Svět potravin

V polovině devatenáctého století se v nenápadných uličkách Prahy zrodil gastronomický zázrak, který svou slávou zastínil i vídeňský řízek či plzeňský ležák. Pražská šunka nebyla pouze uzeninou, ale symbolem technologického pokroku, podnikatelské dravosti a nevídaného luxusu. Příběh její cesty z malého novoměstského řeznictví až na stoly v New Yorku či Kalkatě je kronikou české vynalézavosti, která dokázala proměnit prostý kus masa v toho času snad nejžádanější delikatesu planety.

Zadáte věk, váhu a výšku, stisknete tlačítko a algoritmus vám okamžitě „naplánuje“ jídelníček. Jenže lidský organismus není excelová tabulka a online kalkulačky bazálního metabolismu se často pletou o stovky kilokalorií. Je to proto, že ignorují to nejpodstatnější – biologickou jedinečnost a kvalitu paliva, které přijímáme.

Farmářské trhy si za poslední roky vybudovaly silnou pozici. Jejich produkce okolo nás sebe auru zdravějších, lepších a kvalitnějších potravin. Je tomu ale skutečně tak? Kontroly Státní veterinární správy ukazují, že realita je podstatně střízlivější.

Jsou jídla, která člověk sní a zapomene. A pak jsou jídla, která se na talíři tváří téměř prostě, ale ve skutečnosti v sobě nesou celý malý dějepis gastronomie. Vejce Benedikt patří přesně do této druhé kategorie. Na první pohled jen opečený muffin, šunka, ztracené vejce a holandská omáčka. Ve skutečnosti jeden z nejslavnějších snídaňových pokrmů západní kuchyně, kolem něhož se už více než sto let přetahují hotely, restaurace i gastronomické legendy. Dnešní den mu patří v kalendáři food svátků, ale mnohem zajímavější než samotné datum je otázka, odkud se vlastně vzal a proč se zrovna on stal symbolem brunchové elegance.

Rebarbora se každé jaro vrací na stoly jako symbol koláčů a kompotů, málokdo ale ví, že patří mezi nejbohatší zdroje kyseliny šťavelové v běžné stravě. Právě tato látka se v těle váže na vápník a může zatěžovat ledviny. Rozdíl mezi neškodnou pochoutkou a zdravotním rizikem přitom dělá jediný krok v kuchyni.

Zákazníci dlouhodobě tápou, kdy je sleva skutečná a kdy jde jen o dobře naaranžovanou cenovku. Nová pracovní skupina pro transparentnost potravinového řetězce teď otevřela téma, které obchodníky i stát může bolet víc než samotné ceny potravin.

Většina z nás vnímá brokolici jako klasickou růžici na talíři, ale málokoho napadne, že ty nejzajímavější vlastnosti této zeleniny se koncentrují už v jejích prvních dnech života. Brokolicové klíčky nabízejí mnohem víc než jen svěží, lehce štiplavou chuť, která skvěle oživí ranní toast s avokádem. Jsou fascinujícím spojením nenápadnosti a mimořádné biologické síly, kterou věda sleduje už desítky let a kterou si navíc může každý dopřát v pohodlí vlastní kuchyně. Stačí pár dní trpělivosti a vaše kuchyňská linka se promění v malou bio laboratoř.

Éra, kdy nealkoholické pivo představovalo jen nouzovku pro řidiče, je dávno pryč. Dnes se tento segment stává svébytnou kategorií, po které saháme v rámci aktivního víkendu i během pracovního týdne. Výrobci na tento zájem reagují inovací receptur a zaváděním takzvaných funkčních beermixů, které slibují víc než jen uhašení žízně. Přestože přítomnost vitaminů a minerálních látek na barevné plechovce vypadá lákavě, jejich přínos je často vykoupen vysokým obsahem cukrů.

Pekanové ořechy v posledních letech doslova ovládly svět moderní gastronomie a zdravého životního stylu. Zatímco dříve jsme je vnímali spíše jako exotickou zajímavost v regálech, dnes tvoří pilíř sofistikované kuchyně, která si potrpí na kvalitu i původ. Tento poklad severoamerické divočiny v sobě snoubí fascinující cestu historií, mimořádnou biologickou hodnotu a delikátní máslovou texturu, která z něj činí jednu z nejvyhledávanějších ingrediencí současnosti.

Znáte ten pocit, kdy po měsících totálního nasazení konečně zaklapnete notebook, odjedete na vysněnou dovolenou a místo drinku u bazénu skončíte s horečkou a kapesníkem v ruce? Tento kulinářsky řečeno „připečený“ paradox se jmenuje let-down efekt. Vaše tělo totiž v režimu přežití funguje jako neprůstřelný stroj, ale vteřinu poté, co vypnete motory, se nečekaně sesype jako domeček z karet.

Sliby o „turbovýkonu“ v ložnici a nenápadná krabička, která dorazí diskrétně až ke dveřím. Scénář, který na českém internetu zafungoval u tisíců mužů, má však hořkou dohru. Potravinový doplněk VIP Power, prezentovaný jako nevinná bylinná vzpruha, totiž podle zjištění Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) obsahoval sildenafil. Tato látka je v medicíně sice celebritou, ale patří výhradně do rukou lékařů a na recept. V běžném doplňku stravy nemá co pohledávat, natož bez varování.

Duben je v kalendáři fytoterapeutů a milovníků divoké kuchyně zapsán tím nejtučnějším písmem mimo jiné i proto, že medvědí česnek (Allium ursinum) dosahuje absolutního vrcholu své biologické síly. Než rostlina začne kvést a veškerou energii investuje do reprodukce, nabízejí nám její listy koncentrovaný koktejl sirných sloučenin, který v běžné zelenině nemá konkurenci.

Když se 12. dubna v kalendáři objeví Mezinárodní den lékořice, většina populace se rozdělí na dva nesmiřitelné tábory. Pro jedny představuje tato černá hmota, kterou známe jako pendrek, nostalgickou chuť dětství a lékárnickou tradici, pro druhé jde o nepoživatelnou substanci s pachem připomínajícím asfalt. Jenže zatímco chuťové preference jsou subjektivní, biochemie lékořice je velmi exaktní.

Pěstování jahod provází v českých zahradách mnohé mýty.

Život nám občas připraví chvíle, které nás srazí na kolena. Může to být bolestný rozchod, ztráta někoho blízkého nebo pracovní vyhoření. V takových momentech máme pocit, že se náš svět rozpadl na tisíc kousků. Psychologie ale zná jeden fascinující úkaz, kterému se říká posttraumatický růst. Ten nám říká, že krize nemusí být jen koncem starých pořádků, ale i začátkem něčeho mnohem silnějšího. Člověk, který si projde takovou „bouří“, se často nevrací do původního stavu. Vychází z ní jiný – moudřejší, pokornější a paradoxně odolnější.

Zatímco generace našich babiček vnímaly kvašení jako nutnost, jak přežít zimu bez čerstvé úrody, moderní gastronomie v něm objevila svatý grál vitality. Už dávno nejde jen o to, jak „nasekat zelí do škopku“. Dnešní vlna fermentace připomíná spíše fascinující alchymii, která si tyká s moderní vědou. Ve sklenicích na našich kuchyňských linkách se totiž odehrává proces, který dokáže z obyčejných surovin vytáhnout látky, jež si jinak draze kupujeme v lékárnách jako doplňky stravy.

Nález nebezpečné bakterie v krůtích prsních řízcích z Polska opětovně rozvířil diskusi o bezpečnosti importovaného masa. Aktuální varování Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) před výrobkem značky Dobré MASO totiž není ojedinělým incidentem, ale součástí dlouhodobého řetězce záchytů, které poukazují na přetrvávající rizika v dodavatelských řetězcích.

Kojenecká výživa patří k nejcitlivěji sledovaným segmentům potravinářského trhu, kde se jakékoli pochybení okamžitě mění ve vážný problém. Právě proto budí opakované nálezy toxinu cereulid v sušených mlécích mimořádnou pozornost. Nejnovější zjištění Státní zemědělské a potravinářské inspekce totiž ukazuje, že nejde o izolovaný incident, ale o sérii případů, která znovu rozvířila debatu o kvalitě výroby, účinnosti kontrol i důvěře rodičů v produkty určené těm nejmenším.

Historie potravinářství je fascinujícím zrcadlem lidské psychiky a společenských hodnot. Zatímco dnes listujeme vědeckými studiemi o glykemickém indexu a inzulínové rezistenci, naše předky v devatenáctém století k boji proti cukru vedly motivy zcela odlišné – motivy hluboce zakořeněné v puritánské etice, náboženské disciplíně a strachu z úpadku charakteru.

Věřili byste, že i barva talíře a cinkání skla rozhodují o tom, kolik toho sníte? V našem mozku máme jakousi digitální váhu, která způsobí, že se s těžkým těžkým příborem cítíme sytí dříve než s plastovou vidličkou. Všemi těmito fenomény se zabývá neurogastronomie.

Na noční nájezdy na lednici nejsme asi pyšní nikdo. Přitom je to právě neurobiologie, kde bychom mohli hledat inspiraci, jak tomu zamezit. I pomocí osvětlení lze vypnout neovladatelný hlad. Stačí jen změnit světlo v kuchyni anebo v lednici.

Pravé pesto nepoznáte podle sytě zelené barvy, ale podle složení, specifické vůně a faktu, že po otevření nezačne ve sklenici podezřele „žít vlastním životem“. Tato směs patří k těm kulinářským disciplínám, které na první pohled působí jednoduše, ale ve skutečnosti odhalí kvalitu surovin i poctivost výrobce s neúprosnou přesností. V jediné skleničce se totiž protíná historie italské Ligurie, náročná manipulace s bazalkou, drahocenné piniové oříšky i velmi praktická otázka, zda investujete do skutečné delikatesy, nebo jen do zelené hmoty s nadsazeným marketingem. U pesta platí víc než kdekoli jinde, že rozdíl mezi špičkovým produktem a podprůměrnou směsí je propastnější než mezi jemným hedvábím a režnou utěrkou na nádobí.

Sedíte v úzkém a nepohodlném sedadle, pod vámi je jedenáct kilometrů prázdnoty a před vámi přistane plastový tácek s něčím, co vzdáleně připomíná kuře s rýží. První sousto je však zklamáním a jídlo je většinou mdlé, nevýrazné a bez života. Většina cestujících okamžitě obviní leteckou společnost z šetření na surovinách nebo neschopnosti kuchaře. Pravda je však mnohem zajímavější a skrývá se v biochemii vašeho vlastního těla.

V posledních letech se příprava domácí pizzy proměnila z prostého pečení v téměř meditativní disciplínu. Zapomeňte na tlusté těsto plné oleje, které známe z bufetů minulých dekád. Skutečná pizza je oslavou minimalismu, kde hraje hlavní roli chemie mezi moukou, vodou a časem. Aby byl výsledek srovnatelný s vyhlášenými podniky v Neapoli, je třeba opustit koncept „rychlé večeře“ a přijmout fakt, že nejlepším pomocníkem kuchaře je v tomto případě trpělivost.

Na první pohled působí jako by do regálu omylem zaparkoval menší meteor. Jackfruit, plod stromu Artocarpus heterophyllus, totiž patří k největším jedlým plodům rostoucím na stromech a jednotlivé kusy mohou dorůstat opravdu úctyhodných rozměrů. Pochází z Indie a dalších oblastí jižní a jihovýchodní Asie, ale v posledních letech si stále výrazněji hledá cestu i do evropské kuchyně, kde už není jen exotickou kuriozitou pro odvážné, ale čím dál častěji i součástí běžného jídelníčku.

Regály supermarketů přetékají barevnými obaly s obrázky, které slibují to nejlepší pro vaše ratolesti, ale realita je diametrálně odlišná. Pod maskou „dětské“ péče se často skrývá jen marketingový kalkul, který ignoruje zdraví nejmenších a servíruje jim nebezpečné dávky sodíku a chemických koktejlů. Pokud věříte, že nápis „pro děti“ garantuje kvalitu, stali jste se obětí jednoho z největších podvodů na českém trhu – legislativa totiž dětskou šunku nezná...

Vyměňte tabulky za selský rozum a vědu prověřenou tisíciletími. Poradkyně pro výživu Lenka Fotrová boří mýty o univerzálních receptech na zdraví. Sama miluje dobré jídlo a pochází z rodiny, kde se vždy skvěle vařilo, ale všichni měli sklon k nadváze, což ji dovedlo k hledání cesty, jak skloubit gurmánské zážitky s pevným zdravím. Zjistěte, proč vám „zdravá“ brokolice může reálně škodit, proč je salát v zimě naprostý hazard s energií a jak si konečně poskládat talíř, který vás okamžitě nakopne!

Zatímco většina domácností vnímá zelené osení pouze jako estetickou kulisu pro kraslice a beránka, jeho skutečný potenciál se naplno rozvíjí až po svátcích. Tato nenápadná zásobárna vitaminů, minerálních látek a aktivních enzymů nabízí ideální způsob, jak bez velkých investic revitalizovat organismus unavený zimou a svátečním hodováním.

Velikonoční pondělí představuje fascinující spojení starobylých rituálů a moderního životního stylu. Zatímco ulice ožívají smíchem koledníků, v kuchyních se rozehrává kreativní koncert, jak co nejlépe zpracovat bohatou vaječnou nadílku. Pojďme společně odhalit kouzlo těchto svátků, podívat se na symboliku pomlázky a naučit se, jak vajíčka uchovat i využít v prvotřídní gastronomii.

Duben je pro milovníky jídla a zdravého životního stylu posvátným měsícem. Po dlouhé zimě, kdy jsme byli odkázáni na kořenovou zeleninu a importované plodiny bez chuti, se ze země začínají klubat první výhonky chřestu. Zajímá vás, co se děje s vaším mikrobiomem, když na talíř dorazí první jarní výhonky?

Zapomeňte na šedivou zimu a těžká jídla. Květná neděle otevírá Svatý týden, což je pro nás první velká party sezóny, která voní po čerstvých bylinkách a slibuje velkolepý gastronomický návrat k přírodě.

Duben začíná svátkem zeleniny, kterou milují děti i dietologové. 4. duben slavíme Mezinárodní den mrkve. Málokdo však tuší, že celosvětová sláva této oranžové zeleniny stojí na základech válečné lži a sofistikované lsti britského letectva.

Velikonoční pondělí v českých domácnostech mívá často velmi podobný scénář. Začíná to euforickým lovem na čokoládová vajíčka, pokračuje „biochemickým raušem“ u hromady rozbalených staniolů a končí nevyhnutelným emocionálním kolapsem kolem druhé hodiny odpoledne. Zkuste to letos udělat jinak.

Je Bílá sobota. Den, který na první pohled působí klidně, skoro nenápadně, ale ve skutečnosti je jedním z nejvoňavějších a nejživějších momentů celých Velikonoc. Zatímco v kostelech vládne ticho a čekání, v domácnostech se zadělává těsto, předehřívají trouby a kuchyně se mění v malé sváteční dílny.

Velikonoční beránek není v našem kulturním prostoru pouhým sezónním moučníkem, ale hlubokým symbolem čistoty a nevinnosti, jehož historie procházela staletími proměn.

Dnes je Zelený čtvrtek, a právě proto nastává ideální čas oživit staré zvyky, které v sobě spojují hlubokou křesťanskou symboliku s barvitou lidovou magií. Tento den představuje jeden z nejvíce fascinujících uzlů naší kulturní tradice, neboť stojí na prahu vrcholných Velikonoc a jeho význam zdaleka přesahuje moderní, poněkud zjednodušený zvyk servírovat pouze porci špenátu. V tomto čase se organicky propojuje liturgická vážnost s archaickými rituály, které měly člověku po vyčerpávající zimě navrátit ztracenou vitalitu a zajistit mu materiální dostatek.

Velikonoční pečeně, zejména ta jehněčí, je v českých kuchyních opředena mýty a často i obavami. Mnoho kuchařů se bojí „specifického pachu“ nebo toho, že výsledek bude připomínat vysušenou podrážku. Přitom řešení neleží v tajném koření, ale v pochopení elementární biochemie svalové tkáně.

Velikonoce každoročně v českých domácnostech otevírají staré téma, jak zkrotit termodynamiku v hrnci s vodou. Zatímco barvení vaječných skořápek je lidovou zábavou, vnitřek vejce představuje pro biochemii nejdokonalejší stavebnici bílkovin, jakou má lidstvo k dispozici. Přemýšleli jste někdy nad tím, proč je vaječný bílek nepřekonatelným etalonem kvality a co se přesně děje, když chemie mezi sírou a železem vytvoří onen nepopulární zelený prstenec?

Když se dnes řekne první duben, většina lidí si představí neškodný víkendový vtípek, falešnou zprávu na sociálních sítích nebo kolegu, který vám s kamennou tváří tvrdí, že vedení právě zrušilo dovolené. Jenže tento den umí nabídnout i mnohem rafinovanější podívanou. Jedním z nejlegendárnějších žertů historie se stala reportáž z roku 1957, která seriózním tónem tvrdila, že ve Švýcarsku právě začala bohatá sklizeň těstovin. Nešlo o žádnou skečovou vložku v zábavném pořadu, ale o segment vysílaný v rámci Panorama – renomovaného publicistického formátu, který si publikum spojovalo s absolutní důvěryhodností.

Odpověď Gemini Jarní období s sebou přináší paradox – zatímco příroda se probouzí, mnoho z nás bojuje s neodbytnou jarní únavou a rozladěným spánkovým rytmem. Možná vás ale překvapí, že klíč k nové vlně energie nedrží v rukou jen kofein nebo vitamínové doplňky. Věděli jste, že o hloubce a kvalitě vaší noční regenerace rozhoduje do značné míry to, co si večer naservírujete na talíř?

První duben, neboli apríl, je v lidové tradici dnem žertů, ale pro lidský mozek je každý kontakt s jídlem potenciálním polem pro promyšlený podvod. Stačí změnit barvu jahody na modrou a vaše chuťové pohárky kapitulují před diktátem zraku. Jak se toto šálení smyslů projevuje ve světě potravin?

Většina zahrádkářů ji vidí jako úhlavního nepřítele, kterého je třeba vyhubit dřív, než ovládne záhony. Jenže kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) je v očích moderní fytoterapie a nutriční vědy naprostým unikátem. Není náhodou, že se v českých zemích stala neoddělitelnou součástí velikonoční nádivky.

Jednou z otázek, které si kladou spotřebitelé nejen v ČR, jsou často velmi se lišící ceny potravin (a nápojů) od stejného výrobce v různých zemí EU. Důvody se obvykle hledají v cenové strategii maloobchodu a ve výši jeho zisků, málokdo ale ví, že jednou ze zdaleka ne zanedbatelných příčin je cenová strategie velkých výrobců potravin, kterou musí i nadnárodní řetězce akceptovat.

Většina z nás vnímá rýži jen jako bílou, v lepším případě hnědou hromádku, která má na talíři jedinou funkci - zaplnit místo vedle masa. Jenže historie zná i jinou variantu. Ve starověké Číně existovala rýže, za jejíž neoprávněnou konzumaci hrozil trest smrti. Byla černá jako noc a určena výhradně pro císařský dvůr. Nešlo o rozmar aristokracie – už tehdy lidé intuitivně věděli, že tato plodina v sobě skrývá sílu, kterou ty ostatní postrádají. Dnes ji konečně objevujeme znovu a zjišťujeme, že v moderním jídelníčku má mnohem důležitější roli než jen estetickou dekoraci.

Jarní lesy v těchto dnech vydávají své největší bohatství. Pokud se projdete v blízkosti potoků nebo v hlubokých lužních údolích, omámí vás specifická, ostře kořeněná vůně. Medvědí česnek (Allium ursinum) se vrátil v plné síle a s ním i fascinace touto bylinou, která v české gastronomii zažívá nebývalou renesanci. Jeho sezóna je sice prchavá a trvá jen několik týdnů, ale intenzita, s jakou dokáže probudit naše smysly, je naprosto mimořádná. Kde hledat zelené koberce plné života?

Regály supermarketů se zelenají nápisy „natural“, „bio“ a „organic“. Pro průměrného spotřebitele se tato označení stala synonymem pro absolutní zdraví a záchranu planety. Jenže za lákavými obaly se často skrývá propracovaná psychologická hra, která útočí na naši peněženku i pocit viny. Je biopotravina skutečně o tolik lepší, nebo jde o nejdražší marketingový trik v historii moderní gastronomie?

Výskyt nebezpečných bakterií v potravinovém řetězci bohužel není pouze pozůstatkem doby minulé, jak by se mohlo v moderní éře přísných norem zdát. Státní inspektoři proto nesmějí ve své ostražitosti polevovat, a to zvláště v období, kdy dramaticky sílí poptávka po svátečních potravinách a lahůdkách. Právě nyní, v předvečer jarních svátků, vydala Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) pro spotřebitele důrazné varování, které odhaluje závažné pochybení u jednoho z tuzemských výrobců.

Světové komoditní trhy v posledních týdnech prožívají zemětřesení, které by za běžných okolností vyvolalo vlnu optimismu u každého milovníka sladkého. Po dvou letech drastického nedostatku a historických rekordů se cena kakaa na světových burzách konečně utrhla směrem dolů. Přesto analytici i zástupci obchodu krotí přehnaná očekávání: levnější čokolády se v dohledné době nedočkáme.

Potravinová neofobie není vrtoch, ale evoluční pojistka, která dnes ničí nervy rodičů a plní koše zbytky. Ptáte se někdy, proč vaše batole vidí v brokolici nepřítele?

Ještě donedávna byly symbolem lukrativní kořisti šperky, drahé hodinky, luxusní elektronika nebo značkové kabelky. Jenže globální logistický svět prochází dramatickou proměnou a s ním se velmi pružně adaptuje i organizovaný zločin. Stále častěji se v bezpečnostních reportech ukazuje, že mnohem výhodnější než blyštivý lup z klenotnictví může být docela obyčejné jídlo. Přesněji řečeno takové potraviny, které se dají rychle prodat, snadno rozdělit, obtížně dohledat a téměř bez otálení proměnit v hotové peníze. Tento trend nejnověji potvrzuje případ zmizelého kamionu s čokoládovými tyčinkami KitKat, který se ztratil během běžné přepravy napříč Evropou.

Evropský trh sice uplatňuje jedny z nejpřísnějších kontrol na světě, přesto v regálech běžně najdeme suroviny balené přímo do papíru, který pro minerální oleje nepředstavuje žádnou překážku. Pokud rýže, mouka nebo cereálie nejsou chráněny vnitřní funkční bariérou, stává se z obalu propustné síto, skrze které do jídla migrují neviditelná aromata MOAH. Jak u nákupu poznat skutečně bezpečný obal a proč zůstává přesypání surovin do skla, nerezu nebo keramiky tím nejjednodušším krokem pro dlouhodobou ochranu vašeho zdraví?

Dnešní datum, 29. březen, patří v gastronomickém kalendáři jedné z nejstarších forem pečiva na světě. National Pita Day není jen prázdným internetovým trendem, ale symbolickou poklonou chlebu, který provází lidstvo tisíce let.

Patří mezi naše nejlepší moderátorky v České republice, což potvrdila už v útlém věku při svém prvním velkém výstupu v soutěži Česko hledá SuperStar.

Vůně šafránu, mořského vánku a kouře z borovicového dřeva není jen popisem kulinářského zážitku, ale samotnou esencí španělské duše, která se právě dnes, 27. března, rozlévá ulicemi Valencie i celého Pyrenejského poloostrova. Mezinárodní den paelly není pouze formálním zápisem v kalendáři, ale momentem, kdy se svět zastaví, aby vzdal hold pokrmu, který definuje národní identitu jedné z nejbarevnějších kultur Evropy. Paella totiž nepředstavuje pouhou položku na jídelním lístku pro turisty. Je to rituál, rodinný tmel a hrdý symbol historie, který v sobě nese staletí adaptace a nezdolné úcty k lokálním surovinám.

Myslíte si, že med je zdravější než cukr, lepek je tichý zabiják a „éčka“ jsou dálnicí k rakovině? Pak jste se stali obětí největšího gastronomického podvodu současnosti. Je načase oddělit mýty od reality a podívat se pravdě do talíře.

Levnější rýže, ale lanýžový olej. Obyčejné těstoviny doplněné o pravý kaviár. Fenomén Zebra Striping boří mýty o tom, že luxusní hostina vyžaduje astronomický rozpočet. Je to pragmatická hra kontrastů, která definuje současnou kulturu nákupního košíku.

Velikonoce v českém pojetí už dávno nepředstavují pouze striktní náboženský svátek nebo lidové veselí spojené s pletením pomlázek a barvením vajíček. Do našich jarních rituálů se s nebývalou intenzitou vklínil fenomén, který svou barvou i charakterem dokonale zrcadlí probouzející se přírodu: zelené pivo.

Velikonoce bývají obdobím, kdy se české domácnosti vracejí k tradicím, vůni čerstvě upečeného mazance a sladkému pečivu, bez něhož si jarní svátky mnozí už ani neumějí představit. Letos se ale do velikonoční nálady začíná vkrádat i méně sváteční téma, a sice cena.

Velikonoční pečení letos může domácnostem udělat o něco menší průvan v peněžence než před rokem. Balík základních surovin potřebných na tradiční sváteční pečení podle analýzy akčních letáků sedmi největších obchodních řetězců stojí v průměru 154 korun, což je zhruba o 13 procent méně než loni. Nejvýrazněji zlevnilo máslo, které bylo ještě před rokem jednou z nejbolestivějších položek nákupu.

Hubnutí do šatů a posléze i do plavek je jarní evergreen. Co teď, když víte, že už je čas začít, ale zároveň se nechcete dopouštět chyb? Pokud chcete, aby se to v létě skutečně povedlo, zapomeňte na drastické diety a vsaďte na vědou podložený systém.