pozdě nebo očekávají, že se jim budeme neustále přizpůsobovat. Vedle takového chování se snadno cítíme méně důležití a znejistění, aniž bychom přesně věděli proč.

Mít více přátel není vůči žádnému z nich nevěrou. Nejde o vypočítavost, ale o rozložení vztahové zátěže mezi víc lidí, což je zdravější, než se spoléhat na jednoho „best". Problém s dospívajícím dítětem nemusí pochopit bezdětná kamarádka, komplikace v práci nejlépe probereme s přítelem z branže.

„Mít to na háku" je velké umění, které může prospět nejen naší duševní rovnováze, ale i dosažení našich cílů. Ve chvíli, kdy o něco jde, ho ovšem většina z nás neovládá.

Všichni víme, že máme pravidelně cvičit, vést si deník, dobře spát a nezapomenout dát do burgeru okurku (či jinou zeleninu), abychom si udrželi stabilní duševní pohodu. Všechno se točí kolem správných návyků, jenže to neznamená, že nám bude každý den stoprocentně skvěle. A někdy se nám zkrátka do ničeho ani nechce. Jak si pomoct během pár minut a moc se u toho nepředřít?

Věrnost v dlouhodobém vztahu znamená mnohem víc než jen to, že si partner nezačne románek s někým jiným. Skutečná oddanost se projevuje v každodenních drobnostech, které často přehlížíme. A právě tyto malé momenty rozhodují o tom, zda ve vztahu zažíváte skutečné bezpečí.

Máte pocit, že k sobě pro dokonalý vztah potřebujete svůj naprostý protiklad, který doplní vaše nedostatky? Omyl. Ve skutečnosti je to jen donekonečna omílaný mýtus, který nás nutí nesmyslně hledat chybějící „dílek do puzzle“. Romantická představa o tom, že se protiklady přitahují, je sice skvělým hnacím motorem pro popkulturu a romantické komedie, kde upjatá právnička potkává volnomyšlenkářského surfaře, ale realita dlouhodobých vztahů funguje úplně jinak.

Moravské město, co má vibe jižní Evropy. Ostrov v moři vinic s hlubokými historickými kořeny, kde okoštujete, co nejlepšího zdejší kraj nabízí. Ve víně, v jídle, romantických uličkách, tajemném podzemí i podmanivé přírodě. Takové je Znojmo.

Deprese a úzkosti prožívá během těhotenství nebo v prvním roce po porodu přibližně každá pátá žena. Neléčené duševní potíže ohrožují zdraví a život matky, ale mohou mít závažný dopad i na vývoj dítěte. V ne tak vzdálené budoucnosti nejspíš bude možné mezigenerační cyklus duševního trápení přerušit pomocí psychedelik.

Na matky si stěžujeme na terapiích a doma si o nich čteme v populárně naučných knihách, že mají zásadní vliv na náš vývoj. Na roli otců, a speciálně na to, jak formují životy svých dcer, se ale tolik nemyslí. Přitom otec je pro dívku prvním mužem jejího života a jeho (ne)přítomnost, ovlivňuje, jaká žena z ní vyroste.

Někdy se láska promění v posedlost, nezdravou fixaci nebo neustálý strach. V psychologii se můžeme setkat s pojmy jako manická láska, emoční závislost či závislost na lásce, ale běžně je zaměňujeme a dáváme pod lidovou nálepku „bláznivého“ partnera či partnerky. Velká studie z Univerzity v Cádizu analyzovala data od desítek tisíc lidí a ukázala, že každý z těchto problémů má úplně jiný psychologický profil a vyžaduje jiný typ pomoci.

Zažili jsme to všichni, ten zvláštní pocit uspokojení, když namyšlený kolega zakopne uprostřed kanceláře nebo když vašemu dítěti, které už dvě hodiny zkouší pevnost vašich nervů, spadne na zem zmrzlina. Je to přirozená lidská emoce, ale jak moc vás ovládá?

Většinu z nás odmala učili, jak zatnout zuby, překonat nepohodlí a pokračovat dál. Málokdo z nás ale dostal lekci z toho, jak se po náročném období skutečně zotavit. Přecházíme z jednoho úkolu do druhého, pod paží si neseme balík povinností a často svému organismu nedopřejeme čas na obnovu energie, kterou ze nás každodenní tlak vysává. Co s tím?