Jihlavské listy

Otázka vztahů mezi Čechy a Němci v Jihlavě stále vzbuzuje emoce. Vedou se k tomu mnohdy až vášnivé debaty. Naposledy se to projevilo v případě záměru umístění pamětní desky na dům v ulici Jana Masaryka 2. V domě strávil závěrečnou část svého života významný slezský politik německé národnosti Karl Johann Ignaz Wilhelm Dietrich. Mnohým obyvatelům města se to nelíbí, protože byl Němec. A soužití mezi Čechy a Němci na Jihlavsku rozhodně nebylo v minulosti bezproblémové. Dietrich navíc jako politik zastupoval Rakousko-Uhersko, které doposud řada Čechů vnímá dosti nelibě. Rozděleni v této otázce byli i nynější obyvatelé domu. Na městském zastupitelstvu schválení pamětní desky pro Dietricha proběhlo poměrně hladce. Pro hlasovalo 27 z celkem 31 přítomných zastupitelů. Proti byli všichni čtyři zastupitelé za SPD. Jejich zástupce Petr Paul shrnul Dietrichův život a kritizoval, že se tu vytahuje staré rakušáctví. „S tímhletím starým c. a k. rakušáctvím se republika rozešla v roce 1918,“ poznamenal Paul. Náměstek jihlavského primátora Petr Piáček (KDU-ČSL) podotkl, že je to staronová investiční akce. „Protože my jsme tam chtěli tu desku umístit už v minulosti. Tehdy tam nebyl úplně souhlas vlastníků, ale nyní požádali a my bychom tam rádi tu desku umístili,“ vysvětlil náměstek. To, že dříve nebyla v domě na pamětní desce Dietricha shoda, nevyloučil advokát Petr Nosek, který v domě sídlí. „Já s tím problém nemám a neměl jsem ho ani před pěti lety,“ sdělil na dotaz JL. Za umístění pamětní desky na domě bude rád. „Docela hodně cestuji po světě, a když někde vidím nějakou pamětní desku, tak si ji přečtu. Rád se dozvím, jaké významné osobnosti kde žily,“ vysvětlil. Deska se připravuje Náklady na pamětní desku Dietricha město vyčíslilo na 70 tisíc korun. K umístění desky na dům má dojít ještě v letošním roce. V roce 2021 byl předkladatelem návrhu tehdejší náměstek primátora Martin Laštovička (KDU-ČSL). Ten na dotaz JL uvedl, že návrh připravoval tajemník magistrátu Evžen Zámek a on ho podpořil. „Karl Dietrich je ale významnější spíše pro Opavu. Pro Jihlavu považuji za mnohem důležitější, aby měl pamětní první český starosta města Rudolf Veverka,“ řekl JL. Rudolf Veverka byl starostou Jihlavy v letech 1925-1932. V roce 2016 mu bylo in memoriam uděleno čestné občanství města při příležitosti 90. výročí uvedení do funkce prvního českého starosty. Tajemník magistrátu Zámek je rád, že zastupitelstvo města pamětní desku pro Karla Dietricha schválilo. Podle něho kolegové na magistrátu nyní pracují na přípravách. „Mají již finální text na desku i její technické parametry. Těší mě, že autorem desky je sochař z Opavy a Opava se příprav desky a jejího odhalení účastní,“ přiblížil pro JL tajemník. Ze stínu na výsluní a zpět V říjnu uplyne 215 let právě od narození Karla Johanna Ignaze Wilhelma Dietricha. Ten se narodil 7. října 1811 v Jihlavě. Své rodné město nadlouho opustil krátce po ukončení vysokoškolských studií. Vystudoval práva a filozofii. V roce 1840 složil advokátské zkoušky. Působil jako právník nejprve v Olomouci a později v Opavě. Politicky se profiloval jako německý liberál. Za účast v revoluci 1848-1849 byl zatčen a odsouzen k vysokému trestu za velezradu. Trest si odpykával v obávané věznici na brněnském Špilberku. V roce 1850 byl však předčasně propuštěn. O 11 let později byl plně rehabilitován. To mu otevřelo cestu zpět do vysoké politiky, čehož plnou měrou využil. Již v roce 1862 byl zvolen purkmistrem (starostou) Opavy. Ve funkci vydržel sedm let a šlo o úspěšného politika. Svědčí o tom i to, že o rok později dostal čestné občanství Opavy. „Přestože Karl Wilhelm Dietrich byl rodákem z Jihlavy, přičinil se velkou měrou o rozvoj Opavy. Celko

Velmi neobvyklý zákrok mají za sebou v pondělí ráno policisté z dálničního oddělení Velký Beranov. Řidič náklaďáku je upozornil přes tísňovou linku na to, že na 83,5 kilometru ve směru na Brno se přímo na dálnici pohybuje dravec a ohrožuje provoz. Hlídka se snažila dravce odchytit, ale on se přesunul mezitím do protisměru. „Situace na místě byla poměrně nebezpečná, proto policisté za pomoci služební bundy, kterou se jim na výra podařilo hodit, dravce bezpečně odchytili,“ sdělila mluvčí policistů na Vysočině Dana Čírtková. Výra si převzal do péče pracovník záchranné stanice v Pavlově.

Loutkáři v Polné slavili v sobotu 6. června setkáním na nádvoří tamního hradu sté výročí svého působení. Na slavnost dorazili představitelé Svazu českých divadelních ochotníků, předseda Skupiny amatérských loutkářů při Svazu českých divadelních ochotníků a principál olomouckého loutkového divadla Kašpárkova říše Aleš Pop, mnohaletý loutkář Jan Novák z divadla Říše loutek v Praze. Mezi hosty a protagonisty oslavy nechyběl s blahopřáním starosta Polné Jindřich Skočdopole.

Cesta ze Slovenska byla dlouhá, ale radostná. Aby ne, když Vysočina Gladiators měli na palubě autobusu nejcennější pohár, o jaký se v českých soutěžích v americkém fotbale, konkrétně ve Snapbacks lize, hraje. V nedělním 33. ročníku Czech Bowlu Jihlavané porazili Nitru Knights na její půdě 32:6 a stali se prvním týmem od roku 2018, který dokázal titul obhájit. „Je to paráda. Jsem na kluky hrozně moc hrdý. Jedinou vadou na kráse je to, že jsme nemohli oslavovat doma, ale i tady bylo fantastické publikum,“ řekl hlavní kouč Roman Fiala, jenž nastoupil na gladiátoří lavičku před letošní sezonou a hned doručil do klubové síně slávy historicky čtvrtý Czech Bowlu (2021, 2023, 2025 a 2026). Konečný výsledek nebyl tak jednoznačný jako loni proti Ostravě Steelers (60:10), přesto Jihlavané opět dominovali. Po prvním drivu, kdy stopli nebezpečně rychle se posouvající ofenzivní formaci Rytířů, převzali otěže utkání do svých rukou. Running back Ashton Heard doběhl pro úvodní touchdown (potvrzený dvěma body) a vývoj zápasu nabral očekávaný směr. Vysočinská defenziva totálně vymazala jak nitranského quarterbacka Desmonda Prusiu, tak hvězdného receiwera a ligového rekordmana v počtu touchdownů Mário Bíra. Prusia nelibě nesl to, že byl opakovaně vytlačen do hloubi vlastní poloviny. „Hráli jsme výborně, soupeře jsme k ničemu nepustili,“ liboval si Fiala. Frustrovaní Knights se dopustili několika zbytečných faulů, což byla voda na jihlavský mlýn. „Před zápasem se hodně řešily individuální výkony, ale Gladiators nejsou jednotlivci. Hráli jsme jako tým a předvedli jsme přesně to, co jsme si naplánovali,“ radoval se quartecback Vít Bezecný, pro něhož mělo finále speciální význam. Právě v Nitře se v úvodu loňské sezony ošklivě zranil a Czech Bowlu se účastnil jenom v roli diváka. „Před rokem a čtvrt jsem tady ležel na lajně s ´ustřeleným´ kolenem a nyní mám na krku zlatou medaili jako startující rozehrávač. Neskutečná pohádka, na kterou nezapomenu,“ usmíval se nástupce legendárního Jana Dundáčka. V poslední minutě se Knights dočkali alespoň čestného touchdownu, který skórovali proti vysočinským náhradníkům. Za rozhodnutého stavu dal trenér Roman Fiala prostor méně vytíženým borcům. „Ve dvou finále po sobě jsme mohli protočit úplně všechny hráče, což je neskutečné,“ kroutil hlavou Bezecný. MVP cena pro nejužitečnějšího hráče putovala do rukou výše zmíněného Ashtona Hearda, jenž kromě touchdownu získal pro svůj tým celkem 138 yardů.

Plný mladistvého elánu oslavil třebíčský malíř Josef Hrubeš kulaté výročí, osmdesátiny. U příležitosti tohoto jubilea si zájemci mohou prohlédnout v Zadní synagoze výstavu nazvanou Josef Hrubeš – retrospektiva k 80. narozeninám. Expozice představuje průřez celoživotní tvorbou autora. Hrubeš patří k posledním starousedlíkům z Židovské čtvrti. Svou uměleckou pozornost věnuje právě rodnému městu. Obrazy naplněnými barevnou laskavostí vzdává hold místům, kde prožil celý život, i památce původních židovských obyvatel. Josef Hrubeš se narodil 23. března 1946. V Židovské čtvrti prožil celé své dětství a žije tam dodnes. První třídu začal navštěvovat v Hasskově základní škole, která se nacházela v místech dnešní městské knihovny. Ve druhé třídě nastoupil na takzvaný Harvard, což byla původně židovská škola, z které se později stala škola německá, následně pomocná, a ve 20. letech se jí začalo přezdívat Harvard. „Je málo Třebíčáků, kteří mají Harvard,“ říká hrdě Hrubeš. Následně se vyučil v Západomoravských strojírnách (ZMS). S manželkou se seznámili na vojně v Lavičkách u Velkého Meziříčí, odkud už odjeli společně do jeho rodného domu v Židovské čtvrti, kde spolu bydlí dodnes, už téměř 60 let. Po vojenské službě nastoupil jako pracovník geologického průzkumu uranových dolů v Dolní Rožínce. Od roku 1975 pracoval jako propagační výtvarník podniku Restaurace a jídelny Třebíč, kde se setkal s výtvarníkem Vladimírem Lavickým. Od roku 1992 byl zaměstnaný v Západomoravském muzeu v Třebíči a o deset let později odešel, jak se říká, na volnou nohu. Hrubeš začal s výtvarnou činností už ve svém mládí jako samouk, ale po smrti táty z finančních důvodů nemohl jít studovat. Jeho rádcem a učitelem zároveň se později stal akademický malíř Zdeněk Novotný. Malíř se věnuje malbě své rodné Židovské čtvrti, ale nepohrdne ani krajinkami. Hrubeš se netají svojí láskou k trempinku a pořád vyráží s manželkou a kamarády do přírody. Nejčastěji tvoří technikou olejomalby. Ve svém rodném městě měl řadu samostatných výstav, vystavoval rovněž v mnoha dalších městech, jako je Brno, Jihlava či Náměšť nad Oslavou. Jeho obrazy si našly cestu i do soukromých sbírek v mnoha státech Evropy, stejně jako ve Spojených státech, Mexiku, Austrálii, na Novém Zélandu, ale i v Číně. Hrubeš žije v Židovské čtvrti celý svůj život, ale židy, jako původní obyvatele, nezažil, kromě paní Urbanové. To byla jediná židovka. Jinak se do Židů už nikdo po válce nevrátil. Josef Hrubeš žije se svou manželkou Vlastou v domě, kde bydleli jeho předkové od roku 1895. Tam lze také navštívit Galerii Vlasta. Tím, že v této čtvrti prožil celý život, vnímá velice intenzivně všechna zákoutí, která čtvrť nabízí. Jeho díla nabízejí melancholickou připomínku doby, přes podobnost s Janem Zrzavým mají svoji originalitu. „Tady jsem se i narodil, tedy nikoli v porodnici, ale přímo v této čtvrti, takže tu opravdu žiji celých 80 let,“ vyznává se malíř. Netají, že poslední dobu nevnímá pro čtvrť příliš příznivě. Původní obyvatelé vymírají a prázdné domy kupují podnikatelé a přestavují na penziony. „Je sem zákaz vjezdu automobilů, ale nikdo to nedodržuje, nikdo to nekontroluje,“ zlobí se malíř. Samozřejmě si pamatuje dobu, kdy se měla celá čtvrť zbourat. Největší tlak si pamatuje po roce 1985, kdy čtvrť zatopila velká voda. Je rád, že se čtvrť v roce 2003 dostala na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. „Jsem prostě patriot,“ dodává hrdě malíř Josef Hrubeš.

Na podzim minulého roku jste byl osloven, jestli byste nenapsal nějakou hru k oslavám 800 let Vyskytné nad Jihlavou. A já jsem na to kývnul. Vůbec jsem netušil, na co jsem vlastně kývnul. (smích) Litujete toho? Nikdy ničeho nelituju, pro mě je to obrovská výzva. Poslední dva roky se pouštím do toho, že píšu hry nebo takový krátký aktovky. Tak jsem si říkal: dobře, zkusím něco napsat. Každých 100 let historie nějak pojmu, vycucnu z toho něco, ale ukázalo se, že to je dat! Tak jsem si říkal: tak každých 300 let… Těch událostí musela být spousta… Je to skutečně mnoho dat, a říkal jsem si: aby to nebyla nuda, vymyslím detektivní příběh, aby měl divák na co koukat, tím ho chytnu a pak už můžu na něj nasadit nějaká data a významné historické milníky nejenom ve Vyskytné a přilehlých obcích. Detektivní příběh jste sepsal a co bylo dál? Bylo by to málo, my musíme ty milníky nějak zahrát. Řekl jsem si: nebudu je rozehrávat, ale po vzoru Járy Cimrmana udělám živé obrazy. Kdo ho zná, ví, že s tímhle tvarem pracoval, a mně se to tak zalíbilo, že jsem si říkal, pojďme rozžít ty zásadní milníky. Jak jste je hledal? Ležel jsem v kronikách, byl jsem za panem archivářem Vilímkem na Rounku, který mi řekl několik krásných příběhů. Některé jsem si vybral, které mě bavily a ze kterých jsem si mohl třeba udělat legraci a trochu to shodit. Ale ne z neúcty k tomu, co se stalo, ale po vzoru Járy Cimrmana. Tímto se omlouvám nahoru panu Smoljakovi a do Prahy panu Svěrákovi, že se jimi nechávám inspirovat. (úsměv) Tím ale vaše nápady neskončily. Ještě jsem to oživil tím, že tam budou drbny, které budou univerzální a nebudou poplatné žádné době. Zjeví se nám roku 1226, a ač vypadající jako současné, tak budou celý ten příběh komentovat, drbat, pomlouvat, zjišťovat, co kde je, co kdo řekl… myslím, že je to zásadní v příběhu. Je to další prvek oživení, který by mohl diváky bavit. V tom určitě pomáhali místní. Samozřejmě. Drbny si holky udělaly samy. Já neznám ty poměry. Mně stačilo, že jsem ležel v kronikách a knížkách. Kdy jste začali zkoušet? Intenzivně začátkem tohohle roku, protože jsme si ještě museli říct, jak to bude vypadat, co budeme mít za kulisy - je nás hodně, v každém obraze je něco jiného. Jak jste to udělali? Nemůžeme scénu zahltit mnoha věcma. Proto mě napadlo, že si pomůžeme kartony. Budeme to trošku animovat, pracovat s nima - takový zvláštní prvek na divadle. Kartony nám pomůžou, aby vypadaly jako muzikanti, základní kameny, hasiči, transparenty… Příběh hry je sepsaný, kulisy vytváříte, ale vy divadlo ještě k tomu režírujete. Jaké to je režírovat herecké začátečníky? Je to těžké (smích), ale oni za to nemůžou. Je logické, že amatéři, kteří hraním nebyli ani políbeni a jsou tu poprvé, teprve pronikají do tajů divadla. Ale vždycky říkám, že když dodržíme nějaké divadelní principy, které jsou tu od nepaměti, od Shakespeara, od starého Řecka, antiky, tak se potom na tom může stavět cokoliv a prostředky mohou být jakékoliv. Kulisy z kartonu, nemusí se mluvit, může se jen gestikulovat… Například jaké principy? Má to nějaké zásady. Jak se postavit na jeviště, netočit se zády… Lidé, kteří nejsou profesionálové, ale začátečníci ochotníci - a to není žádná hana, ani nic špatně - tak se jim to musí vysvětlovat. A to někdy vyčerpává, ale v tom dobrém slova smyslu. Jsem tedy i pedagog, který je učí základy, a vlastně mě to baví. Z jejich strany to chce jistě obrovskou odvahu… To rozhodně. Před všemi smekám, jak se do toho vrhli. Jak se nic nevědouce vrhli na jeviště, kde jim někdo něco říká, co mají dělat, a někteří nerozumí, co říkám, někteří jsou nadšení, že hrají – jo, stojím na jevišti a hraju divadlo… je to opravdu úžasný. Ještě mě baví, že se vrhli na výr

Desítky lidí napříč generacemi přišly v pondělí odpoledne v Třešti otevřít první workoutové hřiště, které od jara během zhruba čtvrt roku vyrostlo v lokalitě, jíž místní neřeknou jinak než Na Kanále. Podle starosty Vladislava Hynka investiční akce vyšla zhruba na dva miliony korun a s realizací se počítalo v letošním schváleném rozpočtu. Město na ni nečerpalo žádnou dotaci a vybudovalo ji tak výhradně z vlastních zdrojů. Starosta připomněl, že původně hřiště mělo vyrůst na úplně jiném místě, ale nakonec byl velmi spokojený, že se ho podařilo postavit právě zde.

Havlíčkův Brod, malebné čtyřiadvacetitisícové město na Vysočině, se může pyšnit neobyčejně silnou divadelní a filmovou tradicí. Je totiž rodištěm celé řady výrazných osobností, které zásadním způsobem formovaly a stále formují tvář české kultury. Mezi slavná historická jména patří především Karel Noll (1880-1928), který se do dějin naší kinematografie nesmazatelně zapsal jako vůbec první filmový představitel dobrého vojáka Švejka. Zajímavostí je, že právě Nollova vizáž v této roli se stala přímou inspirací pro ikonické ilustrace Josefa Lady, jak uvádí web ČSFD. Na tuto bohatou tradici v pozdějších letech navázal nezapomenutelný Pavel Landovský (1936-2014), charismatický herecký bouřlivák a disident proslavený jako major Terazky v komedii Černí baroni. Ze stejného města pak pochází také oblíbená současná herečka Marika Šoposká (* 1989), která si získala srdce diváků jako sympatická lékařka Bibi v seriálu Ordinace v růžové zahradě. Právě dnes, v pátek 17. července, k těmto zvučným jménům přibývá další významný důvod k oslavě. Své sedmadvacáté narozeniny totiž slaví mladý a mimořádně nadějný rodák Tomáš Weber. Jeho cesta k herectví započala v dramatickém kroužku a přes pražskou nezávislou scénu OLDstars vedla až ke studiu na brněnské JAMU, během něhož absolvoval i roční stáž ve francouzském Lyonu. Právě perfektní znalost francouzštiny mu otevřela dveře do velkého světa herectví, když získal roli francouzského vojáka v německém oscarovém válečném dramatu Na západní frontě klid, z roku 2022. Následovaly menší role v seriálech Specialisté či Dobré zprávy, ale skutečný zlom přišel v roce 2024. Divákům se představil jako odhodlaný student Holenda v divácky i kriticky úspěšném historickém snímku Jiřího Mádla Vlny, který bodoval i na Českých lvech. Na tento úspěch Weber navázal v roce 2025, kdy se chopil své dosud největší výzvy – ztvárnil hlavní roli odvážného Jiříka v novém výpravném zpracování oblíbené pohádky Zlatovláska. Letos pak svou pohádkovou filmografii rozšířil o roli v novém snímku Princezna stokrát jinak.

Uzavírka Hradební ulice komplikuje život lidem, kteří bydlí v jejím okolí. Příkladem může být Fibichova ulice. Také přes ni proudí doprava do Cityparku. Nákupní centrum má kvůli tomu otevřený nouzový vjezd v Tovární ulici, který využívá v nouzových případech. Zásobování primárně probíhá z ulice U Dlouhé stěny. Obyvatelé Fibichovy ulice otevření nouzového výjezdu v minulosti kritizovali kvůli nárůstu dopravy a zvýšenému hluku. Doprava v ulici narostla i nyní. Podle Jiřího Poukara, který v ulici Fibichova provozuje penzion Dena, není situace tragická. „Jezdí tudy více aut. Jde to v takových vlnách. Myslel jsem si ale, že to bude horší,“ sdělil na dotaz JL. Podle Markéty Hatákové, manažerky Cityparku, po prvních dvou dnech pro ně uzavírka nepředstavovala zásadní komplikaci. Doplnila, že od zákazníků nezaznamenali zatím žádné negativní reakce na dočasný vjezd a výjezd z nákupního centra. „Stejně tak jsme neobdrželi žádnou stížnost od obyvatel přilehlých ulic v souvislosti s aktuální dopravní situací,“ pokračovala Hatáková. Zmínila, že parkování je po dobu omezení zdarma. „Dlouhodobě apelujeme na všechny nájemce a jejich dopravce, aby pro zásobování přednostně využívali příjezd z ulice Hradební a ulice U Dlouhé stěny,“ dodala Hatáková.

Automatizace ve výrobě nezadržitelně postupuje. Haly se zvětšují a zaměstnanců v nich rapidně ubývá. Příkladem může být velká skladovací hala společnosti Bosch Powertrain v průmyslové zóně v Hruškových Dvorech. Svými rozměry patří k největším v kraji. Za ní by mohla vzniknout ještě jedna podobná hala, v níž by však byly zaměstnány pouze desítky pracovníků. O tom, jestli druhou mamutí logistickou halu povolit v územním plánu Jihlavy, se na posledním červnovém jednání téměř půl hodiny přeli městští zastupitelé. „Jedná se o halu Bosch, která tam už stojí, a když to zjednoduším, tak je to druhý objekt, který by měl stát za touto halou ve stejné velikosti,“ přiblížil náměstek jihlavského primátora Petr Piáček (KDU-ČSL). Jedná se o stavbu na soukromém pozemku společnosti LCJ Invest. Přesto musí město stavbu posvětit změnou v územním plánu. Změnu odsouhlasilo 24 z celkem 32 přítomných zastupitelů, proti byli tři zástupci PiFo. Hlasování se zdrželo pět zastupitelů (tři za STAN, jeden za PiFO a jeden za ODS). Jediný zástupce koalice, který se v otázce změny zdržel hlasování, byl radní David Beke (ODS). Jelikož má město nedostatek prostoru pro průmysl a výrobu, byl by radní rád, kdyby haly vznikající ve městě měly v regulativu nějaká omezení. Nechce například, aby to byly jen čistokrevně skladovací haly, které město zatíží jen dopravou, ale aby měly nějakou přidanou hodnotu. „Aby tam byla nějaká zaměstnanost nebo něco takového. Úplně bych nechtěl, abychom si z města udělali skladiště,“ zdůraznil Beke. Opoziční zastupitelka Tereza Kafková (PiFo) s poukazem na informace z Komise pro územní plánování uvedla, že půjde o halu o rozměrech téměř 4,5 hektaru a bude v ní pracovat okolo 40 zaměstnanců. Neví proto, co to Jihlavanům přinese. „Pro představu to je jako součet náměstí a Cityparku, ta plocha,“ srovnala Kafková. Piáček částečně oponoval s tím, že by nemělo jít pouze o skladovací halu, ale měla by i sloužit k nějakému lehkému průmyslu. Upozornili, že v dnešní době nejsou výrobní haly o tisících zaměstnancích, jako tomu bylo v minulosti. Zmínil, že jsou v podstatě plně automatizovány. „Obsluha, která tam je, tak je buď jenom technická nebo na vkládání nějakého materiálu. Většina lidí pracuje v kancelářích a nepracuje přímo ve výrobě,“ argumentoval náměstek primátora. Představu, že v nové hale bude dělat 2000 zaměstnanců, označil jako lichou. Kafková reagovala, že chápe, že probíhá automatizace. „Nemluvila jsem o tom, že tam má být 2000 zaměstnanců, ale opravdu ten poměr 4,5 hektaru a 40 osob mi přijde extrémní,“ zdůraznila. Zopakovala dotaz, co to přinese obyvatelům Jihlavy. Na to jí přímo nikdo z vedení města nedokázal odpovědět. „Rozumím, že je to průmyslová zóna, ale pokud to Jihlavě nic nepřinese, tak vůbec nevidím důvod, proč bychom si to pole měli zastavovat,“ podpořila svoji kolegyni z PiFo bývalá primátorka Karolína Koubová. Požadovala stažení bodu a jeho zpřesnění, aby stavba byla v souladu s tím, co chce město. Piáček stažení bodu odmítl s poukazem, že rozhodnutí nechce protahovat o další tři měsíce. Doplnil, že mu od nástupu do funkce jde o urychlení velkých investičních akcí ve městě. Upozornil, že schvalují pouze, jestli na území může takováto hala vůbec vyrůst. Ujistil, že pokud bude město chtít stavbu něčím omezit, bude moci do toho jako účastník řízení vstoupit. Podobný názor jako Piáček vyslovil koaliční zastupitel Zdeněk Faltus (ANO). Podle něho jsou haly z 90. let, kam lidé dojížděli z široka daleka, minulostí. Poukázal, že s rozvojem umělé inteligence (AI) ubudou i některé pozice v kancelářích. „Taky jsem proti zastavování polí, ale myslím si, že každá pracovní příležitost pro Jihlavu a okolí je dobrá,“ domnívá se

Také letos bude o prvních dvou srpnových víkendech zajíždět až do Slavonic parní mašinka s historickými vagony na trati z Kostelce u Jihlavy a Telče. Slavonice ovšem lákají unikátními tématy po celé léto. Letos je jedním z těch velmi výrazných výstava, kterou připravil osobitý fotograf, grafik a landartista Abbé Jaroslav Libansky ve své tamní proslulé dekadentní galerii Masna. Do konce července hostí tento aktikvariát a výstavní prostor v jedné z uliček nad slavonickým Horním náměstím výstavu nazvanou Footprint. Abbé na ní coby galerista představuje rumunského, v Rakousku tvořícího sochaře Virgilia Moldovana a jeho obří, mimořádně silné, atmosférou až hororově laděné sochy vytvořené specifickou metodou. Jak Abbé vysvětluje, v jednotlivých fázích a vrstvách jde o hliněnou sochu, sádrový odlitek, kolorovaný laminát a silikon. Výsledkem jsou nečekaně živoucí objekty - lidské a zvířecí postavy a hlavy nebo obrovský dvouhlavý pes. Svým výrazem i rozměry doslova zaplňují komorní prostůrky a kouty, mázhaus i maštal někdejší masny. Jejich autor se narodil v roce 1955 ve městě Stalin (dnes Brašov) v Rumunsku. Od roku 1975 čtyři roky studoval na Akademii Klausenburg u prof. Andrase Kosa, od roku 1986 žije a pracuje ve Vídni. Na vernisáži v Masně bylo letos 4. dubna plno. Na maličkém oprýskaném dvorku se tísnily desítky přátel a osobností z prostředí undergrounu. Abbé se svým dlouhým bílým vlasem a plnovousem neformálně a stručně představoval sochaře Moldovana - chlapíka v brýličkách, tlustém koženém kabátě a brigadýrce s krátkým kšiltem. „Já jsem jeho věci náhodou viděl před pár lety a říkal jsem si, toho chci doma. Teď kolem Vánoc jsem se s ním úplně náhodou seznámil, rychle jsme se spřátelili a udělali jsme tuhle výstavu…,“ popisoval ve Vídni žijící galerista Abbé z pozice kurátora. Výběr Moldovanových soch měl podle něho vlastně jediné kritérium: „On dělá hrozně velké věci. Já jsem vzal ty miniatury…,“ vyvolal Abbé pobavený smích shromážděných „androšů“, „to, co tady vidíte, jsou jeho nejmenší věci, které jsme byli schopni naložit do auta, a aby se sem vůbec vešly.“ Pravdivost slov dokládala třeba fotografie aktuální Moldovanovy figurální sochy sedícího Franze Kafky. „Toho bych rád ukázal v Praze. Sedí jako baletka na zemi, je ve svěrací kazajce, jinak je nahý. Vysoký je skoro tři a půl metru a nohy na zemi má čtyři a půl metru dlouhé…,“ popisoval Abbé. Punkově a alternativně vyhlížející Galerie Masna dostala svůj název po původním využití domu. Tady prý opravdu bývala masna a koňské řeznictví s porážkou. Galerii vytvořil chartista Abbé Libansky (* 1952). Kdysi pražský kluk z Dejvic, který trávil každý víkend na chatě v křivoklátských lesích, kde „pražský Apači potírali kladenský Siouxe“, každé prázdniny u tety na Šumavě – v tehdejším hraničním pásmu, kam bez propustky nikdo nesměl. Jak později vzpomínal, to dětství nejspíš ukončily ruské tanky v osmašedesátém. Svoji přezdívku prý dostal, když někdy začátkem sedmdesátek udělal úspěšně přijímací pohovory na Husovu bohosloveckou fakultu a věc nadšeně oznámil rozjeté společnosti ve své domovské hospodě v Praze U Malvaze. Od té doby už mu „Abbé Faria“ zůstalo. Za komunistů byl v roce 1982 v rámci akce Asanace donucen k emigraci do Vídně. Dnes žije na obou stranách česko-rakouské hranice. V někdejším slavonickém řeznictví vytvořil maličký, knihami, nejrůznějšími půvabnými předměty i cetkami, drobnostmi či obrázky a fotkami doslova nahuštěný antikvariát. Někdejší masna se proměnila v místo komunitního setkávání a hovorů, ale i prostor oslovující velká jména. Tady vystavoval např. proslulý František Skála, jehož obrovský kovový Vulpes aktuálně zdobí hráz Štěpnického rybníku

Do přátelských utkání nastupoval jako testovaný hráč, před zítřejší generálkou se stal pevnou součástí kádru. Defenzivní řady fotbalistů FC Vysočina doplnil mladý nigerijský stoper Muhammad Oladipupo Abdullahi (18). Po slovinském stoperovi Vitu Štraklovi je to druhá posila do středu obrany. Jihlavský klub pozval do letní přípravy několik cizinců z mimoevropských států, ale žádný nepřesvědčil o svých kvalitách natolik jako Abdullahi. I proto jej kouč Marek Nikl neváhal postavit do všech zápasů. „Od prvního dne nás extrémně zaujal. Navzdory věku je velice komunikativní. Již po týdenním pobytu v novém prostředí a nové zemi organizoval na hřišti spoluhráče,“ prozradil ředitel klubu Lukáš Vaculík. Muhammad Abdullahi je odchovancem mládežnické akademie oddílu Remo Stars, působícího v nigerijském městě Ikenne. V roce 2023 odehrál s kapitánskou páskou tři utkání za národní tým U16. Letos pomohl Remo Stars k prvenství na mezinárodním turnaji Viarregio Cup v Itálii. „V našich očích představuje fotbalistu, jenž brzy přeroste úroveň Chance Národní Ligy. Pracujeme na tom, abychom co nejdříve vyřídili jeho dlouhodobá víza, a trenéři jej mohli naplno využívat,“ dodal Vaculík.

Když se vysloví slovo salmonelóza, mnozí z nás se zděsí. Průjmová choroba často s bouřlivým průběhem, patří mezi tzv. alimentární nákazy. Daří se jim především v létě, varuje vysočinská Krajská hygienická stanice (KHSV) v Jihlavě. „Mezi nejčastější příznaky alimentárních infekcí patří průjem, zvracení, bolesti břicha a zvýšená tělesná teplota. Ve většině případů onemocnění odezní během několika dnů,“ přiblížila ve zprávě Hana Pavlasová, ředitelka odboru protiepidemického KHSV. Alimentární nákazy způsobují potraviny nebo voda, kontaminované patogenními organismy. Podle údajů KHSV onemocnělo za květen a červen na Vysočině celkem okolo 70 osob salmonelózou. Druhou nejznámější alimentární nákazou je kampylobakterióza. Podle hygieniků se nemocí v regionu za stejnou dobu nakazilo okolo 140 osob. Obě jmenované choroby mohou mít i závažnější průběh, především pak u dětí. „Pokud však dochází k přetrvávajícím obtížím, známkám dehydratace nebo zhoršování zdravotního stavu, je nezbytné vyhledat lékařskou pomoc,“ doporučila Pavlasová. Bakteriím, které způsobují průjmová onemocnění, se mimořádně daří v létě. „Vyšší teploty vytvářejí ideální podmínky pro jejich množení, a tím zvyšují riziko střevních infekcí a dalších zdravotních komplikací,“ potvrdil Petr Soustružník, vedoucí oddělení hygieny výživy KHSV. „Příčinou bývají vysoké teploty, ale také cestování v průběhu dovolených a pozapomínání na hygienické zásady,“ navázala Pavlasová. Oproti loňskému roku, letos evidují hygienici nárůst podnětů občanů na kontroly stravovacích zařízení na Vysočině. KHSV uvádí, že za první pololetí loňského roku prošetřovali 16 podnětů souvisejících se zdravotními potížemi po konzumaci potravin v provozovnách stravovacích služeb. Konkrétně šlo o restaurace, veřejné jídelny nebo o stánky s občerstvením. „V osmi případech byly podněty opodstatněné. Za zjištěné přestupky jsme do této chvíle udělili sankce za více než 100 tisíc Kč,“ shrnul Šimon Veleba, ředitel odboru hygieny výživy, předmětů běžného užívání a hygieny dětí a mladistvých KHSV. Alimentární onemocnění bývají způsobena nevhodným skladováním potravin i nedostatečnou tepelnou úpravou masa a vajec. Podle mluvčí KHSV Jany Böhmové jsou rizikové pokrmy připravované ve venkovním prostředí. „Například při grilování, piknicích nebo během různých kulturních a společenských akcí, kde bývá náročnější zajistit optimální hygienické podmínky,“ dodala mluvčí KHSV.

Páteční odpoledne 10. července bylo pro některé majitele garáží u hlavního vlakového nádraží v Jihlavě perné. U vjezdů do garáží se nahromadila auta a někteří jejich vlastníci měli problém do garáží vjet anebo z nich vyjet. „My jsme se k naší garáži dostali. Ale pán jedoucí za námi měl do garáže vjezd zablokovaný, a tak jsme chvíli počkali, co se bude dít,“ popsala svůj zážitek JL paní Dana, jejíž jméno je redakci JL známé. Auta zaparkovaná před garážemi byla prázdná. Jen v jednom seděl řidič, kterého se paní Dana zeptala, proč tam všichni čekají. „Řekl mi, že čeká na děti, až přijedou vlakem z tábora,“ sdělila. Domnívá se, že je to spojené s nedostatkem prostoru, který vznikl v důsledku oprav části Havlíčkovy ulice. Podle ředitele jihlavské městské policie Stanislava Maštery se jedná o přestupek. „Pokud má někdo zablokovaný vjezd do garáže, ať se obrátí na strážníky městské policie. Ti situaci posoudí a případně mohou rozhodnout o odtahu vozidla,“ poradil ředitel Maštera. Připustil, že situace u hlavního nádraží mohla být spojena s opravou nedaleké ulice.

Výstava akvarelů Věry Kronovetrové a fotoobrazů na tkanině Miroslavy Patočkové se koná v galerii ve Valdštejnském domě. Dlouholeté přítelkyně představují obrazy květin či krajin, v případě fotografií i detailů z přírody. Patočková přidala i několik akvarelů, které Kronovetrová oceňuje: „Neskutečně se zlepšuje, a to s nimi začala teprve před třemi lety.“ Prodejní výstava je k vidění do 18. srpna.

Vidina snadného přivýdělku se změnila v noční můru. Žena (57) z Třebíčska přišla o více než 700 tisíc korun poté, co reagovala na podvodnou nabídku online brigády. Místo slibovaných peněz za jednoduché hodnocení hotelů na internetu přišla o veškeré své úspory a skončila s obřími dluhy. Celý případ nyní mají na stole třebíčští kriminalisté, kteří v této souvislosti důrazně varují veřejnost před rafinovanými metodami internetových podvodníků, jejichž obětí se může stát prakticky kdokoliv. Celý případ, který nyní policisté prověřují pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu, odstartoval už na jaře loňského roku. Právě tehdy obdržela poškozená žena prostřednictvím běžné komunikační aplikace zprávu s lákavou nabídkou na snadný výdělek z domova. Kontaktovala ji pro ni neznámá osoba vystupující pod jménem Lucie a velmi ochotně jí začala vysvětlovat zdánlivě jednoduchý princip spolupráce. Žena měla pouze za pomoci hvězdiček hodnotit různé hotely a za tuto činnost měla dostávat finanční odměny. Podvodnice ji nejprve přesvědčila, aby si zřídila takzvaný pracovní účet na specifické webové adrese, která ve svém názvu obsahovala spojení popular-resort. Následně musela oběť na pokyn manipulátorky nainstalovat aplikaci mezinárodní finanční společnosti a založit si vlastní kryptoměnovou peněženku, přes kterou měly probíhat veškeré budoucí finanční transakce. Zpočátku vše vypadalo naprosto věrohodně a bezproblémově. Žena dostávala webové odkazy na jednotlivé hotely, klikala na hodnocení a na svém novém pracovním účtu mohla v reálném čase sledovat, jak jí naskakují odměny. Ty se velmi rychle vyšplhaly na částku kolem pěti tisíc korun. Pak ale organizovaná skupina podvodníků změnila podle kriminalistů strategii a přišel zlom. Ženě byla nabídnuta možnost hodnotit exkluzivní luxusní hotely, kde měly být zisky logicky mnohem vyšší. Když však tuto nabídku přijala, z jejího virtuálního pracovního účtu byla odečtena vysoká finanční částka. Stav účtu se kvůli tomu dostal do hlubokého minusu a poškozená byla vyzvána, aby vzniklý záporný zůstatek okamžitě dorovnala z vlastních zdrojů, jinak o dosavadní výdělky přijde. V ten moment začal pro poškozenou nekonečný boj s větrnými mlýny a kolotoč psychického tlaku. Ze strany podvodníků dostávala desítky nových a nových úkolů, které musela plnit. Hlavní povinností však bylo posílání dalších finančních částek do kryptoměnové peněženky. Podvodníci ženu neustále ujišťovali, že jakmile záporný zůstatek zcela dorovná, systém se odblokuje a ona získá zpět nejen všechny své vložené peníze, ale i vysoké slibované prémie. Když ženě došly její vlastní celoživotní úspory, falešná online asistentka Lucie ji bezcitně přesvědčila k dalšímu fatálnímu kroku. Donutila ji vzít si v bance masivní úvěr ve výši 450 tisíc korun. Prakticky všechny tyto půjčené peníze pak nešťastnice obratem přeposlala na domnělé odblokování účtu. Ani tato obří suma však nepolapitelným pachatelům nestačila a nekompromisně požadovali další statisíce. V té době už ale poškozená začala mít vážné pochybnosti o tom, zda se vůbec někdy ke svým penězům dostane. V naprostém zoufalství se nakonec svěřila svému synovi. Ten naštěstí okamžitě pochopil, že se jeho matka stala obětí organizovaného zločinu. Rychle zasáhl, veškerou další komunikaci s podvodníky utnul a celou záležitost začal okamžitě řešit s policií. Kriminalisté následně přijali oficiální oznámení a okamžitě zahájili úkony trestního řízení. V souvislosti s tímto varovným příběhem policisté znovu apelují na širokou veřejnost a žádají občany o maximální obezřetnost při surfování na internetu. Lidé by se podle policejní komisařky Jany Kroutilové neměli nec

Letošek měl být pro řidiče spíše takový odpočinkový před rekonstrukcí Znojemského mostu, kterou kraj chystá na příští rok. Jenže není tomu tak. Kartami letos hodně zamíchala prázdninová oprava celého průtahu Jihlavou. Práce za asi 46 milionů korun zajišťuje Krajská správa a údržba silnic Vysočiny (KSÚSV). Většinu prací chce stihnout během letních prázdnin. Kvůli úplné uzavírce nejezdí MHD mezi Cityparkem a Tescem. Jihlava je dopravně v podstatě rozpůlená podobně, jako tomu bylo v roce 2018, kdy kraj rekonstruoval nový Brněnský most. Pro veškerou dopravu byla stanovena objízdná trasa. „Objízdná trasa bude vedena obousměrně od křižovatky u Cityparku po Znojemské a Brtnické ulici na obchvat a dále na okružní křižovatku u Helenína,“ přiblížila ve zprávě Hana Marhanová z kanceláře jihlavského primátora. Práce se výrazně dotkly MHD. Obsluhovány nejsou zastávky Citypark, Zoologická zahrada, Brněnský kopec a zastávky MHD na Kosovské ulici. „Kvůli stavebním pracím došlo k velké výluce MHD. Oprava přinese také velkou výluku MHD. Změny se dotknou linek B, C, 2, 10, 12, 32, 42 a DO. V pracovních dnech navíc vyjede dočasná linka BX,“ pokračovala Marhanová. Více na webu dpmj.cz. Od včerejšího čtvrtka začala úplná uzavírka části Fritzovy a Tyršovy ulice. Trvat má deset dní. Na parkoviště Jihlavských listů v ulici Karoliny Světlé je ale možné se dostat. Ulice je u křižovatky s Fritzovou zaslepena, ale příjezd na parkoviště JL v ulici Karoliny Světlé je obousměrně možný od Jiráskovy ulice přes ulici Boženy Němcové. Práce probíhají také v ulici 17. listopadu (uzavřena bude rok), na třídě Legionářů a Křížovou ulici ústící na Masarykovo náměstí opravují za plného provozu. Kvůli rekonstrukci vodovodu a kanalizace je po částech uzavírána Kosmákova ulice. Aktuálně na webu města: jihlava.cz/uzavirky nebo na Facebooku Doprava v Jihlavě. Na dnešní pátek 17. července město avizovalo zahájení oprav ulice Úvoz. Až do 30. července bude ulice zcela uzavřena. V místě nejprudšího stoupání ulice má být kompletně předlážděn povrch. Po dobu prací má být vedlejší ulice Rokycanova dočasně obousměrná. Úvoz má zůstat průchozí pro pěší. K ulici Úvoz se na sociálních sítích objevilo několik dotazů od občanů. Většina se ptala na nový povrch. „Proč se tam na ten kousek nedá asfalt? Stejně odspodu od kruhového objezdu je. To než někdo ručně předláždí, to bude trvat věčnost. Finišer s válcem jsou za hodinu hotovy,“ poznamenal například Jan Sobotka. „V příštích letech se zde plánuje kompletní rekonstrukce včetně podzemních sítí, do té doby se povrch alespoň předláždí,“ vysvětlila Doprava v Jihlavě.

Bezdomovkyně Gabriela z Plzeňska už víc než půl roku terorizuje personál, pacienty i návštěvy jihlavské nemocnice. Právě kvůli ní muselo vedení krajského zdravotnického zařízení přijmout soubor mimořádných opatření. Pacientů se zřejmě nejvíc dotýká plošné uzamčení toalet, které byly dosud přístupné bez omezení. Pokud je nyní lidé chtějí využít, musí personál požádat o klíče, poté toaletu zase zamknout a klíče vrátit. Mluvčí nemocnice Monika Zachrlová přiznává, že jde o přímý důsledek řádění ženy, které v nemocnici nikdo neřekne jinak než Gábinka. „Vytahuje z boxů papírové ubrousky a bere toaletní papíry, které si schovává do velkého pytle. Víme, že to dopadá na pacienty, ale neměli jsme jinou možnost,“ vysvětluje mluvčí. Problémy se přitom opakují každý den a situace se zdá být bezvýchodná. „Máme ji tu neustále a denně ji řešíme s policií. Hlídka ji sice vyvede, ale jakmile odjede, žena je za deset minut zpátky. Znají ji už všichni zaměstnanci,“ popisuje Zachrlová. Podle ní bezdomovkyně vulgárně napadá personál i pacienty, a to zejména na onkologickém oddělení, což vedení nemocnice vnímá jako obrovský problém. Více v tištěném vydání JL s datem 17.7.

Od včerejška je v obou směrech pro veškerou dopravu mimořádně zhruba na týden otevřeno jihlavské Masarykovo náměstí. Důvodem je souběh uzavírek v okolí centra, zejména pak Fritzovy ulice. Oprava Křížové ulice je do dokončení prací ve Fritzově ulici přerušena.

Doma, respektive v pracovní kanceláři, má spoustu medailí z běžeckých závodů. Kromě tohoto sportu je Jaroslav Marek z Jihlavy obrovským fanouškem fotbalu. Když hrál český národní tým na letošním mistrovství světa proti domácímu Mexiku, na Aztéckém stadionu osobně držel palce. „Na celém tom výletu mě nejvíce překvapilo letiště v Mexiko City,“ prozradil. Proč zrovna letiště? Na to, jak je obrovské, hrozně rychle funguje. Jako největší letiště v Latinské Americe odbaví přibližně 50 milionů cestujících ročně. Při mistrovství světa byl podstatně větší „nával“, přesto jsem byl zhruba 45 minut po dosednutí letadla na hotelu, a to včetně pasové kontroly, sehnání taxíku a sedmikilometrového přejezdu na hotel. Ještě něco vás překvapilo? Jak tam bylo bezpečno, jak všechno fungovalo a jak se Mexičané umějí postarat o fanoušky. Báječná, přímo neskutečná atmosféra a miliony lidí v ulicích, hlavně Mexičanů a také Kolumbijců, kteří tam pracují. Mexické ulice jsou opravdu bezpečné? Neustále posloucháme zprávy o řádění drogových kartelů a různých gangů… Žádné nebezpečí jsem nepocítil. Kdybych neznal Mexiko City a místní obyvatele z cestopisů, tak kdybych se probudil v centru, napadlo by mě, že jsem někde ve Španělsku. Nejdete-li do postranních ulic, je městské centrum čistší než leckde v Evropě. Byl to drahý výlet za fotbalem? Rád to prozradím. Drahá byla hlavně letenka, která stála 25 tisíc korun. Týdenní ubytování ve tříhvězdičkovém hotelu stálo 10 tisíc. Na místě jsem utratil se vším všudy pět tisíc. Jídlo je v Mexiku mnohem levnější než u nás, metro skoro zadarmo, protože vychází asi na šest korun, výlety po památkách rovněž levné. Takže jste se měl skvěle… Naprosto super (úsměv). Jediné zklamání panovalo z předvedené hry a výsledků českého týmu, ale atmosféra kolem mistrovství světa mi to bohatě vynahradila. Víte, co mě mrzí? Povídejte… Čeští fanoušci u nás doma. Místo toho, abychom všichni měli radost a vážili si toho, že reprezentace po 20 letech startovala na mundialu, drtivá část fotbalové veřejnosti ji „hejtovala“ od prvního do posledního dne. Fanoušci jiných států také kritizovali, ale v první řadě si užívali šampionát jako takový. Přímo na místě jsou to nepopsatelné chvíle. Odjíždíte s tím, že výkon národního týmu vás zklamal, ale jak jsem řekl, celá ta atmosféra je unikátní zážitek, na který budete vzpomínat do konce života. Nicméně ani vás čeští fotbalisté herně nenadchli, je to tak? Jsem zklamaný ze zápasů proti Jižní Koreji a Jihoafrické republice, ve kterých jsme navzdory předvedené hře paradoxně sahali po bodech. Chybělo hrozně málo, abychom měli čtyři body, postoupili ze skupiny a šli na Kanadu. Kdo ví, možná bychom se dostali i do osmifinále. Asi nám to fotbalový Bůh vrátil za baráž, ve které jsme nehráli extra fotbal, ale díky štěstí a obrovské vůli jsme dvakrát postoupili na penalty. Jak obtížná byla koupě vstupenky na zápas mistrovství světa? Moc ne, protože Fotbalová asociace České republiky nastavila prodej spravedlivě do tří kategorií. Jako první si mohli koupit vstupenku fanoušci chodící pravidelně na reprezentační zápasy. Následně fanoušci, kteří byli na nějakých zápasech, a poté zbytek zájemců. Čím dále se mistrovství světa koná, tím lépe seženete vstupenku, protože tam jedou jenom skalní fanoušci. Více v tištěném vydání JL s datem 17. 7.

Prozatím pustému území za obchodním domem Tesco v Jihlavě se říká Handlovy Dvory. Již řadu let se tam řeší zástavba. Jednou z možných překážek byl možný nedostatek vody. Ten je již podle města vyřešen. Primátor města Petr Ryška (ODS) na tiskové konferenci novinářům oznámil, že do sedmi let bude v lokalitě postaveno okolo 700 bytů. Vzniknout mají v 18 bytových domech. „Myslím si, že první bytové jednotky - jsou asi čtyři, se kterými počítají v první etapě - by měli začít stavět příští rok,“ pokračoval nejvyšší představitel Jihlavy.

Než bude postavena vysokorychlostní trať (VRT) přes Vysočinu, uplyne ještě hodně vody v řece Jihlavě. Přesto se na projektu intenzivně pracuje. Jihlava před nedávnem otevřela dokončenou první etapu Centrálního dopravního terminálu (CDT). Tvoří ho nová nástupiště a výpravní budova. CDT byl napojen na trolejbus, vzniklo napojení z Havlíčkovy ulice nebo nové parkoviště. Nový terminál staví Správa železnic (SŽ) ve spolupráci s městem. Nyní město připravuje druhou etapu. Tu bude především tvořit nové autobusové nádraží a napojení na Jiráskovu ulici u Ferony. Podle primátora města Petra Ryšky (ODS) má město ve smlouvě se SŽ, že druhá etapa bude dokončena do roku 2030.

Odborná konference Babice – Rudá heydrichiáda se na konci června uskutečnila v Třebíči. Akci uspořádal Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) ve spolupráci s městem Třebíč u příležitosti 75. výročí babických událostí z července 1951, které se staly symbolem komunistické represe, perzekuce církve a násilné kolektivizace venkova.

Triatlonová sezona je v plném proudu. Tradiční velké závody na Jihlavsku připadají termínově na srpen, ale jeden malý již má svého vítěze. V malebných Strachoňovicích u Telče se konal 3. ročník náročného sportovního „trojboje“ pro širokou veřejnost. „Je to pravděpodobně jediný hobby triatlonový závod v České republice pořádaný v obci s méně než 100 obyvateli. Délky tratí jednotlivých disciplín nejsou závratné, ale o to ve větším tempu se účastníci pokoušejí je zdolat,“ řekl hlavní organizátor Jakub Líčka, jenž byl mezi 13 závodníky (dalších devět soutěžilo ve štafetě), kteří skočili po startovním výstřelu do rybníka na obecní návsi.

Jihlavané ve velké míře ignorují prosbu radnice, aby prozatím nevstupovali na trávník nedávno revitalizovaných Smetanových sadů. Objevují se i projevy vandalství. „Chodím do Smetanových sadů sbírat odpadky (košů je zde opravdu dost), doplňovat cedule ´nevstupujte na trávníky´… a zvedat a znovu vracet roxory s páskou, které mají za cíl (alespoň ty slušné a vnímavé) upozornit, že chceme-li mít další desítky let Smetanky připravené pro velké kulturní akce, které využívají centrální travnatou plochu, musíme být letos ještě trpěliví,“ popsala zklamaně na sociální síti svoji aktuální pravidelnou ranní činnost vedoucí odboru životního prostředí magistrátu Katarína Ruschková. Ráno napravené bývá už odpoledne opět potrhané a rozházené, na trávnících opět lidé. Při prosbách o respektování proseb si odborná pracovnice magistrátu vyslechne i nevybíravé výrazy na svoji adresu.

Už v příštím roce by se měly začít stavět první byty v Handlových Dvorech. Do sedmi let by jich mělo vzniknout okolo 700. Prozatím pustému území za obchodním domem Tesco v Jihlavě se říká Handlovy Dvory. Již řadu let se tam řeší zástavba. Jednou z možných překážek byl možný nedostatek vody. Ten je již podle města vyřešen. Primátor města Petr Ryška (ODS) na tiskové konferenci novinářům oznámil, že do sedmi let bude v lokalitě postaveno okolo 700 bytů. Vzniknout mají v 18 bytových domech. „Myslím si, že první bytové jednotky - jsou asi čtyři, se kterými počítají v první etapě - by měli začít stavět příští rok,“ pokračoval nejvyšší představitel Jihlavy. Více v tištěném vydání JL s datem 14. 7.

Spoušť za sebou nechal řidič (51), který první červencovou středu sedl za volant pod vlivem alkoholu. V Lukách nad Jihlavou naboural do zaparkovaného nákladního vozu i do betonových květináčů. S poškozeným autem z místa nehody ujel, policisté ho ale vypátrali v centru obce. Oznámení o nehodě přijali policisté chvíli po sedmé hodině ráno.

Jihlavský pohár ve standardních a latinskoamerických tancích proběhl 13. června v bedřichovské sportovní hale. Jak k soutěži říká předsedkyně a trenérka pořadatelského klubu Chrisstar Radka Prokůpková, letos startovalo nejvíce tanečníků za celou historii soutěže pořádané od roku 1999. Představilo se tedy více než 200 párů a více než 140 jednotlivců v taneční kategorii Sólo, registrovaných v Českém svazu tanečního sportu. Přijeli z celé České republiky a ze Slovenska.

Hokejová Dukla Jihlava obhájila v loňské sezoně titul v Maxa lize a připsala si úspěch i mimo ledovou plochu. Díky dokončení a otevření Horácké multifunkční arény se stala evropským skokanem roku v průměrné návštěvnosti domácích utkání základní části (4616 diváků). Po sezoně 2024/25 byla na 299. místě žebříčku, letos postoupila rovnou o 216 míst na 83. příčku!

Zatímco největší reprezentační hvězdy fotbalových trávníků aktuálně soupeří za oceánem o pohár na mistrovství světa, v závěru června si na trávníku sportovního areálu Spartaku Příbram dali dostaveníčko hvězdy z policejních uniforem. Jen pouta, zbraně a služební uniformy vyměnily za fotbalové dresy a kopačky. Kalendář ukazoval konec června a před policisty z Vysočiny stála výzva, která měla prověřit nejen jejich fyzickou kondici, ale i psychickou odolnost. Do finálového turnaje O putovní pohár policejního prezidenta se probojovalo osm nejlepších krajských výběrů z celé republiky a chlapci z Vysočiny nepatřili mezi favority. Jejich tým byl poskládaný z kluků z obvodních oddělení, kriminálky i dopravky napříč celým krajem, kteří spolu trénují jen čas od času ve volném čase. „Měli jsme tu výhodu, že jsme loni skončili na třetím místě, takže jsme se do finálového turnaje kvalifikovali automaticky, stejně jako týmy na druhém i prvním místě,“ líčí kapitán mužstva Martin Hron. Kromě toho, že působí v rámci krajského policejního ředitelství v Jihlavě, plní také roli sportovního manažera fotbalového týmu policistů z Vysočiny. „Už to dávno není o tom, že si na turnaj jedete zahrát fotbal a prostě se tak nějak proběhnout. Zápasy mají úroveň a letošní ročník jasně ukázal, že kvalita je opravdu vysoká,“ oceňuje Martin Hron. Mančaft se skládá z hráčů, kteří ve volném čase kopou za své týmy v divizích, nebo krajských soutěžích. „Když do sboru dorazí nějaký nováček, tak jakmile se dozvíme, že se věnuje fotbalu, okamžitě ho řadíme do širší nominace. S kluky z týmu jsem v pravidelném kontaktu,“ říká. S partou v mužstvu nemají problém. „Jsme policisté, takže s disciplínou a řádem nemáme problém. Sešla se parta lidí, které to baví, má ambice a chce jít za úspěchem, to je základ. Nikdo na turnaj nejede se jen tak zúčastnit,“ vyzdvihuje. Začátek turnaje byl opatrný. Skupinová fáze přinesla jedno upracované vítězství a dvě vydřené remízy. Pět bodů jim však stačilo k tomu, aby ze druhého místa proklouzli do semifinále. Tam už na ně čekal nekompromisní soupeř – rozjetý Středočeský kraj, ve kterém nastoupilo několik reprezentantů a o jehož celkovém triumfu málokdo pochyboval. Zápas byl bitvou o každý metr hřiště, která v základní hrací době skončila nerozhodně 1:1. O postupujícím musely rozhodnout pokutové kopy, ve kterých hráči z Vysočiny prokázali pevnější nervy. „V semifinále náš tým narazil na mužstvo policistů ze Středočeského kraje, kteří byli od začátku považováni za hlavní favority na celkové vítězství na turnaji. V základní hrací době utkání skončilo remízou 1:1 a po penaltovém rozstřelu se nám podařilo zvítězit. Gólmani se střídali, prvním penaltám čelil Lukáš Holický, “ popsal dramatické okamžiky kapitán policejního týmu z Vysočiny kapitán Martin Hron, když po zápase otíral pot z čela a hecoval spoluhráče před závěrečným duelem. Finále proti Moravskoslezskému kraji bylo jako přes kopírák. Tvrdý, taktický fotbal plný emocí přinesl po závěrečném hvizdu opět výsledek 1:1. Celý turnaj, všechny dny dřiny a desítky naběhaných kilometrů se smrskly do několika vteřin na penaltovém puntíku. V tu chvíli se hrdinou okamžiku stal praporčík Michal Beránek z obvodního oddělení Havlíčkův Brod. S ledovým klidem v očích vystihl směr rozhodující střely, tygřím skokem míč vyrazil a spustil po osmé sérii penalt na hřišti vlnu nepopsatelné euforie. Vysočina podruhé za sebou zvládla penaltovou loterii a brankář Beránek si domů kromě zlaté medaile odvezl i zasloužený titul pro nejlepšího gólmana turnaje. Na Vysočinu tak poprvé v historii putoval prestižní pohár. Když se unavený, ale šťastný tým vrátil domů, čekalo ho oficiální uznání

Víte o tom, že se na Vysočině nachází kladivo boha Thora? Lidé odkojení Večerníčky o loupežníkovi Rumcajsovi a o Křemílkovi a Vochomůrkovi patrně nebudou vědět, o co se jedná. Pro ty máme základní informace. Thorovo kladivo neboli Mjölnir je jeden z nejznámějších symbolů severské mytologie. Patří bohu hromu, deště, nebe a plodnosti Thorovi, který s ním podle legend chránil Asgard, svět bohů, a Midgard, svět lidí, před obry. Podle severských ság mělo kladivo magické vlastnosti, nezničitelnost, mohlo zasáhnout jakkoliv silný cíl a nikdy se nepoškodilo. Vracelo se do ruky, fungovalo podobně jako bumerang – po hození se vždy vrátilo Thorovi do ruky. Měnilo velikosti, Thor ho mohl v případě potřeby zmenšit natolik, že se mu vešlo pod halenu. Kladivo mělo kvůli lsti boha Lokiho při jeho výrobě o něco kratší rukojeť, proto ho Thor musel ovládat jednou rukou a nosit speciální železné rukavice. Kladivo je symbolem pro marvelovské komiksy a filmy, kde je Mjölnir zobrazen s nápisem, že ho může zvednout pouze ten, kdo je hoden. V originální mytologii mohl kladivo Thor zvednout jednoduše proto, že byl neuvěřitelně silný a měl opasek síly. Parta lidí Ale jak se Thorovo kladivo dostalo na Vysočinu? Severně od Třebíče leží obec Kamenná. A tam se parta lidí domluvila a založila spolek Kameňáci. Konkrétně se na výrobě podíleli Ladislav Duran, Ondřej Rouš, Jakub Dvořák a další. Rozhodli se oživit okolí obce a umístit do tamních žulových balvanů ikonické artefakty ze světa komiksových superhrdinů od Marvelu. Thorovo kladivo, to byl vůbec první kousek, který v okolí instalovali. Je pevně zapuštěné do skály a už se stalo oficiálním turistickým bodem, který lidé vyhledávají na mapách. Ale pozor! Už lze v okolí vesnice nalézt také štít Kapitána Ameriky! Nachází se na kopci, kterému se říká Na sekerách. Je zalisovaný, pozinkovaný, poctivě nalakovaný a do balvanu uchycený chemickou kotvou. Ze zadní strany má dokonce i funkční držadlo, takže si každý kolemjdoucí může vyzkoušet, jaké to je štít slavného superhrdiny držet. Z místa je navíc krásný výhled na celou Kamennou i místní koupaliště. Oba předměty jsou v krajině umístěné tak, aby sloužily jako zábavný cíl pro procházky, a Kameňáci je vytvořili poctivou kovářskou a zámečnickou práci, která odolá i nepřízni počasí. Základní informace máme, nyní nám nezbývá než vydat se do obce Kamenná a oba výtvory si prohlédnout zblízka. Naše výprava je pětičlenná a do vesnice přijíždíme osobním automobilem. Zastavujeme na rozcestí a v dnešní době, kdy mapy jsou k dispozici i v mobilu, víme, že se musíme vydat jižně ve směru na Pyšel. Výprava má pět členů, tři ženy, tedy dvě Evy a Marušku, a dva muže, Zdeňka a mou maličkost. Zvonička Protože nikam nespěcháme, kocháme se přírodou a už brzy jsme u zvoničky. Nápis hlásá: Můj hlas, hlas života, Kameňáci 2014. Tak vida, snaha oživit okolí obce partou nadšenců má dlouholetou tradici. Jedna z Ev neodolá a zvoní na celé okolí, obyvatelé vesnice jsou patrně na takový zvuk zvyklí. Zdeněk by si rád taky zvonek vyzkoušel, ale nerad se fotografuje. Nakonec zvědavost vítězí nad mobilním fotoaparátem, i když fotografovi vyhrožuje, že mu ho hodí do rybníka. Pokračujeme v cestě a přicházíme k dalšímu symbolu umístěnému na kameni. Nápis zní: Zimní slunovrat. Čas návratu z temnot. Vydáváme se vlevo, kdy se cesta stáčí k jihovýchodu. Čeká nás další symbol. Podzimní rovnodennost. Čas úrody a rovnováhy. Hmm, takže ještě dva? Nemýlíme se! Na dalším kameni s krásným výtvorem ze železa čteme: Letní slunovrat. Čas slunce a vody. A už nám zbývá poslední. Na něm se skví: Jarní rovnodennost. Čas energie a života. Kruh roku se uzavřel. A to doslova. Z webových stránek obce se dozvídáme, že se opravdu jedná o Kruh slov

Ze zástupů seřazených na půlící čáře venkovního hřiště u jihlavské základní školy Seifertova vybíhají po jednom děti s házenkářským míčem, driblují a zakončují na bránu střeženou trenéry. Z mumraje občas zazní jásot nad vstřeleným gólem nebo pokyn vedoucího. „Miřte dolů, tam na to brankář nedosáhne,“ radí jeden z nich. Druhá polovina z asi padesátky dětí účastnících se prvního turnusu Sporťák kempu souběžně s tím ve školní tělocvičně piluje základy volejbalu. Možnost vyzkoušet si v průběhu týdne několik různých sportů je hlavní devízou sportovního kempu. Nabídka příměstských táborů v Jihlavě ale nabízí kromě sportu i další možnosti. Své tábory má Dům dětí, zoologická zahrada nebo třeba Jihlavský architektonický manuál. „Principem je, že si děti za týden vyzkouší co nejvíc sportů. Máme pět hlavních a nějaké další doplňkové. Děti tak mají možnost se v některém ze sportů najít a ve školním roce v něm třeba dál pokračovat,“ vysvětluje princip Sporťáku jeden z jeho pořadatelů a zápasník MMA Šimon Bruknar. Děti tak už za sebou mají například den věnovaný florbalu, který jim přijel představit trenér superligového týmu Kanonýři Kladno Dušan Přívara. Do konce tábora je čeká také judo a gymnastika. Středeční program ale patří volejbalu a házené. Po nacvičení základní házenkářské techniky následuje rozdělení do několika týmů a první ostré zápasy. Při nich si děti nenechávají nic zadarmo a do každé akce jdou naplno. Zatímco dva týmy soupeří na hřišti, třetí odpočívá a odpovídá na dotazy přítomného redaktora. „Přijde mi super, že nás to nejdřív naučí a pak hrajeme zápasy,“ líčí děti. „Jsem tady už třetí rok a pořád je to dobrý. Hodně jsem se zlepšil v bráně, mám lepší zákroky,“ popisuje jeden z pravidelných účastníků Sporťáku. „A jsou tady dobrý jídla,“ zní další tvrzení, jehož pravdivost se potvrdí o chvíli později při svačině, která v dětech mizí rychlostí blesku. Na nejoblíbenějším sportu se ale malí sportovci shodnout nedokážou. Každý z nich preferuje něco jiného. Do programu kempu by pak rádi přidali ještě stolní nebo klasický tenis. Šimon Bruknar letos navíc zaregistroval zvýšený zájem o fotbal, který přisuzuje probíhajícímu mistrovství světa. Děti podle něj ale zvládají obstojně všechny sporty: „Nemůžu říct, že bych pozoroval nějakou křivku směrem dolů nebo nahoru. Jsou na tom každoročně relativně podobně. Ale nám ani nevadí, když jim to nejde, hlavně že je vidět nadšení. Třeba malé děti se někdy ani nemůžou trefit do míče, ale hrozně se u toho nasmějí.“

Hned dvě svatební události v podání olympioniček z Vysočiny byly zaznamenány v uplynulých dnech. Novoměstská rodačka, bývalá česká rychlobruslařka, trojnásobná olympijská vítězka, mnohonásobná mistryně světa a Evropy, držitelka několika světových rekordů Martina Sáblíková 2. července oznámila, že si vzala rychlobruslařskou reprezentantku Nikolu Zdráhalovou. „Naše navždy,“ napsala Sáblíková ke svatební fotce na Instagramu. Zatímco Nikola má bílé šaty se závojem, Martina zvolila bílé kalhoty s vestou, košilí a bílou kravatou. Do stavu manželského vstoupila pelhřimovská rodačka, česká reprezentantka v taekwondu, olympionička a bronzová medailistka z Evropských her 2023 Dominika Hronová. 4. července si v malebném prostředí kaple Kalvárie v Pelhřimově za manžela vzala Josefa Meda.

Na víkendovém úmrtí teprve dvouletého dítěte v azylovém domě v Jihlavě nemá podíl nikdo další. Šlo o nešťastnou náhodu. Na základě výsledků soudní pitvy z neděle o tom informovala krajská policejní mluvčí Dana Čírtková. „Ze závěrů soudních lékařů jednoznačně vyplývá, že na úmrtí dvouletého dítěte nemá žádný podíl cizí zavinění. Po provedení všech potřebných procesních úkonů policie obě předvedené osoby propustila na svobodu. V souvislosti s touto rodinnou tragédií nebyl nikdo obviněn z trestného činu ani zadržen,“ řekla. Kriminalistům případ oznámili záchranáři v sobotu kolem poledne. Kvůli závažnosti situace a nejasným okolnostem úmrtí malého dítěte byla k přesnému stanovení příčiny smrti nařízena právě soudní pitva. V rámci prvotních úkonů na místě kriminalisté ještě během soboty předvedli na služebnu dvě osoby k podání vysvětlení. Následující den měli vyšetřovatelé k dispozici oficiální výsledky soudní pitvy, které přinesly už zmíněný zásadní zvrat v celém případu. Mluvčí Čírtková v oficiálním prohlášení policie důrazně požádala širokou veřejnost, aby případ bez znalosti přesných detailů nekomentovala a zdržela se jakýchkoliv unáhlených závěrů. „Vyšetřovatelé se touto cestou snaží zamezit šíření nepravdivých informací a spekulací, které se v podobně citlivých případech často objevují na sociálních sítích,“ uvedla Čírtková. Policie zároveň v prohlášení uklidnila veřejnost a ujistila ostatní obyvatele azylového domu v Žižkově ulici, že jim nehrozilo a nehrozí žádné nebezpečí. Případ je ze strany strážců zákona veden jako nešťastná událost. Čírtková doplnila, že podrobnosti o zdravotním stavu dítěte nebudou policisté z důvodu věku oběti a s ohledem na pozůstalé zveřejňovat.

Ve svých sbírkách spravuje OGV Jihlava více než 6500 uměleckých děl. Zaměřuje se především na umění od 19. století do současnosti. Je však institucí nejen s činností výstavní, sbírkotvornou, výzkumnou a publikační, ale nabízí návštěvníkům také možnost konzultací v oblasti výtvarného umění, studium v rozsáhlé specializované knihovně a badatelům možnost studia sbírkových předmětů.

Téměř tři desítky dobrovolníků se v rámci projektu Stezky z lásky zapojily do obnovy turistické trasy vedoucí od vlakového nádraží v Pacově směrem na hrad Kámen. Členové turistického oddílu mládeže TOM poKROK společně s rodiči, kamarády a dalšími dobrovolníky během jediného dne vyčistili zarostlé úseky, odstranili popadané stromy i náletové dřeviny a podél stezky rozmístili 40 ptačích budek. Obnova se týkala nejen klasické červeně značené trasy, ale také její méně známé lesní varianty. Dobrovolníci během dne vysekali zarostlé úseky, odstranili popadané větve a stromy, vystříhali náletové dřeviny i zlikvidovali starou oplocenku. Program zpestřila také beseda o lese, myslivosti a zvířatech, která v místních lesích žijí. „Na brigádě se sešli vedoucí, děti, rodiče i kamarádi turistického oddílu a společně během jediného dne odvedli obrovský kus práce. Díky jejich práci je cesta na hrad Kámen opět příjemným místem pro výlet a 40 nových ptačích budek jí dodává další rozměr. Věřím, že si každý turista, který se na stezku vydá, její krásu naplno užije,“ uvedla Karolína Získalová za TOM poKROK. Projekt Stezky z lásky dlouhodobě ukazuje, že péče o krajinu, turistické stezky a drobné památky může vznikat díky nadšení dobrovolníků, místních komunit i partnerů projektu. Po celé České republice pomáhá s obnovou turistických tras, útulen, odpočinkových míst či studánek a propojuje lidi, kterým záleží na české krajině.

Historická chvíle pro kuželky v krajském městě Vysočiny. Mohou se chlubit zlatým „doublem“, který se prozatím nikomu na českých drahách nepodařil! Kromě interligových Ježků Jihlava dosáhli letos na mistrovský titul v družstvech i jejich neregistrovaní kolegové hrající pod hlavičkou Centrostavu Brok Jihlava. Oba týmy spojuje číslo čtyři. Ježci „profíci“ jsou počtvrté tuzemskými šampióny, Centrostav kraloval počtvrté v řadě Jihlavské amatérské kuželkářské lize (JAKL) a na čtvrtý pokus konečně vybojoval i republikové zlato. Rok 2023: lichotivé šesté místo. 2024: nezvládnutá kvalifikace. 2025: propadák v podobě 22. příčky. Oproti předchozím sezonám Jihlavané necestovali na finálové setkání neregistrované elity daleko. V pořadí 19. ročník a 24 kvalifikovaných družstev hostily Dačice. První den Centrostav položil 1121 kuželek, což mu stačilo na průběžné páté místo a dobrou výchozí pozici. Na stupně vítězů ztrácel 12, na vedoucí Slavonice 26 kuželek. Druhý den se opět potvrdilo, že předešlé náhozy nelze brát jako bernou minci, a na cenné kovy mohou pomýšlet a reálně útočit i níže postavené týmy. Hráči Velenic předvedli doslova veleskok. Ze 14. příčky se posunuli na bronzovou medaili. Jelikož nevěřili, že nebudou sesazeni, odjeli předčasně domů a připravili se o medailový ceremoniál… Jihlavané nastoupili na dráhu v předposlední „rundě“, a byť se o dvě kuželky pohoršili (výkon 1119), v celkovém součtu obou dní se vyhoupli do čela. Drama vrcholilo, počítala se každá kuželka, na řadu přišly čtyři poslední týmy. Mezi nimi Luhačovice, které si takříkajíc brousily zuby na titul… Kuželkáři z vysočinské metropole očima doslova hypnotizovali hody všech soupeřů. Když viděli, jak se favorit z lázeňského města ve skóre postupně přibližuje, byli možná smířeni s tím, že ani letos se nedočkají zlatých oslav. Zbýval definitivně poslední hod… Luhačovický hráč musel položit sedm kuželek, čili nic obtížného, ale psychicky neunesl tíhu okamžiku, selhal a jásající Centrostav se stal historicky prvním zástupcem Jihlavy, jenž opanoval mistrovství republiky neregistrovaných družstev. Za odměnu bude reprezentovat Česko na říjnovém mezinárodním šampionátu (dějiště bude určeno).

Ve svahu nad asfaltkou v jihlavské ulici U Borovinky překvapuje kolemjdoucí několikametrový čert, pod kterým se kolem starého pařezu rozrůstá pohádková vesnička plná malých domků a postaviček. Za neobvyklou výzdobou stojí místní obyvatelka Denisa Medviková. Nápad na pohádkovou tvorbu k ní přišel v době covidové pandemie, kdy jako osoba samostatně výdělečně činná nemohla vykonávat svou práci. Volný čas tak využila k tvoření. „Když začal covid, tak jsem nemohla pracovat a trochu jsem se nudila. Takže jsem začala blbnout a vytvářet a nejdřív mě napadl ten čert,“ vysvětluje. Výrazná postava čerta s dlouhými rohy a vyplazeným jazykem toho roku zaujala natolik, že se objevila i ve facebookové soutěži o nejhezčí vánoční výzdobu. Později k němu přibyla také pohádková vesnička, inspirovaná vzpomínkami na dětství: „Vyrůstala jsem na Okrouhlíku, kam jsme přes léto jezdili s rodiči. S děckama jsme v lese stavěli domečky a soutěžili, kdo ho bude mít nejhezčí. Takže jsem se tím inspirovala i tady u toho pařezu.“ Péče o pohádkový kout vyžaduje svůj čas. Mech potřebuje v suchých dnech zalévat, domečky i figurky je nutné opravovat a občas také vracet na místo poté, co si s nimi pohrají děti. „Spousta postaviček se mi ztratí, ale s tím člověk počítá, že to nezůstane. Pak přijdu a je to různě přemístěné, takže je vidět, že si tam ty děti hrají a líbí se jim to,“ vypráví Medviková s úsměvem. Pravidelnou údržbu vyžaduje také čert, kterého postupně poznamenalo počasí. Při jeho výrobě autorka využila materiály, které měla zrovna po ruce – dřevo, pytle s listím, plata od vajec i prasečí kůži. Jeho útroby si navíc časem oblíbili zvířecí obyvatelé: „Minulý rok se rozpadal a zjistila jsem, že v nohách bydlí myši. V tlamě, jak ji má otevřenou, tam bylo zase vosí hnízdo. Tak jsme z toho udělali prakticky hmyzí hotel.“ Největší odměnou jsou pro Denisu Medvikovou reakce kolemjdoucích. Z vlastní zahrady často zaslechne, jak si lidé o vesničce nebo čertovi povídají. „Vytvořit dítěti úsměv na tváři je pro mě zázrak a hrozně mě to baví,“ popisuje. „A když třeba sedíme venku a jdou kolem lidi a teď slyšíme, jé, co to tady je? Nebo když jedou děti na kole a řvou hrůzou, když vidí čerta. Ale pak se vrací a třeba už závodí, kdo u něj bude první.“ Pohádková vesnička navíc několikrát posloužila jako jedno ze zastavení velikonočních i vánočních stezek pro veřejnost. Jinak kolem ní během roku procházejí pěší i cyklisté mířící k rybníku Borovinka. Do budoucna plánuje autorka výzdoby své dílo dál rozšiřovat: „Postupně se vesnička rozjíždí a rozvětvuje. Nejdřív to byl jen pařez a dveře, teď jsou tam domečky. V zimě světýlka. Takže spíš budu rozšiřovat dál vesničku, než že bych se pouštěla do něčeho úplně nového.“

Když se řekne, že auto „sedí na silnici jako přibité“, obvykle je to kompliment. Jeden z řidičů ve Velkém Meziříčí na Žďársku si však toto pořekadlo vyložil po svém a se svým vozem se rozhodl otestovat nosnost a stabilitu místního mostního zábradlí. Místo běžné jízdy po asfaltu totiž jeho vůz skončil v akrobatické pozici, za kterou by se nemuseli stydět ani profesionální kaskadéři. Celá tato netradiční podívaná začala minulý týden v pátek kolem druhé hodiny odpoledne, kdy řidička osobního auta vyjížděla na hlavní silnici a zřejmě přehlédla jiné projíždějící vozidlo. Následoval střet, který vymrštil druhý automobil přímo na betonovou zídku mostu. Tam vůz zůstal uvězněný v těsné blízkosti zábradlí. Nikomu se ale nic nestalo a dechové zkoušky u obou účastníků nehody měly podle policejní komisařky Jany Kroutilové negativní výsledky.

Lov na Mamuty byl úspěšný… Vysočina Gladiators porazili v domácím semifinále Snapbacks ligy amerického fotbalu Přerov Mammoths 18:13 a mohou spřádat plány na obhajobu mistrovského titulu. Czech Bowl se hraje příští neděli (19. 7.) ve slovenské Nitře. „Jedno čínské přísloví říká, že kdo se lépe připraví, tak vyhraje. Byli jsme na soupeře dobře a pečlivě připraveni,“ okomentoval hlavní kouč jihlavského klubu Roman Fiala bitvu proti čtvrtému týmu tabulky. Přísloví se bezezbytku naplnilo. „Možná jsme nečekali, že utkání bude až tolik náročné, a o výsledku se rozhodne až v posledních minutách,“ dodal Fiala. Při vzájemné konfrontaci v základní části Přerov překvapil Vysočinu ofenzivním nástupem. V play off zápase naopak Mammoths čekali na prolomení defenzivní formace Gladiators do poslední čtvrtiny. „V obraně i útoku jsme byli dle mého názoru lepší, ale bohužel nás to ´seklo´ na speciálních týmech,“ litoval trenér Radim Dohnal. Poprvé se skóre měnilo ve druhém dějství a byly to klíčové momenty utkání. Matěj Majerčák naběhl do endzóny, kam přiletěl pass od quarterbacka Víta Bezecného, a po potvrzujícím kopu domácí favorit vedl 7:0. Hned v dalším drivu se hosté pokusili odpovědět, ovšem jejich quarterback Nicolas Visser hodil místo přesné přihrávky na spoluhráče interception do rukou Matěje Krahuly a Vysočina chybu okamžitě potrestala tříbodovým field goalem na vzdálenost 28 yardů – 10:0. Jeho autor Petr Čermák nakopl „šišku“ směrem k bráně i ve třetí čtvrtině, ale na kratších 22 yardů paradoxně minul… V úvodu posledního dějství Přerov doslova dotlačil míč před endzónu, Daniel Kamiňski korigoval na 10:7 a zápas byl najednou naprosto otevřený. Mammoths ovšem „pohřbila“ další klíčová chyba speciálního týmu. Jejich následný kickoff chytil Kevin Sherman a fantastickým únikem přes celé hřiště přidal druhý jihlavský touchdown, který Gladiators potvrdili dvoubodovou konverzí – 18:7. Hosté ještě jednou snížili – 18:13, ale na dorovnání či obrat skóre jim nezbyl dostatek času. Mimo jiné i proto, že Stanislav Lepič výborně „zalepil“ Visserův pokus o dvoubodovou nahrávku. Vysočina Gladiators jsou podruhé v řadě (popáté v historii) v Czech Bowlu a mohou se stát prvním týmem od roku 2018, který mistrovskou trofej obhájí. Nitra Knights tomu budou chtít na domácím stadionu zabránit…

Hned dvě tragické nehody orámovaly statistiku dopravní nehodovosti napříč Vysočinou za celý minulý týden. Nejprve řidič osobního vozu nepřežil tragickou nehodu na Pelhřimovsku, když minulý týden v úterý krátce před polednem u Žirovnice vyjel mimo vozovku a narazil do stromu. Přesná příčina fatálního nárazu, který si vyžádal zásah všech složek integrovaného záchranného systému, je předmětem policejního vyšetřování. Druhá nehoda s fatálními následky se stala minulý týden v pátek dopoledne na silnici u Štoků na Havlíčkobrodsku. Hlavní tah z Jihlavy na Havlíčkův Brod ochromila mimořádně závažná dopravní nehoda. Po čelním střetu dvou nákladních automobilů vypukl požár, přičemž oba řidiči utrpěli zranění neslučitelná se životem a zemřeli přímo na místě tragédie. Frekventovaná silnice I/38 musela být kvůli odstraňování následků a vyšetřování kompletně uzavřena. K těžké havárii došlo přibližně dvacet minut po desáté hodině dopoledne. Dva protijedoucí kamiony se z dosud nezjištěných příčin střetly v plné rychlosti. Následky kolize byly devastující, protože bezprostředně po silném nárazu začala obě nákladní vozidla okamžitě hořet. Na místo vyrazily všechny složky integrovaného záchranného systému včetně hasičů a záchranářů, řidičům uvnitř kabin už ale nedokázal nikdo pomoci. „Oba šoféři zemřeli na místě,“ sdělila policejní komisařka Jana Kroutilová. Zásah záchranářů, hašení požáru a následné vyšetřování kompletně zablokovalo dopravu na klíčové dopravní tepně Vysočiny na několik hodin. Policisté ihned uzavřeli úsek kolem Štoků a začali odklánět dopravu. Plně obnovit provoz se podařilo až po šesté hodině večer. Přesné příčiny nehody jsou nyní předmětem probíhajícího vyšetřování.

Čtenář, který se podepsal jako pan Ondřej z Jihlavy (celé jméno je redakci JL známé), nám zaslal dopis, v němž tvrdě zkritizoval stav Jihlavy a její politické představitele. Citujeme zde redakcí vybrané části dopisu. „Nelze si nevšimnout, že jihlavský občan je jaksi na okraji zájmu místní radnice. To, co vítězí, i když se to tak neprezentuje, je hon za finančními prostředky,“ napsal například pan Ondřej. Kritizoval nedostatek odpadkových košů v některých místech Jihlavy i různé bezpečnostní prvky, jako například ostrůvky nebo zpomalovací retardéry nebo zastávky MHD: „Pojďme se podívat na ostrůvek u Domu kultury. Všimli jste si, že na ten ostrůvek navazuje odbočovací pruh, do kterého se, pokud ve městě nejedete 15 km/h, nemáte šanci vejít? Na daném místě přibyla zastávka MHD, a pokud nemáte helikoptéru, tak je celá silnice díky zastávce v křižovatce zcela neprůjezdná. Jsou potřeba dvě zastávky ve stejném směru tři metry od sebe? Dalším moc hezkým bezpečnostním prvkem je ostrůvek u blázince, kde začíná Brněnský most. Opravdu tam někdo umístil zastávku hned za tento ostrůvek? Co když některý tranzitní návštěvník tuto překážku přehlédne a tento ostrůvek nasměruje auto rovnou na zastávku s lidmi?“ Pustil se i do pěší zóny u náměstí, která je podle něho nyní průjezdná křížem krážem: „Provoz v pěší zóně dennodenně ohrožuje chodce užívající historicky nejhodnotnější budovy. Z pěší zóny se stal dopravní uzel. Jen pohled na auta, která mnohdy nezpomalují a do zatáček se nedívají, přináší mnoho skutečně nebezpečných situací.“ Navrhl i řešení: „Co třeba se vrátit k průjezdu do pěší zóny z Palackého ulice a náměstí přes sloupek pro rezidenty? Ono město Jihlava totiž nebylo vymyšleno tak, aby se pěší zóny projížděly zleva doprava a kvůli zcela ,chytrým´ jednosměrkám se musely jednotlivé bloky bez respektu k pěším celé objíždět. V Jihlavě přes náměstí totiž vede hlavní silnice, takže není potřeba projíždět pěší zónou.“ Kritizoval dále systém místních represí a modré zóny i dočasná parkovací místa. Parkovné placené v novém systému parkování označil za výpalné. Upozornil i na to, že monitorovací auto dohlížející na parkování něco stojí. Stejně tak i úředníci vyřizující pokuty.

V nedávno skončeném školním roce měli opětovně žáci 3. tříd základních škol z celého Kraje Vysočina možnost zúčastnit se výtvarné soutěže, která je tematicky zaměřená na rizika a prevenci dětských úrazů, používání ochranných pomůcek, poskytování první pomoci a na propagaci zdravého životního stylu. Letos se soutěž uskutečnila, s jedinou přestávkou v době covidové pandemie, již popatnácté v řadě. Soutěž, kterou organizoval zapsaný spolek Zdravá Vysočina a financoval Kraj Vysočina, je součástí široce pojatého Programu prevence dětských úrazů. Letošní ročník s sebou přinesl opět velmi potěšující účast žáků i škol, celkem se do výtvarné soutěže zapojilo 616 dětí z 49 základních škol a hodnoceno bylo 622 výtvarných prací, většina z nich byla malovaných, nechyběly však ani práce prostorové, kresby na tričkách apod. Sedmičlenná odborná porota vybrala patnáct nejlepších prací, které byly odměněny hodnotnými cenami. Nejlépe si ze všech zúčastněných škol vedla Základní škola ve Velké Bíteši z ulice Sadová 579. Její žáci získali plnou třetinu ze všech oceněných prací. Hlavní cenu, finanční příspěvek na nové jízdní kolo, získal Vojtěch Pluháček. Druhé místo v soutěž získal Jan Solař z téže základní školy a třetí místo pak Ela Dvořáková ze ZŠ a MŠ v Herálci na Havlíčkobrodsku. Ceny společně s diplomy předali zástupci organizátorů soutěže vítěznému Vojtěchovi a dalším oceněným autorům ze základní školy ve Velké Bíteši přímo v jejich škole v závěru školního roku za účasti spolužáků a učitelů. Úrazy u dětí a mládeže stále představují značný zdravotní problém, patří stále k nejčastějším příčinám absencí ve školách a jsou u dětí a mládeže dlouhodobě nejčastější příčinou úmrtí. V jejich důsledku zemře každoročně v ČR více než stovka dětí a mladistvých a další tisíce dětí jsou kvůli úrazům hospitalizovány a mnohé z nich mají po úraze trvalé následky. Proto dovednosti, návyky a zkušenosti, které děti v tomto Programu a výtvarné soutěži získávají, a které jim v předcházení úrazů pomáhají, jsou pro ně nesmírně důležité a přínosné. Organizátoři výtvarné soutěže proto i touto cestou děkují všem žákům i školám za jejich účast v této velmi důležité aktivitě.

Číslice 13 je pro jedny nešťastnou a pro jiné šťastnou. Pro letošek ji budou mít řidiči spojenou se začátkem velkých letních komplikací na silnicích v Jihlavě. V pondělí 13. července totiž vypukne rekonstrukce průtahu Jihlavou. Akci realizuje Krajská správa a údržba silnic Vysočiny (KSÚSV). Ta po dokončení prací předá komunikace městu. Kvůli tomu nebude možné skoro měsíc projet přímo Brněnskou ulicí od Cityparku k Tescu. Práce začnou na jedné z nejfrekventovanějších částí vedoucí napříč Jihlavou. Půjde o úsek od Znojemské ulice kolem Cityparku až k výjezdu do jihlavské zoo. A to způsobí řidičům značné dopravní komplikace. Na sociálních sítích rezonuje diskuse, jak to bude s objízdnými trasami. Ty se v době uzávěrky JL teprve ladily. Náměstek ředitele KSÚSV Tomáš Mátl JL sdělil, že žádost byla podána. „Rozhodnutí bude vydáno tak, aby se v pondělí 13. 7. mohlo začít. Objízdné trasy budou po obchvatu a po silnicích II. a III. třídy,“ řekl obecně náměstek. Upřesnil, že uzavřený bude úsek od křižovatky u Cityparku až k zoo. „Pracovní spára bude hned za přechodem pro pěší u Cityparku, který zůstane zachován. Vyfrézované to bude až k odbočení do zoologické zahrady,“ pokračoval Mátl. Více v tištěném vydání JL s datem 10. 7.

Zapalovač, suchá tráva a nebezpečná touha po adrenalinu. Kriminalisté dopadli sériového žháře (24), který čelí obvinění, že na pomezí Jihlavska a Pelhřimovska založil celkem 12 požárů. Mladý muž plameny nejen záměrně rozdmýchával, ale sám je pak pomáhal i hasit. Kriminalisté ho zadrželi přímo na koupališti v Třešti, a to v druhé polovině předminulého týdne. I tam měl u sebe plynový zapalovač. V případě prokázání viny mu u Okresního soudu v Jihlavě hrozí za zločin obecného ohrožení až osmileté vězení. Kombinace obyčejného zapalovače a suché trávy rozpoutávala nekontrolovaně se šířící oheň, který postupně pohlcoval mýtiny, lesy, oplocenky, ale také seník a ještě také jeden opuštěný objekt. Škody, které za sebou zanechával, vznikaly veliké a stejně tak představovaly podle policejní komisařky Jany Kroutilové značné riziko pro široké okolí. Po zadržení skončil na policejním oddělení v Jihlavě v cele. „Od loňského jara založil ve 12 případech požár. Nejčastěji zapálil suchou trávu, poté místo okamžitě opustil a oheň se nekontrolovaně rozšířil do okolí. Zaměřil se zejména na lokalitu Cejle – Hutě, dále založil požár u obcí Bezděčín, Rohozná, Vyskytná nad Jihlavou, Zbilidy a také u Řeženčic na Pelhřimovsku,“ sdělil šéf jihlavských kriminalistů Jakub Pivoňka. Obviněný na tato místa jezdil autem nebo na kole. Někdy vzniklý požár způsobil škodu za desítky tisíc korun, v dalších případech se škody pohybovaly ve statisících. U Vyskytné nad Jihlavou zničil oheň přes deset hektarů lesa a škoda tam přesáhla dva miliony korun. K nejzávažnějšímu případu došlo vloni v říjnu v Dušejově. Muž v obci zapálil seník, způsobil požár budovy s uskladněným senem a škoda vznikla v řádu milionů korun. V kamenolomu Boršov se zase stal jeho cílem opuštěný objekt. Poslední požár založil předminulý týden kolem jedné hodiny odpoledne a ještě ten den ho kriminalisté zadrželi. „Zakládání požárů bylo pro muže hlavně zdrojem adrenalinu, velmi rád sledoval oheň a sám následně vzniklé požáry pomáhal hasit,“ sdělila policejní komisařka Jana Kroutilová. Obviněný je stíhaný na svobodě. Před propuštěním ze zadržení byl poučen o vazebních důvodech. Celý případ kriminalisté dále vyšetřují.

Jihlavský hudební interpret Petr Streichsbier alias Pett Berris v nedávné době vydal nový singl Playlist, který se objevil ve vysílání hudební televize Óčko. V novém singlu s videoklipem zachycuje šestadvacetiletý Berris dle svých slov pocity generace žijící v neustálém pohybu, tlaku a informačním přetížení. „Je to skladba o hledání krátkého klidu uprostřed chaosu. O nočních jízdách autem, prázdných ulicích a hudbě, která dokáže alespoň na chvíli přehlušit starosti, očekávání a nekonečný koloběh každodenního života,“ popisuje raper. Hudba je důležitou součástí života Petta Berrise už od dětství. K jejímu poslouchání se ale připojila také potřeba tvořit. „Psaní textů pro mě bylo způsobem, jak ze sebe dostat myšlenky, emoce a věci, které prožívám já i moje generace. Dodnes mě na tom nejvíc baví právě skládání písní a hledání způsobů, jak obyčejné životní situace převést do hudby,“ vysvětluje Berris. Jeho hudba spojuje moderní rap s melodickými prvky, přičemž autor avizuje, že důraz ve svých písních klade především na obsah, atmosféru a skutečné životní situace. Na svých písních spolupracoval už s několika významnými jmény české rapové scény – s jihlavskými Pio Squad nebo s Ironkapem. Mladý hudebník pečlivě sleduje také tvorbu svých kolegů z Vysočiny, mezi nimiž zmiňuje například Poetiku, Like-It nebo Highland. Ze zahraničních interpretů se pak inspiruje hudbou Travise Scotta nebo Future. Zároveň však upozorňuje, že se vždy snaží hledat vlastní cestu a svůj specifický zvuk. Píseň Playlist má v budoucnu následovat několik dalších singlů, které už má jihlavský raper rozpracované: „Mým cílem je vydávat hudbu pravidelně a posouvat každý další projekt zase o krok dál.“

Až fotbalisté TJ Sokol Bedřichov kopnou 8. srpna do balonu, bude to historický okamžik. Klub existuje 104 let, ale vůbec poprvé se jeho A-tým představí ve 4. Moravskoslezské lize (divizi), do které postoupil coby krajský vicemistr. „Já osobně jsem na ´Bedru´ od pěti let a hrát divizi bylo dlouhodobě naším snem. Půjdeme si to užít,“ řekl oddílový místopředseda Karel Jambor. Jihlavané absolvují premiéru na domácím stadionu proti Znojmu. Krátký čas na rozhodnutí Bedřichov nakročil směrem 4. liga již v podzimní části uplynulého ročníku, v níž se stal vysočinským půlmistrem. V jarních dostizích o krajskou korunu ovšem poztrácel důležité body a finišoval na druhém místě. Ještě před úplným koncem sezony nicméně Jihlavané tušili, že cesta nahoru povede i přes stříbrnou příčku… Mistrovská Nová Ves u Nového Města na Moravě neměla o historický postup zájem (nesplnila by předepsané podmínky), a tak byla vstupenka do republikové soutěže nabídnuta druhému v pořadí. Bedřichov ji akceptoval. Jedinečnou příležitost si logicky nemohl nechat ujít. „Na rozhodnutí jsme měli krátký čas, pouhé dva dny. Klubové vedení zasedlo a jednohlasně jsme se shodli na tom, že divizi vyzkoušíme. Hráli jsme ji v žákovské i dorostenecké kategorii, takže víme, co taková soutěž obnáší po ekonomické i sportovní stránce, a jsme na to připraveni,“ avizoval Karel Jambor. Fotbalová Popelka Ambice Jihlavanů pro 4. ligu je jasná a neměnná: udržet se. Každý soupeř bude na čistokrevného nováčka nahlížet optikou lehká tříbodová kořist. Záchrana bude cenným úspěchem. „Je nám jasné, jak obtížná zkouška nás čeká, ale my nemáme co ztratit. Přinejhorším se stane to, že příští sezonu budeme hrát opět krajský přebor,“ počítají Karel Jambor a spol. s rolí divizní fotbalové Popelky. V boji o udržení se Bedřichov hodlá opřít o brankáře Michala Lancmana z rakouského Raabs/Thaya. Jihlavský rodák chytal v nedávné minulosti Chance Národní ligu za FC Vysočina (17 utkání) a nabízí i třetiligové zkušenosti (43 zápasů). Další posilou je křídelník Martin Švaříček z Okříšek. Nejsou to poslední změny v kádru. Klub musí reagovat na odchody obránce Jana Chramosty a ofenzivních tahounů Romana Diviše s Jakubem Göthem do regionálních soutěží v Rakousku. „Ano, o nových tvářích jednáme, soupiska ještě není uzavřena,“ potvrdil Karel Jambor. Reálnou kvalitu a sílu obměněného týmu naznačí předkolo pohárového MOL Cupu (26. 7.), ve kterém Bedřichov přivítá na domácím trávníku Humpolec. * Domácí podzimní los Bedřichova – 2. kolo (8. 8.): Znojmo. 4. kolo (22. 8.): Havlíčkův Brod. 6. kolo (5. 9.): Bohunice. 8. kolo (19. 9.): Pelhřimov. 11. kolo (10. 10.): Kuřim. 13. kolo (24. 10.): Sparta Brno. Předehrávané 15. kolo (7. 11.): Žďár nad Sázavou.

Po loňské bídné sezoně doufají, že ta letošní bude na přírodním koupacím biotopu v Třešti, otevřeném v roce 2016, diametrálně odlišná. „Letos jsme otevírali v pátek 19. černa a do neděle minulého týdne prošlo branami našeho areálu už přes 5,5 tisíce lidí, takže zatím jsme maximálně spokojení, ale nechci to zakřiknout, protože loni byl start koupací sezony obdobný, ale pak přišel červenec, který se nepovedl,“ vrátil se o rok zpátky starosta Třeště Vladislav Hynk. Koupací areál provozuje město. Letos žádné zásadní úpravy před startem sezony neproběhly, vstupné zůstalo také stejné jako loni. Už teď mají na koupališti za sebou zatěžkávací zkoušku. Během minulého tropického víkendu si v součtu našlo na Malvíny cestu přes dva tisíce lidí. Historický rekord ale v 11. spuštěné sezoně nepřekonali. „Jsem rád, že se to zvládlo v pohodě. Kapacita parkoviště byla dostačující, a i když máme nějakou maximální kapacitu v jeden okamžik, tak se za sobotu ani neděli nestalo, že by někdo musel čekat před bránou, až někdo z návštěvníků z koupaliště odejde,“ popisuje starosta. Aby sezona podle něj byla úspěšná, na radnici mají spočítáno, že areál musí navštívit kolem 25 tisíc lidí. „Máme za sebou i sezony, kdy nedorazila ani polovina z tohoto počtu, a loňská sezona byla opravdu na draka,“ glosuje nepříznivé počasí během hlavních dvou letních měsíců. Na zdárný průběh každého dne, kdy je koupaliště otevřeno, dohlíží dva proškolení plavčíci a další se povolává do služby ve chvíli, kdy se podle předpovědi počasí dá očekávat, že na koupališti bude nával. V úterý měli službu Matěj Stoklasa a Lenka Bártů. Zatímco Matěj kroutí druhou sezonu, jeho kolegyně na koupališti v Třešti už působí o rok déle. „Primárně tu řešíme ošetření nějakých drobných úrazů, jako jsou odřeniny, spáleniny či bodnutí včelou. Pro nikoho do vody jsem ještě skákat nemusel, ale kolegové už takovou zkušenost za sebou mají,“ popisuje plavčík. Jeho kolegyně Lenka je na tom podobně. Matěj si váží toho, že i když o víkendu bylo tropické počasí a logicky tím pádem obří návštěvnost, že se návštěvníci chovali odpovědně a uvědoměle. „Ceníme si toho, že na sebe dávali pozor a nemuseli jsme řešit nic dramatického během služby,“ dodává. „Plavčíka opravdu nemůže dělat kdokoliv. Prochází pravidelným školením a ve středu ve spolupráci s hasiči jsme jim na koupališti připravili další školení přímo v praxi,“ sdělil Hynk s tím, že plavčíky brigádně v sezoně vykonávají studenti, kteří se do pozice vypracovali takzvaně od píky. „Máme plavčíky, kteří začínali na koupališti pracovat jako uklízeči a vypracovali se,“ oceňuje starosta. Přiznává, že podnikat s počasím není úplně jednoduché, stejně jako pro provozovatele občerstvení v areálu, který v letošní sezoně dohání ztrátu z té předchozí.

Opět po dvou letech připravila sedmnáctka členů sdružení pěstitelů bonsají Tlustá báze svoji další klubovou výstavu. Tentokrát měla pořadové číslo 16 a od pátku do neděle 19. - 21. června ji hostila nová aula jihlavské polytechniky.

Již za několik dní vypukne v Jihlavě na dva měsíce malé dopravní peklo spojené s opravami průtahu městem. Práce vypuknou již za několik dní. „Začínat by se mělo 13. července,“ oznámil JL Radovan Necid, ředitel Krajské správy a údržby silnic Vysočiny (KSÚSV), která práce zajišťuje. Postupně se budou opravovat komunikace od benzinové stanice ONO přes Hradební a Brněnskou ulici až k Helenínu. Opravené komunikace, které mají stát přes 40 milionů korun, poté kraj předá městu. Podle náměstka ředitele KSÚSV Tomáše Mátla jimi vybraný zhotovitel vyřizuje rozhodnutí, aby byly jasné termíny uzavírky. Stejně jako Necid i on předpokládá zahájení prací v pondělí 13. července. Ubezpečil, že se na tom shodli všichni zúčastnění. „Bude se začínat úplnou uzavírkou, která bude od křižovatky u Cityparku u Znojemského mostu až k zoologické zahradě. To bude první etapa na dva týdny,“ popsal Mátl. Objízdné trasy budou vytyčeny. Občané se s nimi budou moci seznámit například na: jihlava.cz/uzavirky. Ředitel KSÚSV Necid JL již dříve sdělil, že z oprav bude vyjmut nový Brněnský most, který před osmi lety prošel rekonstrukcí. „Potom bude druhá etapa na dva týdny, a ta bude až k Tescu. To znamená, že za ten první měsíc od 13. července zhruba do 9. srpna by měla být dokončená oprava tohoto úseku,“ pokračoval Mátl. Jak upozornil, kvůli stavebním pracím bude prvních 14 dní uzavřen sjezd do Cityparku. Centrum si bude muset na dva týdny zajistit náhradní přístup. Přestože se předpokládá konec prací 9. srpna, uzavírku si KSÚSV vyřídí o šest dní delší. Teprve se uvidí „Během první etapy se uvidí přesný rozsah prací. Uzavírka bude až do 15., abychom měli nějakou rezervu, kdyby se nepovedlo počasí nebo se něco může přihodit,“ vysvětlil náměstek ředitele KSÚSV. Zdůraznil, že tyto dvě etapy jsou jediné, co zatím ví přesně. Doplnil, že následovat by měla oprava úseku Žižkovy ulice od ONO ke krajskému úřadu. „Zároveň s uzavírkou od ONO poběží uzavírka od Tesca ve směru na Helenín k nové okružní křižovatce. To jsou práce, které by měly být dokončeny do konce srpna, aby se od září všude jezdilo,“ ujistil Mátl. Jak připustil, problematickou může být poslední etapa oprav od Štefánikova náměstí ke Zverimexu. „Pokud by se to tam časově nevešlo, tak se tato etapa bude realizovat až v říjnu, až se bude dělat ulice Znojemská,“ dodal Mátl.

Na střeše Horácké arény jsou nově k dispozici vyhlídkové plošiny, odkud je možné obdivovat panorama města a okolních kopců a polí pohledem do čtyř světových stran. Plošiny jsou umístěny v každém rohu arény, cesta k nim vede skrz vedlejší budovu a můstek, který ji spojuje se střechou. Nevelké konstrukce vyhlídek tvoří krátké kovové schůdky s třemi dřevěnými stupni a zábradlím. Pohled z nejvyššího stupně umožňuje shlédnout přes „bodlinatou“ hranu arény například do Tolstého ulice směrem k DKO, na křižovatku u pivovaru nebo do zelenajících se Smetanových sadů. Vyhlídky však nejsou umístěny až u okraje střechy, není tedy možné shlédnout přímo dolů před arénu. Vstup na ně je podle mluvčího arény Bedřicha Musila umožněn během otevírací doby fitcentra, tedy ve všední dny od 8 do 22 hodin a o víkendech od 9 do 21 hodin. Zpoplatněn je 30 korunami, stejně jako hodinový vstup na samotný ovál. „V tuto chvíli je systém nastavený tak, že si návštěvníci zakoupí vstup na recepci fitcentra. Zároveň už chystáme on-line možnost nákupu, která bude nezávislá na nákupu vstupu na běžecký ovál a bude přístupná na našem webu,“ uvedl Musil. Zájemci o návštěvu vyhlídek se proto dle mluvčího nemusí bát, že by se na střechu nedostali například z důvodu plného obsazení oválu nebo probíhající letní přípravy hokejistů Dukly. Po zaplacení vstupného vystoupá návštěvník z pátého patra, kde se nachází fitcentrum, až na úroveň střechy arény, přejde můstek a následně ho zaměstnanec fitcentra propustí na dálku vstupním turniketem na ovál. Vznik vyhlídek byl financován z peněz, kterými přispěli zakoupením panelů na fasádě budovy soukromí donátoři. Aréně se kromě nové atrakce pro místní i turisty dostalo také oficiálního uznání. V červnu získala titul Stavba roku Kraje Vysočina a zároveň byla zařazena mezi 25 nominovaných staveb letošní České ceny za architekturu, kterou vyhlašuje Česká komora architektů.

Na konci srpna chystá Vyskytná nad Jihlavou velkou slávu. Oslaví 800 let obce. K tomuto výročí již nyní starostka obce Hana Provázková s místostarostou Miroslavem Markem převzali model vyskytenského kostela sv. Vavřince. Vytvořil ho modelář Josef Přenosil z Pelhřimova, který v květnu předal svým příbuzným model domu ve Vyskytné nad Jihlavou, kde také vyrůstal. Právě tam se setkal se starostkou a nabídl se, že by mohl vytvořit model vyskytenského kostela. Uběhlo pár týdnů a model byl hotov. V sobotu 20. června jej slavnostně v místní hospodě předal obci. A k tomu překvapivě přidal model nedaleké kaple sv. Antonína, kterou má obec ve správě. „Na webu jsem na fotce uviděl krásnou kapličku, tak jsem si řekl, že ji taky udělám,“ vysvětlil další dar přítomným. Jak prozradil, kapličku měl hotovou asi za 14 dní. „Není na tom prakticky nic těžkého,“ řekl zkušený modelář, „je ze ´šedivky´, průmyslové kartonáže, kolega mi vozí zbytky z práce a takto ji recykluji,“ dodal s úsměvem. „Má můj velký obdiv, který začal už Přenosilovým modelem statku. Obdivuji jeho trpělivost a pečlivost,“ řekla na adresu modeláře starostka Provázková při převzetí. Oba modely požehnal kaplan Kamil Václav Sovadina. „Když se vystavují obrazy svatých, modely kostelů a kaplí k veřejné úctě, dělá se to proto, abychom měli před očima příklad těch, kdo následovali Krista celým svým životem,“ řekl. Oba modely dostaly také kmotra. Kmotrou kaple je starostka Provázková, kmotrou kostela místní občanka Renáta Skořepová. „Je to čest. Žijeme zde, z okna vidím přímo na kostel,“ sdělila kmotra Skořepová, která Přenosilovu práci dlouhodobě obdivuje: „Je to krásný koníček.“ Modelář ke každému modelu předal certifikát a také vysvětlil, proč je kmotrovství tak důležité. „Aby nad modelem neměl záštitu jen jeden člověk. O každém pohybu modelu by kmotr měl vědět.“ Pak se již přítomní mohli usadit u připraveného pohoštění a Josef Přenosil, který působí i jako muzikant a moderátor v rádiu, dokonce zazpíval píseň, kterou nazpíval s Luckou Bílou. Modelařina mu je ale asi stále na prvním místě. Při prohlížení si modelů totiž kaplan Kamil zmínil, že nedaleko v Plandrech je krásná kaple, která by stála také za vytvoření. „Už teď je to slíbený, opravdu ji udělám,“ potvrdil v průběhu setkání modelář Přenosil. Co by ještě rád zvěčnil? Prý starou nádražní budovu na jihlavském městském nádraží, která vzala s přestavbou nádraží za své. „Jenže mi schází fotografie zezadu budovy,“ říká Přenosil, který modely vytváří podle fotografií. Pokud by se takové snímky našly, mohla by Jihlava získat model staré nádražní budovy, která je už historií. Vyskytenské modely kostela a kaple budou vystavovány při různých příležitostech. Jak starostka uvedla, uvažuje se také o nějakém krytu z plexiskla, aby se nerozbily. Modely budou rozhodně vystaveny na konci srpna při třídenních velkých oslavách 800 let. Konat se zde má průvod v historických kostýmech, výstava, archivář Ladislav Vilímek píše o historii obce knihu a naplánovaná je řada dalších akcí. Do oslav je pod vedením místních žen ze Sboru pro občanské záležitosti zapojena spousta lidí z obce a širokého okolí. Unikátním počinem je pak divadlo o historii Vyskytné n/J, které již několik měsíců sepisují, vymýšlejí a zkouší. Zahrají si v něm kromě vyskytenských žen i někteří vyhlášení rantířovští ochotníci a pomocnou ruku podali také členové Horáckého divadla Jihlava Jakub Škrdla a Stanislav Gerstner, který celou hru režíruje.

Minulý čtvrtek byl jedním z mála jihlavských obyvatel, možná jediným, kteří fandili mexickým fotbalistům v utkání mistrovství světa proti Česku (výsledek 3:0). „Byly tři hodiny ráno, takže při gólech jsem křičel potichu, abych neměl problém se sousedy,“ usmívá se Kadosch Méndez. Rodilý Mexičan žije v Jihlavě pátým rokem. „Jsem tady hrozně moc spokojený. Čeština je obtížný jazyk, občas s ní bojuji, ale domluvím se,“ říká. Kadosch Méndez komunikuje v českém jazyce obstojně. Při povídání s redaktorem JL použil automatický překladač v mobilním telefonu jenom jednou, u slova náboženství. Konkrétně při otázce, jestli je fotbal pro Mexičany náboženstvím. „Ano, je. Děti ho hrají na ulici, stačí jim k tomu dva kamínky a míč. Fotbal je důležitou součástí naší kultury,“ potvrzuje. On sám tomuto sportu extra neholduje, což podle jeho slov není pro Mexičana normální, ovšem rád sleduje světový šampionát. „Je super, když se fanoušci různých klubů dají dohromady a společně fandí svojí zemi. Viděl jsem záběry, jak ve městě na monumentu oslavuje skoro 800 tisíc lídi. Bylo to wau, hodně emotivní okamžik,“ dojímá se. Kadosch Méndez pochází z Cancúnu. V lázeňském městě na jihovýchodě Mexika jednoho dne potkal svoji budoucí (aktuálně již bývalou) partnerku, která přijela do oblíbené turistické destinace z Jihlavy. „Bydleli jsme spolu deset let a máme dvě děti. Jenomže Cancún není úplně vhodné město pro děti. Pro lidi od 18 let ano, různé párty a zábava, ale ne pro malé děti,“ vysvětluje, proč se s rodinou přestěhoval do Česka na Vysočinu. „Je tady klid a lepší život. Děti mají možnost chodit každý den na procházky, nebo na školní výlety, což je úplně wau,“ gestikuluje nadšeně Kadosch Méndez. „U nás v Mexiku to není obvyklé, protože třeba v Cancúnu nebylo kam chodit. Není tam tolik lesů a parků,“ dodává. A ještě jeden aspekt, možná nejdůležitější. České ulice jsou ve večerních hodinách bezpečnější. „Ano, je to pravda. Mexiko je trochu nebezpečné, jsou tam různé gangy a drogové kartely, ale dělají svůj byznys, takže jako turista jste v pohodě, protože je nezajímáte,“ líčí Kadosch Méndez. Na české prostředí se adaptoval poměrně rychle. „Když respektujete místní pravidla, není složité se přizpůsobit. Jihlava je mnohem menší město než Cancún, ale jsem tady maximálně spokojený. Po Cancúnu je to můj druhý domov,“ zdůrazňuje Kadosch Méndez. Z jedné věci byl ovšem nemile překvapený. Nebylo to zimní počasí, na které si zvykl, nýbrž dlouhé a krátké dny. „Přes zimu je v pět hodin odpoledne tma, naopak přes léto je v devět hodin večer světlo a děti se ptají, proč musejí do postele,“ usmívá se. Jak je to v Mexiku? „Máme to napůl, 12 hodin světlo i tma,“ prozrazuje. Kadosch Méndez si oblíbil českou architekturu a kulturní památky. „Když jedu třeba do Prahy nebo do Telče a vidím hrady, zámky a kostely, pokaždé si říkám, jaká je to krása. Mexiko má jeden jediný hrad, ale jsou tam pyramidy,“ připomíná. Alkohol Kadosch Méndez moc nepije, ovšem českému pivu přišel na chuť. „Je dobré, skvělé. V porovnání s vaším pivem máme v Mexiku vodu,“ vtipkuje. „Naše nejsilnější pivo je na úrovni české desítky,“ provnává stupně. Dostane-li chuť na mexickou kuchyni, má dvě možnosti: domácí vaření nebo výlet do hlavního města, kde je výborná restaurace. Závěrem ještě k fotbalovému mistrovství světa, které Mexiko spolupořádá. Kadosch Méndez drží palce, aby postoupila turnajem co nejdále. „Je to náš nejlepší šampionát. Nikdy jsme po skupině neměli devět bodů. Čtvrtfinále by mohlo být reálné,“ doufá. Kamarádi mu posílají videa z vyprodaných stadionů. „Mám radost, když vidím 90 tisíc lidí na stadionu, ale pokládám si ot

Blahoslavený páter Jan Bula byl zatčen 30. dubna 1951 komunistickou tajnou Státní bezpečností (StB) v Rokytnici nad Rokytnou, kde působil. Uvádí se, že k tomu došlo na místní faře. Podle pamětníka Miroslava Štorka byl Jan Bula odveden, když je v místní škole učil náboženství. Miroslavu Štorkovi bylo tehdy osm let. „Pan farář Bula nám ve škole v náboženství říkal: ´Dneska budeme mít jako téma Nanebevstoupení Páně´,“ řekl JL pamětník. Doplnil, že farář byl velký malíř a začal v hodině malovat kopec. Když chtěl nakreslit Ježíše Krista, vstoupil do třídy ředitel školy. „Povídá: ´Pane faráři, máte jít do kanceláře.´ Pan farář položil křídu a šel do kanceláře. Dlouho nešel. My jako děti jsme se rozběhly po celé třídě. Hulákaly jsme a honily se…,“ pokračoval Štork. Vzpomíná si, jak se podíval z okna a spatřil před školou stojící černé auto. Víc si nepamatuje. „Neviděl jsem, že by nastoupili do auta,“ zdůraznil. O tom, co se s knězem stalo, jim nikdo nic neřekl. Jako malý kluk si vzpomíná, že páter Bula nosil oblek a pod sakem měl vždy kněžský kolárek. Děti vnímaly Bulovo jednání jako velice laskavé. „Nenadával nám, vůbec na nás nebyl přísný. Na jeho hodiny jsem se těšil,“ popsal. Podle Štorkových rodičů byl Bula vynikající kněz a tichý člověk. Připomněl, že spolu s Milošem Hlouchem založil malířskou školu. Malovali město a okolí. Zmínil, že hodně občanů Rokytnice má jejich obrázky. Miroslav Štork se 6. června zúčastnil obřadu blahořečení páterů Buly a Drboly v Brně. Žádné další vzpomínky z minulosti se mu při obřadu nevrátily. „Žil jsem tím, co je, ze starého jsem si nevybavoval nic,“ potvrdil. Mnozí lidé o 50. letech minulého století mluvit nechtějí, protože jsou ve společnosti tyto události stále živé. Miroslav Štork však patří v tomto ohledu mezi výjimky. „Pokud člověk umře, tak už je všechno ztracené, je potřeba všechno říci, pokud je člověk živý, protože je to pro příští generace,“ má jasno.

Jestli plánujete výlet do Rohozné, tak v průběhu letních prázdnin počítejte s objížďkou. V obci nedaleko Jihlavy probíhá generální rekonstrukce příjezdové komunikace. Právě proto s tím souvisí uzavírka úseku silnice III/1335 až po křižovatku II/639. Práce jsou rozděleny do dvou etap a mají skončit nejpozději v pátek 28. srpna letošního roku.

Obrovského úspěchu dosáhli mladí ekonomové z jihlavské Obchodní akademie. V silné celostátní konkurenci vybojovali skvělé třetí místo v grand finále 5. ročníku soutěže Zaúčtuj to! To se konalo ve dnech 23. a 24. června 2026 v prostorách Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Do závěrečného klání se probojovalo 12 nejlepších účetních týmů z celé České republiky. Jihlavskou Obchodní akademii reprezentoval tým ve složení Tigran Grigoryan, Jiří Koumar a Edgar Nikoyan. Na finalisty čekal mimořádně náročný program. Museli vyřešit komplexní případovou studii, zpracovat business analýzu a prokázat obecné účetní znalosti. Jihlavský tým předvedl perfektní připravenost a po sečtení všech bodů za jednotlivé disciplíny obsadil bronzovou příčku. Nad jejich síly byla pouze družstva z Plzně a Šumperku. Mladým účetním z Jihlavy patří velká gratulace za skvělou reprezentaci školy na celostátní úrovni.

Jak JL psaly minulý pátek, hokejová Dukla Jihlava má další novou tvář do defenzivních řad. Oficiálně potvrdila příchod obránce Michala Plutnara (32). Po útočníkovi Jaroslavu Brožovi je to druhá posila, přicházející z kádru letošního protivníka v extraligové baráži Litvínova. „Dukla je ambiciózní klub s ohromnou tradicí, chce postoupit do nejvyšší soutěže a já toho chci být součástí,“ prozradil Plutnar, proč kývl na nabídku. „Jihlavští fanoušci to prý umějí na tribunách pořádně rozbalit. Hrozně se těším, až poprvé vyjedeme na led,“ dodal. Po dlouhých 16 letech se Michal Plutnar vrátil do rodného kraje. Pochází z Chotěboře, kde udělal první krůčky s hokejkou a pukem. Následoval přesun do Havlíčkova Brodu, odkud se odrazil k profesionální kariéře. Po přestupu do Liberce strávil v letech 2011-14 tři sezony v juniorské zámořské WHL (Tri-City Americans). V roce 2014 reprezentoval Česko na mistrovství světa U20. Počínaje sezonou 2014/15 působí v domácích soutěžích, s výjimkou krátkého hostování ve Znojmě, hrajícího rakouskou EBEL ligu. Plutnar je českým mistrem. Na jaře 2016 pomohl v play off k trofeji libereckým Bílým Tygrům a další rok s nimi zopakoval finálovou účast. Při angažmá pod Ještědem okusil hokejovou Ligu mistrů. V extraligových statistikách má 477 startů, 27 branek a 137 kanadských bodů. Kromě Liberce oblékal dres Karlových Varů a naposledy zmíněného Litvínova. Na prvoligové úrovni – v Benátkách nad Jizerou a opět Karlových Varech (sestoupily) – zapsal 88 utkání, 9 gólů a 42 bodů. V jihlavské Dukle by měl Michal Plutnar patřit k hlavním tahounům.

Plot kolem zrekonstruovaných Smetanových sadů v Jihlavě na konci června zmizel a lidé už mohou využívat nové lavičky, cesty a zpevněné plochy. Vstup na trávníky prozatím možný není, nově vysazená tráva potřebuje čas zakořenit. Už v prvních dnech po zpřístupnění našel park své návštěvníky, kteří posedávali na lavičkách, venčili psy a procházeli se po nové síti dlážděných cest. Tu tvoří kruhový chodník kolem středového prostoru doplněný několika dalšími cestami napříč parkem. K odpočinku slouží množství laviček, k osvěžení pak několik pítek s vodou. Odpočinout si na zelenajícím se trávníku ale prozatím možné není, jak avizují všudypřítomné cedule Nevstupujte na vyseté trávníky. Důvodem tohoto opatření je snaha o dostatečné zakořenění trávy a její tzv. odnožování, při kterém se začínají tvořit nové výhonky a trávník houstne. „Právě odnožování je klíčem k tomu, aby vznikl souvislý a pevný trávník, který zvládne i velké množství návštěvníků,“ vysvětlila vedoucí odboru životního prostředí Katarína Ruschková. Při návštěvě parku je nutné počítat i s dalšími omezeními, která lze najít na tabuli s plánem prostoru stojícím na rohu směrem ke kinu Dukla. Zakázáno je například volné pobíhání psů, lezení na umělecká díla nebo užívání alkoholu. Lidé by zároveň měli dbát o pořádek a udržovat čistotu. Díky zpřístupnění parku je poprvé od její instalace možné si zblízka prohlédnout sochu Krištofa Kintery vytvořenou ze zábradlí starého zimního stadionu, pod kterou prochází jeden z chodníků. Nová podoba parku sklidila na sociálních sítích vesměs pozitivní ohlasy. „Vypadá to pěkně, až na ty trubky, rádoby umělecký výtvor,“ napsal Roman Hyka. „Pak že to nejde… bez zbytečně vykácených stromů a zrušených trávníků… Vedení Žďáru nad Sázavou by se mohlo inspirovat,“ reagovala Henrieta Doležalová. Ojedinělé kritické komentáře zmiňovaly například nedostatečně zastíněné lavičky nebo otázku životnosti pítek.

Personální veletoče na radnici ve Větrném Jeníkově neberou konce ani s finišem aktuálního čtyřletého funkčního období. Na pondělním bouřlivém jednání zastupitelstva nečekaně rezignoval neuvolněný druhý místostarosta Milan Brtnický. Členem zastupitelstva sice zůstává dál, ale o svém konci ve funkci – pouhý čtvrtrok před komunálními volbami – informoval kolegy až na samotném začátku schůze. Původně chtěl do programu zařadit bod týkající se úplného zrušení své funkce. Zastupitelé však post druhého místostarosty nezrušili, vlastně o tom ani nehlasovali. S Brtnickým se rovnou dohodli na okamžitém odstoupení. Tento krok paradoxně uleví našponovanému rozpočtu městyse. Poté, co se Pavel Koníř stal uvolněným starostou, začalo v obecní kase kvůli navýšení jeho platu a povinných odvodů chybět přes 600 tisíc korun. Tím, že Brtnický rezignoval, mu městys přestane vyplácet místostarostovský plat a bude dostávat již jen odměnu řadového zastupitele. Rodiče podpořili školu Jednání trvalo téměř tři hodiny, přenášelo se živě na internetu a přímo do sálu ho přišla sledovat zhruba dvacítka rodičů žáků z místní základní školy. Ti přišli otevřeně vyjádřit podporu ředitelce Barboře Schrekové a konkrétní učitelce. Škola totiž v poslední době čelila sérii kontrol ze strany České školní inspekce. Jednu z nich na pedagogy poslal sám starosta Koníř, přestože obec je zřizovatelem školy. Nad tímto krokem se přímo na zastupitelstvu podivila i samotná ředitelka Schreková. Starosta však na svém rozhodnutí povolat do školy inspektorky nevidí nic špatného a argumentuje zákonným právem. „Zřizovatel má právo posílat do školy kontroly. Není to nic neobvyklého a v pozici, kdy nezasedá rada, rozhoduje starosta. K tomu není nutný souhlas zastupitelů,“ reagoval na výtky Koníř. Do současného starosty se ostře opřela bývalá starostka městyse a exposlankyně Martina Ochodnická, a to nejprve na sociálních sítích a následně i osobně na zastupitelstvu. Koníř: Ochodnická zahájila kampaň Koníře obvinila z rozkladu obce, vyhazování peněz bez pravidel, lhaní, šmírování, bonzování a bossingu, který popsala jako formu šikany na pracovišti, aroganci a hulvátství, které se podle ní dějí směrem od starosty k ředitelce ZŠ a MŠ Barboře Schrekové. „Chová se tak vůči všem, kteří jakkoli vyjádří opačný názor nebo vyžadují dodržování pravidel. Přitom právě on se přihlásil dobrovolně k tomu, že bude sloužit naší obci i jejím občanům, když inicioval odvolání starosty Helara, které se nakonec neudálo. Odešel sám,“ uvedla Ochodnická na svém Facebooku. Příspěvek, publikovaný jen pár hodin před schůzí, starostu rozlítil natolik, že na něj reagoval hned v úvodu jednání. Svou odpověď předem připravil a přečetl ji z počítače. „K narážkám na bossing a podobně se nebudu vyjadřovat. To je obyčejný ubohý způsob jednání, které se asi paní Ochodnická naučila v Poslanecké sněmovně,“ vrátil úder Koníř. Za útoky bývalé starostky vidí pouze start volební kampaně před blížícími se komunálními volbami. „Pokud paní Ochodnická chce kandidovat, tak ať nehraje divadlo a zahájí kampaň, kde bude ukazovat, jak by to podle ní mělo vypadat. Tak, jak je to běžné,“ uzavřel starosta.

Výjimečný úspěch si připsala žákyně ZŠ Jihlava, Křížová Lilia Hupan. Ve čtvrtek 25. června si v prostorách Zámku Troja v Praze převzala ocenění Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), které je každoročně udělováno dětem a mladistvým s mezinárodní a dočasnou ochranou za jejich mimořádné výsledky. Na ocenění byla nominována vedoucí Centra pro integraci cizinců (CPIC) Kraje Vysočina Lucií Škrdlovou a svou školou. Sedmnáctý ročník slavnostního ceremoniálu přilákal desítky oceněných z celé České republiky. Mezi nimi byla i Lilia Hupan, žákyně 9. ročníku ZŠ Jihlava, Křížová, která byla oceněna za své studijní úspěchy, odpovědný přístup ke školním aktivitám a za aktivní účast na dobrovolnických aktivitách, které organizuje klub mládeže při CPIC Kraje Vysočina. Ocenění UNHCR je udělováno nejen za znalosti a dovednosti, ale také za odvahu, vytrvalost a schopnost překonávat překážky spojené s novým životem v cizí zemi. Její příběh ukazuje, jak důležitou roli hraje podpora školy, rodiny i komunity při začleňování dětí s OMJ do nové společnosti. Pro naši základní školu je ocenění žákyně velkým úspěchem i motivací do budoucna.