Moje psychologie

Už jste někdy zažili pocit, že vám vyskočí obličej z kůže? Pálení, pnutí, svědění? Nejste sami. S příznaky definujícími citlivou pokožku se podle nejnovějších výzkumů setkala až třetina populace a trh s produkty označenými slovem „sensitive“ neustále roste. Co se vlastně s naší pletí děje a jak ji dostat zpátky pod kontrolu?

Představte si ten rozdíl. Celý den přehazujete písek lopatou. Večer vás bolí záda a pálí dlaně, ale jakmile pustíte násadu, máte „padla“. Vaše tělo začne regenerovat a v hlavě zavládne blažené ticho. Mentální zátěž je ale jiná. Je to neviditelné břemeno, které často nedokážeme odložit, ani když jdeme spát. Proč nás tolik unavuje?

Taky patříte k lidem, kteří se neustále děsí, jestli někoho ve svém okolí nenaštvali, a zpytují svědomí, co udělali špatně? Kolotoč úzkosti může spustit cokoli – třeba příliš stručná odpověď na textovku.

Kreativita není jen doménou umění a nemá jednu univerzální definici. Může vypadat třeba jako schopnost nacházet nová řešení v ekonomice, společnosti i v oblasti udržitelného rozvoje. Dnešní den, 21. duben, byl vyhlášen Organizací spojených národů jako Mezinárodní den kreativity a inovací, aby zdůraznil roli kreativity ve všech aspektech lidského života.

Poslední týdny jsem přemýšlela, zda už nejsou témata mého sloupku, který pro vás s radostí píšu druhým rokem, vyčerpaná. Měla jsem pocit, že jsem se rodičovství dotkla snad ze všech stran. Jenže jak už to bývá, přišel ke mně příběh, který mi připomněl dvě věci: Inspirace je nekonečná a existují témata, o kterých jsem zatím mlčela.

Představte si člověka, který během svého nejlepšího období dosáhl obdivuhodných kariérních úspěchů, měl milující rodinu a spoustu dobrých přátel. Dnes ale žije v bytě, kde se pod nánosem starých novin, prázdných krabic a odpadků nedá projít, a jeho osobní hygiena je v tak katastrofálním stavu, že se mu sousedé raději vyhýbají. Nejspíš nejde o lenost ani rezignaci, realita může být mnohem složitější a má své jméno: Diogenův syndrom.

Také byste promovali s vyznamenáním v oboru „vybírám si partnera, který je skvělý manipulátor“? Sebeobrana proti opakujícím se bolestivým zraněním duše ale existuje – intuice, pochopení mechanismu, pomoc odborníka, útěk. Selháním je zůstat, nikoli odejít.

Zisk prestižního ocenění Women Changing the World je pro Terezu Robinson zadostiučiněním, ale především novým větrem do plachet. Po vlastní těžké zkušenosti s vážnou diagnózou syna a perinatální ztrátou dcery se nenechala paralyzovat bezmocí. Místo toho založila organizaci Srdcem Robinson, která dnes podává záchranný kruh vyčerpaným rodičům nemocných dětí, zdravotníkům a také „skleněným dětem“ – zdravým sourozencům, kteří se ve stínu rodinného boje o život často stávají neviditelnými. Proč není reálné se s těžkou nemocí dítěte smířit, jak ustát prvotní šok po vyslechnutí diagnózy a jak může těmto rodinám efektivně pomoci i široká veřejnost.

Kdybych si měla vybrat jediné město na světě, kde bych chtěla žít, volba by patrně padla na Barcelonu. Temperamentní město na pobřeží Baleárského moře si vás omotá kolem prstu. Dokáže totiž rozvášnit, pobavit, zaujmout, pohladit, vzrušit i uklidnit, takže snadno podlehnete jeho šarmu.

Dohodli jsme se, že nebudeme monogamní. Pro koho je opuštění modelu exkluzivního partnerství vhodné, a pro koho není?

Máte pocit, že když vámi projede to zvláštní mrazení a v hlavě vám bleskne myšlenka „tohle už se přece přesně takhle jednou stalo“, nahlédli jste právě do svého minulého života? Omyl. Ve skutečnosti je to spíš jen chvilkový zkrat vašeho vyčerpaného mozku. Tento fenomén, nazývaný déjà vu (z francouzského „již viděno“), zažívá zhruba 80 % celosvětové populace a může trvat od zlomku vteřiny až po několik sekund. Není to ovšem důkaz nadpřirozena, nýbrž pouhá chyba v našem neurologickém hardwaru.

Ruku na srdce, čím dále od středu Gaussovy křivky IQ se vysoce inteligentní lidé nachází, tím méně je ostatní v kolektivu mohou chápat (nebo vůbec chtít pochopit). Přirozeně to v nich vyvolává pocit osamění a postupně i sklon k uzavřenosti, která ne vždy odpovídá jejich skutečné povaze. Pocit jinakosti ale není jedinou příčinou, proč lidé s vysokým IQ mohou propadat neštěstí.

Po rozvodu jsem se zařekla, že už nikdy s nikým na žádné rande nepůjdu. Moje zklamání z předchozího vztahu bylo tak velké, a samotné s dětmi mi naopak bylo tak dobře, že jsem ani neměla v úmyslu do nějakého dalšího soužití s mužem vstupovat. Až do doby, než jsem se na jednom večírku náhodou dala do řeči s jedním, který mě pak na rande pozval. Co teď? Mám slevit ze svých zásad? Nebo se bojím čelit nečekané výzvě?

Předpověď počasí ukazuje mráček s kapkami a vy se těšíte na příjemný den strávený v pomalém tempu s knihou, seriálem a zejména časem, který patří jenom vám. Jenže nakonec se vyčasí a vy místo toho doma svádíte boj s oslnivým sluncem, vedrem i pocity nedostatečnosti. Je vám to povědomé? Dobrou zprávou je, že tyto pocity nejsou až tak ojedinělé.

Ketonové estery se objevují jako nový trend v tak velkém množství sponzorovaných příspěvků o hubnutí, až k nim člověk musí být přirozeně skeptický. S překvapivými výsledky nyní přichází jedna velmi malá studie, která se netýkala tělesného tuku, ale mozku. Naznačuje možnou pomoc lidem žijícím s alkoholismem.

Nenávistné komentáře a výhrůžky na internetu jsou přes svou extrémní znepokojivost vlastně docela běžné lidské tendence, které se zesilují online prostředím. Bohužel se vyplácí natolik, že už nám nejspíš nenadávají ani skuteční lidé.

Nedělá vám dobře hluk, davy lidí nebo přehnané emoce blízkých? Možná nejste jen „přecitlivělí“, ale patříte mezi část populace s vysokou citlivostí (Highly Sensitive People). Dříve jsme se spíš setkali s názorem, že jde o projev plachosti nebo neurotičnosti, moderní výzkumy ale potvrdily, že mozky vysoce citlivých lidí jsou prostě jen biologicky nastaveny trošku jinak a vnímají svět v daleko vyšším rozlišení. Patříte mezi ně?

Poprvé v historii se napříč západním světem výrazně liší politické postoje mladých žen a mladých mužů, předestírá párová psychoterapeutka Ema Sikora. Otevřeně hovoří o tom, jak seznamování, partnerské i širší rodinné vztahy ovlivňují naše politické hodnoty a jaké máme šance, když se neshodneme.

Život v páru není nic pro vás a je vám nejlépe v bydlení o samotě? Tak to jste „single at heart“. Jedinec, který se cítí nejšťastněji bez trvalého partnera za jedněmi vchodovými dveřmi.

Náš mozek je mistr v hledání zkratek. Jakmile si osvojíme rutinu, přepne na úsporný režim, což je sice energeticky efektivní, ale pro náš mentální rozvoj je to slepá ulička. Pokud mozek nepoužíváme k řešení nových úkolů, jeho výkonnost začne přirozeně klesat. Chcete-li ho udržet v „plné polní“, musíte ho občas poslat do neznámého terénu.

Je to tady zas. Chystáte se z domu, opravdu spěcháte, ale vaše dítě si postaví hlavu. Křičí, rudne vztekem, zatíná pěsti a křičí: „Dnes rozhodně nikam nejdu!“ Najednou už také zvyšujete hlas. Po pár minutách přichází pláč a vám v hlavě běží: Jak se to stalo? Proč zase křičí a proč jsem taky vybouchl/a?

Co se odehrává v nitru člověka, který se v pozdním věku rozhodne znovu otevřít své srdce? To je téma, které v novém dílu podcastu Moje psychologie rozebíráme s PhDr. Magdalenou Dostálovou, uznávanou psycholožkou a psychoterapeutkou. V době, kdy se společnost soustředí na výkon a mládí, nabízí Dostálová pohled do světa seniorů, pro které stáří neznamená konec, ale často překvapivý začátek nových vztahů a intimity.

Mezi 17. a 26. dubnem se v pražském divadle Venuše ve Švehlovce koná divadelní festival Venušiny dny. Uvede osm představení, mezi nimiž nechybí světové premiéry nebo hosté ze Slovenska či hudební večírek. Jako hlavní hodnoty festivalu uvádí pořadatelský tým svobodu, rovnost a sesterství.

Nepál se často objevuje na vrcholku žebříčků nejšťastnějších států na světě. Právě na návrh této země schválila letos OSN rezoluci o vyhlášení 15. dubna Mezinárodním dnem wellness, který má propagovat preventivní péči a udržitelný životní styl na celém světě. Připomíná nám, že skutečné zdraví je více než jen absence nemoci.

Zatímco ve dvaceti jsme měli pocit, že musíme být u všeho a s každým, po třicítce se situace mění. Večerů, které můžeme a chceme trávit s někým jiným než s nejužší rodinou, je málo, energie ještě méně a chuť ztrácet čas zdvořilostním tlacháním se limitně blíží nule. A pokud už čas i sílu máme, je důležité se zamyslet nad tím, komu je věnujeme.

Byl označen za dyslektika, kterému učitelé předpovídali budoucnost bez vzdělání. Přesto se Broňa Sobotka vypracoval na jednoho z nejoblíbenějších učitelů angličtiny v Česku. V rozhovoru popisuje svou cestu z krachující fabriky až k tisícům studentů na YouTube a vysvětluje, proč je největší překážkou v učení jazyků náš vlastní strach z chyb. Dozvíte se, jak při studiu využít umělou inteligenci, proč nedostatek času není omluva a jak si angličtinu konečně zamilovat. Tak jako Broňa.

„Byla jsem zamilovaná do svého psychiatra,“ zněl název série tiktokových videí, která se v létě 2025 stala virálními. Samozvaná ADHD koučka Kendra v nich nařkla svého (podle popisu spíše) terapeuta, že si ji schválně nechal v péči tři roky poté, co se do něj zamilovala. Prý s ní rád manipuloval. Co přesně dělal? Ptal se jí na to, jak se má, jindy připomněl své profesionální hranice.

Kolik dětí je tak akorát pro spokojený život? Univerzální odpověď neexistuje. Německá studie ukazuje, že nejde ani tak o konkrétní počet dětí, jako o to, zda rodinná situace odpovídá našim přáním. Rodiče, kteří mají více dětí, než chtěli, vykazovali nejvyšší nespokojenost ze všech respondentů.

Diabetes není jen o počítání sacharidů a píchání inzulinu. Je to neviditelný spolubydlící, který si nikdy nebere dovolenou a ovlivňuje každou minutu vašeho dne. Proč se u diabetiků objevují deprese dvakrát častěji než u ostatních a co je to „diabetický distres“, který vás může nenápadně vyčerpat? Proč je péče o duši skoro stejně důležitá jako hladina cukru v krvi a kdy už si říct o pomoc psychologa?

Kolikrát už jste řekli „ano“, přestože váš vnitřní hlas křičel „ani náhodou“? Pokud máte pocit, že jste se stali nonstop otevřeným a bezplatným odkladištěm pro emoce svých blízkých nebo profesionálním hasičem průšvihů svých kolegů, nejste v tom sami. To ale v žádném případě neznamená, že byste tuto roli měli přijmout. Naopak. Pokud chcete pracovat na své mentální pohodě, je nezbytné si vytýčit jasné hranice.

Jarní úklid se nemusí týkat jen mytí oken nebo třídění starého oblečení. Po dlouhé a náročné zimě si zaslouží „vyvětrat“ i naše hlava. Pokud se cítíte unavení, nesoustředění nebo pod tlakem, možná je ten správný čas na důkladný mentální restart. Zde jsou osvědčené strategie, jak zbavit svůj mozek pomyslných pavučin a připravit ho na novou sezónu plnou energie.

Psychoanalýza je komplexní teorie lidské psychologie i terapeutická metoda stará téměř 150 let. Pořádně zahýbala způsobem, jak přemýšlíme nad vším, co může ovlivňovat naše myšlenky, emoce a chování. Tento test ověří vaše základní znalosti, které se běžně učí v hodinách „občanky“, takže žádný strach.

Studie z Německa ukázala, že lidé s vyšší inteligencí dokážou přesněji odhadnout inteligenci druhých lidí. U tipujících svou roli hrála třeba i životní spokojenost, naopak schopnosti jako například empatie či otevřenost v odhadu nepomáhaly.

Josef Mašín, Král Šumavy, odbojář Karel v Gertě Schnirch, ale také Enzo ze hry Mafia a divadelní Romeo. Herec a tanečník Oskar Hes vnímá, jak je i ten nejromantičtější příběh prodchnutý násilím a jak s temnou animální stránkou v sobě nedokážeme pracovat ani přes historickou zkušenost.

Myslíte si, že kdyby 300 lidí před vámi skočilo z okna, skočíte taky, protože dav přece ví, co dělá? Omyl. Ve skutečnosti to, čemu s oblibou říkáme „davová psychóza“, je naprostý mýtus. Není to totiž ani davové, ani to není psychóza (pokud tedy zrovna nehledáte stejnojmennou slovenskou punkovou kapelu). Místo toho se pod tímto ustáleným pojmem skrývají dva úplně odlišné a navzájem nesouvisející jevy: dynamika davu a hromadná psychogenní choroba.

Dopamin je neurotransmiter, který se tvoří v mozku a ovlivňuje mnoho tělesných funkcí, včetně paměti, pohybu, motivace, nálady, pozornosti a dalších.

V kosmetickém světě to chodí podobně jako v módě. Trendy přicházejí a odcházejí, některé látky zazáří na pár sezon a pak upadnou v zapomnění, jiné si potichu, ale jistě vybudují trvalou pozici. Peptidy patří k té druhé skupině. A čím víc se o nich ví, tím jasnější je, že jejich pověst není jen chytrým marketingem, ale stojí na pevných vědeckých základech.

Možná je ve vašem životě někdo blízký, s kým rádi trávíte čas, funguje mezi vámi chemie, máte své malé rituály i plány na společný víkend. Ale těmi to hasne. Každý si jinak žije svůj vlastní život ve své vlastní domácnosti. Společná budoucnost i zadní vrátka jsou stále otevřené.

S párovou terapií mám osobní zkušenost. Slavila úspěch. Konečně jsme se rozvedli. Bez velkých dramat a nezhojitelných ran na duších našich nebo našich dětí. A to vůbec není špatná bilance.

Rozhodování o těhotenství patří k nejtěžším momentům v životě a donošení dítěte je bohužel někdy nad lidské síly. Zdravotní, psychické nebo i ty ekonomické. O ženském reprodukčním zdraví proto musíme hovořit otevřeně a k interrupcím přistupovat jako k základní součásti zdravotní péče. Jak mohou interrupce ovlivnit psychiku?

Pasivní agrese není jen nevinný zlozvyk nebo projev špatné nálady. Zatímco otevřený konflikt funguje jako bouřka, která pročistí vzduch, pasivní agrese připomíná toxickou mlhu. Tím, že se člověk vyhýbá přímému vyjádření hněvu a nahrazuje ho ironií, se sice krátkodobě chrání před konfrontací, ale dlouhodobě se uzavírá do izolace. Jak jste na tom vy? Umíte svou nespokojenost vyjádřit upřímně a bez zbytečných útoků, nebo si rádi ulevíte jedovatou poznámkou?

Proč žárlíme, idealizujeme si partnery a vracíme se k první lásce? Minulé vztahy nikdy nekončí a hlava je nosí dál.

Vzpomenete si na ten pocit, kdy každá kaluž znamenala příležitost k testování vodotěsnosti bot a cesta lesem byla šancí postavit skřítkům příbytek? Jako dospělí jsme na tuhle verzi sebe sama často zapomněli. Uvěznili jsme se v kolotoči povinností, deadlinů a „vhodného chování“. Jenže vaše vnitřní dítě nikam nezmizelo. Jen čeká, až ho přestanete ignorovat. Možná se vám zdá, že jde o pouhý rozmar, ale podle výzkumů je znovuobjevení hravosti a zvídavosti to nejlepší, co pro sebe můžete udělat.

Svět se zdá být v posledních letech v neustálém pohybu – války, klimatická krize a ekonomická nejistota se na nás valí ze všech stran. To, jak se tyto globální události tiše, ale hluboce zapisují do naší psychiky, rozebírá v novém dílu podcastu Moje psychologie psycholožka a psychoterapeutka PhDr. Magdalena Dostálová. Nabízí vhled do fenoménů, jako jsou doomscrolling či environmentální žal, a radí, jak v době krizí neztratit naději.

Ráno s mámou k doktorovi, pak nakoupit dědovi, a nakonec vyzvednout děti z družiny. Při tom všem se ještě snažíte zvládnout práci, domácnost a vztah s partnerem. Přes to všechno pořád bojujete s pocitem viny, že nic nestíháte a nejste tady dostatečně pro všechny. A pro sebe? No, to už vůbec. Taky patříte do party, které se říká „sendvičová generace“?

Trend „catching a print“ působí jako nevinný internetový memík. Zapadá ale do širšího fenoménu dobře známého z oblasti gender studies. Zdánlivý vtípek je typickým příkladem objektifikace namířené tentokrát netradičně proti mužům.

Odcizení mezi rodiči a dospělými dětmi působí oběma stranám nesmírnou bolest. Často se zdá, že přišlo znenadání, rozchodu ale obvykle předcházejí nenápadné varovné signály. Co se skrývá za větou, která bývá tou úplně poslední?

Naše zážitky z raných let formují to, kým jsme, a utvářejí náš pohled na svět. Slouží jako stavební kameny naší dospělé identity. Co se ale stane, když se při pohledu do minulosti setkáte jen s prázdnem? Ztráta vzpomínek na dětství může být znepokojivá, často se však bojíme zbytečně.

Když se nám někdo z blízkých svěří s depresí, chceme jeho situaci honem napravit nebo alespoň odlehčit naši konverzaci. Rychle z rukávu vytasíme nějaké životní moudro, které je v té chvíli ale úplně k ničemu. Každý, kdo má s depresí zkušenost, už někdy dostal nějakou podobnou zaručenou radu, která jeho situaci zhoršila.

Ovládáte vyjmenovaná slova, základní interpunkci a správné skloňování? U přijímaček na střední školu by vám to bohužel nestačilo. Vyzkoušejte si, zda byste z testu odešli s plným počtem bodů, nebo byste si na konto připsali nějakou tu chybu.

Platon řekl, že bez filozofie nemůže vykonat nic velikého ani člověk, ani stát. „Samozřejmě že to Platon řekl,“ můžete si myslet. „Vždyť to byl filozof! I psí kadeřníci se snaží tvářit, že bez nich by se chod společnosti zastavil!“ Jenže Platonův sentiment sdílí většina myslitelů lidské historie. A přesto je věčným údělem každého filozofa nejen zkoumat nejzákladnější otázky života, existence, morálky… Ale taky obhajovat svou vlastní existenci.

Někdy nám prostě sladkobolný román a napínavá detektivka nestačí. Ať už je to neutišitelná zvídavost, nebo setkání s bolestí duše, potřebujeme vědět víc o životě. O něco více se orientovat v tom, co se nám jako lidem děje i co se děje se společností. A zejména o tom je naše jarní knihovna.

Máte pocit, že dokážete objektivně posoudit hodnotu věcí kolem vás? Omyl. Ve skutečnosti jste obětí vlastního úsilí. Pokud něco vytvoříte vlastníma rukama, ať už je to mistrovské dílo nebo naprosto příšerná a křivá polička, váš mozek vás donutí si jí nekriticky vážit. Tento psychologicko-marketingový fenomén se nazývá IKEA efekt a vychází z naší hluboké potřeby věřit, že naše dřina nebyla zbytečná.

Slovo dopamin se v poslední době řeší hlavně v souvislosti s moderními technologiemi, které nám nekonečným přísunem nových podnětů mohou ovlivňovat náladu. Tenhle test neříká, kolik dopaminu (ne)máte, ale spíš jakým způsobem vás motivuje. Každý profil má své silné stránky i slabiny a většina lidí bude ve skutečnosti někde mezi. Smyslem tohoto rychlého testíku není mít „správný typ“, ale pochopit, co vás přirozeně pohání a jak s tím pracovat ve svůj prospěch.

Sluníčko začíná pomalu nabírat na síle a my přirozeně toužíme odhodit těžké zimní vrstvy. Jaro představuje naprosto perfektní odrazový můstek pro celkovou revizi našeho stylu a provzdušnění domova. Přinášíme vám návod, jak si vytvořit šatník, který vás bude každé ráno těšit, a jak se s elegancí rozloučit s kousky, které už vám neslouží.

Když vyrůstáte vedle narcistického otce, svět zúží na jedinou otázku: „Jsem dost dobrý?“ Otec, přímo či nepřímo, odpovídá „ne“.

Narazíte na něj při cestách pro Jižní Koreji, při čtení knihy i sledování seriálů na streamovacích službách. Jeong je starobylý životní koncept vycházející z kolektivního psychického vědomí, který k sobě připoutává lidi skrze zájem, péči a laskavost. Posiluje a propojuje komunity včetně rodiny.

Velikonoce mají být o tradicích, nebo alespoň o chvilce pohody. Když do téhle idylky vstoupí člověk s výraznými narcistickými rysy, stává se z poklidného odpoledne docela slušné psychologické drama. Co s tím můžete udělat?

„Děti nejsou v pohodě, ale každé nepotřebuje psychiatra.“ Tato věta může znít provokativně, ovšem nese v sobě důležitý apel: Stav dětské psychiky si žádá naši pozornost, ne však nutně diagnózu.

Zapomeňte na pomlázku a hledání čokoládových nadílek, zkuste raději zapátrat v paměti po takzvaných Easter eggs. Filmaři jsou občas vtipnější, než se na první pohled zdá, a do svých snímků nezřídka propašují detaily, které tam nepatří. Pojďte si s námi projít ty nejznámější příklady.