Když během procesu svědci tvrdili, že byla nejhorší příslušnicí SS v táboře, Grese odpověděla, že všichni lžou, přehánějí a dělají z komára velblouda. Nakonec se však vzdala a řekla: „Přiznávám se ke špatnému zacházení s vězni, jelikož to mám na svědomí.“ Grese se přiznala k bití, ale nikdy prý nikoho nezabila, a dodala: „Pokud byli vězni fackováni, byla to jen jejich vina. Pokud byli inteligentnější, poslouchali rozkazy“. Když se během procesu zhroutila a rozplakala, nikdy to nebylo proto, že by litovala spáchaných zločinů. Jednou se Irma Grese rozplakala, když slyšela svou sestru Helenu vyprávět soudu o jejich domácím životě, a pak když viděla svého třiadvacetiletého bratra Alfreda, který byl dvakrát zraněn v bojích na východní frontě.

Ještě včera jsem si myslel, že můj největší problém je, jestli koupím máslo, nebo rohlíky. A najednou řeším nejen hygienu, ale i krizi mužské identity. Stát, či sedět?